Cinemania9 Java Script Library -> http://java.tatousek.cz -> Skript: Padající sníh

„Alatriste by mohl být i disertační prací o hrdosti“



Zdroj: Cinemanía
Autor: Carlosa Maran
Datum: Září 2006
Překlad do ang.: Margarita
Překlad z ang: Quidko

Hrdina Středozemě znovu obnažuje svůj meč v španělském Zlatém věku a dává odvahu a lidskost postavě Artura Pérez-Reverteho. Ujišťuje nás, že je to proto, že měl štěstí. Nevěřte mu. Je to jím. Chápejte…. Může si oholit své vousy, zbavit se klobouku a pláště, dokonce si může obléct to triko argentinského fotbalového klubu, ale nás nemůže oklamat. Aragorn se změnil na Alatristeho. A Alatriste stojí tu, před námi, převlečený za Vigga Mortensena. Nemohl by to být nikdo jiný. Bez něj by to nebyl ten film.
Není to poprvé, co kapitán Alatriste cválá – promiňte, co Viggo Mortensen (New York, 1958), cestuje po Španělsku. Před deseti lety, v době, kdy byl ještě stále neznámý, hrál ve filmu La Pistola ... a začínal svou kariéru, která ho zanesla od remaku Perfektní vraždy až do Středozemě Petra Jacksona. Úspěch. Přesto, zdá se, že se Mortensen, vychovaný na argentinském venkově v dánské rodině, která se později přestěhovala do Spojených států, narodil skromný. Totálně zapálený a očividně hrdý na své dobrodružství ve španělské Zlaté éře, kterou oživil Augustín Díaz Yanes, mluví pomalou kastilštinou se stopami argentinského přízvuku a budí dojem klidu, který pravděpodobně nevznikl v madridských tmavých uličkách v době rakouské vlády. Ale, v každém případě, je dobře zůstat na stráži. Pozor, Alatriste tasí svůj meč!

Jak se hollywoodská hvězda dostane do španělského filmu?

Jsem tady díky štěstí. Scénář ke mně přišel přes společného přítele, kterého s Tanem (Díaz Yanes) máme, Raye Lorigu. Přečetl jsem si jej, líbil se mi, v Německu jsme spolu zašli na pivo,tak jsem se zeptal, jestli se to bude točit, a oni mi řekli, že jo. Měl jsem veliké štěstí. Ten film se mi velmi líbí, a jsem hrdý na práci, kterou jsme odvedli.

A co vás na nabídce Alatristeho tak přitahovalo?

Zaujala mě ta postava a prostředí, okolí, které ji obklopuje. Viděl jsem paralely s tím, co se děje právě teď ve Spojených státech, ale i s věcmi z mého dětství, s gauči (honáci, podobní kovbojům) v Argentině, s Martínem Fierro (jihoamerický mýtický hrdina) a postavami z knih o něm, a dalšími, které se zabývaly životním stylem gaučů, který je zase velmi podobný životnímu stylu bravos (jak Viggo říká Alatristově armádě), mělo to mnoho společného s jejich způsobem života a s klesající spirálou hrdosti.

Hrdosti?

Ano. Alatriste by mohl být jako teze, disertační práce o hrdosti a o zlých následcích, které přináší. Něco, co je velice milé shlédnout v kině, ale velice smutné žít. Nejen pro jednotlivce, ale pro celé město.

Kapitán Alatriste je stoprocentní Španěl. Jak pracujete s postavou jako je tato?

Všechny dobré příběhy jsou univerzální, ale pro mne nejzajímavější a nejzábavnější částí je příprava, soukromá studie před filmováním. Tano to ví. Oslovil jsem ho se spoustou otázek, které neměli nic společného s každodenní prací, jenom kvůli mé potřebě poznání historie.

Vrhnul jste se na studium vašich předků z Leonu.

Vždycky dělám to samé. I když mluvím španělsky a vyrůstal jsem v Argentině, kde jsem se učil španělskou historii a události Zlatého věku, bylo to z perspektivy země, která byla španělskou kolonií. Uvědomuji si, že pro dobré fungování všeho, a abych se i já cítil více méně spokojený, musel jsem se podobat kterémukoli Španělovi, musel jsem zapracovat na svém akcentu, dosáhnout správného tónu. Neznal jsem knihy, než jsem si přečetl scénář, ale znal jsem ze svého dětství příběhy gaučů a to ostatní, co mě jako dítě zajímalo, bez toho, abych věděl nějak moc o Španělsku. Procestoval jsem proto Španělsko, nakupoval jsem, půjčil jsem si a přečetl všechny knihy, co jsem jen mohl, i ty o Anglii té doby, o severu Evropy, o tom, jací vlastně Španělé té doby byli, a zvláště, jak cizinci vnímali španělské vojáky.

Proč je to tak zvláštní postava?

Prostřednictvím Alatrista, jeho očima, vidíme výšky i hlubiny, bohatství i chudobu, krásu i ošklivost… všechno, co se dá vidět ve filmu o Španělsku té doby. Bylo by to možné udělat i prostřednictvím Queveda, někoho, kdo rád trávil čas s lidmi jako byl Alatriste. Ale voják, více či méně vzdělaný a inteligentní, je přesto normální člověk, není velkým básníkem, je dobrým šermířem, i když ne nejlepším ve Španělsku. To je vlastně to podstatné: je to téměř obyčejný člověk a jeho očima vidíme plynout život.

Život žitý uprostřed úpadku jednoho impéria. Napadá vás nějaké přirovnání?

Už podle scénáře, bez toho abych věděl, co vím teď, jsem cítil jistou podobnost. Alatriste byl jako seržant speciálních jednotek americké armády. Někdo, kdo byl v Panamě, kdo bojoval ve špinavé válce v El Salvadoru, v Chile, v Argentině…

Jak vám Španělsko připomíná Spojené Státy?

Felipe IV. Není jako Bush. Nebo, vlastně nevíme, protože se nám nezachovaly záznamy jeho slov a nevíme jestli byl taky tak hloupý. Je možné, že byl. Pravda je, že cestování ho nebavilo, stejně jako Bushe; nechal jiné, jako například Olivarese, aby mu radili, stejně jako to dělá Bush a promrhával zdroje impéria stejně jako Bush. To, co se děje dnes, je ostuda, a i když to není to samé, velmi to připomíná Španělsko 17. století. V posledních letech utratil více než všichni naši předchozí prezidenti dohromady, náš zahraniční dluh je neskutečně vysoký a život střední třídy se zhoršil… lidská práva, omezování veřejného mínění a kontrola médií, všude armáda… je to impérium na úpadku, stejně jako Španělsko, ale místo toho, aby to bylo uděláno s jistou důstojností a šarmem, způsobuje všude jenom další a další problémy.

Alatriste je voják – a bojovník s býky!

Nevěděl jsem, že Tano měl v rodině bojovníky s býky [Díaz Yanes je synem banderillera (což je hodnost bojovníka s býky, který používá banderilly- píky, je pomocníkem hlavního toreadora s pláštěm, pozn. Quidko)], ale je to vidět, je to tam, v podvědomé rovině scénáře. Zažil jsem to, když jsem přišel sem do San Isidro v roce 2004. Zašli jsme do Las Ventas s Currem Vasquezem. Nevím moc o býcích, ale chodil jsem tam často a koukl jsem na všechny filmy, které jsem jen našel. Nebylo důležité, jestli to byla dobrá corrida nebo ne, bylo to mnohem víc o atmosféře a o způsobu života těchto bojovníků. Nehledal jsem něco specifického, jenom jsem se snažil obklopit jistou atmosférou, pocitem.

Všechny postavy ve filmu bojují, aby přežily. Zlepšila se společnost v tomhle směru?

Je kolem toho mnoho kouře a zastírání, ale jako vždycky, ti co velí, ti co mají v rukou moc, chtějí, abychom si mysleli, že jsou lepší. Ne, až tak moc se věci nezměnily.

Jsi v kartelu s nejlepšími herci španělského filmu.

Byl jsem si vědom, že je to velmi dobrý tým a neuvěřitelné obsazení. Před začátkem natáčení jsem shlédl snad všechny filmy svých spoluherců, které jsem předtím neviděl, a bylo mi jasné, že tohle je jedinečné. Kdybych chtěl normálně s nimi všemi pracovat, musel bych udělat minimálně 10 filmů. Měl jsem štěstí a co víc, měl jsem společné scény s většinou z nich. Ale vždycky na to zapomínám. Když je čas začít pracovat, musíte zapomenout tohle všechno a sledovat, co se stane. Musíte být připraveni na to, co přijde. A díky setkáním mužů a žen, kteří všichni trpí kvůli hrdosti, se každý den stanou zajímavé věci. Pro mne je práce stejná v každém filmu a je jedno, jestli je to velký film nebo malý projekt. Přijdeš, připravíš se, a hraješ/konáš. Ten tlak je stejný, není větší nebo slabší, když je to Alatriste nebo malý film.

Je to pořád takový rozdíl, hrát v Hollywoodu, nebo ve Španělsku?

Rozhodně. Natáčení ve Španělsku, je jiné než v Anglii, než ve Spojených Státech. Už jsem tady byl předtím a věděl jsem, že na začátku je to v porovnání s americkým filmem mnohem větší chaos. Ale je to tím, že všechno má svůj vlastní systém, svůj vlastní způsob fungování, který mám moc rád. To přátelství, ten zmatek… protože z toho zmatku vyjde něco méně strojeného a víc důvěryhodného.

Jak cool…

Točil jsem téměř každý den, s Tanem, a bylo zábavné, že téměř každý den, se objevila nová postava, nový herec a to byl luxus. Ale bylo to proto, že i herci byli tak nadšeni tímhle filmem: kdyby to byl hloupý režisér, pyšný, který by nevěnoval pozornost nebo by si ulehčoval věci, hráli by herci své repliky jenom „ levou zadní“. Ale pak by to ve výsledku bylo cítit, a každý by utekl svým směrem. Mimochodem, Blanca Portillo, která nedávno vyhrála ve Francii nějakou cenu, a je to úžasná herečka, měla několik velmi komplikovaných scén, velice těžkých, ale skončilo to úžasnou zábavou. Nakonec jsme si večer vyšli oblečeni v kostýmech, které naše postavy nosí, po Seville (Blanca Portillo, později tuhle historku potvrdila) a moc jsme si to užili.

Ve Spojených Státech je asi těžší dosáhnout téhle atmosféry.

To závisí na režisérovi. Právě jsem dokončil Dějiny násilí s Davidem (Cronenbergem), který je taky velmi zábavný a stejně tak William Hurt. Když se objevil, se vším co sebou přinesl, byla to taky show. A Pán prstenů byla taky úžasná zábava, třeba i kvůli Cate Blanchet, která se zničehonic objevovala, a je taky velice zábavná.

Máme všichni dojem, že bez Viggo Mortensen by nebyl žádný Alatriste.

Neeeeeeeee. To není pravda. Kapitánem lodi je vždycky režisér. Augustin Díaz Yanes si dal se vším hroznou práci, obklopil se vynikajícím štábem, a to bylo to nezbytné. Jsou jisté časti v knihách, které se neobjeví na plátně, ale všechno, co se na plátně objeví, je to, co bylo potřebné do filmu zařadit, a pomáhá to příběhu. A to je to, co dělá režisér. My ho jenom zásobujeme materiálem, ne? Ale vždycky jsou tu malé detaily, které si potřebujete prodiskutovat a je mnoho režisérů, kterým je to jedno nebo to nevědí nebo je kvůli hrdosti nezajímá, čím by mohl přispět kameraman nebo obyčejný herec.