MEAN

Mars v kvadrantu s Plutem

Autor: Gorganne Dean
Zdroj: MEAN Magazíne
Datum: Září '05
Překlad: Quidko



S Viggem jsem se setkala v kaňonu u potoka, kde jsme si spolu s žábami pokvákali o jeho novém filmu Dějiny násilí. Miluje tenhle film a miloval spolupráci s Davidem Cronenbergem. Pro někoho jako je Viggo je to dobré, pro někoho, jehož politické názory a jeho averze k hollywoodským žvástům trvale zalidnili fantazii mimo jeho hlavy. Je těžko říct jak dlouho ještě bude moct ustát červené koberce.
Vyzkoušela jsem všechny triky, aby se prozradil.. Bůh ví, že jo. Dokonce jsem se ho zeptala, co si myslel, že se stane, když poprvé masturboval. Ale on mě zase vyvedl z míry. Věděla jsem, že je to zbytečné, ale nemohla jsem odolat, přečetla jsem mu jeho horoskop, který ho předurčuje k nevyhnutelně úspěšnému životu jak v jakýmkoliv druhu umění, tak ve schopnosti být přesvědčivým politikem nebo učitelem.
Je těžké si představit někoho méně schopného ctižádostivé nenasytnosti a zákeřnosti, které jsou součástí politického života, ale jaká to škoda pro nás ostatní. Tohle kotě je víc než jen lehce neochočené, a nemůžete ho hladit neopatrně. Plus, bylo tam ještě něco jiného v jeho horoskopu, něco co mne donutilo k hlasitému výbuchu smíchu: nevyhnutelné předurčení být chorobným hrdinou.

FILM

Lidi říkají, že je překvapuje, jak srdečným shledávají Davida Cronenberga. Je něco kolem něj, co tě mrazilo?
Inu, má velice zvláštní smysl pro humor, ale líbilo se mi to.
Dostal z tebe něco, o čem sis říkal, že je to zázrak?
Jednoduše vytvořil prostředí, ve kterém jsi měla pocit, že můžeš experimentovat, zkoušet různé věci. To může jen režisér, který si je jistý sám sebou. Jiný režisér by z toho udělal krvák nebo nějaký liberál s dobrými úmysly by z toho vytvořil očividnou kritiku americké společnosti. Cronenberg je dost chytrý na to, aby to nezkazil. Udělal z toho velice zajímavý příběh.
Říkala jsem si, že William Hurt byl prostě úžasný. Překvapil tě něčím?
Je to velice chytrý člověk a velice chytrý herec; nezlehčoval si svou práci. Když přišel, zeptal se, jestli bychom si nemohli nejdřív někde sednout a probrat si dětství našich dvou postav. Řekl: „Jo, mohli bychom si dát kafe.“ Zapadli jsem na šest hodin a jenom poslouchali, jak si to probírá tam a zase zpátky. Jeho postava je impozantní povaha a zjistíš, že má dost co dělat s tím, jaká je moje postava – a jak se s tím vyrovnává, jako můj starší brácha.

Myslím si, že hraní, když funguje, je tou nejjednodušší věcí na světe. Jsi jako potrubí. Nějak se zevnitř namažeš tím správným mazadlem a vyčistíš ty zasraný roury, aby ty sračky mohli tebou projít a vylézt z tebe na druhé straně ven, s tvým jménem na nich. Ale když to nefunguje, je to ta nejtěžší a nejodpornější věc pod sluncem. Tedy, někdy cítíš, že je to sračka, ale de to ven velice dobře. Někdy je to, jako když maluješ nějaký obraz a uděláš něco náhodou – namažeš něco, uděláš něco bez přemýšlení – a máš takový ten pocit, jako, proč jsem to udělal? Ale pak odstoupíš a – ono to tam patří.

HVĚZDY

Řekl jsi, že nevíš, jestli věříš na astrologii. Kdybys viděl svůj horoskop, začal bys. Je to ten nejlepší horoskop, jaký jsem kdy pro umělce viděla. Mohl bys být kýmkoliv – spisovatelem, malířem, hercem, básníkem – nemáš šanci tomu uniknout. A ještě něco jiného jsem si v něm všimla. Máš něco, čemu se říká kvadrant (???) Marse a Pluta. Mars je tvá energie, agresivita a hnací síla a je v konfliktu s Plutem. V dobrém horoskopu, kvadrant může způsobit nadměrnou formu odvahy. Mohl bys toužit udělat něco velkého, zvláštního. Myslím, že je zábavné, žes hrál tolik postav, které takhle konali. Ale tahle potřeba může přerůst do nepotřebných až bláznivých extrémů. Měl bys proto vždycky přehodnocovat své pohnutky k jednotlivým tvým obětem.
Myslíš, jako, že bych měl odhodit svůj způsob jednání a dělat ještě víc? Jsem už úplně šílený ze všech těch věcí kolem filmového byznysu. Práce s Cronenbergem mi vrátila víru, že se můžeš bavit, smát se a přitom převyprávět dobrý příběh, který je ve skutečnosti těžké zobrazit. Ale to všechno ostatní, co souvisí s filmem- všechna ta zasraná pozornost, co se věnuje klepům a rivalitě, zdá se, jako by všechno překrývala. Nemyslím, že lidi někdy skutečně potřebovali vědět víc o vnitřních záležitostech kolem výroby filmů a o pářících rituálech lidí kolem toho. Považuji to za plýtvání časem a vyrušování od vyprávění příběhů.

Přes všechny kreativní impulsy, které mi poskytla spolupráce s Cronenbergem si pořád ještě myslím, že to špatné ve filmovém byznysu může převážit nad jakoukoliv dobrou, nebo jakoukoliv zbývající prací, kterou ještě kdy můžeš jako tvořící jednotlivec získat. Myslím, že by mě to mohlo donutit přestat dělat věci, které bych měl dělat.

Když jsem tě poprvé potkala, nikdy předtím jsem neviděla nikoho, kdo by se cítil jako celebrita nepohodlněji než ty. Teď jsem tě viděla vyseknout nějaká interview a zdálo se, že už to bereš uvolněněji. Možná je to jenom jako.

Je to jenom role. Srát na to! (Smích) Je to jako práce. Ale cítím se míň ohrožen. Umím uvolněněji mluvit s lidmi. Je to jako bych dělal velký kruh, protože se stávám víc a víc poustevníkem.
Mně se zdá, že to musí být nesnesitelné, takže mne nepřekvapuje, že tohle říkáš.
Myslím, že o politice by se dalo říct to samé. Mnoho budoucích talentovaných politiků odradí, že na cestě za svým cílem musí jednat s tolika blbci a chamtivci. Zjišťují, že tráví tolik času podlézáním netalentovaným lidem pochybného charakteru, kteří financují jejich kampaň, že jim vlastně nezbývá čas na přemýšlení, jak být dobrý ve vládnutí. Lidi, kteří se dostávají na vrchol, jsou z těch nejnetalentovanějších a v mnohých případech i pochybných lidí, z toho, co bylo k mání. Myslím si, že to samé se dá říct i o filmovém byznysu. Lidi, co nemají vysoké morální normy vlastního chování a nemají problémy zkurvit se, se mají dobře, protože je vlastně netrápí, že se musí chovat jistým způsobem. Já vím, že to není nic nového, ale v jistém okamžiku začneš mít pocit, že život je krátký.
Ale nechceš skončit. Lidi, co vlastní média, si přihřívají svou vlastní ideologickou polívčičku a vzali vítr z plachet lidem, kteří by mohli být přínosem k dialogu o tom , jak by tahle zem mohla vypadat. A je to stejné v tom, jaké filmy se dnes točí. Považují je lidi ještě vlastně za umění nebo jenom za nějakou show? Ty šílené reklamy na blbost jsou tak ovládající – ne, že by se někdo staral, jestli někdo má s něčím skončit, ale je to otravné. Musíš se sám rozhodnout jestli chceš být toho všeho součástí, či nikoliv.
Nevím, jestli se opravdu můžeš rozhodnout; je to to samý, jako kdybych já řekla, že umělecký svět smrdí. Má spoustu stejných problémů, o jakých jsi zrovna mluvil, ale já nemůžu přestat. Není to, jako že bych měla nějakou šanci volby.
Jo, děláš něco a živíš se něčím. Já si užívám hraní a užívám si vyprávění příběhů. Jednoduše cítím ta období jako promarněná, ale že jsou věci, které chci dělat.

OBSCÉNNÍ MATERIÁL

Chci přehodit výhybku a popovídat si i o frivolních věcech. To jsou věci, které zajímají čtenáře MEAN-u. Ne „Jaké to bylo pracovat s Cronenbergem?“ ale „Jaké to bylo spát s Cronenbergem?“
Překvapivě něžné.
Vážně? Nenaháněl hrůzu, ani trochu?
Tedy, vím že se na mně často díval, když jsem spal.
Tohle se pokaždé ptám svých kluků: Když jsi poprvé masturboval, co sis myslel, že se stane? Já osobně jsem si myslela, že kýchnu. Moje nejoblíbenější odpověď je od přítele, který mi řekl, že si myslel, že umře, ale že přesto nepřestal.
Proč umřít? Jako, kvůli pocitu viny?
Ale ne, myslel si, že odejde z tohoto světa.
Inu, myslím, že já jsem věděl, co by se mělo stát.
Opravdu? Já neměla jediného živého človíčka, co by mi o tom kdy něco řekl!
Odhaduji, že jsem si myslel, že se počůrám. (smích)
Tohle není moc sexy Viggo! Tohle tvá děvčata slyšet určitě nechtěla!
Nevím. Nevzpomínám si, co jsem si myslel, že se stane.
Byl jsi tehdy nemocný?
Jo. Myslím, že to bylo tím, že jsem tam jen tak ležel a měl čas ve svých rukou. Očividně jsem to jednoho dne začal dělat, protože to vyvolávalo dobrý pocit.
Čas ve svých rukou, dá se říct. Kolik ti bylo let?
Dvanáct.
Dvanáct? Jsem tak dotčená. Mně bylo 17 a od několika svých přátel z Texasu vím, že jsem byla průkopnicí.
Cronenberg řekl, že si myslí, že sex a násilí jsou neoddělitelně spjaty. Mně to zní, jako kdybys řekl, že jsi nadržený, když ti operují zubní kanálek, ale zdá se, že všichni ostatní kolem si myslí, že jsou spojeny.

No, ve filmech jsou násilí a sex vlastně pořád. Myslím, že (Cronenberg) mohl myslet násilí ve smyslu věcí, které rozrušují, což sex může být – v dobrém smyslu. Může to být svým způsobem šok, a najednou… den se změnil. Cronenberg chytře ukazuje, že nějaké násilí je v životě přítomné pořád v malých dávkách, pro život, aby vůbec mohl existovat nebo pro rostlinu, aby mohla růst nebo pro zrození. V rozhovorech mezi přáteli, otcem a synem v společenství lidí – je vždycky ukrytý potenciál pro násilí nebo právě probíhající násilí. Podle mě, tohle chtěl říct a přijde mi to zajímavé.

KRÁLOVSTVÍ ZVÍŘAT

Jednou, když jsem bydlel v Argentině , jsem našel sokola. Bylo mi tak osm nebo devět, vyjel jsem si sám na koni. Někdo toho sokola chytil a přivázal ho jednou nohou ke keři. Poskakoval kolem keře a už z toho šílel – pochopitelně, byl i hodně dehydrovaný, byl jsem si tím jistý. Vytrvale kroužil, dokud jsem ho zezadu nechytnul za obě křídla. Odvázal jsem ho a vložil pod chlopni na mém sedle, mezi mě a koně. Vrátil jsem se domů (Viggo používá španělský výraz casa) a řekl jsem, „Podívejte se, co jsem našel.“ Tehdy do mě přestal klovat a jenom se koukal kolem plný nenávisti a nejspíš si říkal, „Do prdele, jak já se jenom dostanu z tohohle?“ Jenom jsem tam s ním chvíli seděl, zkoušel jsem mu dát vodu, ale nechtěl se ani za nic napít, i když jsem si byl jist, že má žízeň. Nakonec jsem to vzdal a on jenom seděl na mé ruce. Najednou vzlétl. Bylo to fakt příjemné. Ten pohled, jak odlétá, byl úžasný. Nebyl vůbec zraněný, byl jenom v pasti.

Říkal jsem ti ten příběh o mém synovi Henrym? Exene a já jsme fušovali do vegetariánské kuchyně, což v Henrym probudilo zvědavost. Kladl otázky jako: „proč někteří lidi nejí maso?“ Vysvětloval jsme mu, že někteří nemají rádi jeho chuť, ale že většina lidí, kteří nejí maso, jsou proti zabíjení.
Jo, něco jako něčí obětování života pro tvé chuťové pohárky.
Přesně. A on řekl, „Tak jo, do toho jdu.“

Ale zbožňoval nakládané sledě. Je to něco, co šíleně miloval, když byl malý kluk, někdy to chtěl i k snídani. Jednoho dne, cestou do školy začal „Bé, bé, bé!“ Já se zeptal, „Co je?“ A on řekl, „Už nikdy nebudu moct jíst sledě!“ Řekl jsem mu, „Ale můžeš. Ty určuješ pravidla. Tohle může být výjimka, může to být sleďověc.“ Ale on řekl, „Ne to by nebylo správné!“ A už nikdy nejedl sledě.

Zabila jsi někdy zvíře autem na cestě?
Ne, díky Bohu, nikdy se mi to nestalo.

A už si někdy jedla přejeté zvíře?

Ne, ne pane. Ty jsi jedl?
Hmmm (ano).

Co to bylo?
Králík

Cože, to ses rozhodl, že když už jsi ho trefil, měl bys mu vzdát úctu tím, že se stane částí tvého energetického pole?
Ne, tohle to nebylo. Ne, jenom se mi to zdálo správné, udělat to. Ten večer jsem neměl žádnou večeři a on byl mrtvý. Zdálo se mi to v pořádku, udělat to. Byl jsem si toho vědom.

HLUBOKÝ ŽAL

Děláš na mně dojem člověka, který je velice dobře schopný v prosazování své vůle, a v dosahování toho, co chce. Někdy je tou největší věcí přijmout, že jsi něčeho nedosáhl a že to byl nejspíš dar.
Poznáš to nejlíp při věcech jako jsou vztahy, že jo? Chceš s někým být a pak, později, si říkáš: Ježíši Kriste, co jsem si myslel?
A díky Bohu za to, že jsem od toho už pryč.
Nebo za to, že se nic nestalo, i když to znamenalo, že jsem se cítil ponížený.
Cítil jsi to někdy? My si myslíme, že jsi vždycky byl tím úžasným idolem, a žes vždycky dostal, cokoliv jsi chtěl. Byl jsi někdy úplně zklamaný?
Ale ano, rozhodně. Ale když zjistíš, že se to z nějakého důvodu nemohlo stát, můžeš se cítit lépe, když ze sebe neuděláš ůplnýho idiota. Naneštěstí, někdy uděláš; někdy trváš na svém a vyznáš se ze svých citů. Později si přeješ, abys to nikdy nebyl udělal, ale už to nemůžeš vzít zpět, a tak to prostě je. A už jsem to párkrát udělal.
Když se ti to stalo, stal se víc podezíravým ve vztahu k ženám? Udělalo tě to víc lidským? Říkal sis, nenechám tuhle osobu, aby mi říkala, jestli za něco stojím nebo ne?
Jsem ten typ člověka, který se nenaučí něco důležitého pro život, jen když udělá tu samou chybu víckrát. Obvykle jsem rychlý žák, ale co se týče lidské zkušenosti, vztahů, a jak se chovat v určitých situacích… Můžu udělat tu samou chybu dva nebo třikrát, než si řeknu, „Víš ty co, tohle už nebudu nikdy zkoušet,“ a pak to stejně ještě jednou udělám.

UMĚLEC

Proč ses rozhodl založit Perceval Press?
Hlavní myšlenkou bylo vydávat kniha pro ty, kdo by se normálně k publikování nedostali, nebo pro ty, jejichž knížky nevypadaly po vydání tak, jak si představovali. Chci respektovat, co chtějí udělat.
Reagoval jsi na nespravedlnost v systému a chtěl jsi to napravit?
Do jisté míry, ale taky mi to poskytlo prostor pro vydávání mých vlastních knih. Je to vlastně hodně praktická věc., protože, díky filmům, které jsem nedávno natočil, si teď mé knihy kupuje mnohem víc lidí. Takže moje knihy se prodávají a kompenzují náklady na knihy lidí, kteří nejsou tak známí, nebo mají komplikovaný obsah. Funguje to, a vydavatelství se udrželo. A čas od času, se objeví něco, co překvapí a drží se velice dobře.

Máme teď tři nové knihy, jednou z nich je Zvláštně povědomé (Strangely Familiar) od Georga Gudniho, islandského malíře, o které si myslím, že je to naše nejhezčí kniha. Byl jsem na Islandu a náhodou jsem viděl jeho výstavu maleb. Byl jsem se svým synem. Čím blíž jsme šli k tomu obrazu, zdálo se, jako bychom se do něj potápěli, tolik tam bylo vrstev a bylo to jednoduše nádherný. Zašel jsem do jeho ateliéru a zeptal se ho, „Kde máte své skice?“ A on řekl, „Tam vzadu v těch knihách.“ Bylo tam všechno, co kdy namaloval, i jako dítě. Prohlédl jsem si každou kresbu v každé z těch knih. Zabralo mi to celé dny! Ta kniha je vážně odrazem toho, jak funguje jeho mozek. Uvidíš, až vyjde.
Které vlastnosti obdivuješ na jiných umělcích?
Originalitu. Mám rád lidi, kteří mne překvapí, někdy i s něčím, co vypadá jednoduše. Proto se mi líbí Georg Gudni. Protože to vypadá tak jednoduše. Pak tomu věnuješ trochu víc pozornosti a zjistíš, že se tam toho strašně moc děje. Miluji to, tu schopnost udělat věci jednoduše originálním způsobem.

Možná, že ze stejného důvodu jsem měl rád i Dějiny násilí. Byla to pro mne výzva, důvěra, že je komplexnost v osobě, v gestu, nebo ve chvíli, bez šílení, stylizace, nebo pózy. Je to klamavé, zdánlivě jednoduché a nejspíš se teď raději zabývám tímhle, než nahodile vybírat ze všech druhů věcí.
Je zajímavé vědět, k čemu lidi tíhnou, protože věci, které tě zajímají, jsou věci, které se snažíš v rámci svého občanského uvědomení propagovat.
No, jsou lidi, kteří, bez toho, aby kolem toho dělali moc rámusu, říkají, „Odstřihněte už to zasraný hovno a vraťte se zpátky na zem!“ Přestaňte se ukrývat za spoustu stupidních sloganů a mlžení a převrácených obrazů. Co to je? Já mám rád, „Dobře, tady jsem, tohle to je.“ A oni tohle dělají.

Lidi rádi říkají věci jako, už není co fotografovat, malování je mrtvé. Je to stejně stupidní, jako říkat, že Bůh je mrtev. Myslím tím, co je Bůh? Takhle se zeptáš a najednou, už není mrtev.

Myslím, že ve své podstatě jsem optimista, ve způsobu, kterým vnímám umění v každodenním životě, a věřím, že věci se zlepší i ve světě americké politiky. Nemyslím, že to někdy skončí, dokud to neskončí úplně a pak, kdo ví?