Dokonce, i když je rozhořčený, mluví jemně. Nerad mluví o svých osobních úspěších. Ale když se dostane k politice, je těžké ho zastavit. Následuje zhuštěný obsah mnoha našich telefonátů.
Otázka: Proč ses rozhodl jít do Camp Casey a připojit se k Cindy Sheehan?
Mortensen: Přijel jsem tam první týden, kdy tam bylo jen pár lidí. Tak ji pomlouvali a vláčeli blátem. Myslel jsem, že nejlepší věcí, kterou mohu udělat, je, přijet, promluvit s ní a udělat si vlastní názor. Jestliže jsi známou osobností, jestliže dáš o sobě předem vědět, je riziko, že můžeš na sebe strhnout příliš moc pozornosti. Proto jsem úmyslně přijel bez ohlášení. Nikdo mě dokonce neviděl vystupovat z auta a najednou jsem stál před ní. Zůstal jsem velmi krátce, ale ona byla velmi milá a věnovala mi trochu ze svého času.
Otázka: O čem jste mluvili?
Mortensen: Dobře. Především jsem jí řekl, s velkou úctou, že je mi líto jejího syna, a že jí děkuji za to, že mluví a upozorňuje na problémy, které jsou stále živé. Odjel jsem s opravdovým přesvědčením o její bezúhonnosti, opravdovosti, upřímnosti a ryzosti.
Také jsem cítil, jak těžké je i pro člověka, který je zvyklý na show, vyrovnat se s informací nebo desinformací v médiích. Podobně se všechno točilo kolem ní a ona jako obyčejná žena prokázala mimořádnou statečnost, výřečnost a odvahu čelit tomu všemu a hlásat svůj názor jak jednotlivce, tak i ženy. Skutečnost , že je žena - jak nám tohle mohla obyčejná, malá ženská udělat?-ta je znepokojila. Říkám na to: výborně !
Otázka: Jaká je tvá reakce na Katrinu?
Mortensen: Cindy Sheehan a to, jak byla zfušována Katrina jsou dvě rány do srdce. Doufám, že bestie (možný překlad: hovado) brzo padne. Co je ještě hanebnější, než trestuhodná nedbalost, která udělala situaci daleko, daleko horší, je arogantní postoj k věci. Přímé lhaní - třebaže jsme na lhaní od vlády zvyklí - překračuje meze nečestnosti. Ve svých pokusech dobře fungovat jsou velmi neohrabaní. Z jejich strany je v tom moc málo srdce. Dokonce zvuk jejich hlasů je tak falešný.
Otázka: Jsi proti Bushovi, co nám k tomu povíš?
Mortensen: Ne, nejsem proti Bushovi, jsem proti jeho režimu. V několika slovech, jsem proti podvádění, nenasytnosti, krutosti, rasismu, imperialismu, náboženskému fundamentalismu, vlastizradě, a zdánlivě nekonečné schopnosti k pokrytectví, kterou ukázal Bush a jeho administrativa.
Otázka: Tohle všechno spojuješ s Bushem?
Mortensen: Je to snadné, a chytá se toho stále více lidí. Myslím si, že proces impeachmentu (soudní obžaloba presidenta) by měl začít co nejdřív, ale nejen proti němu. Bože chraň, abychom měli za prezidenta Dicka Cheneyho. Ne. Ti dva musí odejít, stejně jako mnoho dalších z jejich nejužšího kruhu.
Otázka: Zdá se, že velká část médií zareagovala jinak a mnohem dříve na Katrinu, než Bushova administrativa. Proč to je?
Mortensen: Protože to tak je. Můžeš to vidět. Nemůžeš to skrýt. Najednou tihle bezbarví, bojácní doprovodní reportéři narovnali hřbet a je hezké to vidět. Doufám, že to není naposledy. Doufám, že nepodlehnou samolibosti, svým malým výsadám.
Otázka: Doufáš v politickou změnu?
Mortensen: Myslím si, že většina Američanů pohlíží na období od konce 80.tých let z hlediska historie, jako na mravně bezútěšné a rozumově falešné. Je v tom i určité množství studu z pocitu, že jsme byli součástí něčeho nemorálního. Lidé zvenku této země to mohou vidět velmi zřetelně. Je to, jako koukat se na zkaženého spratka, na děcko, které je totálně bez kontroly, ale protože rodiče jsou opravdu bohatí a protože mají vliv, musíš to snášet. Amerika je v rozkladu. Ale nemusíme rozdávat rány kolem sebe a škodit na té cestě dolů. Můžeme napravit část škod, které jsme způsobili. Možné to je.
Otázka: Byl jsi kritizován za svá protiválečná trička, která nosíš, když propaguješ své filmy, zvláště Pána prstenů. Byla to speciální strategie?
Mortensen: Udělal jsem je, protože na to byla vhodná doba. Poprvé na konci roku 2002, kdy jsem se náhodně ukázal v show Charlie Rose. Oblékl jsem si tričko, na které jsem perem načmáral "už žádnou krev pro ropu."
Otázka: Ale také jsi spojil politiku s filmem.
Mortensen: Ano, byl jsem unavený z novinářů a jejich předpokladů, že "obraz" Společenstva Prstenu je Amerika nebo Západ, obklopená chudými východními islámskými extrémisty. Tolkien představuje komplexní, detailní a zajímavý soubor příběhů, myšlenek a archetypů. Pán prstenů byl uznávaný okolním světem, protože umí oslovit a obsahuje mnoho všeobecných pravd a mýtů, ne proto, že to omlouvá pravici Republikánské strany nebo nějaký druh severoamerického protestantského křesťanského fundamentalismu.
Otázka: Přívrženec pořadu Charlieho Rose, spolupracovník USA Today, Michael Medved tě obvinil, že svým politizováním ničíš oblíbený film. "Politická kázání, před kamerou nebo mimo kameru, nepatří do zábavy a k tvůrčí práci velkých Hollywoodských hvězd", " napsal v díle, kterému se dostalo hodně pozornosti. Co si o tom myslíš?
Mortensen:To byl novinářský břídil. Neklesnu na jeho úroveň, abych ho nazval idiotem nebo tak nějak, ale zřejmě to udělal ve snaze zalíbit se určitému typu fanoušků nebo zapůsobit na lidi ve zbožném vládním kruhu. Chtěl tím říct "Koukej, jak jsem toho chlápka srazil dolů". Jediný důvod, který k tomu všemu měl, byl ten, že ten fim byl udělaný velmi dobře, byl v kurzu a já byl najednou známou osobou. Média tohle dělají často. Když objeví někoho, kdo se náhle zviditelní, mají snahu ho znemožnit. Je zde totiž nebezpečí, že by ho někdo mohl vyslechnout. Je to výhružná póza. Jsem rád, že jsem tenkrát odolal pokušení mu na to odpovědět. Konec konců, nestálo mi to za to.
Otázka: Měl by se průměrný občan zajímat, jak celebrita přemýšlí o politice?
Mortensen:Nemyslím, že herci, zpěvákovi, hráči baseballu nebo fotbalistovi by se mělo dostávat větší pozornosti, než komukoliv jinému. Mají své názory, jako každý. Když se říká, že komik "zná svou parketu", může se to samé říct o instalatérech, učitelích a taxikářích. My všichni bychom měli být schopni vyjádřit svůj názor.
Otázka: Myslíš, že zvlášť hercům se brání, aby mohli veřejně promluvit?
Mortensen: To je skoro standardní taktika, opravdu, pokoušet se minimalizovat jakoukoliv snahu lidí v zábavě, businessu nebo v jakémkoliv veřejném zaměstnání o sebevyjádření. Podívej, jsou lidé, kteří se rádi tlačí do první řady a zdají se být veřejně politicky angažovaní jenom proto, aby byli středem pozornosti, nikoliv proto, že jsou opravdu vážně znepokojení tímto světem. Ale nemyslím si, že je jich většina. Většina těch, kteří na sebe vezmou to riziko - a je to riziko, protože daleko bezpečnější je držet pusu a krok - mají co říct. Mluví hlasitě, demonstrují nebo se míchají do politických sporů, protože je to zajímá a protože se jich to týká. Já se považuji za velkého štastlivce, protože mě byl dán prostor. Neberu to na lehkou váhu a nezneužívám toho. Nehlásám něco, o čem nejsem silně přesvědčen a pokud to dokonale neprozkoumám a neudělám si svůj úsudek. Ale myslím si, že kdybych nemluvil, je to jako nechat pole ležet ladem. Osobně si myslím, že je to amorální. Ano, můžu přijít o pár svých fanoušků, ale mluvit musím.
Otázka: Co tě to stojí?
Mortensen: Nevím. Existují lidé, kteří by mě neangažovali, protože jsou toho mínění, že bych měl držet pusu zavřenou, ale nemyslím na to. I když jsem viděl důkaz, doopravdy mě to nezajímá. Bertrand Russell řekl, že jeden z prvních symptomů blížícího se nervového zhroucení je víra, že práce je strašně důležitá. Já beru svou práci vážně, ale není to jediná věc na světě.
Otázka: Hrál jsi teď hodně rolí - v Historii násilí, Hidalgovi a Pánu prstenů - ve kterých jsi typem kovboje a bojovníka se zlem. Torontské noviny tě nazvaly " novým Johnem Waynem." Jaké jsou tvé pocity při zobrazení tohoto typu hrdinů?
Mortensen: Nevím, co nový John Wayne je. Nevybírám si vědomě nějaký typ role, stejně tak tzv. hrdinné role. Ale když se mi nějaký charakter zdá být velmi jistý nebo statečný, vždycky se snažím najít jeho druhou stranu. Kdy není statečný a není si jistý.
Otázka: Když jsi byl vybrán hrát Franka Hopkinse, poštovního kurýra ve filmu Hidalgo, četl jsem, že jsi pochyboval, zda se hodíš do role amerického kovboje jedoucího přes arabskou poušť. Jak jsi na to přišel?
Mortensen: Ano, nejdřív mě zajímalo, proč se ten film dělá a také, proč je ten film tak podporován. Natáčení bylo zahájeno na začátku roku 2002 a každý mohl vidět , že Bushova administrativa již spouštěla svoji mašinerii k přípravě veřejnosti na vstup USA do války s Irákem. Byl jsem velmi znepokojený, že mám hrát něco, jako bájného amerického kovboje, účastnícího se závodu na Středním východě. Setkal jsem se s režisérem a ptal se ho " Co chceš tím filmem povědět? Bude to o tom, jak nějaký Američan někam jel, aby všem nakopal zadek? Nebo chceš ukázat Wounded Knee? Chystáš se ukázat, obyčejným způsobem, že někdo ze Západu a někdo z Východu, se zdánlivě opačným stanoviskem, mohou porozumět jeden druhému ?" Řekl mi, co se chystá natočit, a také mi řekl spoustu dalších věcí, které mě přesvědčily, že tento projekt stojí za to. A, koneckonců, jsem rád.
Otázka: Co tě lákalo na tvé roli v Historii násilí?
Mortensen: Byla to velmi provokující myšlenka. Je v tom velmi mnoho o podobě Západu v mnoha úrovních. Plus, byla to legrace pracovat s Davidem Cronenbergem. Je jedním z nejlepších současných režisérů na světě, má hodně co říct, a dělá to velice chytrým a dovedným způsobem.
Otázka: Máš hodně zájmů kromě hraní. Jsi fotograf, básník, hudebník, malíř a vydavatel. Kdyby sis, z nějakého prapodivného důvodu, musel vybrat jediný prostředek, jak se vyjádřit, co by to bylo?
Mortensen: To je jako rčení, jestli chceš radši ztratit zrak nebo sluch nebo řeč. Raději o tom nechci ani uvažovat. Všechno to dělám, protože mě to zajímá. A jsem vděčný, že mám tu možnost, přidávat k jednomu kousek toho druhého.