Studio
Nenasytný Viggo Mortensen
Zdroj:Studio magazine
Datum: 10.listopad 2007
Překlad 1:Chrissiejane and kaijamin
Překlad 2:Viggi
Nepřijal jste Eastern Promises hned, proč?
Beru každý závazek vážně, zvláště s Davidem Cronenbergem a nechtěl jsem ho zklamat. Potřeboval jsem si být jistý, že jsem připraven pro roli tohoto Rusa aniž by se z něho stala karikatura. Požádal jsem ho o nějaký čas na rozmyšlenou a začal jsem z průzkumem postavy.
Co jste objevil?
Můj výzkum vždycky začíná stejnou otázkou. Zeptám se sám sebe co se stalo mezi narozením postavy a chvílí kdy se objeví na plátně. Chci znát město, odkud pochází, na jaké ulici vyrůstal.
Strávil jste hodně času tímto výzkumem?
Ano. Ponoření je pro mě nezbytné. Považuji každý film za novou školu. Učil jsem se rusky. Chtěl jsem zvládnout více slovní zásoby, než tu, která je použita ve filmu, abych byl schopen tu a tam přidat slovo. A pak jsem odjel do Ruska abych viděl místa jako ta, odkud pochází Nikolai. Pro ponoření se do atmosféry města není nic lepšího než metro. Pak jsem jel do St Petersburgu, pak dále do srdce Uralu a Jekaterinburgu. Říká se, že tam končí Evropa a začíná Asie. Všechny tyhle obrazy byly uložené v mé mysli během natáčení.
Jak se vám pracovalo s Vincentem Casselem, synem Ruského mafiána, kterému jste dělal řidiče?
Náš vztah je ve filmu poněkud zvláštní, chodíme spolu ven každou noc, ale zároveň není mým přítelem ale šéfem. Má práce je zařídit vše tak, aby se dostal bez problému domů. Nicméně ukazujeme obě stránky. Vincent Cassel je velmi precizní herec, s velkým citem. Je pořád v rozhledu a ví jak může riskovat. Dělá to tak, že to vypadá snadné, ale ono není.
Přinesl jste do scénáře nějaké doplňující myšlenky?
David Cronenberg a já jsme na stejné vlnové délce. U History of Violence si uvědomil, že můj průzkum není snaha přidat na důležitosti mé postavě, ale že mě zajímal děj jako celek. Poslal jsem mu nějaké knihy, nějaké filmy o těch tetováních. Výsledkem bylo, že dával větší pozor na to, co bylo vytetováno na mém těle. Na mé ruce je kříž, který znamená hroznou věznici Kresty v St Petersburgu. Na mých zádech krásná katedrála; každá kopule symbolizuje zvláštní slovo ve vězeňském slangu. Napsal jsem si na své tělo nějaké fráze v ruštině. Jedna z nich říká: „ Důležitá věc je zůstat člověkem.“ Zní to sympaticky, až na to, že slova napsaná na kůži chlapa, který prošel nejhoršími vězeními v zemi to znamená: Braň svou důstojnost, proto neber na nikoho ohled.
Jaká byla práce na bojové scéně v sauně?
Viděl jsem fotografie v knihách v Rusku o zápasech, takových jaké se praktikují v armádě. Naučil jsem se ty techniky pro obranu a útok. Mí kolegové je znali také: jeden byl Gruzínec, který byl v armádě, druhý byl bývalý turecký boxer. Tak jsme mohli natočit scénu bez dublérů. Proto je to tak realistické. Nikdo nikdy nepřestal být ve střehu!
Navíc jste byl kompletně nahý?
V Americe na to novináři velmi silně reagovali. Doufám, že v Evropě to tak nebude! Nemyslím si to jen z postavení diváka, protože je to naprosto nezbytné pro příběh. Mám jenom ručník, když přijdou ti dva chlapi s noži aby mě pořezali. Já sám jsem se neptal, jestli musím být nahý nebo ne. Jen jsem chtěl nechat Davidovi úplnou svobodu natočit tu scénu, tak ručník upadl. Takže se stávám velmi zranitelným a to mnoho lidí jistě šokovalo!
Jak vysvětlujete návrat „whodunit“ do kin? (whodunit neboli „who done it“ = „kdo to udělal“ je druh detektivky, kdy se divák během příběhu snaží rozluštit záhadu podle náznaků v ději stejně jako hrdina – detektiv. Např. díla Agathy Christie. Pozn. Viggi)
David Cronenberg bere násilí velmi vážně. Je to jeden z nejzodpovědnějších filmařů v této věci. Nikdy neomlouvá divákům jejich podívanou. Neukazuje v násilí žádnou krásu. Není tu žádný klid a odvaha. Líbí se mi vážnost s jakou přistupuje ke své práci, zatímco sebe nebere vážně nikdy. To je zdravý rozum, zvláště v tomto povolání. Nikdy jsem nepoznal nic lepšího, než mé dvě spolupráce s Davidem Cronenbergem.
V čem se liší od ostatních?
Je mnohem inteligentnější než většina režisérů! (smích). Našel obyčejně nemožnou rovnováhu mezi technickým soustředěním a přátelstvím s herci a techniky. Má dar pro práci s lidmi a ví jak ve svém filmu vytvořit velmi uvolněnou atmosféru, téměř zenovou. Na place on i já téměř vůbec nemluvíme. Většinu času děláme vtipy, hloupé vtipy.
Říkal jste, že Oskary neocenily History of Violence, ale dosud jste se nepřidal k Akademii. Není to paradoxní?
Byl jsem zklamaný kvůli Davidovi, vzhledem k jeho kariéře. Na rozdíl od mnohých filmařů, kteří dělají tuhle práci 20 nebo 30 let, se on nezastavil, neopakuje se. A dokonce pozoruji, že se film od filmu zlepšuje.
Co se pro vás změnilo od Pána prstenů?
Většina herců z Pána prstenů získala příležitosti díky tomuto filmu. K tomu všemu je ale nezbytné vědět, co chcete dělat. Často je naší jedinou svobodou říci ne. Nemůžeš přijmout projekty, které ti nejsou nabídnuty! Takže já se vždycky rozhoduji ve stejných kritériích: Přijímám projekty, ve kterých se mohu něco naučit. Vím, že ostatní mají jiné cíle: využívají úspěchu aby byli tak známí, jak je to jen možné, nebo aby vydělali více peněz, protože vědí, že to nevydrží.
Máte představu, že byste se dostal k režírování?
Ano, mám něco v šuplíku několik let. Ale dělám tolik věcí – fotografie, hudbu a tak, prozatím je to nemožné.
Jakou důležitost mají tyto aktivity vzhledem k filmům?
Dělám je současně. Má práce mě vede na neuvěřitelná místa. Když někde sedím nemůžu si pomoci abych se nedíval na světlo a detaily kolem mě. Rád pozoruji. Je to způsob, jak udržet své vědomí vzhůru. Nedovedu si představit, že bych nechal fotografování kvůli filmům nebo podobně. Pro mě je všechno propojené. Filmy vyvolávají básně, malování. Naposledy, v Good, filmu o příchodu nacismu, režírovaném Vincentem Amorim, hraji profesora, pro kterého je hudba útočištěm. Ocitl jsem se v situaci, kdy jsem měl Mahlerovu hudbu ve své hlavě. Cítil jsem potřebu hrát na klavír. Každou noc po natáčení, jsem trochu hrál, způsob jak se nechat inspirovat pro scénu příštího dne. Pokaždé mi má představivost přinesla něco jiného. Když jsem se vrátil domů, nahrál jsem, co jsem složil abych zachoval tu stopu a vzniklo z toho album ( dostupné na www.percevalpress.com)!
Jak si myslíte že je vaše všestrannost přijímána ve Spojených státech?
Systém je v Hollywoodu velmi podvojný. Funguje na základních kritériích. Jaký stupeň slávy máš? Co dáš zpět z toho, co jsi nasbíral? Ačkoliv bych rád zamkl tuhle zemi do stereotypu, jsou všude otevření lidé.
Jaké jsou vaše plány?
Za několik dnů odjedu no Nového Mexika abych se znovu připojil k Edu Harrisovi - mému kolegovi z History of Violence. Režíruje svůj druhý film – mám rád jeho první – Pollock. Tentokrát je to western s názvem Appaloosa. Jedna z věcí, kterou se nemusím učit pro tento film, je jak jezdit na koni! Pro ostatní mi propagování Eastern Promises nechává stěží nějaký čas na přípravu a to je smůla.
......Na začátku můj návrh, aby nakreslil během interview svůj autoportrét, Vigga Mortensena překvapil. Potom se nad podložkou, křídami a plstí nechal zlákat. Přesvědčila ho jedna věta. „Jestli nejste spokojený, zapomeneme na to“, řekla jsem stěží, když vzal plsť, vstal a kreslil rysy své tváře podle zrcadla. Hned po tom, napsal francouzsky slova „Aprés le vol“ „Po letu“. Během rozhovoru vylepšoval detaily, aniž by odložil podložku. Dokud nepřišel Cronenberg aby ho přivítal. Pak kresbu schoval a nechal režiséra dělat si legraci z hromady tužek na stole, aniž by mu podal jakékoliv vysvětlení. Dotek modré v jeho očích, trochu žluté ve vousech… „Už?“ řekne na konci rozhovoru. „ Škoda, rád bych pokračoval. Dobře, tak si to vezměte.“
Viggo Mortensen podle Vincenta Cassela
Objevil jsem svět Davida Cronenberga během svého dospívání s filmy jako Scanners nebo Videodrome. Od té doby jsem od něho viděl prakticky všechno. Nicméně jsem nebyl tak horlivý být v Eastern Promises. Nikdy jsem netoužil hrát zloducha a obzvlášť nesnáším hraní s jiným přízvukem. Ale Gaspar (Noe) a Jan (Kounen) mi hrozili, že mi přestanou dávat role, když tohle nevezmu. (smích) Během natáčení jsem měl dva trenéry: Jednoho pro ruštinu a jednoho pro angličtinu s ruským přízvukem.
Viggo měl možnost jet do Ruska týden před natáčením. Byl bych s ním jel hrozně rád. Abychom se připravili na práci, setkali jsem se několikrát, než se začalo. Naše postavy jsou dva bratři, kteří spolu soupeří. Je mezi nimi silný vztah. Nikolai je má loutka, ale také ten, který mě kontroluje. To je celý dvojsmysl našeho vztahu.
Náš vztah ve skutečném životě byl jednodušší. Viggo je štědrý, neustále nosí malé dárky. To musí být výsledek jeho vzdělání a spousty cest, které podniká. A když s ním hrajete ve scéně, i když je jeho úloha hotová, stojí blízko kamery, aby vám pomohl. Fungujeme velmi odlišně, zvláště ve způsobu jakým uvolňujeme svou energii. On je vždy tichý a mluví jemně. Já mám brutálnější stránku. Naučil jsem se mnoho tím, že jsem o poznal. Vztah jaký má s Davidem Cronenbergem mně vůbec nevadil, byl to přídavný stimul. David nedávno přiznal, že by rád dělal pokračování tohoto příběhu: Pojedu do Ruska, kdykoli si bude přát!
Slovo režiséra, Davida Cronenberga
Herec je především tělo. Jeho fyzický vzhled je nástroj. Zatímco filmař může točit herce svojí kamerou, to co je nahráno na kameru není v žádném případě abstraktní, je to složené z živé hmoty, ze svalů a podoby…to je to co definuje extrémní brutalitu v mých filmech, jako to vidíme tady, ve scéně v sauně, kde Nikolai zápasí se dvěma zločinci. Jsem hluboký ateista a ani trochu nevěřím v reinkarnaci. Když je tělo napadeno, věřím že zničení je úplné. Je podstatné, že mí diváci pociťují tuto bolest intenzivně.
Poprvé když jsem viděl Vigga, logicky jsem si nejprve všiml jeho fyzického těla. To bylo ve Svědkovi od Petera Weira (1985). Od té doby tento obraz o něm se mnou zůstal kdykoliv jsem ho viděl na plátně. Mám rád jeho hlas, klamně jemný a nakonec dost provokativní, jeho inteligenci, jeho humor. Zkrátka jsme na stejné vlně. Filmování bylo velmi zábavné. On je člověk, který se věnuje věcem naplno: pokaždé dělá kolosální průzkum pro svou práci, navrhuje nápady, jako tetování například. Jeho styl, velmi umírněný, je přesný opak Jacka Nicholsona, který je na druhou stranu expanzivní a který je plným právem mnohými považován za výborného herce. Viggo drží své emoce jak je to jen možné. Ale není o nic méně skvělý herec. Připadá mi ironické, že se nakonec stal známým díky Pán u prstenů, což je možná nejméně propracovaná role, jakou kdy musel obhájit. Poprvé jsme se setkali v Cannes na předvedení ukázky z filmu Petera Jacksona. Bylo to na zámku, který byl celý v barvách filmu, s hobity všude! (Smích) Skutečně jsme se poznali až o několik měsíců později, když jsme se připravovali v Los Angeles na History of Violence a já jsem mohl vidět, kolik toho máme společného. Někteří lidé říkají, že i podobně vypadáme. Možná je to nakonec pravda!