Nicméně Mortensenův Aragorn měl v sobě rysy tohoto nefalšovaného člověka. Viggo je ryzí člověk se zvláštním smutkem až patosem v očích, když ho uvidíte na plátně, něco se vám pohne v srdci. Viggo je střízlivý herec a tak také ztvárnil Aragorna. Viggova síla, krása a sex-appeal pochází jakoby z jiného světa, a odráží se v jeho Aragornovi. Je nemožné srovnávat Aragorna v podání dvou lidí, jak jsem to zažil. Stuart nebyl špatný, ale byl by to úplně jiný Aragorn.
Ta historka o Viggově nástupu do natáčení, kdy doslova vystoupil z letadla a šel bojovat na Větrov, se stala už sama o sobě legendou. Jeden den mu zavolali a druhý den ráno nasedl do letadla a letěl přes celý svět na Nový Zéland a aniž by viděl jedno jediné slovo ze scénáře, zvedl svůj těžký meč a začal trénovat s Bobem Andersonem. My ostatní jsme měli za sebou už víc jak dvouměsíční trénink. Bob nás naučil patnáct různých pohybů a technik, z nichž každý měl svoje číslo a choreograf bojových scén tyto čísla používal. Například "OK, Seane, bojuješ, tak a jedem, dvě, sedm, osm, pět-přesně v tomto pořadí!" Viggo přiletěl a musel se okamžitě naučit na zvláštní bojovou scénu-Větrov, bitka s Černými jezdci, napadnuvšími hobity. Tuto scénu jsme měli nacvičenou s dvojníky a když jsme přijeli na místo natáčení, objevil se najednou Viggo v Aragornově kostýmu, v rukou meč. Byl silný s atletickou postavou, vážný a soustředěný na to zhostit se svého úkolu. Ani na moment jsem nepochyboval, že Aragorna zvládne dokonale, nehledě na výjimečné okolnosti.
Krátce po jeho příjezdu jsem s ním šel na večeři, jen my dva a nikdo jiný. Vlastně, mělo by se spíš říci, že jsme si zaskočili na něco teplého, než, že jsme šli na večeři. Putyka, kterou si Viggo tak oblíbil, se jmenovala Green Parrot (Zelený papoušek) a byl to taková ta umaštěná umakartová putyka, která byla dobrá na zahnání hladu a uhašení žízně a vešla ve známost jen díky tomu, že tam Viggo často a rád chodil. Chtěl jsem nějak formulovat svůj pocit, že teď hraje Aragorna někdo jiný, než s kým jsem dva měsíce natáčel, ale zároveň vyjádřit radost z práce, která nás dva společně čeká. Chtěl jsem, aby Viggo pochopil, že jsem u vytržení z jeho stylu a říci mu, že to není jen můj názor. Měl jsem za to, že by rád slyšel jak to chodí na place, jaký je pracovní den a pořádek a o našem životě mezi tím vším.
Viggo nemohl za to, proč nastaly určité změny, ani je nijak neovlivnil, byl jen nováček v pravém slova smyslu toho, co to pro něj a pro nás znamenalo. Byl slušný a nebyl to jen někdo, byl osobnost. Zajímal mne jeho cit pro roli, obdivoval jsem, že tak rychle srostl se svou postavou, všude nosil meč, aby byl v duchu role celý den. Peter byl unešen jeho přístupem a dojmem, že je skrz naskrz tím, koho ztvárňoval. Byl silný, charismatický, důvěryhodný válečník. Když jsem ho poprvé viděl bez kostýmu, působil na mě ještě jinak. Chodí s takovou grácií, chová se jemně až něžně a přesto z něj cítíte okamžitě sílu, která se zvyšuje tím, čím jste mu blíž. Aragorna přijal za svou druhou tvář. Myslel jsem si, že bude pro něj velmi těžké hrát roli, kterou skoro nezná a jakou nikdy předtím nehrál a navíc musel vstoupit do sehraného kolektivu, kde nikoho neznal. Nahradit někoho, kdo byl propuštěn, není nikdy jednoduché, ale on to překonal tak, že nebylo pochyb jaká osobnost je. Vypadalo to, že jeho náhlý přílet byl pro něj to nejvhodnější řešení. Stuart tak také neměl čas na velké rozmýšlení, bylo mu řečeno, že dál nebude natáčet a hned odletěl. Viggův přístup k nezvyklému způsobu získání role byl jedinečný. Ač nešel z role do role, jeho jméno bylo zárukou. Není klasickým hercem v jeho letech, je výstřední svou silou osobnosti, má správný odhad na postavy, které chce hrát. A myslím, že když nasedal do letadla, užíval si plně představu, že se jeho kariéra ubírá tím nejlepším směrem. Vždy totiž hleděl především na to, zda jej práce bude bavit, než na to, co mu přinese jiného. Nenaleznete v něm nic falešného. Cokoli dělá, dává do toho své srdce, své já. Je chytrý, je vášnivý, ale především je citlivý. Je oddán své poesii a fotografii, a je dobrý, stejně tak jako je dobrý malíř a hudebník. Má neuvěřitelnou zásobu energie a používá ji unikátním způsobem na nevšední věci.
Je těžké neobdivovat jej za to všechno. A pak je tu Viggo herec. 99% času byl zcela pohlcen svou rolí. A byl neustále v pohybu. Jestliže já jsem byl tlustá, pomalu se pohybující věc, díky tomu, co jsem na roli Sama musel přibrat-a byl jsem z toho totálně zoufalý-Viggo byl v neustálém pohybu, pořád něco dělal, pořád něco podnikal a jeho duch a energie tak působily na lidi jako magnet. Zjistil, že nám udělá radost, když nám přinese čokoládové bonbóny a tak to, pro mé naprosté zoufalství, dělal často. Byl jak vánoční čokoládový skřítek-přišel a měl po kapsách čokoládové bonbóny. To bylo fakt peklo! Byl démon, rozumíte. Klidně naskočil do letadla, aby byl v Los Angeles na absolutoriu svého syna Henryho pak hned zase sedl do letadla a na otočku přiletěl zpátky dohromady v 36 hodinovém výletě a rovnou šel na plac! Pokud mu bylo špatně a byl vyčerpaný, nikomu to neřekl a vlastně to patřilo k roli. Viggo byl Strider(Chodec), rozumíte? Statečný válečník na nekonečné cestě. Kdo by se staral zda má váčky pod očima? To přece dávalo smysl.
Od začátku se ve své roli cítil dobře a srostle. Tu noc, co jsme seděli v zaplivané špeluňce U zeleného papoucha, jsme ale o roli Aragorna moc nemluvili. Spíš jsme si povídali o práci u filmu, mám rád ten pocit, že jste na jedné lodi s lidmi, které jinak můžete leda obdivovat. Moc jsme toho nenamluvili, na to není třeba spousta slov a přesto je vše řečeno. Když jsem se poprvé dozvěděl, že se Viggo připojí ke štábu, vzpomněl jsem si, jak jsem ho poprvé viděl ve filmu Dokonalá vražda , v hl. roli s Michaelem Douglasem. Viggo hrál darebáka, ale jeho postava ve své podstatě darebákem není. Je umělec a já cítil to spojení - Viggo umělec a zároveň herecká hvězda. A Viggo je obojí.
Jazi: díky za tento nádherný článek !!! 
