Dopis z Londýna – ze zákulisí Eastern Promises
Dopis z Londýna
– ze zákulisí Eastern Promises
Datum: 5. března 2007
Autor: John Rattagan
Překlad: Viggi
Můj steak restaurant se nachází v malé ulici s názvem Broadway Market v Hackney, na východní straně Londýna. Je to typická levná oblast Londýna, ale poslední dobou se to mění kvůli vzrůstajícím cenám bytů ve městě.
Před několika týdny se malá ulička stala filmovým placem. Upřímně, my jsme o tom nevěděli nic, takže si představte to překvapení dvou číšníků v našem Buen Ayre, když první den natáčení přišli a uviděli Vigga Mortensena jak jde do kadeřnictví ve vedlejším domě, aby začal s natáčením. Když číšníci zakřičeli: „Co se stalo, cuervo botón (havraní knoflík pozn.př.)?“, pan Mortensen je uviděl, všiml si cedule před naší restaurací (Buen Ayre) a nepatrně se usmál.
Ten samý večer, po tom co dokončili práci, přišel s Davidem Cronenbergem, skvělým režisérem, na večeři a měl na sobě fotbalovou košili San Lorenza. A já…odešel jsem domů, protože předešlý den jsem měl narozeniny a pořád jsem měl děsnou kocovinu.
Následující večer, zatímco já jsem stále šílel, protože jsem propásl největší hvězdný den v životě naší skromné steakové restaurace, objevil se v Buen Ayre chlapík s balíčkem Rosamonte yerba maté a s tuctem alfajores Havanna (argentinské sušenky) a podepsanou fotograií od Vigga Mortensena. Samozřejmě, ti co zde právě byli, rychle snědli alfajores a tvrdili všem ostatním, že k našemu ohromení nám Viggo poslal podpis a balíček yerby. Ale lži brzy vyjdou najevo a ty naše trvaly jen pár dní.
O dva dny později se u baru objevil chlapík balící si své vlastní cigarety, velmi pochybný charakter, jeho prsty byly plné tetování a měl zlověstný výraz. „Kdo je ten člověk?“ ptal jsem se sám sebe zatímco jsem zkoušel dostat na grilu pod kontrolu nepoddajné chorizos (vepřový párek). Pak jsem byl otřesen, když jsem zaslechl otázku kterou položil Javierovi, který nesnědl méně alfajores Havanna než my: „Dostali jste, co jsem vám poslal?“ „Ano, děkujeme za yerbu“ odpověděl Javier nevinně a naivně. „A alfajores…?“ vyhrkl Viggo. Tak takhle jsme se ztrapnili před zbytkem personálu, ačkoliv jestli je pravda, že herec žil v Argentině 10 let, nemělo by ho příliš překvapit zmizení tak hodnotných cukrovinek.
Viggo je více nebo méně opakem toho, co byste čekali od hollywoodské hvězdy. Neříkám, že se obléká jako žebrák, ale pokud nenacvičuje novou verzi „Prince a chuďase“ a nebere přístup metodického herce vážněji než Marlon Brando, pravdou je, že ten chlapík vypadá více než skromně když přijde na oblečení. Vyprávěl nám několik velmi veselých anekdot z doby, kdy byl v show Susany (Gimenez) s Diegem (Maradonou).
Po téhle události přišel ještě dvakrát, vždy oblečen do barev San Lorenza nebo něčeho spřízněného s klubem (dvakrát si přinesl vlajku a použil ji jako ubrus…), až do dne, kdy zařídil rezervaci pro večeři u příležitosti konce natáčení. Tak přišel znovu s Davidem Cronenbrgem a skupinou lidí, kteří se nezdáli, že by spali velmi často, aby zakončil natáčení. Co víc, s blížícím se koncem noci jsem přehrával nějakou hudbu Raye Barretta a Viggo na mě vykřikl: „Kyselá!“ Na chvíli mě zamrazilo, protože jsem myslel, že si přeje dezert, ale pak jsem si vzpomněl, že „Acid“ je název Barrettova disku, který jsem právě pustil a který nebyl jen mým oblíbeným, ale i jeho. Dvě spojené duše, dalo by se říci.
Když odešel Cronenberg, náhle jsem byl plachý a nepožádal jsem ho o snímek s „de riguer“.
Šel jsem zpět do restaurace a svěřil jsem se Mortensenovi, který mi řekl, ať nejsem idiot a požádal mě, ať s ním jdu ven. Tam zavolal na legendárního režiséra před tím, než nastoupil do taxíku a vyfotili jsme se na ulici před restaurací.
Zdá se, že našich patnáct minut slávy může něčím být víc. Vypadá to jako bychom se s Viggem stali dlouholetými přáteli (přinesl všechny věci, které byly nechané v jeho hotelu, včetně půl lahve brandy a nevím kolik čokolád!!!) a slíbil nám, že nás pozve na filmovou premiéru, jestli to bude v Londýně. Jak skvělý chlap!!!
Tak tohle je náš příběh.