Viggo Mortensen - Clanky - 2007 - Značky
Viggo Mortensen o španělských eposech a ruských dopravních značkách
Datum: březen, 2007
Zdroj: news.com.au
Překlad: Viggi 
a Vig 
Role, kterou ztvárňujete ve válečném eposu ze 17.- století - Alatriste je hodně o národním hrdinovi Španělska.
Jak Španělé reagovali na outsidera beroucího tuto roli?
Zřejmě byly většinou pozitivní, protože nehledě na pár Amerických filmů, žádný film který se loni ve španělsku natáčel nebyl lepší. Je to ohromná role - - důvtipná, milá tragická i obdivuhodná. Vždy udělám pro roli maximum, obzvláště pokud jsem si vědom a jist, že hodně španělských herců by mělo chtělo tuto roli hrát. Myslím si, že pokud španělé jdou do ulic a ječí "Alatriste" a ne "Aragorn", pak je to ono ! Tím jsem nabyl vědomí, že nikdo není proti.
Pilně pracujete i mimo film, často vás je vidět v domech umění či v zahraničí.
Nikdo se vám ale nedostalo zasloužené pozornosti, věříte, že si ji zasloužíte?
To by bylo hloupé a to samé si nemyslí ani Španělští představitelé pro Oscary. Pro film není nic lepšího, než když na venek neděláte nic. Vedle Pedro Almodovara opravdu není žádný španěl, který by vládal uměním prodat film venku, tak jak jsme to mohli vidět. Spousta lidí mi řeklo: "Tam venku to nemusí být zas až tak dobrý film". A já jim na to řekl:" Jasně, ale tohle právě není ta nejlepší cesta". Pro ně, na půli cesty dostat film ven, to mohlo být poněkud tvrdé.
Není pointa v obsazení Vigga Mortensena, což pomůže film mezinárodně zviditelnit?
Myslíte? (hihňá se). Počkám a uvidíme, jak to dopadne.
Objevili se lidé, kteří vám říkali, ať se do toho nepouštíte a děláte důležitější projekty?
Svým způsobem. V tolika slovech. V každém případě lidé zde ve Spojených státech. Ale to je dlouhý příběh. Pro mne dost dobrý.
Aragorn je pro vás příkladný hrdina, ale Alatriste dost špatný.
Ve skutečnosti ho ve filmu nevidíte moc vyhrávat (směje se), a to mám rád. To máte stejné, jako že jako nejlepší šermíř, nebo toreador, nebo jako obyčejný člověk, pořád můžete prožít velmi špatný den. Můžete dělat svou práci velmi dobře, pokud víte, jak na to. Tak to šlo i s tragickou povahou příběhu, který má všechny předpoklady k tomu, aby působil pyšně. Byl to král, kdo je stupidně poslal - - ne jako nyní můj prezident - - udělá cokoliv co chce bez ohledu na to, kolik zřejmých důsledků a dopadů zvolená cesta bude mít.
Proč Alatriste nadále bojuje, ikdyž se impérium rozpadá? Ptají se dnes vojáci v Iráku sami sebe na totéž?
Sázím na to, že - - jako Alatriste a jeho přátelé - - velká většina Australanů a Angličanů a Američanů a Kanaďanů bojujících v Afghánistánu a Iráku, většina se zabývá svými přáteli, kamarády, spoluvojáky. Může v tom hrát hlavní roli jistá dávky národní hrdosti, ale vsadím se, že hlavní je pocit, že jim mohou sloužit. Zaprvé -- splníš slib, přestože nedodržíš taktiku. Zadruhé -- tví přátelé budou stále při tobě. Mám pocit, že pokud nemáte zálohu, nepřežijete.
Máte netradiční přístup k herectví?
Nejsem si jistý. Jen v praktičnosti, v přístupu k věcem. Rád se sám starám o své vlastní problémy, nesu svou zodpovědnost. Nemám houf lidí, kteří by mi asistovali a filtrovali, co uslyším a co řeknu. Raději budu přepracovaný a nevyspalý a budu mít dobrou představu o co jde. Možná je to trochu netradiční. Ale v každém případě, pro mnoho lidí je v tomto světě a v práci nedorozumění dost. Přímá komunikace a kontakt s lidmi je ten nejlepší způsob zajistit si, že jsou všichni na stejné stránce.
Kolik roků už hrajete?
Dvacet a něco…24. Už dlouho. Když to říkám, je to jako, ó můj Bože! Zdá se mi jako bych právě začal.
Velká 50 se vám blíží, že?
Ah, ještě ne příští rok. Konec…oh yeah! Ne, ono to je už příští rok. Na konci letošního roku mi bude 49.
Přinese 50 něco důležitého?
Ne. Domnívám se, předpokládám, zeptejte se mě až to bude (smích). Ale nedělám si s tím velké starosti. Mám rád narozeniny, protože mě nutí revidovat věci, jako na Nový rok. Mám rád klid, na své narozeniny, nerad dělám nějaké velké věci. Ale možná na tu svou padesátku bych mohl něco podniknout, nevím.
Je váš život po Pánu prstenů vyrovnaný?
Pár roků po filmu jsem trochu vypnul, bylo to skutečně vysoké tempo. Ale několik posledních měsíců se zdá, že jsem schopen chodit kolem trochu více nepovšimnut, což mám rád. Ne, že bych nerad mluvil s lidmi, ale je to lepší, aby mi den vyšel, jak má. Jsem si jistý, že to má co dělat, s tím, co si vybírám – nedělám ty největší filmy, jaké bych mohl, teď po Pánu prstenů. Ale, když si vyberete jít za svým srdcem raději než za svou kariérou, pak vaše hvězda má sklon trochu slábnout. Jestliže to, co chcete, je být super-slavný a zůstat tak, ztratíte ji. Ale co získáte, je jakýsi mír v duši a pohled na skutečný svět a pouhá myšlenka být jinou osobou, která časem zemře. Navíc na tomto izolovaném, lesknoucím se, nereálném místě, můžete ten pohled ztratit a viděl jsem takové lidi – rozpadnout se. Je to cena, která se musí zaplatit.
Stojí ta cena za to?
Pro některé lidi to má cenu. Nebo se někdo rozhodne „ jsem už v jistém věku, chňapnu po zlatém prstenu. Budu věčně litovat, jestli neprožiji lepší život, tak to na chvíli zkusím.“ Některé aspekty toho mohou být zajímavé, místa, kam se dostanete a úspěch, který můžete mít – může být pravděpodobnější, že vás pustí do muzea po zavírací době, nebo do státního lesa, kamkoli chcete, když jste známá osobnost. Ale ztratíte mnoho, když jste takto zavinutý do propagace vlastní podoby.
Jel jste se podívat do Ruska kvůli novému filmu Davida Cronenberga, Eastern Promises. Poznávali vás tam?
Rusko je zajímavé, protože nevypadám zas tak odlišně od tamních lidí. A pravděpodobně poslední věc, kterou by někdo čekal, je potkat Aragorna jedoucího metrem v Moskvě, oblečeného jako oni a starajícího se o své vlastní věci. Bylo to blažené. Za celých čtrnáct dní mých cest touhle zemí se našel jen jeden jediný chlapec, který mě poznal. A to byl můj poslední den mého pobytu. Byla to opravdu mimořádná věc. Podíval se mi do očí a myslím že viděl Pána prstenů tak 500krát, i když jsem neměl dlouhé vlasy a vousy, byl si jistý.
Mluvíte anglicky, španělsky, francouzsky a dánsky. Neříkejte mi, že umíte i rusky.
(smích) Dost jsem se učil, než jsem tam jel, takže umím přečíst silniční reklamy, zastávky metra a podobné věci. Jako malé dítě, velmi pomalu a složitě, ale dokázal bych to.