Některé věci jsou dosti podivné

Zdroj: Juxtapoz magazine #19
Autor: Shany Nys Dambrot
Datum: 1999
Překlad: Vig

Vigga Mortensena již známe z řady filmů, včetně těch nejznámějších jako je Krvavý Příliv, Dokonalá Vražda (kde maloval), G. I. Jane, Portrét Dámy, Albino Alligator nebo remake Gus Van Santa - Psycho. Chystáme se na setkání s Viggem, který také vydává poezii stejně tak dobře jako maluje a fotografuje již po několik let. Nyní má přesednout do filmařského křesla k sebeinovačnímu filmovému projektu. Tkví v tom tajemství: všechno se vším souvisí.

Mortensenovy fotografie jsou rozhodně tradiční a naprosto spontánní a bez předsudku, tvořené bez žádného zinscenovaného nasvěcování, nebo pózování. Doslova a do písmene snímá to, co má právě před sebou. Ve snímcích se objevuje jisté nasycení barvami a mystický obsah někdy zachycuje temný význam v obyčejných momentech. Otázky na Mortensena jsou tak časté a stejné, tak jako jeho odpovědi.

Je možné, že po spolupracích s řadou nezávisle myslících režisérů nějak ovlivnilo jeho způsob pohledu. Trávením času před kamerou, sledování snímků transformovaných skrze film mu možná vštěpoval ostřejší pohled a důraz na detaily s náhodným uspořádáním. Nebo za to může poezie? Neustálé přemítání ho učilo myslet ve verších, v pasážích a ve vzájemném srovnání. Nebo to může být dobrým fotoaparátem a zajímavým životem. Ať už je důvod jakýkoliv, Mortensen má nadání pro fotografie s přesvědčivým a cizím motivem s nálepkou: velký průvodce životem.

Když jsme se setkali v malé Callahanské putyce, dokonale hodící se pro ryze nenáročné umělce, byl v Santa Monice slunný den. Když vcházel hlavním vchodem, všechny oči v lokále upevnily svůj pohled na tomto písčitě blonďatém herci. Pozornost nebyla až tak způsobena profláknutím ve filmu - jako chameleon se charakterní herec Mortensen těší pohodlnosti a anonymity - ale spíše pro jeho téměř klasický, básnicky krásný vzhled. Během naší konverzace, nehledě na dosti znepokojenou servírku zakopávající o sebe, Mortensen objasňuje svou posedlost běžnými věcmi a začne vysvětlovat, například, proč zelená rohová deska odráží zářivkové světlo na třešňově červený automat na Colu v pozadí a že by to mohla být parádní fotografie. "Kdybych tak teď měl svůj foťák", bědoval.

Začněme nejprve hovořit o vztahu mezi vaší filmovou prací a fotografováním. Ovlivňuje práce na jedné straně práci na té druhé?

Možná, že podvědomě. Kameramani stavějí scény, režiséři stavějí scény - obyčejné i akční. Nemám vědomě nastudované, jestli to co dělám, může něco ovlivnit. Obvykle nefotím během natáčení, ale měl bych. Třeba během natáčení The Passions of Darkly Noon bylo pár scenérií. Myslím tím zajímavé obrázky slona, dívky (Ashley Jude na cestě domů v noční scéně) s krví všude okolo - ve tváři, na jejím županu - při tom se usmívá a právě svítá.

Když tvoříte set fotografií, není to skutečná dokumentace všech okolností, ve kterých se právě nalézáte?

Podle dosažitelnosti. Rozumíte? Nejsem nijak moc společenský člověk. Skutečně ne, raději jsem venku. Takže pokud jsem v situaci, jako je tato, kdy pracuji s lidmi, tak potom je to dosažitelné - tedy pokud neutečou.

Takže se neplížíte frontou v nákupním středisku, abyste získal jednotlivé postavy?

Jsem si jistý, že bych mohl být daleko více schopný a produktivní než jsem doposud, ale i tak je dost materiálu. Nemám rád aranžování.
Je hodně fotek s lidmi, které jsem viděl a kde byla zřejmě daná scéna zinscenovaná - dobrá práce choreografa, jenž to navrhl a tím svedl fotku jiným směrem.
Nevím přesně, je-li to lenost, nebo výhoda, ale chci fotit jen to co ve skutečnosti je v noci nebo ve dne. To je to pravé - dívat se na nezasažené.
Myslím tím to, že některé věci jsou dosti podivné a někteří lidé dělají všechno možné, nemyslím si, že bychom to měli zkusit.

Naznačil jste, že sice používáte technologii pro fotografování, avšak velmi omezeně. Kolik fotografií jste zmanipuloval v komoře nebo třeba na počítači?

Nějaké fotky jsou skutečně pozměněné užitím dvojexpozice, škrábáním negativu či vrstvením obrázků ve Photoshopu.

Takže nejste proti technologii….

To ne, jen jsem trochu pohodlný. Moje zdrženlivost či menší paranoia není založená na žádném pevném ideologickém odporu proti tomuto. Nemám rád rozptylování, tudíž jsem ostražitý.

Jaké jsou vaše plány ohledně režírování?

Ehm, něco jsem napsal a něco specifického se chystám dělat letos v létě, v Dánsku. Film je trochu zvláštní, což je jaksi těžké v Evropě financovat. Ale nakonec jsem získal požehnání a peníze od Dánského Filmového Institutu a Lars Von Trier (režisér a zakladatel produkční společnosti Zentropa - Dogville) se o projekt zajímá, takže bych to mohl natočit.
Příběhem je vracející se sen, který jsem měl v osmi, v sedmnácti a znovu v jednadvaceti. Od té doby jsem začal psát krátké povídky a rozhodl jsem se pro tuto.
Jenže jsem tehdy ztratil rukopis, který jsem našel teprve před několika lety ve staré krabici. To mne přimělo k tomu, abych to pečlivě uložil a udělal scénář. Bude to němý film bez titulek nebo čehokoliv jiného.

Zdalipak cesta, o které sníte, souvisí s fotkami, které fotíte? Mluvil jste o nedefinovatelném významu a jisté vážnosti, které vaše fotografie mají. Často se zdá, že překročí původní subjekty.

Obsahují postranní příběh. Víte, častokrát narážím na lidi, místa svých snů. Nutí mne se o ně zajímat.

Jak vaše hollywoodská kariéra ovlivnila umělecký život?

Nuže, nejprve jsem začínal se čtením, a když jsem se ustálil jako básník, začal jsem hrát. Pomohlo mi to v jakémsi cizosprášení (cross-pollinating????) - což je nevyhnutelné.
Jsou zde věci, které si nezaslouží, aby byly medializované, ale "sračky", které jsou vhodné, vždy vydrží. Po letech lidé zapomenou ten zbytek.
Je snadnější být kritický a záporný a podporovat rozvraty jak tomu ve filmech nebo vztazích je, než zkusit být vnímavý a spolupracovat.
Je snadnější jen říci: "Tady není prostor pro každého a mé "hovno" je dobré, "hovno" mého přítele je dost dobré, ale ne tak dobré jako to mé - a ostatní ať si vylížou". (Ó můj bože, pozn. Vig.)
Je to snadnější a začnete-li si s tiskem a budete chytří, můžete s tímto postojem zaujmout hodně pozornosti. Je to sranda, jako když čtete časopis Enquirer (Praotec bulváru, který se proslavil snímky Elvise Presleyho v rakvi. Pozn. Vig), což bych nechtěl číst celý den; vy jo? :)