Miluju Dánský Fotbal

Učil jsem se ruštinu u ruských vězňů

Zdroj: Komsomolskaja Pravda
Autor: Stas Tyrkin
Překlad: Jazi

V poslední době oblíbený herec Davida Croneberga, příjemný, seversky vypadající muž Viggo Mortensen (Aragorn v Pánu prstenů, modrooký velitel, který prohání Demi Moore v GI Jane) hraje v jeho novém filmu ruského gangstera Nikolaie Lužina. V dílech režiséra Mouchy a Naked Lunch však nic není jednoznačné a vše je plné záměn. Zvlášť, když se děj odehrává v Londýně, kde každý Rus může být dvojitým agentem.

V tom filmu mluvíš úžasně rusky…..

To rád slyším, ty jsi ten nejlepší soudce! Když jsem souhlasil s touto rolí, měl jsem obavu jenom z jedné věci. Aby se neopakovaly šerednosti, které se vyskytují v mnoha filmech natáčených bez ruské spolupráce. Dokonce i ruština tam bývá úplně příšerná. Ačkoli….když se zase Rusové pokoušejí zobrazit Američany, vypadá to taky komicky… Proto jsem se seznámil s ruským překladatelem, který mi přeložil všechny scény, kde mluvím rusky. Pak jsem se setkal se skutečnými ruskými vězni, jako je moje postava. A ti mi radili. „Nemluvíš jako mukl, mluvíš jako profesor nebo doktor!“ řekli mi a učili mě, jak mám mluvit správně. Například jim vděčím za první frázi, kterou říkám Naomi Watts (vím já, co říká….?pozn.jazi). Přesvědčil jsem Cronenberga, aby právě tenhle živý „jazyk ulice“ použil ve svém filmu. Také jsem pečlivě studoval tetování. Jak víte, je to vězeňská tradice, která však v současnosti slábne. Mladí vězni se nedávají tetovat vůbec nebo si spíš nechají vytetovat nějakého Mickey Mouse. Globalizace se dostala dokonce i do kriminálu. Chtěl jsem, aby Nikolai byl věrný tradicím. A tenkrát jsem odjel do Ruska pozorovat lidi a poslouchat řeč, abych ji dokázal reprodukovat tak dobře, jak jen to bude možné.

To jsi cestoval inkognito?

Ano. Cestoval jsem sám. Nevzal jsem si průvodce. Nepotřeboval jsem ho k tomu. Chtěl jsem to všechno vidět sám, bez cizí pomoci. Jen jsem chodil po ulicích, jezdil autobusem nebo metrem a pozoroval, co je pro Rusy typické.

Jaký je tvůj dojem?

Nechci zevšeobecňovat, ale podle mě máte zvláštní druh humoru. Nevyjadřujete ho úsměvem. Tváře máte sklíčené a myslím si, že váš názor na život může být vyjádřen takto: Ještě žijeme, přes to všechno…Jako kdyby si lidé navzájem říkali: Myslel jsem si, že dnešek bude strašný, ale vypadá to, že nakonec všechno dobře dopadne. Ale zítra určitě přijde pohroma! A jestli ne, tak to bude svátek! Tohle je můj dojem, který zesiloval, čím dál jsem jel na východ. Byl jsem až v Jekatěrinburku. Pronajatým autem jsem projížděl malé vesničky a městečka. Lidé tam mají tvrdý život. Jakoby žili stejně ne desítky, ale snad stovky nebo dokonce tisíc let. Mě, cizinci, jejich tváře říkaly: ještě žijeme, ale je to skoro jako vtip. Jsou to velmi silní lidé, když ještě nespáchali sebevraždu! Když to porovnám s Američany a Evropany, máte opravdu tuhou skořápku („tough nuts“), ničeho se nebojíte. Uvažujete, že normálně všechno musí jít špatně – a když to jde dobře, je to neskonalé štěstí.

Poznal tě někdo v Rusku?

Skoro nikdo. Venkovští lidé samozřejmě poznali, že nejsem domorodec, nebyl jsem ale rozpoznaný jako cizinec. Po Pánu prstenů mě poznali lidi obvykle hned, po několika minutách strávených někde v baru. Ne tak v Jekatěrinburku! Ačkoliv…jeden kluk na mě zavolal „Aragorne!“, ale to byla výjimka. Lidé mě nepodezřívali z toho, že by vedle jich mohl chodit americký herec.

Jméno tvé postavy je Lužin a také je zmíněné jméno Vladimíra Nabokova

(Nabokov byl ruský a později americký prozaik, Lužinova obrana je jeho román z r. 1930. Pro zajímavost….autor Lolity. pozn.jazi) To si vymyslel David. Rozhodl se dát Nikolaiovi příjmení podle hrdiny Lužinovy obrany. Jednak žertem, jednak vlastně podle pravdy, protože ve skutečnosti ta postava také hraje takovou šachovou partii.

Názor na Rusy v Londýně je komplikovaný, zvlášť po skandálu s Litviněnkem.

Vím, že vaši boháči skupují byty, domy, dokonce fotbalové kluby. Nejen Chelsea, slyšel jsem, že Rusové by brzo mohli koupit i Arsenal. Aféra s Litviněnkem se stala během natáčení a mohu dosvědčit, že lidé se stali velmi podezřívavými směrem k Rusům. Rozhlíželi se kolem sebe vždycky, když zaslechli ruštinu. Bylo to stejné, jako reakce lidí na Araby v New Yorku po 11. září. Měl jsem ta ruská tetování a pokaždé jsem si je nemyl, abych ušetřil čas v maskérně. Jednou jsem byl v nějakém baru a objevili se nějací Rusové, ti bohatí „noví Rusové“. Byli zděšení. Pravděpodobně si mysleli, že je sleduju. Byl jsem polichocený, že mě berou jako krajana, ale příště jsem si raději ta tetování umyl.