Viggo Mortensen poněkud unavený a nevrlý.V jeho nabitém programu mělo být toto interview dnes ráno na prvním místě, ale zasáhla nečekaná menší rodinná událost. Nyní, po několika hodinách, je jeho hloubavý, uvážlivý a trochu nosově znějící hlas přerušovaný tekoucí vodou a cinkáním talířů; zní to, jako když Viggo myje nádobí. Je to pro něj vítaná chvíle odpočinku.
Mortensen byl jmenovaný časopisem People Magazine's mezi 50 nejkrásnějšími lidmi v roce 2002 po odstartování jeho hvězdné kariéry rolí Aragorna v Pánovi prstenů; nyní se v myšlenkách vrací ke svému zajímavému, pronikavému a strhujícímu ztvárnění role ve skvělé Historii násilí od Davida Cronenberga.
Mortensen je náruživý jezdec na koni a cestovatel, uznávaný básník, malíř a fotograf, vlastní malé specializované vydavatelství fotografií a poezie a příležitostně dětské knihy nebo sbírky esejí odsuzujících okupaci Iráku. Volné chvíle rád tráví se synem a miluje praní prádla. Běžné denní povinnosti přicházejí na řadu až po chvílích strávených se synem a praní prádla. Samozřejmě to není možné vždy, ale Mortensen se o to přinejmenším snaží. Ale to není pro renesančního muže, který je obklopený zástupy fanoušků, musí snášet veřejný zájem a útok médií a věnuje se rodině, jednoduché.
"Život celebrity je poněkud zvláštnější, když pózuji fotografům, podepisuji knihy na autogramiádách a podobně. Velké množství lidí dosáhlo vrcholu a krátce na něm zazářilo poté, co se objevili v kasovním trháku."
Dostalo ho to k hranici, kdy se rozhodl skončit s autogramiádami, protože ho připravovaly po hodině vypětí o celých devět hodin jeho času.
"Pomyslel jsem si ,Dobrá, k čemu je vlastně podepisování? Budu konečně dělat to, co chci, a když lidi něco baví, zajímá je to.´"
Říká, mimo jiné, že nebude zkoušet točit 20 filmů a stane se raději známým jako obyčejný člověk, který vydělává všechny peníze vlastníma rukama.
"Kdyby byla možnost výběru, mnozí lidé by si mohli vybrat. Není to lepší nebo horší; je to konečně něco, co je ve vás.
Jsem opravdu plně zaměstnaný, a pravděpodobně budu vždycky opravdu zaměstnaný, protože prostě rád něco dělám. Ale je možné pracovat v pohodě nebo fanaticky ,následovat touhu po získání uznání´. Myslím tím něco, co je úzkostlivě plánované, ale pohodovou prací nakonec dosáhneš vždycky lepšího výsledku. Jako v případě Davida, ten připravuje tento film a dovolí nám také se na tom podílet."
Jeho hlas se mění, když hovoří o Cronenbergovi - zvyšuje ho.
"Nemohu stále zapomenout na pocit při setkání s režisérem a na jeho důslednou snahu o jednoduchou a hravou komunikaci," říká.
Práce to nebyla vždy zcela etická; to mělo za následek zvláštní a směšná hodnocení.
"Něco podivného, řekl bych až děsivého, se přihodilo během scény se střílením - připravoval se určitý efekt při přestřelce, který snad dopadl opravdu dobře - a on tomu všemu přihlížel s neskrývaným pobavením ve tváři." Rozchechtal se. "Měli byste vidět jeho reakci a zhodnocení ,Oh, takový nemocný člověk!' Postupně si s úsměvem vybavuji opravdu široký rozsah mojí role a pak jeho náruživý a absurdní smysl pro humor. Víte, když je někdo opravdu viditelně spokojený sám se sebou, je to nakažlivé a také uvolňující. Jste schopní více využít příležitosti a snadněji se poprat s některými těžkostmi při své práci. On je ke každému nesmírně vstřícný. To je důvod, proč s ním lidé znovu a znovu spolupracují."
Díky tomu je také dosaženo dobrého výsledku.
"Jiní filmoví režiséři, když jsou spokojení, řeknou ,Ach, hezká střela! Podívej na tu explozi! Hezké!' Staneš se neobyčejně zručným.
Když jsem viděl Historii násilí poprvé, tak, i když je to nesmírně dobře řemeslně udělané, necítil jsem se dobře. Cítil jsem se okamžitě trochu nepříjemně: co je základním rysem tohoto díla? Líbí se mi to? Je to tak skutečně v pořádku?
Říkám si, jasně, vždyť je to Cronenberg; to musí být dobré. A pak, po několika dalších minutách, když o tom přestanete přemýšlet, začnete vnímat jeho podivné a znepokojující, ale stále ještě přirozené kvality."
Historie násilí je nazývána Cronenbergovým nejtypičtějším filmem (filmová recenze, pod tímto článkem), to může být důležité pro jeho pochopení. Ačkoliv obsahuje všechny jeho typické prvky, jako je odklon od reality a dvojsmyslnost, více odkrývá jindy neprůhledný závoj běžného konvenčního života.
Nejsou tu vůdci, techničtí inženýři proti virtuální realitě vesmíru. Je to otevřený pohled podivína. Vše je nutné hledat pod povrchem.
"Lidé jsou tu na pohled normální, dialogy jsou občas téměř banální, typické pro maloměsto, prostě se tu jenom tlachá, ovšem mezi slovy a souvislostmi mezi nimi, je ukryta spousta dalších nevyslovených věcí."
Mortensen chápe Cronenbergovu strategii jako bořící se představu o běžném životě, odhalení systémů, které každodenně budujeme pro nás samotné, pro jakýsi pocit skutečného života. Cronenberg nám však ukazuje, že nemáme žádný opravdový život.
"Krátké fyzické násilí, které v tomto filmu uvidíte, je šokující, protože je zobrazeno syrově realisticky bez změkčilosti, a je zobrazeno mrazivě. Je to surové, rychlé a divoké a má to následky. Ale po celou dobu je tam také jakýsi druh vnitřního násilí skrytého v rozmluvách lidí. Je tam určité tiché násilí v tlachání u snídaně, mezi otcem a synem, při běžných činnostech. Lidé vyprávějící o druhých a o svém okolí jsou všude, myslím, že pokud jsou násilničtí nebo naštvaní, pak třeba naporcují kuře nebo ostříhají dítěti nehty anebo na každého vystřelí - tak to prostě chodí - každý je nějaký," propukne v smích, "hrůza a brutalita je všude kolem nás."
Hvězda Viggo Mortensen hraje Toma Stalla, čestného obchodníka na maloměstě, žijícího s vášnivou manželkou a milovanými dětmi. Když jednou příliš odvážně reaguje na ozbrojenou loupež, přitáhne na sebe pozornost médií a dostane se do styku s gangstery, kteří ho považují za ztraceného lumpa, kterého hodlají potrestat. Následuje podezírání a násilí a Stallova skvělá rodina je na pokraji rozpadu. Mortensen odhazuje svou ochrannou známku drsné ušlechtilosti s lehkou maniakální břitkostí, kdy naprosto chladnokrevně a s rozmyslem podbarví náladu filmu, když vyhrožuje mrzačením. Ovšem nejlepší okamžik přichází téměř na konci filmu, kdy se nakrátko objeví nenápadný, lenivý William Hurt jako nejpříjemnější gangster od Goodfellas (film M.Scorseseho).
96 minut. (Sobota, 10. Září, 18:30, Roy Thomson Hall; neděle, 11. Září 9:30 v Ryersonu)