Viggo, hvězda, co odsuzuje boj

Datum: Červen 2007 Zdroj: republica.it Autor: Claudia Morgoglione Překlad: Cinzia (2003), Viggi

(2007)

Tváří v tvář Mortensenovi, ex Aragornovi, v Římě u příležitosti „Osudu válečníka“ (to je italský název pro Alatrista ?) ze ságy Artura Perez-Reverta. Ve které se potýká, jaké překvapení, s některými nadčasovými hodnotami.

„Hrdinství? To je jen propaganda…“
A herec je rovněž ironický ke své alergii na povrchní role:
„Ve filmech se příliš neusmívám, protože na rozdíl od mnoha mých kolegů se nestrachuji o svou image.“

Řím – Pane Viggo Mortensene, proč se nikdy ze stříbrného plátna neusmíváte? Hvězda, která víc, než kdokoli jiný ztělesňuje dobrodružství, bitvy, drama, epickou stránku současné filmografie – jinými slovy dokonalý opak komedie – pomyslíte si na chvilku. V tom se v jeho tváři objeví ironie: „No, nejsem chlapík, který se směje příliš často, v životě – přiznává – a v žádném případě nejsem jako mí kolegové, kteří se kvůli své image ukazují vždycky s úsměvem a s perfektním vzhledem, i když to role, kterou hrají vůbec nevyžaduje…“

Druh existencionálně-odborného manifestu pronesený nejvíce bojující hvězdou v Hollywoodu a okolí a sex symbolu proti své vůli. Muž, jehož poslání – na plátně – je pořád stejné: být odvážný, neohrožený, bojovat. Od Pána prstenů, ve kterém hrál Aragorna, k filmu který sem přináší dnes, do Říma: Osud válečníka, režírovaný Augustínem Díaz Yanesem, přichází do našich kin, na základě literární ságy Alatriste od Artura Pérez-Reverta. Ve filmu je Mortensen Alatristem, kapitánem štěstěny 17. století, který se vrací do Španělska po bojích ve Flandrech. Mezi potížemi být věrný Koruně, intrikami Inkvizice a manévry jiného, velmi podivného žoldáka (Enrico Lo Verso).

Takže po Aragornovi, další válečná role, epická, i když v odlišném kontextu: V Pánu prstenů plně podpůrný hrdina, tady muž se špinavými a zlými stránkami…

„Když jsem četl knihy, na kterých je film založen, velmi se mi zalíbili: vyprávěly zajímavý komplikovaný příběh. I moje role je více komplexní, v porovnání s mými dřívějšími. To je důvod, proč ty filmy mohou diváky přivést k omylu: čekáte spoustu akce ve španělském impériu a zjistíte, že jste vtaženi do dobrodružství plného stínů. To je důvod, proč věřím, že italský název je poutavý ale omezující. V tom filmu je o mnoho víc, než jen osud vojáka.“

A co se vám líbí na vaší postavě?

„Líbí se mi jeho věrnost, oddanost přátelům, velká důležitost, kterou vkládá do dodržování daného slova. Ano, není dokonalý člověk: občas pije příliš, občas mu něco ulítne a dopouští se chyb kvůli své domýšlivosti. Ale je zajímavý. Řekněme, že, navzdory nastavení, film zmiňuje reálné lidi s reálnými problémy. Kromě 17. století film vypráví jaké je to být občanem velké říše. Právě tak jako film, na kterém pracuji teď, který se odehrává v Německu, ve třicátých letech.“

Řekněte nám o něm víc.

„Má název ‚Good‘ a režíruje ho Brazilec Vincente Amorim. Je to příběh o chytrém muži, který ztrácí sám sebe. A nevidí co se kolem něho děje, vzestup Nacismu. Věřím že i dnes, navzdory médiím, je obtížné porozumět tomu, co se skutečně děje. Je snadné dělat moudrého, když je po všem.“

Jak se připravujete na své role?

„ Řekněme, že, i kdybych měl hrát Ďábla, informoval bych se o místu ve kterém žije, chtěl bych vidět jeho dům, zkoušel bych mu porozumět. Takže pokaždé když čtu scénář, tak se sám sebe ptám: ‚Kde byl tento člověk minutu před tím, než začala první stránka?‘ Když jsem schopen tomu porozumět, jdu na plac uvolněnější.“

Mimo toho ďábla jste ikonou hrdinství ve filmu: co si o tom myslíte?

„Věřím v hrdinství jen jako individuálnímu činu – a stává se to vždycky náhodně. Ale nevěřím v koncept hrdinství použitý k vlasti – když Blair ukončil svůj odchod slovy ‚Anglie je ta nejlepší země na světě‘ pokazil si svou inteligenci. Je to jenom propaganda, pitomost.“

Skutečně opomíjíte možnost vidět se ve filmu nahlas smát?

„No, v Alatristovi mám několik humorných chvil. Jistě, není jich mnoho. A ve filmu, který jsem právě dokončil s Davidem Cronenbergem, Eastern Promises, se budu smát ještě méně! Všeobecně vzato, věřím, že každé lidské chování má v sobě něco veselého. Ale objevit se ve filmu se zářivou a usměvavou tváří mi vůbec starosti nedělá.“