German dream

Datum: podzim 2005
Přepis: Obsessed
Překlad: Viggi

--> Audio <--

Toto je přepis interview s Viggem Mortensenem pro German Dream Projekt německé televize ZDF z roku 2005, pro který bylo osloveno 30 umělců, vědců apod. z celého světa, aby vyjádřili své osobní myšlenky:

Pane Mortensene, vítám vás v German Dream Projekt.

Zdravím vás, rád s vámi hovořím.

Děkuji. Pane Mortensene, častokrát, když herec dosáhne postavení světové hvězdy, jako se to podařilo vám v Pánu prstenů, další věc, kterou člověk od takového herce nebo herečky slyší bývá, že si za své nové bohatství koupí letadlo, větší vilu nebo ostrov v Karibiku. Avšak vy jste založil vlastní nakladatelství na podporu alternativních spisovatelů. Za jakým snem jdete vy?

No, co se týká mého vydavatelství, Perceval Press, víte, je to malá společnost, která zkouší vydávat umělce a spisovatele, kteří by nemohly být vydáni jinde a možná nám mají co zajímavého ukázat nebo sdělit. Je to ten samý Parsifal, kterého máte v Německu a původně, pravděpodobně, je z Walesu, je to myšlenka nalezení své vlastní cesty, víte, vytvoření si pro sebe nové stezky v pralese. To neznamená, že biliony lidí si na světě potřebují prosekat lesem nové literární stezky. Nezbylo by tu příliš stromů, kdyby tohle všichni činili každý den, ale, víte, metaforicky, lidé to potřebují, vyzývat sami sebe.

Narodil jste se v New Yorku Dánskému otci a Americké matce. Vyrůstal jste v Argentině, Venezuele, Dánsku i v USA a samozřejmě stále cestujete po světě kvůli vašim rolím ve filmech.

hmmm

Co vám dává nejsilnější pocit sounáležitosti?

Myslím si, že můžete patřit kamkoliv. Myslím si, že se můžete cítit jako doma kdekoliv. Dává teď malý smysl mluvit o outsiderech, o „těch ostatních“ ve významu, že s nimi nejsem ve spojení. Myslím si, že kdysi to možné bylo, protože tu bylo méně lidí a lidé byli ve světě více izolovaní. Když se vrátím na Manhattan, jen vizuálně, kde jsem se narodil, nebo pojedu, myslím,na jakékoliv místo, kde jsem žil, do Buenos Aires, když vidím panorama Copenhagenu a jeho kostelní věže, když letím do Wellingtonu, na Novém Zélendu, je tu určité uspokojení, určitá nostalgie, všude. Myslím, že svět se stává smíšenějším a, víte, samozřejmě tu byly problémy v Německu a také v Dánsku, jako záležitost s Turky a Pákistánci a Marokánci, víte, když máte lidi, kteří vypadají že jsou z Nové Delhi v Dánsku a kteří jsou třetí generací Dánové a pravděpodobně mají lepší dánštinu než já, protože jí mluví každý den. Ale je tu něco, co mají, co znají, o čem s nimi můžete promluvit, raději než s nimi válčit. Můžete vytvářet všechna omezení jaká chcete a stavět všechny ploty, které chcete, ale já si myslím, že čím více zdí vybudujete, ať už to jsou dovozní/vývozní tarify, nebo podmínky kultury, náboženství, rasy, čím více takových zdí vybudujete, čím více se vyčleňujete jako lidé nebo jako rasa či území, víte, a zkoušíte udržet ostatní vně…myslím, že ta zeď má dvě strany…to, co skutečně děláte je, že si stavíte své vlastní vězení.

Mnohokrát jste řekl, že herectví je vaše cesta komunikace se světem. Co si myslíte, že chybí v komunikaci mezi lidmi a národy v současnosti?

No, je tu spousta komunikace, která probíhá, ale co je komunikace? Myslím, jak můžeme po staletí vidět, nebezpečí v organizovaných územích tkví v tom, že lidé něco, co je míněno metaforicky, co je míněno jako báje nebo příklad pro život vezmou doslova, v mnoha případech slovo za slovem. Mělo by být součástí každodenního života, chodit tiše a nerozbíjet věci, mluvit s úctou a neubližovat lidem. Slýchám od své vlády ve Spojených státech slova „mír“ a „soucit“ a , víte, „sousedská laskavost“ a „morální hodnoty“. Slýchám spoustu krásných slov, kterými se komunikuje, ale zdá se že za nimi je toho jen velmi málo. Život je do určitého stupně o zápase, jako kterýkoliv vztah mezi dvěma lidmi, aby pracoval demokraticky. Pouze říkat slova jako „soucit“ a „demokracie“ a „svoboda“ a „ rovnost, volnost, bratrství“, všechny tyto věci, neznamená, že tomu tak skutečně je. Je to proces, víte, který v zásadě nikdy nekončí. A jakmile řeknete o své zemi, své ženě nebo svém manželovi, o své přítelkyni nebo příteli, synovi či dceři, o svém kamarádovi…jakmile začnete považovat za samozřejmé, že jsou takoví jací jsou, že jsou onou neměnnou věcí, pak posíláte své přátelství k té osobě nebo skupině do záhuby. Jakmile ta slova napíšete do náboženského spisu nebo svaté knihy, jakmile cokoliv zapíšete, jsou ta slova mrtvá a musí být oživena, musí být přehodnocena, musí být znovu použita pokaždé, tak jako potřebujete nakrmit sami sebe, jako potřebujete vodu, jako potřebujete chodit, jestliže můžete, potřebujete používat svou mysl, stejně jako srdce.

Myslíte si že je pro národ důležité mít společný sen, společný slib pro budoucnost, nebo naději?

Jo. Když budete mít jasno ve svých myšlenkách a otevřete je myšlenkám ostatních, pravděpodobně odlišným, víte, to je začátek a konec dobré komunikace a ohleduplné společnosti. Jeden…znáte spisovatele Gorea Vidala?…Ten řekl: „Jsme mimo právo, což není pro říši neobvyklé. Naneštěstí jsme rovněž mimo zdravý rozum.“ A já si myslím že se to stává všem říším a mocným silám. Zdá se, že rozpad je vždy urychlený u každé říše, ať je to španělské impérium, Třetí říše, nebo římská říše, stejně jako anglická nebo nyní americká říše – úpadek je vždy urychlený úplným odmítnutím zdravého rozumu. Zpět k vaší otázce, Spojené národy, tato dvě slova, tato fráze je vynikající myšlenka. Je to pravděpodobně nejlepší příklad, ta nejlepší myšlenka, jakou kdy svět měl. Samozřejmě že to vždy nešlo tím nejlepším způsobem a myslím si, že je toho spousta ke zlepšení, nepochybně, v čem pokračovat a pokoušet se upevnit a vylepšit to, co tu je, jak já říkám tu nejlepší myšlenku, jakou lidé měli za dlouhý čas – Spojené národy – než ji zničit.

Se vším co víte, nebo nevíte o Německu a nás Němcích, jaký by byl váš nejoptimističtější, nejidealističtější a možná nejvyzývavější sen pro Německou budoucnost, nebo kdyby mladí Němci přišli k vám a říkali: „Hej, chtěl bych sen pro svou zemi a nejsem ten druh starého vlastence.“ Co byste řekl někomu takovému?

Zkus být Číňanem, jak je to jen možné. (moderátor se směje) Víš, zkus být Židem jak je to jen možné. Zkus být Apačem jak je to jen možné. Zkus být Argentincem jak je to jen možné. Zkus být takovým Francouzem, jakým dokážeš. Neříkám že nezbytně doslova, ale do určitého stupně jsem. Když přestaneš zkoušet být takovým Francouzem a takovým Číňanem, jakým dovedeš být, tam se vplíží ten problém. To není jako když vyměníte naftu v nádrži, víte. Zdá se to jako jednoduchá myšlenka, ale pak to lidé nedělají, i když o tom občas mluví, jako já právě teď, jsou chvíle kdy si uvědomím: „Víš co, nedával jsem dost pozor. Neuskutečnil jsem věci, o kterých vím, že v ně ve svém srdci věřím.“ Takže, Německý národ, Němci, Německý národ, Němci, zapomeň na to. Tohle bych řekl. Odkud vzešla většina problémů pro Němce a jejich historie? Vzešly z pokusu přemýšlet o německém národu, o Němcích. Řekl bych, zapomeň na to. Nauč se o Číňanech a zapomeň na ně. Nauč se o Židech a zapomeň na Židy. Nauč se o Afričanech a zapomeň na ně. Nezapomeneš na ně. To co myslím tím „zapomeň na ně“ je, neber je jako jediné. Protože nejsou jediní. Německo není ani by nemělo být jediné, stejně jako Spojené státy by neměly být.

Mnoho uznávaných umělců říká svým studentům, aby šli za svými sny…

No, jak mohu někomu říci aby šel za svým snem, když nedokážu přijít s nějakým dobrým pro vás? (oba se smějí)

Což je pravda, tak se občas také ptám, zní to jako prázdná fráze, protože zvláště jako mladý člověk, jak vím, co je mým snem?

Myslím, že snadnější je, protože je to typem pojetí: „Nezapomeň svůj sen, jdi za svými sny“ a děti si myslí: „jo, jo, jo“ a nikdy nebudou, co to je? Domnívám se „co to je“ je ta věc, kterou potřebuješ dělat. Lepší rada by byla „poslouchej sám sebe“ , protože nakonec, ten sen je právě v tobě.

Je něco zvláštního, co byste rád viděl, aby Německo ve světě udělalo?

Já osobně si myslím, že Německo samo nemá zodpovědnost osvobodit svět od čehokoliv. Nemyslím si že by kterýkoliv národ, nebo kdokoliv z lidí měl. Německo vždy bylo složitou snůškou lidí a kmenů a stěhovavých národů, měnilo se podnebím i válkou, ale to, co je uvnitř německých hranic, je jen skupina lidí, která je jinou verzí světa. A čím více se díváte na každou zemi tímto způsobem, tím lépe vidíte, že jsme skutečně, ne jen nějak idealisticky, nereálně nebo neprakticky, víte, že jsme všichni „jeden celek“, prostě to dává smysl. Musí tu být způsob, jak znovu použít pojem „jsme jedno“ To, co skutečně mluví nahlas, jsou činy. Jsou to lidé, kteří šli cestou uskutečňování sousedské laskavosti, a obětavého soucitu, soucitu ve smyslu, že ukázali jak, nebo o něm mluvili. Tam kde vy, bez logického důvodu, pomůžete někomu koho neznáte, protože je to ve vás, a děláte to protože, ať už jste si toho vědomi, nebo ne, když pomůžete někomu kdo pomoci potřebuje a vy ho ani neznáte…pomůžete někomu přes ulici…cokoliv…psovi, zraněnému ptákovi…je to proto, že v tu chvíli chápete, že projevujete soucit, že jste spojeni, že jste „jedno“ , že jste neoddělitelně svázáni. Soucit je tvořen dvěma slovy – „cítit s“ Ať jste Němec nebo Číňan, na rozdíl od zvířat, tak dalece, jak já vím, lidé mají schopnost uvažovat, myslím si, umějí si představit dělat vznešené věci stejně tak jako ty temné. Ale určitě umějí uvažovat a uvažovat mezi sebou, tak složitě jak to jde, že je lepší věci vytvářet, než jen ničit to, čemu nerozumíme, nebo co se nám zdá nepříjemné, nebo nepohodlné.

Jste publikovaný básník a tvůrce písní a kdybyste mohl napsat báseň pro německého ducha nebo pro lidi, kteří se narodili v této době v tomto kusu země ve středu Evropy, jaký by mohl být první verš? Hmm. To je dobré. Mmmmmmmmmm…………..“poslouchej“
To je ono?
Myslím, že ano.
Myslíte si, že je pýcha důležitá věc?
Hlavní věc, ke které se pravděpodobně vracím, je, že je důležité prodrat se přes minulá místní omezení. Vím, že je to německý program, takže co mohou Němci dělat a co je dobrým úmyslem, ale myslím si že je to nejlepší, co udělat mohou, je zapomenout, že jsou Němci, právě tak jako Američané by měli, víte, pamatujte si, že jste člověk, bojujte s místními limity a zkoušejte se rozvinout z místního do všeobecného, víte, co tím myslím? Není nic špatného na tom být pyšný, myslím, že i já jsem…rozhodně když jedu do Dánska, cítím spojitost se svou rodinou se zemí a se vším. Myslím si, mluvím o tom, víte, nosím tričko fotbalového klubu San Lorenza, což je argentinský tým, který téměř vždy prohrává, jenom teď zrovna vyhrávají a mě to dělá velmi dobře…což je bláznivé, ale je to způsob náklonnosti ke svému týmu ve své zemi…
Ano
Kde necítíte nenávist k ostatním týmům…víte…možná je fotbal dobrá věc k diskusi, protože, víte, v Německu se bude příští rok konat Světový pohár a uvidíte spoustu bláznovství. Myslím si, že mám skutečně rád svůj tým, ale nikdy bych netloukl ostatní…je to jen hra. Myslím si, že je to skvělý sport a je zajímavé, když vidíte skutečně dobrou hru a spolupráci a já bych byl samozřejmě raději, kdyby můj tým vyhrál, než prohrál, ale nechci zlikvidovat druhý tým, jen chci aby…prohrál (směje se). Záleží na stupni sebeovládání a dobrých mravech, ale ať je to Evropská Unie nebo Spojené národy….není nic špatného na tom mít svůj vlastní zájem, tak dalece, jak jste si vědomi, že i ostatní budou mít ten svůj a musí tu být místo, na kterém se můžete potkat, víte, a musíte na tom pracovat.
Domnívám se, že dnešní otázka je, jak vy nacházíte odpověď na to, co znamená být Francouzem, být Italem, být Němcem, co je to být Němcem?
Víte, když řeknete, když začnete s tím „co je to Němec?“ a co k Německu sedí…ano, já souhlasím. Myslím si, že vy vypadáte jako vy a když neznáte sami sebe je těžké poznat svět. Ale občas se přilepíte a nemůžete přestat opakovat stejné fráze..“já jsem, já jsem, já jsem tohle, a já jsem tamto, já jsem tamto, já jsem tamto.“ Na pochybách a při pohledu do sebe se to zdá jen jako zbytečné cvičení a nedostanete se všude…víte, naslouchejte. Prostě se zastavte. Přestaňte to dělat. Přestaňte to zkoušet. Je to něco, co přijde přirozeně, pochopení sebe jako Němce, ne nic, co by se mělo vnutit. A když to nepřijde samo, pak to potřebujete přestat zkoušet. Jděte dělat něco jiného. Jděte si popovídat s Číňanem, jestli můžete. Nebo nedělejte nic. Jděte na zahrádku plít plevel. Jděte se projít.
Proto jsme vám zavolali.
Smích
Pane Mortensene, velmi vám děkuji za odvahu se s námi zasnít.
No, já jsem velmi polichocen, že jste si se mnou chtěli pohovořit.