Novinářka: Tady to je: proslulé maté
Viggo: Ano?
Novinářka: Tak je to pravda, že si s sebou stále nosíš svůj šálek?
Viggo: Přesně tak.
Novinářka: A proč zrovna tento čaj?
Viggo: Je velmi osvěžující, ale nemá nevýhody kávy nebo černého čaje. Účinky maté byly objeveny jihoamerickými indiány. Také si mysleli, že má hojivé účinky.
Novinářka: Nevypadá to zrovna moc chutně.
Viggo: To není. Musíš to vypít velmi silné, aby to mělo ten účinek a tak je to příšerně hořké.
Novinářka: Jeden by si myslel, že trávíš mnoho času přemítáním o čajích. Ale pravdou je, že fotografuješ, píšeš a maluješ a máš i své vlastní vydavatelství. A teď jsi tady, abys propagoval nový dobrodružný film, „Hidalgo“, ve kterém hraješ kovboje Franka Hopkinse.
Viggo: Mohu ti darovat knihu? Jsou to obrázky koní, které jsem pořídil během natáčení.
Novinářka: Děkuji. Je velká škoda, že ty na nich nejsi.
Viggo: Ne, je tam jedna moje. Je to jedna z těch starších. Je mi deset let a sedím na poníkovi a nalevo můžete vidět moje dva malé bratry. A na téhle, ten na té koze, to je můj otec.
Novinářka: Zajímavé.
Viggo: Takže už jsi dostala ten správný nápad.
Novinářka: Na té fotografii poháníš dobytek. To je dobré, protože chceme mluvit o mýtu kovboje. Pocházíš z rodiny koní.
Viggo: Ano a z rodiny koz.
Novinářka: Aha. V Německu spojuješ maté, přírodu a láskyplná gesta s hippies. Jsi hippie?
Viggo: Hm. Kam tím míříte?
Novinářka: Způsob jakým prezentuješ sebe a způsob jakým hraješ své role, Aragorn v Pánu prstenů a teď přítel koní Frank Hopkins: Všechno má v sobě kousek hippie.
Viggo: Jestli srovnáváte blízkost k přírodě a jistou otevřenost s bytím hippie, pak jsem byl hippie a stále jsem.
Novinářka: Tou otázkou nebylo míněno být pohrdavý ke všemu a odlišovat se. Hippies udělali pro svět v mnoha ohledech mnoho dobrého.
Viggo: Ale ne každý hippie si užívá přírody a má jasný horizont a ne každý, kdo miluje přírodu a není úplně bojácný je hippie.
Novinářka: To je pravda. A ne každý, kdo hrál kovboje umí jezdit na koni tak jako ty.
Viggo: Naučil jsem se jezdit na koni jako dítě a byl jsem skutečně dobrý, ale skončil jsem, když mi bylo jedenáct, protože jsme se vrátili do města. Naskočil jsem znovu na koně jen kvůli svým posledním filmům.
Novinářka: A nevedlo to k tomu, že bys vyšel ze cviku?
Viggo: Jízda na koni je jako jízda na kole: nikdy to nezapomeneš. Neočekával jsem to.
Novinářka: Na konci filmu během rozhodujícího měření sil, když skutečně nabíráš rychlost, dokonce jedeš bez sedla. Nebál ses jet v takové rychlosti na neosedlaném koni?
Viggo: To teda jo a jak! Jako chlapec jsem se nikdy nebál, i když jsem padal pořád. Chytil bych se koně a znovu nasedl. Nebo bych mohl chytit koně a jít domů pěšky. Teď, když jsem jel skutečně rychle, často jsem se podíval na zem a pomyslel si: jestli se právě teď něco pokazí, bude to šeredně bolestivé.
Novinářka: A já si vždy myslela, že tomu tak u mužů není.
Viggo: Muži se často cítí, jako by byli nesmrtelní. Jistě je hrozné být ustrašený. Na druhou stranu, je to, myslím, zdravé – jako druh sebeobrany.
Novinářka: Proč nevidíme tvůj strach?
Viggo: Když jedete na koni ve filmu, nemyslíte na koně mezi vašima nohama, ale na to jak hrajete. Rozptyluje vás to. Během tohoto filmu, jsem se vždycky slyšel říkat: ‚jasně, to zvládnu‘. A pak jsem dělal věci, které bych na koňském hřbetě za normálních podmínek nikdy nedělal. A které už nikdy dělat nebudu.
Novinářka: Koupil sis T.J.e, mustanga, kterého jezdíš v ‚Hidalgu‘.
Viggo: Dobře jsme spolu vycházeli. Také jsem si koupil toho velkého tmavohnědého koně, co jsem na něm jezdil v Pánu prstenů. Smíšená krev.
Novinářka: Řehtají ti ráno oknem do ložnice, doma na tvém ranči?
Viggo: Ne, naštěstí ne. T.J. zůstává u mého přítele, který žije na venkově, protože já nemám pro koně dost místa. Ten druhý je stále na Novém Zélandu. Musel jsem na něm jezdit během dotáček a od té doby jsem neměl čas ho dopravit do Kalifornie.
Novinářka: Takže, ty nebydlíš na venkově? Jsi přeci proslulý tím, že nedokážeš dlouho vydržet v uzavřených prostorech.
Viggo: Miluji přírodu. Ale můj syn se narodil v Los Angeles, má tam přátele, má tam školu a stále ještě bydlí doma. Proto žiji ve městě.
Novinářka: Je to už dlouho, co jsi se rozešel se svou ženou. Tvůj syn žije s tebou?
Viggo: Máme to rozdělené. Fifty fifty.
Novinářka: A funguje to?
Viggo: Ano, funguje to skvěle.
Novinářka: Dokud jsi nestrávil pár let na Novém Zélandu. Naštěstí, byl to tvůj syn, kdo ti poradil vzít roli Aragorna, je to tak?
Viggo: Znal ten příběh a myslel, že by to byl dobrý nápad. Zpočátku jsem stále říkal ne. Nikdy jsem ty knihy nečetl a myslel jsem si, že pro roli by byl lepší fanoušek příběhu. Ale teď jsem šťastný, že jsem to udělal.
Novinářka: Natáčení trvalo několik let, během nichž jsi měl dlouhé vlasy a vousy. Tvé vlasy jsou teď znovu blond a vousy jsou pryč. Jaké to je, nevypadat už jako Aragorn, po tolika letech?
Viggo: Je to opravdu, opravdu krásné.
Novinářka: Uvědomuješ si vůbec, že mnoho žen šlo na ‚Prstenovou‘ trilogii se svými manželi i dětmi jen proto,aby viděli tebe v přiléhavém jezdeckém kostýmu?
Viggo: Jak lichotivé! Nechal jsem si Aragornův kostým a meč na památku. To stačí.
Novinářka: Nepostrádáš ho tak trochu?
Viggo: Je několik věcí, které mi chybí. Třeba když jsme byli ráno připravení na natáčení, vždycky v těch samých kostýmech a mohli vtipkovat, byl to docela odlišný způsob vzájemné komunikace než je obvyklé u mnoha natáčení. Skutečně jsme spolu strávili mnoho času.
Novinářka: Vlhká hlína a tropické horko novozélandských lesů vám jistě pomohlo sblížit se…
Viggo: Pracovní vytížení, bylo větší než u mnoha natáčení. Ale to je to, co je skutečně zábavné na téhle profesi: Maskujete sami sebe a jdete si hrát, jeden den do lesa, druhý do pouště a lidé se snaží jak nejlépe dovedou, takže hra je vzrušující a autentická. Je to sen! Každé dítě by milovalo žít takhle. A k tomu fakt, že můžete cestovat kolem celého světa a díváte se na něj očima toho, koho hrajete. Svět viděný z perspektivy premiéra, hraničáře nebo Franka Hopkinse je velmi vzrušující.
Novinářka: ‚Hidalgo‘ je založen, podle toho, jak ho propagují, na skutečném příběhu muže, který vyhrál závod dlouhý 3000 mil napříč pouští spolu se svým mustangem nad arabskými plnokrevníky. Je tu však malý skandál provázející filmování. Někteří kritici napsali, že závod se nikdy nekonal a že si Hopkins přinejmenším polovinu příběhu vymyslel. Znepokojuje tě to, nebo to jsou jen filmy?
Viggo: ‚Hidalgo‘ je klasický dobrodružný film. Jestliže ho někteří lidé berou stejně vážně jako Gospely ( J J J pozn. př.) film získává rozvratné komponenty: Někteří lidé zkouší dokázat, že příběh Franka Hopkinse není přesný. Proč? Protože jsou stejně urážliví jako šejkové ve filmu. Jen proto, že by mustang mohl být stejně dobrý, nebo ještě lepší než vznešení arabští koně. Tak to nemá být. Je to o čistém chovu, o tom která krev je lepší než jiná. Jako by tyhle věci nepřinesly už dost tragédií. Ale to vy v Německu víte lépe než kdokoli jiný.
Novinářka: Kteří jiní lidé by měli mít tak vášnivý zájem o arabské koně, jako mají šejkové?
Viggo: Ta diskuse okolo filmu pramení a je řízena párem jménem O’Reillyovi. Oni patří k Sdružení jezdců na dlouhé tratě – Long Riders Guild, se sídlem v Kentucky. Jsou tam šlechtěni ti nejrychlejší a nejčistokrevnější koně v USA a arabská krev je podle nich posvátná. Pán a paní O’Reillyovi jsou fandové Arabů, nikdy nejezdí na ničem jiném kromě Arabských koní. Cítí urážku své cti a svých koní. A jak jsou rozzuření! Posledních pár let se horlivě snažili dokázat, že by mustang nikdy nemohl vyhrát nad Araby. To je obrovský fanatismus, nemyslíte?
Novinářka: Jistě. Ale co tě ujišťuje, že je příběh Franka Hopkinse pravdivý?
Viggo: Byl jsem v indiánských rezervacích v Dakotě a v Montaně, potkal jsem mnoho kovbojů, rančerů i indiánů, když jsem se připravoval na roli. Všichni mi vyprávěli o Franku Hopkinsovi – a tito lidé nepracují pro Disneyho. Říkali o něm velmi pěkné věci, on je legendou a jeho kůň též. On prostě musel být víc než jen vychloubač.
Novinářka: Jsi opravdu jako on.
Viggo: Frank Hopkins je archetyp amerického kovboje, který se dostává do úplně jiného světa. Ale chová se slušně. Je laskavý, štědrý, má zájem o okolí, respektuje zvyky ostatních a bojuje jen když nemá na výběr. Je to příjemný reprezentant svého druhu. A protože je zvědavý, má šanci se něčemu naučit a vyrůst.
Novinářka: To není to, co si v dnešní době představíš u kovboje.
Viggo: Jistěže ne, to je ten problém. Image kovboje hodně trpí v posledních letech. Začalo to Johnem Waynem, pokračovalo přes Ronalda Reagana a George Bushe staršího a teď s Georgem Bushem mladším je to nejhorší. Používá mýtus kovboje, aby legimitoval své politické aktivity.
Novinářka: Existují ještě ti správní kovbojové?
Viggo: Potkal jsem jich hodně. Jeden z nich je Rex Peterson, muž, který mě učil znovu řádně jezdit na koni.On je přesně ten typ kovboje, jak jsem si ho představoval v dětství: individualista, dobrodruh se svobodnou vůlí, zvědavý na všechno co život nabízí a samozřejmě nebojácný.
Novinářka: Hrdina. A zajisté, koně jsou jeho nejlepší přátelé.
Viggo: Ovšem. Ale nedělejme si z toho legraci. Myslím, pro mě je to pozitivní představa.a kovboj nemusí být jen Američan a nosit Stetson.
Novinářka: A co tedy?
Viggo: Parzival, byl evropský kovboj. Samuraj je kovboj. Podle mě je kovboj rytířský, i když to zní zastarale a vy tomu nemůžete skutečně porozumět.
Novinářka: Proč si myslíš, že tomu nemůžu porozumět?
Viggo: Zdá se mi to tak.
Novinářka: Dobře, zní to trochu idealisticky. Ale řekněme, zní to spíše jako Aragorn než jako kovboj.
Viggo: Nemyslím to tak. Aragorn – kromě faktu, že je to pohádková postava, cestoval po celém světě a mluví všemi jazyky a zná všechny kultury. Je pro něj snadné být liberální a moudrý. Kovboj nezná svět, ale chce ho objevit. Já však vím, co tím myslíte. Aragorn i můj ideální kovboj jsou si podobní ve své náklonnosti k přírodě, svou tichou povahou a svou osamělostí.
Novinářka: Na druhou stranu, jsi teď jedna z nejslavnějších hollywoodských hvězd. Vedeš takový život, jaký ti vyhovuje?
Viggo: Kdo ano? Snažím se aby byl co nejlepší. V den jako je tento třeba: mám jedno interview za druhým. Mohl bych si sednout a říkat ty samé věci. Ale to je hrozivě nudné. Je zábavnější skutečně mluvit k lidem. I když občas pokládají směšné otázky.
Novinářka: OK, tady je jedna směšná otázka: V Hidalgovi jezdíš velmi rychle. Jak to, že ti neodletí klobouk?
Viggo: Musíte si ho narazit hluboko do čela. To není směšné, to je nejstarší kovbojský trik na světě.