Důkaz Streptovigga

Zdroj: San Francisco Bay Guardian
Autor: Michelle Devereaux
Datum: Září 2006
Překlad: Viggi

Sledování celebrit? Michelle Devereaux právě spatřila Boha na letošním Torontském Mezinárodním Filmovém Festivalu:

Toronto, středa, 12:09 :

Právě jsem opustila Ryerson Theatre, kde jsem, mám obavu, byla nakažena vážným případem Viggománie (u nás v Čechách – respektive ve Viggolandu se tomu odborně říká Streptoviggus Chronicus, pozn.překl.) – která se vyznačuje teplotou, omámeností a všeobecnou idiocií, když je nablízku Onen Muž Viggo Mortensen . A stalo se, že přijel do města na premiéru Alatrista, dobrodružného španělsky mluveného filmu, epického příběhu, ve kterém hraje antihrdinu Diega Alatrista, žoldáka ze 17.st.

Nejenže jsem podlehla hysterii davu, který ho obklopoval venku před kinem, když přívětivě rozdával autogramy (pro poblázněné ženské všeho věku a ras a mám zrnité snímky z fotoaparátu v mobilu, kterými to mohu dokázat), ale měla jsem na tváři permanentní idiotský úsměv doprovázený bezmyšlenkovitým smíchem tak nevhodně namířeným, že by si většina přítomných mohla na první pohled (a možná i na druhý) myslet, že jsem mentálně postižený pacient. Rozhodla jsem se, že by nebylo nejlepší pokoušet se k němu promluvit, tak jsem se jako blbec stáhla zpět.

Uvnitř Viggo oslovil dav několika slovy ve španělštině (nemám ponětí co to bylo, ale znělo to fantasticky). Připojil se k režisérovi filmu, Augustinu Díaz Yanésovi – který v davu našel Davida Cronenberga a oslovil ho „jeden z nejlepších režisérů na světě“ – a k dalším španělským hercům, jejichž jména si teď nemohu vybavit, protože stáli vedle Vigga Mortensena.

Po promítání všichni obdrželi pětiminutové ovace ve stoje, během nichž se Viggo přiblížil ke Cronenbergovi a věnoval mu triumfální obětí. Yanés ho následoval. Vzduch byl plný opojného odéru kolem postupujícího trhnutí, ale všechno bylo v pořádku. Bohužel nebyly žádné otázky a odpovědi (zřejmě si je šetřili pro druhé promítání), takže talent byl vymetený ven bočními dveřmi.

Když vycházím ze sálu do deště zaznamenávám, že se tvoří veliký dav kolem talentovy nezbytné limuzíny, která odplouvá ven do úhledných ulic v tlačenici těl zvedajících deštníky (zdá se, že se tato choroba stala vysoce nakažlivou). Malá TIFF dobrovolnice marně zkouší ohradit dav mimo ulici, Bůh ji žehnej, když se i já zkouším procpat k lepšímu výhledu a čekám. Mezitím se objevil Cronenberg před obvyklým východem a musel se prodrat davem, který ho upřímně zdravil s naprostou lhostejností ( je přeci jen místní). Viggo! Viggo! Skanduji ve své hlavě, mé srdce bije rychleji, teplota přímo pálí, obličej zardělý očekáváním. Pak mi to dojde. Jsem přeci novinářka, pro Krista. Tohle se nehodí. Tak neochotně odcházím před dav, který se tu shromáždil před pouhou hodinou. Jak jdu za Cronenbergem dolů ulicí a vidím ho nasedat do auta, nemůžu než žasnout…
Kdy je to další promítání?