Viggo články 2006 - Hrdina mnoha talentů

Staromódní hrdina

Zdroj: Cinemania (Mexiko)
DAtum:/ Duben 2007
Autor: Daniel Ritz
Překlad: Viggi Augustín Díaz Yanes naostřil svůj meč, aby mistrovsky zobrazil Španělsko v 17. století ve filmu Alatriste (2006), založenému na románu Arturo Pérez – Reverta, přičemž se stal nejdražším filmem ve španělské historii (přes 40 milionů dolarů) a obdařuje nás skvostným herectvím tajemného Vigga Mortensena… zas jednou s mečem v ruce.

Z turecké krčmy

Po tom, co viděl učebnici své dcery, v níž byla pouhá stránka a půl věnovaná historii Španělska ve Zlatém věku, rozhodl se Arturo Pérez – Reverte napsat dobrodružství Kapitána Alatrista, sérii románů, ve kterých vypráví dějiny ve smyšleném příběhu, v zábavné cestě skrz dobu, v níž Quevedovy verše zaplavovaly ulice a Gongorovy básně předcházeli akademii. Čas, ve kterém inkvizice pokračovala ve svém třpytu, Velasquezovy obrazy ještě neuschly a kdy se ve stejném okamžiku křížily cesty nádhery i úpadku velkého národa. Příběh vypráví mladý Inigo Balboa, který je po smrti svého otce na bitevním poli přenechán péči Kapitána Diega Alatrista, veterána z Flanderského regimentu, který se rozhodl svůj život věnovat boji za měsíčního světla pro Španělsko, jako nájemný žoldák. Alatriste vychovává Iniga ve stínu svého meče, který projel srdci stovek mužů a je jimi nasycen. Alatriste reprezentuje celé Španělsko. Na jeho bedrech leží váha, utrpení a bolest unaveného národa, ale také pýcha, věrnost a odvaha, kterou ukazuje v každém mávnutí meče, vytvářejícím z něho hrdinu, kterého je snadné obdivovat, ale obtížné napodobit. Superhrdina, který svou tajuplnou tichostí říká víc, než tisíc kazatelů a který se od doby, kdy se před desetiletím objevil, stal jedním z nejpozoruhodnějších postav v současné literatuře, jako by byl napsán stejným perem jako jím Dumas stvořil D’Artagnana, Porthose, Aramise a Athose.

Román s osudem stříbrného plátna

Se sedmi romány Artura Pérez - Reverta převedenými na velké plátno, spolu s výjimečnou Sedmou Bránou (1999), ve které polemický Roman Polanski režíroval ohromujícího Johnnyho Deppa , zástupy čtenářů, kteří zhltli Dobrodružství Kapitána Alatrista dychtivě očekávaly jeho vstup na stříbrné plátno. A není to shoda okolností, že se tak stalo. Styl Pérez – Reverta je filmový, píše romány zatímco přemýšlí, jak by vypadaly v kině a s úspěchem Kapitána Alatrista, (který se stal velmi populární postavou, objevující se v komiksech, deskových hrách, akčních figurkách a dokonce i poštovních známkách), byl jeho příchod na plátno dlouho očekáván. Režisér Augustín Díaz Yanes (Nikdo o nás nebude mluvit, když budeme mrtví, 1995 a Žádné Boží zprávy, 2001) napsal scénář a režíroval tento film, který si vysloužil nejvíc nominací na letošní Goya Awards. Ačkoli získal jen tři ceny (Nejlepší kostýmy, Nejlepší výtvarnou režii a Nejlepší design) je to za dlouhý čas nediskutovanější film ve Španělsku, kvůli monumentální produkci, ohromnému rozpočtu a účasti Vigga Mortensena, který hraje Alatrista s takovou vůlí a vášní, že všichni, kdo četli knihy budou velmi spokojeni a ti, kdo nečetli, objeví fascinující postavu.

Po Aragornovi v Pánu prstenů, Viggo přestal být pouhým smrtelníkem: ukázal, že je jedním z nejčistších talentů, k jakému může lidské bytí směřovat. Takže kdyby jednoho dne, kdy jsem čekal hovor pro toto interview nezazvonil telefon, cítil bych se velmi bezmocně. Ale ten večer, když jsem přišel domů, první věci, které jsem si všiml, byly tři zprávy v záznamníku. Nevím, zda se cítíte stejně, ale já jsem vždy vzrušený, když mám třeba jen jednu zprávu a když jsou tři, je to o to lepší. A vzhledem k tomu, že bývají většinou od opraváře ledniček nebo pojišťovacího agenta, teď když jsem si je pustil, tak mě hned ta první okamžitě paralyzovala. Byl to Aragorn osobně, mluvící perfektní španělštinou a říkal: „Ahoj, tohle je zpráva pro Daniela Ritz od Vigga Mortensena. Byl jsem popletený, myslel jsem, že je teď mexický čas a ne londýnský, tam, kde teď jsem. Omlouvám se a doufám, že vás brzy zastihnu, abychom mohli udělat to interview o Alatristovi, bylo by mi potešením.“
Další dvě zprávy byly rovněž od něho, každá o hodinu později. Chtěl jsem vám tu příhodu říci, protože, kromě toho, že se mám teď čím chlubit před synovci ( kteří už jsou pravděpodobně na cestě) je důležité zdůraznit lidské kvality tohoto umělce. Na prvním místě, herci nikdy nemluví přímo s novináři, spojení je vždy skrz tiskové úředníky, kteří ještě ke všemu jsou obvykle velmi naštvaní a když se pomíchají časy, vždycky – a zdůrazňuji slovo VŽDYCKY – za to viní novináře. Takže když vám zavolají o tři hodiny později nebo dvě hodiny dříve než máte dohodnuto a vy neodpovíte, je to stále vaše vina a ztratíte šanci na interview. Viggo Mortensen nejen že ke mně mluvil přímo, on se mi také třikrát omluvil za časové zmatení a zkoušel to tak dlouho, dokud mě nezastihl a věnoval mi téměř hodinu svého času (něco, co se mi do té doby nikdy nestalo.) Tady je to, o čem jsme mluvili:

Četl jsi Dobrodružství Kapitána Alatrista před tím než začal projekt?

Znal jsem ostatní knihy Pérez_- Reverta, ale když mi Tano (Augustín Díaz Yanes) ukázal ten příběh, okamžitě se mi zalíbil. Tano v tomto bodu sestavil čtyři romány, které vyšly a vybral z nich nejužitečnější materiál, přidal několik detailů ze své vlastní znalosti předmětu, protože, před tím, než se stal režisérem, byl profesorem dějin umění, zvláště se zabýval 17. stoletím. Arturovi se moc líbila adaptace, použil některé z těch detailů ve své páté knize, El Cabalero del Jabon Amarillo, a já mám dojem, že udělá to samé i v šesté knize (Corsarios de Levante), takže to byla symbióza, velmi zajímavá spolupráce mezi těmito muži. A co mě fascinovalo na scénáři bylo, že upravuje a přidává detaily do skutečné španělské historie 17. století a zároveň je to fantastický příběh s neuvěřitelnou postavou.

Tvoje španělština je znamenitá, ale s velkým argentinským přízvukem. Bylo obtížné mluvit jako skutečný Španěl?

Zeptal jsem se režiséra, zda herci s kterými budu pracovat si jsou vědomi toho, že nejsem Španěl. Řekl mi ne, že prý „jsi profesionální herec a naučíš se vše, co je potřeba se naučit, aby to vypadalo španělsky.“ Mnoho lidí říkalo, že nejsem schopen zvládnout rytmus španělské mluvy, ale co jsem hledal byl zvláštní způsob mluvení: rychlost a rytmus, jak by mluvili struční severní Španělé. Našel jsem tenhle způsob mluvy, trochu pomalý, velmi opatrný, aniž by mnoho odhaloval, protože takhle se mluví v horách Leonu na severu Španělska, blízko Asturias. Tam jsem našel lidi, kteří mluvili způsobem jako já a říkali, že mi to jde velmi dobře, odlišně od toho, jak se mluví v Madridu nebo Andalusii, kde lidé mluví rychleji a nenuceně. Kdybych chtěl být z Madridu nebo jiné části Španělska, mluvil bych jinak. No, nezavděčíte se všem, ale myslím si, že jsme udělali, co jsme udělat potřebovali.

Někde jsem četl, že Pérez – Reverte se staral o to, aby byl duch postavy Alatrista respektován.

Myslím si, že jsme toho dosáhli. Líbilo se mu to a také to, že jsme udrželi duch románu. A řekl mi přímo do tváře, že se mu líbím jako hlavní postava a, podle něho, jsem úspěšně zvládl zobrazit postavu, jak si ji představoval: jeho způsob bytí, chůze, chování, překonávání překážek. V některých španělských novinách, Reverte také řekl, že reprezentuji obraz unaveného hrdiny, jaký měl vždy v hlavě, jako charakter, na kterém postavil postavu Alatrista nebo vojáků té doby, jako Capitána Alonso de Contreras.

Slyšel jsem zvěsti, že jsi byl tak ponořený do postavy, že jsi začal mluvit a oblékat se jako on i mimo kameru…

V tomto případě, ano, absolutně, protože jsem se bál a neodpočinul jsem si do konce natáčení. Mluvím tak, jak mne teď slyšíš (španělsky s argentinským přízvukem oslazeným mírným španělským přízvukem) a ve Španělsku, zvláště v Madridu, jsou Argentinci a Uruguayci úplně všude a já jsem se je bál slyšet. Když jsem slyšel Argentince, šel jsem jinam (směje se). Byl tam prima chlapík z Rosario, který pracoval v produkci a od začátku jsem ho prosil, aby na mě nemluvil, dokud nebudu spokojený, aby mě neovlivňoval svým argentinským přízvukem. Oba, on i já máme velmi rádi maté, takže jsme ho oba každý den popíjeli, ale potichu (směje se) a nebyli jsme schopni si popovídat, dokud neskončilo natáčení.

Necháváš si na konci natáčení něco ze svých postav, které hraješ?

Fyzická část je to poslední důležité, ačkoli je to hezké. Například v Pánovi prstenů mi dali meč: nebylo to to, co jsem žádal, ale dali mi ho a já ho schovávám jako poklad a jedinečnou vzpomínku. Také jsem si nechal šátek, který jsem nosil v Alatristovi, což byla zase jiná postava a dal jsem ho Ariadně, když jsme byli na Torontském filmovém festivalu. Ale za materiálními předměty jsou nejcennějšími věcmi vzpomínky, jako kamarádství a vše, co jsem se naučil. To je krásná stránka filmů, to, co si ponechám z každé z postav. V byznyse, stejně jako v životě, když někdo chce aby se mohl naučit něco dobrého, záleží na přístupu. Pro mě bylo velmi zajímavé dozvědět se něco o 17. století ve Španělsku: o obrazech z té doby, vztazích španělského impéria a je o obyvatel se zbytkem Evropy, kultuře, historii a to je to, co si odnáším z Alatrista.

Po tom, co jsi hrál velké hrdiny na plátně, věříš, že Aragornové a Alatristové existují i dnes?

Jsou Alatristové, ale právě jako v této oblasti, je vzácné je najít. Není jich mnoho a jestli tu jsou, nejsou zajímaví nebo nápadní. Jsou to lidé, kteří šetří slovy, nezáleží za jakou cenu a nejsou dokonalí. Dělají i budou dělat chyby kvůli svému temperamentu a pýše a mnohokrát je hrdinství stejně jednoduché jako rozpoznání, že se někdo mýlil a snaha napravit ten omyl. Jedna z věcí, které se mi líbí na scénáři a v knihách je, že všechny postavy se točí kolem jednoho pojmu a tím je pýcha, ať je to impérium nebo lidi na ulici, kteří tě mohou dovést dělat velkolepé věci, ale také ti mohou zničit život, zničit zemi, jako můžete vidět v poslední bitvě ve filmu, jako můžete vidět ve vztahu mezi Marií de Castro a Alatristem, mezi vojáky nebo v chování Olivarského. Je to směs hrabivosti a houževnatosti, ale také pýchy, která je nejdůležitější součástí příběhu a španělské identity.

Proslýchalo se, že Iniga měl hrát Gael García, co se stalo?

Ano, potkal jsem ho v Madridu s Tanem dlouho před natáčením. Šli jsme na pivo a plánovali jsme, co a jak všechno bude, ale kvůli ostatním pracovním povinnostem a odpovědnosti to Gael nakonec nemohl vzít. Ale já bych s ním pracoval velmi rád, je to fantastický herec. Naposledy, když jsem byl v Mexiku, propagovat Cronenbergův film, byl jsem stále přesvědčen, že to bude Gael. Ale Unax Ugalde vykonal velmi dobrou práci, takže žádná škoda, že Gael nebyl k dispozici, ačkoliv, samozřejmě, byla by to čest.

Většina kritiků tě považuje za jednoho z nejlepších současných herců. Co znamená být dobrým hercem?

Být pozorný a spolupracovat s ostatními. A když dělá herec dobrou práci, přiblíží se více k postavě, než režisér, nebo spisovatel. Ale nemůžete dělat dobrou práci bez pomoci ostatních a vždycky budeš dělat dobrou práci, když si budeš všímat. V případě Alatrista, že jsem nebyl Španěl, hodně jsem dlužil ostatním na filmovém place. Vždy si beru mnoho od ostatních, kteří mě obklopují, z podnebí těch dnů a na place, z oblečení, z bot, mečů, ze všeho. Někdo, kdo si nevšímá těch nejmenších detailů nikdy nebude dobrý herec. Také musíte vědět, jak využít to, co jste se naučili a je to otázka zkušenosti. Zkušenost je základní součást toho, jak být dobrým hercem.

Kromě toho, že jsi herec, jsi zapojený i do ostatních součástí produkce?

Jsem fotograf a napsal jsem několik knih. Velmi mě zajímá, jak se fotografování dělá, jak se umisťují světla a obecně, všechno co pomáhá vytvořit ilusi příběhu a jeho postav. Krom toho mi to pomáhá: když máte představu o tom, co dělá kamera, co světla a kdokoliv, kdo s nimi pracuje, můžete pomoci režisérovi ten příběh vyprávět lépe.

Co tě baví víc, než herectví?

Ta cesta. Ta vnitřní i vnější cesta, ale musíte se snažit, protože jsou herci, kteří vezmou roli, natočí scénu a zavřou se v přívěsu a možná se nedozvědí tolik. Je to jako všechno v životě: musíte být svolní něco přijmout.