Ne. Pokud nejsem zrovna moc upovídaný, není to protože mám strach z rozhovorů nebo proto, že by mě nudily, ale jednoduše je to kvůli tomu, že bych raději poslouchal než mluvil. Poslouchání je zjevně jednou z hlavních dovedností herce. Kdybych celou dobu hovořil, nebyl bych schopný naslouchat ostatním lidem nebo svému vnitřnímu hlasu. Když s někým o něčem diskutuji, může se stát, že s ním ostře nesouhlasím, ale poslouchám ho a přemýšlím o tom co mi říká a o důvodech proč to říká. Pro mě je důležité být schopen pochopit sám sebe prostřednictvím toho, že pozorně poslouchám ostatní.
Jsem samotář. Když nejsem o samotě alespoň pár hodin denně, nemůžu se soustředit a nemám trpělivost s lidmi kolem sebe. Dokážu zůstat zdvořilý, ale je to námaha ke které nedojde v případě, že si ukradnu trochu času pro sebe samého. Musím přiznat, že v mojí profesi je to občas dost těžké.
Vždycky jsem měl strach z toho, že zklamu lidi s kterými si sem blízký nebo ty s kterými pracuji. Často cítím, že nebudu dost dobrý nebo že jsem neudělal dost. To si nahrazuji tím, že často pracuji víc než ostatní a nutím se, abych ze sebe pokaždé dal to nejlepší.
Od rodičů, kteří mi vštěpovali smysl pro zodpovědnost a chuť udělat práci dobře. Mám obrovský respekt před lidmi, kteří vytrvají v konkrétní oblasti, ať už jde o cokoliv. Zda selžete, to není důležité, hlavní věc je vydržet. Je v tom velká mravní síla, pozvednout se nad nezdar a to je schopnost kterou obdivuji.
Vlastně, se to dá. Všechno závisí na tom, jak zvládáš svou slávu. Dokonce i když žiji v Los Angeles můžu nasednout do auta, jít se projít do hor, které jsou jen tři hodiny cesty odtud. Takže je možné žít obyčejným životem, i v Hollywoodu. Vím, že spousta herců využívá své slávy k tomu se kamkoliv dostat a být na očích a tím se stát ještě slavnějším. Nevidím na tom nic špatného, ale není to pro mě. Neberu slávu vážně. Hercem jsem rád, ale ne z tohoto důvodu. Mám i jiné způsoby jak se vyjádřit coby umělec. Maluji, píšu, skládám hudbu, fotografuji, …. Kdyby tohle všechno zítra skončilo, nebyl by to konec světa. Od Pána prstenů mi každý říká "Kuj dokud je železo žhavé" a snaží se mě dostrkat do práce pro velké produkční společnosti. Ale pokud není příběh zajímavý, nemám zájem. Když jsem to teď řekl, možná že za 10 let budu litovat, že jsem nebral práci jen kvůli penězům. (směje se)
To není tak jednoduché. Nikdo není dokonalý, dokonce ani Aragorn ne. Dělám co můžu, ale doopravdy mě k němu nemůžete přirovnávat. Na druhou stranu, během natáčení jsem s ním měl něco společného - často jsem byl unavený tak jako moje postava!
Ne, ale byl jsem tam o dva dny dřív kvůli přípravě natáčení na můj další film Alatriste. Když jsem slyšel co se stalo, byl jsem ve Francii, byl jsem jako opařený. Okamžitě jsem volal všem svým přátelům z Madridu, abych se ujistil, že oni a jejich rodiny jsou v pořádku. Násilí mě děsí a z takového jednání je mi na zvracení.
Je to suvenýr z mého bláznivého mládí. Bylo mi 17, byl jsem naprosto opilý a dostal jsem se do rvačky. Detaily jsou v mé paměti trošku zamlžené, ale ta jizva pochází ze setkání mezi mnou, pěstí a ostnatým plotem. Když mě přátelé vzali do nemocnice, měl jsem toho v sobě tolik, že mi doktor ani nemusel dávat anestetikum! (směje se)