Návštěva u Vigga

Autor: Marianne Love
Zdroj: Sandpoint časopis
Datum: zima 2004
Překlad: Vig

DATUMOVÁ ČÁRA - Wellington, Nový Zéland, 1.prosince 2003 - - víc než 100,000 nad míru napjatých fanoušků přepadlo toto město při příležitosti světové premiéry Návratu Krále, poslední filmové části natočené podle klasické trilogie J.R.R.Tolkiena Pán prstenů (LOTR).V pozdním odpoledni, ve Wellingtonském zrenovovaném divadle, stojí jak účinkující tak výrobní štáb během zdánlivě nekonečného slavnostního uvítání obklopeni kamerami a mikrofony, poskytují rozhovory a pózují fotografům z celého světa.

Uprostřed zástupu je i 25letá univerzitní studentka a fanynka Pána prstenů, Annie Love - - - vyzbrojená plakátem a svým digitálním fotoaparátem - - - a razí si cestu směrem k místu pro média. Doufá, že zachytí letmý pohled a možná dokonce foto herce Viggo Mortensena (Aragorna, zdráhavého krále v sérii). Annie strávila téměř šest měsíců na Novém Zélandu na jednom mezinárodním studentském výměnném programu. S knižním průvodcem v ruce urazila míle autem i pěšky, tábořila venku na místech natáčení Pána prstenů na severních i jižních ostrovech. Annie si všimá, jak Viggo poskytuje rozhovor.
Zvedne svou podomácku udělanou ceduli "Sandpoint miluje Pána Prstenů "... a to přitáhne Viggovu pozornost.Prohlíží si plakát a vypadá, že ví, oč jde.
"Je to ten Sandpoint z Idaho? Jste vy tam odtud?" ptá se.
"Jo," přikývne.
Viggo mává a posílá jí polibek.

"To bylo milé a parádní," říká Viggo o několik měsíců později v telefonním rozhovoru pro Sandpoint Magazine. "Vidět toto mezi tisíci lidmi...."

V prosinci 2003 se Annie, rodačka ze Sandpointu, která stále láskyplně vzpomíná na chvilkové uznání od Vigga ve vzdáleném Wellingtonu, vrátila z Nového Zélandu, odpromovala na Boise State University a začala pracovat v Seattlu.

Zatímco LotR sbíral ceny po celém světě včetně Zlatých Glóbů a cen Filmové Akademie, Viggo pokračoval ve své náročné celoživotní umělecké cestě. Absolvoval také celosvětovou propagační cestu kvůli své filmové roli poštovního kurýra Franka T. Hopkinse v příběhu ze starého západu z 19.století - Hidalgo ( Ohnivý oceán ).

Jeho povolání herce začalo poněkud skalním začátkem v roce 1980, velký zlom nastal, když dodal na životnosti nespokojenci Frankovi ve filmu Seana Penna Indiánský posel (příběh dvou bratrů z Nebrasky v době války ve Vietnamu).

Ironií je, že úspěšně nazkoušel pro Panida Theater jevištní roli jako Biff Loman v Artur Millerově: Smrt prodavače předtím, než se rozhodl pro Peannovo drama. Deborah McShane, členka divadla Panida, si zřetelně pamatuje skromného, klidného a milého člověka, jehož zkouška "vytvořila jakýsi energetický posun v divadle".
"Karen Bowers (manažerka divadla Panida) slyšela velmi tichý, kultivovaný a citlivý hlas," vzpomíná McShane. "Zastavila práci, kterou právě konala, a sešla dolů. ´Obsadíme ho do této role, rozhodla´."Později, během první zkoušky, chybějící Viggo volal a omluvil se kvůli roli v Pennově filmu - nemohl se jí zříct.
"To bylo od něho opravdu zodpovědné," říká McShane. "Pro něj to byl ohromný film, a my jsme se cítili opravdu šťastni, že jsme s ním v divadle zkoušeli. Dali jsme mu vědět, že je v Panidě vždy vítán."

Viggovo ocenění jako herce raketově vzrostlo hlavně od jeho velkého zlomu ve filmové kariéře - díky jeho roli v Pánovi prstenů. Minulý rok byl Viggo Mortensen odměněn GQ magazínem jako "Muž roku 2003".Spisovatelka Allison Glock nabídla 23 důvodů proč byl vybrán, jeden z důvodů bylo i jeho jméno "Viggo". Glock připomenula jeho založení nakladatelství Perceval Press(www.percevalpress.com) pro autory a spisovatele, kteří jak on říká "jsou podceňovaní", dále také jeho hloubku vědomostí, včetně znalosti tří jazyků; jeho pokus (před filmem Pán prstenů) osobně odpovědět každému fanouškovi na dopis a jeho schopnost přesvědčit herce Iana McKellena(Gandalf) " nechat si udělat první tetování-číslici 9 v Tolkienově jazyku - elfštině".

Přes všechny pocty a mediální hluk zůstává Viggo Mortensen zdráhavou superhvězdou, která dává přednost postupu před finálním výsledkem. Věří, že si vždy, každý den najde čas, který bude věnovat svým oblíbeným činnostem, jako je herectví, fotografování, umění, hudba, létání, rybolov, psaní poezie, vaření, jízda na koni, užívání si rodiny, orientace ve světových událostech nebo únik do přírody.

Příklady toho, jak se Viggo věnuje své práci herce jsou mezi jeho spoluúčinkujícími legendární. Tak třeba během natáčení Pán Prstenů:zatímco další účinkující herci si užívali chvíle bez kostýmu, Mortensen údajně strávil noci tábořením v lese, ještě k tomu ve svém kostýmu, rozmlouvajíce s přírodou a se zvířaty. Nosil svůj meč všude - - - a to všechno ve snaze dostat do své role opravdový smysl. Navíc, když se mu během jedné bojové scény ulomil zub, trval na použití vteřinového lepidla k přilepení kousku zubu zpět, než aby se natáčení zastavilo.Nicméně režisér tuto metodu odmítl a poslal ho k zubaři. Kolegové herci jeho oddanost a vášeň pro film a roli považovali za velice inspirativní.

Viggo mluví zlehka a zvláště se zdráhá mluvit o sobě. Ve skutečnosti se nejvíce informací o této mega-hvězdě dostává od kolegů z branže nebo od novinářů, kteří ho ,během času stráveným s tímto hollywoodským fešákem´, kterého nejvíce titulují "renesanční muž", pozorují. Tato skromná bytost s neomezeným počtem zájmů není nicméně neochotná přemýšlet o svých zkušenostech, vášních nebo pozorování světa kolem sebe.

Následuje několik z Viggových nesestříhaných myšlenek vyjádřených během telefonního rozhovoru z konce července se Sandpoint Magazine, spisovatelkou Marianne Love.

O spatření plakátu s názvem Sandpoint uprostřed masy fanoušků ve Wellingtonu: Vzpomínám si- - -myslím, že jsem ji zpozoroval, a že jsem mával.Pamatujisi jak jsem byl překvapený že ... a ječel jsem 'Sandpoint, Idaho?' Jsem rád ,že jsem ji tam viděl, její . . . tam; je to milé a legrační že?

O severu Idaho a tamních obyvatelích: Mám rád sever Idaho, protože lidem tam vadí jejich vlastní obchod, a oni z toho všeho nejsou moc ohromeni. K těmto lidem já inklinuji a respektuji je, tak jako respektuji lidi, kteří se ukázali být připravení a respektující své sousedy a kolegy, s kterými pracují. Tito lidé v té oblasti byli také skutečně zdvořilí k mé rodině.

O Novozélanďanech a přístupu k životnímu prostředí:

Našel jsem uklidnění v Novozélanďanech . . . oni vidí to hlavní, co Evropané a Severoameričané ne: příliš staví a nepečují o zdroje kolem sebe. Novozélanďané jsou si toho ale vědomi.

Na Novém Zélandu je zdravá rovnováha mezi využitím půdy pro obchod a pro ochranu přírodních zdrojů. Měli sice velký příliv turistiky a cena majetku skutečně rostla, ale oni mají zájem společně chránit životní prostředí. Proto sem jezdí více lidí, kteří se jdou podívat na to, že krása této země nebude zničena. Nebude kořistí pro obchodníky s nemovitostmi.

Myslím si, že Novozélanďané po této první velké pozornosti budou více dbát o ochranu svých míst. Také jistě budou mít více návštěvníků, a mnohem víc se tu budou točit filmy. Myslím si taky, že více obyvatel v této zemi bude silně podporovat Dept. of Conservation (organizace na podporu životního prostředí - pozn. přek.), který je teď relativně silný. Nemusíte být bláznivý hippie nebo milovník stromů, abyste zjistili rozdíl mezi prakticky využitou půdou a půdou chráněnou.

Lidé ze severu Idaho jsou obecně také takoví, jak se zdá. Zvláště v Panhandle, tam je také rozumná rovnováha. Myslím si, že hlasy mohou být na obou stranách vyslyšeny, a že tam může být vedena zdravá diskuse. Proto oblast severního Idaho vypadá tak, jaká by být měla.

O jeho prvních zkušenostech s Idaho

V porovnání s dobou, kdy jsem přišel poprvé do této oblasti (začátek 80.let) šly skutečné majetkové ceny šly velice vysoko. Byl jsem zrovna v období, kdy jsem nevydělával tolik peněz, abych si pronajal nebo koupil auto a jel na výlet. Severní Amerika je plná úžasných míst.

Idaho bylo první místo, které jsem na výletě v 80letech opouštěl s myšlenkou návratu. A vrátil jsem se tam - uprostřed 80.let jsem si tam pronajal dům a koupil malý pozemek. Strávil jsem tam hodně času a nakonec se tam s rodinou přestěhoval.Mí příbuzní ze severovýchodu říkaly, že to je krásné. Oni žijí blízko Kanady kde klima a období je velice podobné ; v Severní Idaho je ale trochu více různorodosti v divoké zvěři. Severovýchod má hodně vysoké zvěře a losů amerických a vodopádů ale severní Idaho má více druhů divoké zvěře.

Jezdil jsem na severní Idaho mnohokrát za rok, a můj rodina jezdila, téměř každým rokem, aby mě viděla. Já jsem přitom jen chtěl být venku, a tohle je to pravé krásné místo, zvláště pro ty, kteří chtějí utéci z města a hlavně od filmového kolotoče. Je dobré dostat se pryč, právě tak jak to funguje v Kalifornii. V Kalifornii, která není tolik moc znečištěná a nemá tolik dálnic; ale má lesy a pouštní terén; je jako celý pozemek, který vlastním.

Idaho je jako neporušený národní park; má nejvyšší procento veřejné země z 48 států, a vždy tam bude aktuální diskuse o tom, co s tím dělat. Myslím, že to je hodně důležité pro ochránění těchto míst, protože tam je mnoho zalesněné půdy, mnoho vody, řek, jezer, mokřin, ale je to omezené. Nemůžete si je osvojit, ale můžete tam dělat cokoliv chcete. Lidé jsou velice pyšní na to, co v Idaho mají, a tak to chtějí tímto způsobem udržet.

Jo, jsou tam špatná jablka. Kdo ale bude kupovat velké pozemky, zřetelně pro získání více peněz na nákup nějakých dalších míst, často dokonce místo ani nenavštíví.
Myslím si, že jen skutečně rozumná osoba bude souhlasit s tím, že musí být nějaká rovnováha mezi využitím půdami. Tam se mi právě zdá, že v této oblasti je dost takových rozumných lidí, kteří v této zdravé diskusi jsou ochotni pokračovat.

Já si nemyslím, že lidé odkudkoliv jsou tak hloupí, že by věřili všemu co slyší od skupina zvláštního zájmu. Jestli žijete v Sandpointu, myslím si, že můžete vidět co je kolem vás. Když jedete z jednoho místa na jiné, můžete vidět co se stalo.
Například: země mezi Spokane a Coeurd'Alene se stala nákupním koridorem ve srovnání se zemědělskou půdou, kterou jsem viděl v 80.letech. Lidi můžou ty změny vidět a nakonec se rozhodnout jakým směrem se dají.
Jako jednotlivec se pokouším pečovat o místa, kterými jedu, či to je místo, kde bydlím nebo skrývám se. Je to klišé, ale opustím-li místo vypadající lépe než ty nalezené - - -jdu do toho. Zkouším to tak dělat - vždy.

Myslím, že organizace jako Clark Fork Coalition udělala dobrou práci při spolupracování se společnostmi, které vydělávají na zdrojích. Je zde také mnoho jedinců, kteří pilně a soukromě ochraňují co se dá. . . potulují se tu, a cení si toho. To jsou ti správní lidé na zemi.

O nedávné národní mediální pozornosti kolem Sandpointského území:

Myslím si, že mediální pozornost přišla a zas odejde. Možná, že by mohla způsobit příliv lidí z venčí: zákonodárců, turistů, nebo dobře míněných jedinců, kteří se začlení a budou konat jen dobro. Jenomže, to jsou lidé, kteří tam jsou jen pro lepší pocit. Lesníci, kteří jsou přiřazení k Idaho se obvykle opravdu starají. Možná, že by měli více uskutečňovat nápady, které s sebou přinesou ze zkušeností z jiné části země, a pomoci tak Idaho.
Na Novém Zélandu, jsou Severoameričané a Evropané kteří přinesli s sebou své názory na lesní hospodářství. Tak tam tedy jsou věci, které se můžete dovědět od outsiderů, ale myslím si, že lidé, kteří tam žijí, toho stejně ví o své zemi nejvíce.

Lidé ze severní Idaho jsou dobří hostitelé k lidem, kteří přišli z jiných míst, a vždy budou vítat obchod, který jde s návštěvníky. Musí tam žít, a o své místo pečovat. Přírodovědný časopis tam totiž přesouvá svou pozornost. Hlavně nezpackat to, co je rozpracováno; udržet rovnováhu.

Obraz rasismu v severním Idaho: To není typické pro občana severní Idaho: být rasista nebo netolerantní nebo dláždit krajinu a řezat každý strom. Je to jen netypické. Lidi se mě ptají: " proč tam utrácíte tolik peněz? Máš rád bytí kolem těch zemědělských dělníků nebo Árijců?".

Já odpovím, " nevím jaký, nikdy jsem takové neviděl." vím, že je jich tam několik, ale to nejsou ti praví, ti typičtí. Jsou sice dobří, ale špatní lidé jsou všude; je neštěstí, že špatným lidem se dostane daleko víc pozornosti než k těm dobrým a průměrným. Hádám, že to samé se děje kdekoliv jinde.

Viggo - - - - jako člověk:

Nemyslím, že jsme nejlepší soudcové našeho vlastního charakteru. Mám práci, kterou dělám po určité dny, dělám ji nejlépe jak mohu a snažím se přitom jednat s lidmi s respektem. A přitom myslím na své vlastní povinnosti. Předpokládám, že jsem soukromník jdoucí pořád stejnou cestou.
Nejsem si jist, zda někdo dokáže sedět po dobu pěti minut bez povolání nebo dívání se na televizní přijímač. Já se dokážu zabavit sám.

Lidé mají dnes tendenci být stejní. Pokud chcete uspět ve filmovém kolotoči, musíte se dostat přes plachost či stydlivost, samozřejmě . . . . záleží také na tom, kde jsem v takový či jiný den.
Držím si otevřenou mysl a čekám, co jaký den přinese. Pokouším se také každý den trávit čas o samotě, protože bych byl hned vystresovaný. To je to, co mám rád na severním Idaho a Novém Zélandu; je to tam totiž o mnoho snadnější.
Pokaždé, když jsem nebyl schopný dostat se každý den pryč, alespoň na chvíli - nemohl jsem to ovládat, ale o to více jsem byl šťastnější, když se mi to povedlo.