Viggo Mortensen hostem Pii Ronové

Zdroj: Dánské Radio
Autor: Pia Ron
Datum: 4. prosince 2003
Překlad: Phil
Audio: Viggo a Pia

Redaktorka Pia Ronová: Můj dnešní host říká, že se stal hercem proto, že nemá sílu být neustále sám sebou. Je to dánský Američan, je světoznámou celebritou a je to velmi činorodá osoba. A kvůli tomu jsem jela do Paříže a teď jsem v báječném apartmánu s mnoha, mnoha pokoji - musím říct, že je to apartmán kategorie D´Angleterre.
A musím taky říct, že jsem se na cestě k tomuto hotelu musela prodírat zástupem fanoušků, čekajících v naději na jediný pohled na svého hrdinu, a tímto hrdinou, ano, je to on a sedí proti mně na velké zelené pohovce. Vítej do vysílání Kronsj, Viggo Mortensene. (pozn. překlad: Rozhovor budu překládat ve formě tykání.)
Viggo: Díky, díky za návštěvu.

Zrovna teď asi není nikdo, kdo by nezaznamenal nedělní premiéru posledního dílu trilogie Pán prstenů, kde hraješ Aragorna. Mohli bychom začít tím, že mi pomůžeš přesvědčit naše posluchače, že jsi to skutečně ty, Viggo Mortensen, s kým teď budu dělat hodinový rozhovor v dánštině.
Viggo: Posluchači, kteří uslyší moji dánštinu, jistě poznají, že nežiju v Dánsku, ovšem, ehm, jmenuju se Viggo a musím vám popřát veselé Vánoce a šťastný nový rok a pozdravit vás všechny z Paříže.

Pia: Viggo, můžu tě požádat o nějakou hlášku, kterou říkáš ve filmu jako Aragorn?
Viggo: Vždy je naděje.

Pia: A ta elfština, jak zní ta, tu přece taky umíš, coby Aragorn?
Viggo: Přišel jsem… (pozn. překlad: Viggo to zřejmě řekl elfsky, asi to bylo ono "utúlien" z korunovační písně.)

Pia: No, zřejmě po zbytek vysílání zůstaneme raději při dánštině.
Viggo: Dobře, vynasnažím se.
Perlička: Viggo Mortensen chodí velmi rád bos. Tak rád, že nenosí boty ani na žádné oficiální akce.

Pia: No, a teď se k tomu dostáváme. Proč jsi pořád bos, Viggo Mortensene?
Viggo: Je to pohodlné, je to jednodušší, cítím se tak dobře.

Pia: A taky máš dost volné, pohodlné oblečení, řekla bych, ale teď už se o těch tvých bosých nohou nebudeme během této hodiny dále bavit. Možná bych kvůli našim ženským posluchačkám měla zmínit, že už nemáš dlouhé vlasy, že je máš teď nakrátko a že jsou tmavé. Během následující hodiny se budeme bavit o tvých dánských kořenech, poznáme tvého strýčka Henryho a tetu Tulle, pohovoříme o štěstí a tvrdé práci a o tom, jak se stát světově proslulým. Budeme hovořit o šarmu a přirozenosti a pak i o tom, proč ses jako jeden z prvních amerických herců ozval proti vpádu Spojených států do Iráku a proč jsi pevným zastáncem Spojených národů, například proč sis zde v hotelovém pokoji vyvěsil obří vlajku OSN. A pak je zde samozřejmě i ten film zvaný Pán prstenů.
Perlička: Viggův táta se také jmenuje Viggo a proto našemu Viggovi jeho dánští příbuzní říkají Malý Viggo.

Pia: Ano, Dánsko je malá země a není nic, co by naše srdce potěšilo víc než to, když se nějakému Dánovi daří - zejména když se mu daří v zahraničí. A i bez podrobnějších znalostí tvého vztahu k Dánsku lze říci, že jsi jeden z těch, na koho jsme velmi hrdí. Myslím, že bychom jednou provždy měli vyjasnit, jak moc dánský ty vlastně jsi. Vše začalo tvým tátou, Viggem, který jel na dovolenou do Norska a tam potkal tvou mámu, Grace, Američanku. A co se dělo dál?
Viggo: Potkali se někde v Norsku na lyžování. Nevím, co se stalo potom. Nikdy jsem se neptal, ale asi bych měl, že?

Pia: Ale zřejmě se něco stalo, protože se zamilovali a …
Viggo: Očividně se tak stalo!

Pia: … a ty ses narodil 20. října 1958. Tvůj táta, taky Viggo, pochází z farmářského rodu. Co bys řekl, že na tebe předal z dánských tradičních hodnot?
Viggo: Humor a takový ten - nevím, zda to řeknu správně dánsky - neklid? Ano -

Pia: Ano, lze to tak říct.
Viggo: Fajn, tak jsem to tak řekl.

Pia: Ale neklid v jakém smyslu?
Viggo: Hodně jsme se stěhovali - jemu se nelíbilo zůstávat na jednom místě - měl navíc takovou práci, chtěl se taky pořád přesouvat, zkoušet něco nového, cestovat - tak jsme to podnikali s ním - my tři děti - my tři bratři - a dnes jsem tomu rád - rád cestuju - poznávám nové lidi, kulturu, jazyk.

Pia: Ano, bylo to tak: od dvou do jedenácti let jsi žil v Argentině a Venezuele, takže plynně hovoříš španělsky, vedle toho mluvíš dánsky a americky (pozn. překlad: Skutečně řekla "americky"). Jak tě to střídání zemí ovlivnilo?
Viggo: Možná je tím způsobeno to, že jsem trochu - jak se to řekne - zvědavý? Rád se dovídám víc o jazyku, jak jsi už zmínila, a rád cestuju a Dánsko jsme navštěvovali skoro každý rok, když jsem byl kluk, a rád jsem se o něm dozvídal nové věci, ovšem moc jsem tehdy nemluvil zdejší řečí - pokud tedy mohu nyní tvrdit, že mluvím dánsky plynně - nevím, jestli mohu - no každopádně jsem se to naučil až později, když mi bylo 18 nebo tak nějak, i když jsem dánštinu slýchával i předtím, když jsme navštěvovali v létě a o Vánocích rodinu - bratrance. (Viggo si pak vzpomene na dánské výrazy pro bratrance a sestřenice.)

Pia: Dělal jsi vysokou školu, absolvoval jsi obor Španělština-administrativa a pak jsi jel na pár let do Dánska si vydělávat na živobytí. Bydlel jsi jak v Esbjergu, tak v Kodani, a pracoval jsi jako řidič rypadla, pokladní, obsluha v bistru i jako číšník v jedné útulné restauraci. To všechno je hodně odlišné od toho Vigga Mortensena, kterého nyní poznávají na ulici po celém západním světě. Nemůžu odolat pokušení se tě zeptat, zda ty, Viggo Mortensen, jsi byl už v době, když jsi jako mladý pracoval v Kodani, byl osobou, která v lidech zanechala trvalý dojem. Myslíš, že jsi takový byl?
Viggo: Nevím.

Pia: Dobře, zjistíme to. Máme tady vedoucího té útulné kodaňské restaurace, v níž jsi dělal. Ta restaurace se nacházela na Dronningens Tvaergade a jejím vedoucím byl Jan Hurtigkarl. Poslechni si, co říká.
Jan Hurtigkarl: Nevzpomínám si na něj, opravdu ne. (Viggo se zasměje.) Během té doby, co jsme to vedli, jsme měli snad tisíc zaměstnanců a některé z nich, ty, které jsem sám zaučoval, si samozřejmě pamatuju, ovšem vím, že on se tady nezaučoval. Pracoval tady jen jako výpomoc, že? Takových bylo jen pár.

Pia: Musel jsi se smát, když říkal, že si na tebe nevzpomíná.
Viggo: Jo, protože si pamatuju na to, jak jsem ho poprvé potkal, když jsem se tam stavil, jestli by mi nedali práci, a on druhý den odjížděl - ani nevím kam - snad do Francie, a řekl mi, ano, potřebujeme někoho na výpomoc - víš něco o víně a tak - a já na to, že jo - ale ve skutečnosti jsem nevěděl nic - a taky jestli vím, jak se co servíruje - a bylo to tady hodně nóbl, alespoň v porovnání s Burger King, kde jsem dělal vždycky dopoledne. A když se pak zeptali, odkud je nějaké víno - oblast a tak - něco jsem vždycky tipnul a -

Pia: A tipnul jsi co?
Viggo: Co já vím, třeba že je to ze suché oblasti a že to víno chutná po -

Pia: Takže jsi už tehdy byl dobrý herec?
Viggo: Ano, ale to jsem musel být.

Pia: Proč jsi se vlastně rozhodl jet do Dánska? Kvůli otci?
Viggo: Ano, kvůli němu. Mám v USA rodinu, rodinu z máminy strany, ale vždycky jsem moc dobře vycházel s dánskými příbuznými, možná i líp. S americkými bratránky to nebylo špatné, ovšem mám prostě nějak víc společného s dánským příbuzenstvem. Tak jsem byl rád s nimi.

Pia: Co jsi měl s nimi společného?
Viggo: Nevím - prostě jsme dobře vycházeli. Bylo to klidné (užil výraz "rolig" - ovšem zřejmě chtěl říct "afslappet" - pohodové) a hezké si s nimi hrát, a já - víš, je snazší se učit jazyk či cokoli jiného, když tě to baví a nejsi k tomu nucen. A tak to bylo u mě.

Pia: Není pochyb, že i když jsi americký občan, znamená pro tebe Dánsko a dánští příbuzní mnoho.
Viggo: Já jsem taky dánský občan!

Pia: Ty máš i dánské občanství?
Viggo: Ano!

Pia: To je další věc, která nás těší. A svého syna jsi pojmenoval Henry - jménem, které má mnoho tvých příbuzných. Deník Politiken jednou napsal, že tvůj vztah k Dánsku je pouhá záminka, abys vypadal zajímavěji. Ty jsi tehdy reagoval dopisem, který v těch novinách otiskli. Mám je tady a ráda bych z toho kousek citovala. Napsal jsi jim (cituje z dopisu, který lze najít na stránce Majkens.) Proč pro tebe znamenají dánské kořeny tak mnoho?
Viggo: Chtěl jsem jen říct, že to není předstírané. A že to z jejich strany byla špatně odvedená novinářská práce. Bylo nutné se ozvat.

Pia: Vždy se snažíš navštívit Dánsko minimálně jednou do roka, o dovolené, když zajedeš za svou rodinou, která žije poblíž Ringstedu. Teď uslyšíš tetu Tulle, která nám řekne, jaké to je, když k vám přijede na návštěvu váš synovec - světová celebrita.
Tulle: Je to pořád náš Lille Viggo (Malý Viggo), protože když k nám přijede, tak mi pomůže s umýváním nádobí, tak jak to dělal, když mu bylo 9 nebo 11, kdy pomáhat musel, nebo když mu bylo 17, 21, 25 nebo 35, kdy pomáhal z vlastní vůle, je tudíž - on je tudíž pořád členem naší rodiny. Miluje dánská jídla, tradiční, dánská venkovská jídla, to má rád, třeba bidesild a flaeskesteg (krájené slanečky a vepřovou pečeni) a podobná jídla. Takže je snadné ho potěšit. A on taky umí většinu z toho uvařit.

Pia: Tak to byla Tulle, která se těší, až si najdeš čas a zajedeš ji zase navštívit, slíbila jsem jí, že ti to řeknu.
Viggo: Jo, slíbili mi, že si zítra dáme flaeskesteg. Bude tam i můj táta.

Pia: Když jsi doma se svými dánskými příbuznými - vlastně to nemusí být jen doma - zkrátka když jsi se svými dánskými příbuznými, v čem je to odlišné od času, který trávíš jinak?
Viggo: To je tak: Oni mě znají a nestarají se o mou slávu - chci tím říct, že tedy asi jsou hrdí na mé úspěchy, podobně jako já mám radost z jejich úspěchů v životě a v práci, ale přes to všechno - přes to všechno si mě dobírají tak jako dřív. Je to tak, jak se to říká tady v Dánsku: Člověk si nesmí myslet, že je něco výjimečného.

Pia: Tvůj strýc Henry mi řekl: "Je dobré, že má takový úspěch, ovšem někdy se mi zdá, že ho má až příliš."
Viggo: Má asi pravdu. Asi ano. Ovšem musíte vzít v úvahu to, že jsem měl veliké štěstí. Ne všichni herci měli tolik štěstí, kolik jsme ho měli my, kteří jsme dělali na Pánovi prstenů. Měli jsme opravdu velké štěstí.

Pia: A kolik myslíš, že z toho bylo štěstí a kolik poctivá práce?
Viggo: Myslím, že většina byla o štěstí. V tom musíte mít kus štěstí, protože - já jsem hrál ve spoustě filmů a jsem na ně pyšný, tedy na většinu z nich, z každého jsem si něco vzal, a mezi nimi bylo mnoho filmů, o nichž jsem si myslel - věřil jsem, že budou úspěšné, alespoň po finanční stránce, a nebyly. To mě zaráží.

Pia: Není to, co říkáš o štěstí, způsobeno tvou dánskou krví? Pokud bys byl čistokrevný Američan, netvrdil bys třeba, že tvůj úspěch je jen důsledkem tvého nadání?
Viggo: Ani bych neřekl. Myslím - doufám - že to tak není, alespoň si to myslím podle toho, že v Pánovi prstenů hrají američtí herci a oni jsou taky přesvědčeni, že to bylo hlavně o štěstí, takže - já vím, že z ciziny, včetně Dánska, se může zdát, že Američané, hlavně americká vláda, si o sobě myslí, že jsou něco víc než jiní, ovšem ne všichni Američané jsou takoví a spousta Američanů je proti tomu, co teď podniká americká vláda a co je podle mě velmi nebezpečné. Nikdy jsem - vlastně neznám nic podobného tomu, co teď dělá naše vláda. Možná Německo ve třicátých a čtyřicátých letech - co vláda dělá a jak lidem lže. Připadá mi to podobné jako to, co jsem četl o vládě v Německu - ve Třetí říši - a spousta lidí je proti tomu, ale co se dočtete v novinách, co píšou v amerických novinách a říkají v televizi a rádiu - většina z toho je totéž, co říká naše vláda, a je spousta Američanů - třeba i lidí, kteří se mnou dělali na Pánovi prstenů a s nimiž jsem se o tom hádal - kteří říkají, že členové Společenstva prstenu, ti, kteří bojovali v Helmově žlebu, vlastně představují Američany v bitvě proti zbytku světa. To je podle mě omyl. Takto to brát. A když jsem to řekl veřejně, dostal jsem 5000 dopisů od obyčejných lidí z USA. Říkali: "Ano, my si myslíme totéž co ty a nemůžeme - jak to mám vyjádřit - nemůžeme s naším názorem prorazit, nemůžeme - nejsme slyšet, tak je dobře, že jsi to řekl za nás."

Pia: Abychom tě nějak zařadili, co se týče tvého soukromého života v USA, tak ty jsi byl ženatý s punkovou zpěvačkou Exene Cervenka, spolu máte syna Henryho, jemuž je teď asi 15. Vím, že teď žiješ sám a bydlíš v bytě (pozn. překlad: Myslím, že Viggo nebydlí v bytě, že má vlastní dům) v umělecké čtvrti Venice Beach v kalifornském Los Angeles. A ty bys k tomu mohl doplnit - co děláš v úplně obyčejný den, jak vypadá všední den u tebe doma?
Viggo: No, zavezu kluka do školy, ovšem od příštího roku už bude asi jezdit sám, což bude takové zvláštní, protože jsem si už zvykl ráno s ním vstávat, dělat mu snídani a vozit ho do školy. Poté, co ho zavezu do školy, si udělám své obchůzky spojené s mou prací v šoubyznysu, a pokud mě čeká nějaká výstava, připravuju obrazy nebo fotky a pak se věnuju obchodu s knížkama, které zasíláme (pozn. překlad: Mluví o nakladatelství Perceval Press) poštou, protože většina z toho, co prodáváme, je -
(Ozve se zaklepání na dveře.)
Viggo: Kdo to může být?

Pia: (na klepání nereaguje): Takže ty vyřizuješ zasílání knih sám?
Viggo: No, ehm, mám nějaké spolupracovníky, kteří teď mají spoustu práce, protože já to teď nemůžu dělat.

Pia: Takže v úplně obyčejný den fotografuješ, děláš na svých filmech, píšeš básně, staráš se o své nakladatelství - a taky maluješ obrazy a nahráváš hudbu.
Perlička: Viggo Mortensen je krásný. Je ve skutečnosti tak krásný, že ho časopis People zařadil mezi 50 nejkrásnějších lidí na světě.

Pia: "A přesto je Viggo Mortensen v rozpacích, když jsem se zmínila o tom, jak je krásný. Viggo, když se ohlédneme zpět, lze říci, že jsi hercem už 20 let a hrál jsi ve více než 40 filmech, ovšem hraním se uživíš až v posledních zhruba 7 letech. Předtím jsi dostával role, které byly méně slavné než ty filmy nebo role, které dostáváš teď. Zahrál sis v jednom díle Miami Vice – televizního seriálu – a hrál jsi taky v Texaském masakru motorovou pilou 3. A v začátcích tvé kariéry se ti stávalo, že tě z některých filmů úplně vystřihli. Jak se na to teď díváš? Na to, že tě vystřihli?"
Viggo: Šel jsem tehdy do kina i se svou rodinou. Zavolal jsem mámě a řekl jí, že se v pátek musí jít podívat například na Purpurovou růži z Káhiry -

Pia: To je film od Woodyho Allena.
Viggo: Ano

Pia: A to je paráda, moci říct, že jsem hrál ve filmu Woodyho Allena.
Viggo: A bylo zábavné to točit. A pak tu byl i ten druhý film s názvem Swing Shift (pozn. překlad: Nevím, jestli to vůbec dostalo český název.) od Jonathana Denyho a -

Pia: Takže sedíš v kině -
Viggo: ano -

Pia: - aby ses na sebe podíval ve filmu Woodyho Allena, a najednou tam v tom filmu vůbec nejsi.
Viggo: Ne, a dokonce mě ani nedali do titulků. A máma se ptala: "Co v tom New Yorku vlastně děláš?" Něco takového, opravdu. (směje se) "Jsi vlastně herec, nebo nám lžeš?" A tak jsem zjistil, že příště musím napřed zajít do kina sám, než jim řeknu, aby šli oni.

Pia: Tvá role mladého farmáře ve filmu Svědectví z roku 1985, to byl vlastně tvůj první film, po němž jsi hrál v G. I. Jane a Fjenden I dybet (undergroundový film) a v režijním debutu Seana Penna Indiánský posel. Jméno ti udělala role Aragorna v Pánu prstenů. Ráda bych se vrátila o pár let nazpět. Peter Jackson a filmový štáb a herci v Pánovi prstenů jsou už na Novém Zélandě, připraveni točit. Ty jsi v USA a najednou zazvoní telefon. Na druhém konci drátu je Peter Jackson. Co chce?
Viggo: No, vlastně mi napřed volal agent a řekl mi, že mu zavolal Peter Jackson a zeptal se ho, zda bych nechtěl roli. V čem? ptám se. A on řekl: "Ve třech filmech podle Pána prstenů", a já na to: To je nějaká knížka, ne? a on říká: "Jo, od Tolkiena". Já jsem o ní předtím slyšel, ale nečetl jsem ji. Říkám: Kdy se to má točit? a on na to, že bych musel jet hned druhý den a já na to, že to není dobrý nápad, protože nejsem připravený, oni už začali točit a já bych neměl čas se připravit na tak velkou roli.

Pia: A pak?
Viggo: Tak jsem jim řekl: Ne, dík, ostatní herci tam jsou už měsíce a své role dostali většinou už před 6 měsíci, takže jsou připraveni začít točit a já ne. Ne, dík, nemyslím si, že je to dobrý nápad, a oni na to, nechceš si to ještě rozmyslet, a já, jak dlouho na to mám? A oni, že pár hodin, a já: no dobře, a pak mi můj syn Henry - zrovna jsme stáli v kuchyni a on mi říká: "O čem jste to mluvili? Bylo to o Pánovi prstenů?" Protože on ty knížky znal. Já na to: Ano, točí film. "A koho bys měl hrát?" Někoho, komu říkají Chodec - nevím, jak se Chodec jmenuje v dánské verzi - Chodec - to je Aragornovo jméno na začátku příběhu, a on mi řekl, že to je hrozně zajímavá postava, že bych to měl vzít a já na to, no dobře, ale nevím, jestli tu postavu budu umět zahrát tak dobře a nechci být jediným hercem, o němž si lidé, kteří ten film uvidí, řeknou: Ten film byl fakt dobrý, ale ten herec byl úplně mimo. Nechci být tím hercem. A on mi řekl: "Stejně si myslím, že bys do toho měl jít." Bylo hezké slyšet od něho, že si myslí, že je to dobrý nápad, protože to bylo na celé té práci nejtěžší, opravdu, to, že jsem musel opustit Henryho. To bylo těžší než bojovat se skřety nebo Sauronem. Svým způsobem.

Pia: A kdy ses pustil do té knihy?
Viggo: No, jak mi řekl, abych do toho šel, tak jsem si řekl, že bude nejlíp si promluvit s tím režisérem, tak jsem zavolal agentovi a řekl: Můžu mluvit s tím režisérem, Peterem Jacksonem, tak jsem dostal číslo a zavolal Peteru Jacksonovi pozeptal se ho na pár věcí, třeba o elfštině a tak, a pak jsem si řekl: jo, může to být zážitek, je to výzva, tak do toho raději půjdu, abych později nelitoval. Ne proto, že bych věděl, že z toho bude takový trhák, to jsme tenkrát nemohli tušit, vzal jsem to proto, že mi připadalo zajímavé, co mi řekl Henry o tom příběhu. To mě přimělo do toho jít a tak jsem začal číst tu knihu hned v letadle na Nový Zéland, a ano, ze začátku to bylo trochu divné, když jsem prvních pár hodin četl o hobitech, a pak jsem se dostal k části o Chodci, no a na tom už něco bylo: na něm, na Roklince a dalších místech - připadalo mi to jako něco, co už znám -

Pia: Takže ses v tom trochu poznal?
Viggo: Ne, poznal jsem prvky, které jsem předtím četl v Dánsku nebo jinde, jako třeba islandské pověsti a příběhy o Vikinzích a tak.

Pia: Norské pověsti.
Viggo: Ano, zvlášť Beowulf a V?lsungesagaen. A pověst Rolf Krake. A tak jsem si řekl: Jo, tohle je mi povědomé.
Perlička: Jméno Viggo je norské a znamená válečník. Když přišel Viggo Mortensen do Hollywoodu, dali mu jasně na srozuměnou: Pokud se chceš prosadit, změň si jméno! Ale on to neudělal. A zdá se, že se mu jméno Viggo vyplatilo. Mimochodem, během roku 1999 bylo takto pojmenováno 6 rozkošných dánských hošíků.

Pia: Díky trilogii Pán prstenů ses dostal z kategorie dobře známých do kategorie světově proslulých. Byl jsi už na první stránce Newsweeku, láhví Pepsi a na Novém Zélandu dokonce létal Boeing 747 s tvým obličejem. Mám tady fotku a můžeš se podívat, jak letuška kouká z tvého čela. Jak se sžíváš s tou slávou?
Viggo: Podívej, my všichni - všichni herci z Pána prstenů - jsme na sebe přitáhli pozornost - dostali jsme pracovní a jiné nabídky, a to všechno díky úspěchu, který Peter Jackson zaznamenal se svým filmem.

Pia: Takže si to užíváš.
Viggo: Ano, svým způsobem. Myslím, že se nám, nebo spíš Peteru Jacksonovi, podařilo v Tolkienovi něco objevit. Něco z té knihy vytáhnout, ale tak, že nejen v Dánsku, ale i v Japonsku, kde ty knihy dosud nebyly známé -

Pia: Ale když odhlédneš od filmu, jak bys popsal to, jak tě ta světová sláva ovlivňuje?
Viggo: No, mám moc práce, třeba, a pak tu taky sedím, což by se nestalo nebýt úspěchu toho filmu. A jsem pořád na cestách: Byl jsem na Novém Zélandu, v Německu, Argentině, Brazílii, Mexiku. V Londýně. To je spousta míst za poslední tři týdny a to všechno díky tomu filmu, takže na jednu stranu to pro mě znamená dřinu, ale na druhou stranu je hezké vidět a slyšet jak lidi - je jedno zda Němci nebo Argentinci nebo kdo - říkají, že tenhle příběh -

Pia: Viggo, kolikrát jsi podle tebe během té cesty viděl ten film?
Viggo: Třetí díl? Nevím. 5-6-7-8 krát. A v lednu jedeme do Japonska. Takže to jde dál.

Pia: Můžu ti vyřídit pozdrav od tvých dánských příbuzných a říct ti, že se těší, až tě uvidí v Návratu krále. Stalo se zvykem, že se všichni sejdou, aby se společně podívali na tvůj film, a strýc Henry teď bude slavit 73 narozeniny zrovna v té době.
Henry: Dělali jsme to tak každý rok, teď to bude potřetí, a chodí to tak, že se naše dost velká rodina, přátelé a tak, nejdřív jdeme navečeřet do Broenu a pak jdeme tam (do kina) a máme moc hezký večer. Lidi piští a křičí, když se (na plátně) objeví nějaká holka. Ty filmové bitvy, to není nic pro mě. Podle mě jsou moc divoké, ale tak to asi musí být.

Pia: Možná bys měl zvážit hraní v nějakých klidnějších filmech, kvůli strýci Henrymu.
Viggo: Ano, něco na způsob Carla Dreyera. (pozn. překlad: Dreyer byl významný dánský režisér 1. poloviny 20. století.)

Pia: Chtěl by ses někdy zúčastnit takového rodinného výletu do kina?
Viggo: Ano, mohla by být legrace. I když by to nepochybně znamenalo spoustu žertíků na můj účet a nejsem si jistý, zda bych to dokázal snést.

Pia: Přestože se tví příbuzní zajímají o tvé filmy, nepropadají - jak už jsi sám naznačil - žádné megalomanii. Ty žertíky na tvůj účet - pomáhají ti zůstat nohama na zemi?
Viggo: Ano, snad ano. A stejně jsme to dělali já s Henrym. A teď mi to malý Henry provádí sám. Takže je to asi v rodině a není to jen záležitost mých dánských kořenů.

Pia: A zdá se, že ti velmi záleží na tom, zůstat nohama na zemi. Máš například srub v Idaho, daleko od civilizace, a máš také velmi rád přírodu. Žiješ, zdá se, život na hony vzdálený od všeho, co by sis mohl díky svému postavení v Hollywoodu dopřát. Proč?
Viggo: No, ty večírky a premiéry, to máte tak - mě to tam zkrátka nebaví. Nepomůžou mi v tom, co chci dělat a není - není mi na takových akcích příjemně, protože - je to prostě byznys, je to obchod, není to určeno k tomu, abyste se tam cítili příjemně. Alespoň myslím. Ale na druhou stranu, je dobré být s ostatními herci - nevím, jestli ses s nimi setkala, jsou taky na tomhle hotelu - a všichni se scházíme u večeře a pak spolu jdeme do kina, takže …

Pia: Ale ty by ses bez všech těch premiér a rozhovorů obešel, že?
Viggo: Ano, ovšem zrovna ty jsi docela hezká a navíc jsme oba nazí a popíjíme pivo, viď?

Pia: No jistě.
Viggo: Což situaci trochu ulehčuje. A ty vypadáš fakt dost dobře, takže, ehm (zasměje se - nebo spíš vybuchne smíchy.)

Pia: Lidi z Pána prstenů ti říkají No-Ego Viggo a režiséra Petera Jacksona citovali v New York Times, kde řekl: "Jednou z věcí, které se Viggovi líbily na Aragornovi, bylo to, že není akční hrdina. Aragorn je svým způsobem tak přemýšlivý jako Viggo. Jeho odmítání královského titulu je podobné jako Viggovo odmítání hvězdné slávy." Co na to říkáš?
Viggo: Nevím, co říct. (směje se)

Pia: Ale - poznáváš se v tom, že se vlastně nechceš stát "králem", tedy superstar?
Viggo: Vlastně nevím. Jsem zkrátka šťastný, že jsem dostal tuhle práci - jak už jsem řekl - hodně jsem se toho naučil a jsem schopen odvést jako herec dobrý výkon. Hrál jsem ve 30 nebo 35 filmech, nevím v kolika, takže se toho v nich hodně naučíte, ovšem je spousta herců, a já mám mezi herci mnoho kamarádů, kteří se herectvím nemůžou uživit a spousta z nich je opravdu nadaných. To je to, když říkám, že musíte mít štěstí. Udělali jsme kus dobré práce, lidi z Pána prstenů, a myslím, že samotný příběh - Tolkienova kniha - měl velký význam, takže to je důvod, proč jsme měli takový úspěch, a -

Pia: Dobře, ale teď vlastně mluvíš o knize a o štábu, ale -
Viggo: Ano.

Pia: A nerad mluvíš o sobě, ale můžu ti prozradit, že tvá teta Tulle si, podobně jako Peter Jackson, myslí, že coby Aragorn jsi naprosto dokonalý, i když ona je jinak vybíravá dáma. Poslechněme si teď, co o tobě říká.
Viggo: (směje se)
Tulle: V jeho prvních filmech jsem měla opravdu potíže odmyslet si, že je to náš Malý Viggo. A bylo to pochopitelně i tím, že v těch filmech hrál dobře tak 70 % času. V pozdějších filmech, třeba v Dokonalé vraždě a jiných, ještě dřívějších, už jsem spatřila skutečného herce. Když hrál v Dokonalé vraždě, požádal o to, aby mohl namalovat plátna, která maloval ten hrdina, a žil měsíc v tom podkroví, takže vidíte, že on se vždy úplně vžije do postavy, kterou hraje. V roli krále se jasně zračí jeho postoj k tomu, aby lidé byli navzájem ohleduplní, ta etika a to, že dobro musí zvítězit nad zlem, a to je velmi blízké jeho politickým názorům a vůbec životnímu přesvědčení. Řekla bych, že je velmi, velmi zřetelné, že když Viggo hraje Aragorna, tak bojuje tentýž boj jako Aragorn.

Pia: K té úvaze o tvých politických názorech se za chvíli vrátíme, ale nejdřív mi řekni, zda si jako teta Tulle myslíš, že Aragorn byl pro tebe dokonalá role.
Viggo: Doufám, že jsem vždycky jednal tak jako on, že jsem přemýšlel tak, jak si myslím, že by přemýšlel on. Tedy tak, že i on má pochybnosti, někdy má strach, ale je si díky svým zkušenostem vědom toho, že máme s ostatními mnoho společného, bez ohledu na to, jak zvláštně oni vypadají nebo jak nepochopitelně se chovají či jaká je jejich kultura. Máme s ostatními společného víc, než si myslíme. Nikdo nás nenutí se o to společné zajímat, ale můžeme to dělat. Můžeme se učit, a to on dělá. Dělá to po celý život. Já sám jsem v tom s ním zajedno, v tomto okamžiku jsem s ním zcela zajedno, v situaci, v jaké se nacházíme, v tom, co se teď děje ve světě. A myslím, že Pán prstenů nám může říct hodně o tom, co se teď ve světě děje.
Perlička: Číslo mobilního telefonu Vigga Mortensena není utajené. On prostě mobil nemá. A to zcela záměrně.

Pia: A teď se vrátíme k tobě a tvým politickým názorům. Není neobvyklé, že celebrity využívají přízně médií k tomu, aby část pozornosti nasměrovaly na něco jiného. Například na utlačované Tibeťany či jiné důležité záležitosti. Ty třeba propaguješ Dánsko, máváš dánskou vlaječkou nebo na premiérách vystupuješ v národním fotbalovém dresu Dánska a tak, ale nejvíc tě zajímá OSN. Na premiéře Pána prstenů III v Berlíně na začátku tohoto týdne jsi měl na sobě kabát se dvěma knoflíky. Na jednom stálo: Jsem hrdý, že jsem Američan a že jsem proti válce. Na druhém knoflíku byl znak OSN, který je i na mikině, kterou máš teď. Čím je podle tebe OSN pozoruhodné?
Viggo: Myslím, že OSN mělo v poslední době hodně problémů, a to i před tím, než se Bush k OSN zachoval tak macešsky. Je to zkrátka tak, že USA využily OSN v souvislosti s válkou v Koreji v 50. letech, tedy krátce poté, co bylo OSN založeno. Ta válka byla stejně tak nespravedlivá jako válka ve Vietnamu, Iráku v roce 1991 i v Afghánistánu.

Pia: Proč to nazýváš nespravedlivou válkou?
Viggo: Protože je - podle mě - vyvolána ekonomickými zájmy, zájmy několika málo vyvolených. Nemá to nic společného s americkým lidem, OSN nebo mírem nebo demokracií, jak se to tvrdí tady v USA nebo jinde ve světě. Třeba to říká Tony Blair, i když ví, že to není pravda. A já - jak jsem řekl, když jsme byli v Berlíně, tak Peter Jackson, ani nevím proč, nám - hercům - dal na chvíli mikrofon. A já nevěděl, co říct, protože jindy nás jen představí a hotovo, postojíme vedle režiséra, představí nás, začne film a je to, což se pravděpodobně stane dnes večer tady ve Francii. Ale on nám tehdy dal mikrofon - třeba Dominiku Monaghanovi - on je rodák z Berlína, ne všichni to vědí - a on řekl něco německy, a pak jsem dostal mikrofon já, jenže jsem si nic nepřipravil, a tak jsem se zamyslel a řekl si: jsme teď v Německu, a tak jsem řekl: "Díky, že jste nezaútočili na Irák." A pak bylo chvíli ticho. Říkal jsem si, že to asi v té chvíli nebylo ode mě vhodné, Ale lidi pak šíleli, protože byli rádi, že je - víte - někdo uznává.

Pia: Několik tvých kolegů, třeba Tim Robbins či Susan Sarandonová, tvých hereckých kolegů, mělo kvůli těmto věcem větší nepříjemnosti (z toho, že řekli, že ta válka je nespravedlivá) a country skupinu Dixie Chicks dokonce bojkotovali. Co jsi musel strpět ty?
Viggo: Nevím a nezajímá mě to, vím, že Sean Penn i Tim Robbins a další lidi stále dostávají pracovní příležitosti, takže - dělají to, co umějí a - nejsou ve vězení nebo tak něco, nedostali kulku mezi oči, snášejí to dobře. Mají hodně pracovních příležitostí, takže si vlastně nemohou moc stěžovat, a mně je vlastně jedno, jestli se něco takového stane mně nebo mi někdo řekne, že mě neobsadí do filmu, protože se mnou nesouhlasí - to je jeho věc. Já se nepouštím za každou cenu do politických debat, když propaguju film - podle mě nejsou tyhle věci nutně spojené, ale už mě štvalo, když jsem musel poslouchat ta věčná srovnávání Pána prstenů a Iráku nebo amerického úderu na Afghánistán a Irák. Přišlo mi, že mlčení zde vlastně znamená souhlas, když novinář něco řekl a já jsem si uvědomil, že bych k tomu měl něco dodat, aby si lidi nemysleli, že s tím souhlasím.To je ten důvod, proč jsem to řekl a pak to musel opakovat a - ehm - dál vysvětlovat a to vlastně dělám teď zas.

Pia: V každém případě se však dá říct, že si hodně stojíš za svým názorem (dánské slovo znamená: odvaha vlastního přesvědčení). Učinil jsi i zásadní rozhodnutí ohledně svých knih. Když jsi letos v létě vydal svou první sbírku básní v dánštině, rozhodl jsi se propagovat ji v Dánsku, ovšem pouze - jak jsi zdůraznil svému dánskému nakladateli - v malých nezávislých knihkupectvích, nikoli v hypermarketech. A jedno z těchhle nezávislých knihkupectví je v Esbjergu, a myslím, že se dá v klidu říci, že Esbjerg není zrovna Mekkou kultury, to bychom mu moc fandili, ale na ulici J?rgen Pedersens Vej se nachází knihkupectví Varming Boghandel a pojďme si poslechnout, jaký blázinec vyvolala (tvá návštěva) tady.
Nahrávka z knuhkupectví: Z nakladatelství přišel příkaz zajistit kontrolu davového šílenství. Měli jsme postavit 2 nebo 3 lidi ke stočlenné frontě lidí venku, aby všechno proběhlo v pořádku. Tady v Esbjergu na něco takového rozhodně nejsme trénovaní. Kdybychom byli, tak jsme hned zkraje sebrali pár lidí a byl by klid. Ale i tak šlo všechno hladce. Obvykle, když vydáme sbírku básní, tak prodáme nanejvýš jednu denně. Ale tentokrát jsme hned prodali 200 knih. To je zcela mimo jakékoli měřítko. Vemte si třeba takového Henrika Nordbrandta - za celý rok prodáme tak 10 jeho knih a on je přitom nejznámější dánský básník - a teď jsme prodali 200 (Viggových) knih najednou.
Perlička: Když se Viggo podepisuje fanouškům - a to dělá velmi často - napíše nejdřív velké "V" v podobě srdíčka a za to dá "iggo".

Pia: Tebe rozhodně nikdo nemůže obviňovat z toho, že bys svou slávu využíval. V newyorské galerii Roberta Manna jsou představeni nejlepší umělečtí fotografové, jako (jediné známé jméno z Piina výčtu bylo Man Ray) a taky ty, Viggo Mortensen. Zeptala jsem se Roberta Manna, zda si tě vybral do kolekce kvůli spojení tvého jména se světem filmu.
Robert Mann: Musím přiznat svou naivitu - vůbec jsem nevěděl, že on je herecká hvězda. Když jsem ho poznal, nebo spíš když jsem poprvé uviděl jeho fotografie, nevěděl jsem, že Viggo Mortensen je ještě něčím jiným než umělcem, který se - víte - snaží v New Yorku najít nějakou galerii. Takže mě překvapilo zjištění, že dělá i něco jiného. Myslím, že Viggo je dokonalý protiklad většiny hvězd. Dokonce podle mě nemá rád ani označení hvězda. Je to opravdu takový renesanční muž, jenž se umí vyjádřit mnoha způsoby, a to velmi dobře - víme, že fotografuje, maluje, píše básně. A hraje, pochopitelně. Je dítkem štěstěny a je velmi nadaný.

Pia: Robert Mann popisuje tvé umění jako jedinečné a vitální. Kdyby sis měl vybrat mezi fotografováním, malováním, poezií, hudbou a herectvím jen jeden obor, co by to bylo?
Viggo: No, ehm, to jsou všechno větve jednoho stromu, podle mě. Neodděluju je. Touha fotit, malovat, psát, hrát, to - ehm - to všechno je pro mě způsob, jak přebývat na tomto světě, jak pozorovat, co se kolem děje, nebo na to upozorňovat, pozorovat, poslouchat, a já jsem - většinou - šťastný, že jsem na světě, a tohle je můj způsob, jak žít a ptát se. Někdy nedostanete odpověď, ale stejně je to - alespoň pro mě - nejlepší způsob, jak žít, projevovat se, ptát se, ostatních, světa, sám sebe.

Perlička: Viggo Mortensen miluje surfování. A ano - už jsme říkali, že je mu 45.

Pia: Viggo, pokud jde o prodejnost tvých obrazů, stojíš si velmi dobře, a kupují je hlavně sběratelé umění, alespoň tak mi to řekl Robert Mann, který zdůrazňuje, že příznivce nemáš jen díky hraní. Ovšem není tajemstvím, že spoustu fanoušků ti zajistily tvé herecké výkony a v neposlední řadě i tvůj vzhled. Zde jde hlavně o fanynky. Můžu ti sdělit, že jsme tady v Kronsju byli zavaleni maily od žen doufajících, že tě uvidí na vlastní oči před nebo po tomto pořadu, a dokonce i hezké knihovnice z naší knihovny si nenechaly ujít vydání Newsweeku s tvou fotkou na přebalu, odhodlané si tě vystřihnout a připíchnout na zeď.
Viggo: Ach.

Pia: Ovšem tvoji příznivci jsou možná poněkud neobvyklí. Tady je kousek rozhovoru s Tammy Carmovou, která s spolu s přítelkyněmi přijela v létě z USA, kde žiješ, do Odensee, aby mohla zhlédnout výstavu tvých fotek v Brandts Klaedefabrik.
Tammy Carm: Vigga zdraví čtyři americké holky, které jsi potkal v Dánsku, Tammy, Clarissa, Debbie a Patty. Ch těly bychom využít této příležitosti, abychom tě pozdravili; doufáme, že se ti líbí v Paříži. Měl bys vědět, že jsme se poznali díky zájmu o tvé umění a hraní, staly jsme se velkými přítelkyněmi, ač jsme z různých států USA, a tak ti vděčíme za to přátelství a taky za to, že jsme se začaly zajímat o báječnou zemi Dánsko. Jeg forsir lidt dansk (dánsky umím jen málo.) Sehnaly jsme si pásky - výukové pásky - víš, ty kazety, a tak jsme se učily, a pak jsme poznaly další dvě - ty nejsou z naší skupiny - které měly další pásky, a tak jsme to daly dohromady a cvičíme konverzaci po telefonu.

Pia: Takže, Tammy se naučila dánsky kvůli tobě. Jak se díváš na fenomén fanynek?
Viggo: Myslím, že je to docela zábavné. Například když jsem v červenci v Odense přednášel básně, přečetl jsem i nějaké od básníka z Nového Zélandu a to je hezké, moci sdílet něco z toho, co člověk pozná ve světě. Ehm - a o to se já při recitaci básní vždycky snažím. A myslím - občas dostanu dopis a setkám se s člověkem, který mi řekne, že se nezajímal o fotografování či malování nebo poezii, ale teď že má v úmyslu navštívit další výstavy - ne jen moje - a někdy mi někdo řekne, že v mládí psal a pak toho nechal, protože si myslel, že není dost dobrý, ale že po přečtení mých knih začne znovu psát. A možná, že si přitom myslí, že když můžu já vydávat své tak bídné knihy, může i on. Ale vážně - myslím, že je dobře, když to lidem něco dává.
Perlička: Vánoce se u Vigga musí slavit 24. prosince večer. Na tom si Viggo zakládá. Tak jako ostatní Dánové.

Pia: Tak, Viggo, a co tě čeká teď v blízké budoucnosti?
Viggo: Jedeme teď do Tivoli, kde se máme setkat s královnou. Jede s námi i Peter Jackson. Myslím, že to bude skvělé, protože už jsem tam byl s Christopherem Leem, když šel do kin první film, ale teď se těším, až představím královně a celému Dánsku i ostatní herce, z nichž většina ještě v Dánsku nebyla, myslím, že jen Bernard Hill, to je král Théoden, tam byl už jednou v létě. Ale bude to hezké.

Pia: Vím o tobě, že se snažíš zhlédnout většinu dánských filmů a vím taky o spekulacích, že jsi měl v některých hrát, jako například ve filmu Skagarac, ovšem vím taky to, že jsi před mnoha lety dodal společnosti Zentropa (filmové studio Larse von Triera) jeden scénář. Teď si poslechni Petera Llbaeka, jak to tehdy bylo s penězi na ten projekt.
Peter Llbaek: Viggo Mortensen přišel po točitém schodišti v Ryesgade 106, tam, kde máme dodnes kancelář; Viggo byl tehdy ještě poměrně neznámý herec. Viděli jsme ho v Indiánském poslovi od Seana Penna, kde Viggo podává úžasný herecký výkon, a on mě seznámil s projektem nazvaným Abscence, což měl být film odehrávající se v pravěku, kdy se lidé ještě nedorozumívali řečí, jen mručeli a různě si ukazovali. A já jsem se několik let snažil získat pro tu věc některé lidi, jak od nás, tak z Francie, a nakonec jsem to musel vzdát. Bylo to pro dánská a francouzská studia zkrátka příliš avantgardní.

Pia: Fajn, takže v tomhle filmu si asi nezahraješ, ale co by tě přimělo si zahrát v nějakém jiném dánském filmu?
Viggo: No, ehm

Pia: Mám na mysli to, zda by ti museli zaplatit podle hollywoodských měřítek, anebo by tě zviklal zajímavý scénář?
Viggo: Ehm - mohla by to být zábava. Párkrát už mi něco nabídli, ale nikdy to neklaplo, buď jsem v té době dělal na něčem jiném, nebo se mi to tehdy nezdálo dobré - nebyly to příběhy, které by mě zaujaly nebo jsem se na to herecky necítil. Ale fakt si přeju, abych někdy mohl něco udělat v Dánsku v dánštině.

Pia: Viggo, dostali jsme se k předávací otázce (jako při předávce ve štafetovém závodě), totiž otázce, kterou položili hosté před týdnem, roková kapela Kashmir. Musím ti prozradit, že součástí téhle hry je to, že nevěděli, komu tu otázku pokládají, a já sama se otevřeně přiznám, že bych taky nevěděla, jak na tu jejich otázku odpovědět. Ovšem ty máš spoustu zkušeností z tiskových konferencí. Poslechněme si, co se tě ptá Mads Tunesen, baskytarista Kashmiru.
Mads Tunesen: OK, otázka zní: hvorfor er mir jakke henne? (Zkusím přeložit: Proč je mé sako tam?)

Pia: Ano, tohle řekl a ano, je to blábol - ale obávám se, že žádný bližší smysl nenajdeme. Jak odpovíš?
Viggo: Já jsem ti ho nevzal.

Pia: (zazubí se) Tak, a teď jsi na řadě ty, abys předal štafetový kolík na příští týden. Na co se chceš zeptat?
Viggo: Dána? - Bude to otázka pro Dána?

Pia: Ano.
Viggo: Hmmmm, volil byste současnou dánskou vládu i příště?

Pia: A na tuhle otázku nám odpoví bývalý pilot Formule 1 Nicolas Kiesa, neboť právě on bude hostem Kronsju příští neděli. A Viggo, nemusím se tě ptát, co budeš dělat po zbytek víkendu ty. Už jsi nám to řekl: létat, létat, létat. Premiéry, premiéry, premiéry. Na druhou stranu ti musím říct, že až navštívíš dánská kina, budeš nejspíš sedět vedle princezny Alexandry. Užij si to - a pozdravuj ji.

Závěrečná znělka a Viggo děkuje za návštěvu.
Rozhovor končí Viggovou písní "Den gang jeg drog afsted" z CD Pandemoniumfromamerica.