Jde o přibližný přepis sezení, tedy tiskovky.
Účastnili se: Vicente Amorim, Viggo Mortensen, Jason Isaacs, Jodie Whittaker

Proč ve filmu neslyšíme německý přízvuk?
Vicente: "Němčina je jejich rodný jazyk, nikoliv druhý, což znamená, že by neměli mluvit ve svém rodném jazyce s přízvukem, dokonce ani v překladu."
Viggo: "V mnoha filmech z této doby se k vám dostala spíš muchlanina (kočkopes) falešných německých přízvuků. Zdálo se tedy lepší mít více jednotnou řeč, aby se z toho lidé nezbláznili a později se mohli více zaměřit na příběh:
Není to příběh o Němcích samotných, ale o lidech, kteří se museli rozhodovat.....kolik kompromisů musíte udělat, než je pozdě?""

O co je vaše role odlišná od těch druhých?
Jason: "Nikdy jakkoli nepřemýšlím o svých rolích, které hraju - hraju jak klaďase tak i záporáka (o tom ten film je)..."

Dotaz ohledně hudby v Halderově hlavě. (Dotazující pravděpodobně nevěděl, že film je podle hry a hudba byla součást té hry.)
Vicente: "Hudba zvěstuje jeho podvědomí - říká mu, jak a kdy se má rozhodovat, rozmýšlet se.""

Jaký pocit jste měl při nošení SS uniformy?
Viggo: "Už jednou jsem takovou uniformu nosil, ale ten cizí pocit si nepamatuji. (Nechtěl bych si nic z toho odnést domů!)
Ale tentokrát jsme s maďarským kostymérem zkoušeli všechny jím připravené a nalezené kostýmy. Tak se stalo, že jsem se v jednom kostýmu skutečně cítil dosti nepohodlně.
Čepice mi nějak neseděla a bylo celé příliš těsné.....a pamatuji si, že jsem se cítil mrzutý a nervózní, jako bych byl nemocný. No a když jsme natáčeli noční scény, cítil jsem se vskutku v neuvěřitelně špatné náladě.... netvrdím, že jsem slušňák! nebo tak, ale bylo to jak alergie nebo chemická reakce..."

Otázka o marnotratných interiérech a důrazu na detail.
Vicente: "Jak jen to bylo možné, snažili jsem se využít vše, co v té době bylo moderní. natáčelo se v Budapešti, což je město, které se velmi podobí Berlínu z dřívější doby. Dnešní Berlín je úplně jiný."

Násilí ve filmu bylo obvykle obejité - ne tak graficky jak je tomu dnes, nebo viděno přímo. Proč?
Jodie: "Když nevidíte přímé násilí, nezaujme vás to tolik a automaticky vám naskočí, že tohle byste teda dělat nemohli."

Co vaše postava shledala atraktivním na postavě, kterou ztvárnil Viggo?
Jodie: "Má postava je vášnivá a potřebuje inspiraci, kterou John Halder, obzvláště na začátku, měl coby podnětný muž stojící si za svým názorem, vášnivě přednášející na svých hodinách..... "
Když domluvila, ohlédla se s gestikulací k Viggovi, kterak tam stál s těma mokrýma vlasama jak Aragorn přicházející z bitvy u Helmova Žlebu a se široký, úsměvem ve tváři řekla:
"A - je KRÁSNÝ!"
Ano, spousta lidí v publiku souhlasila.

Jak jste se na svou roli připravoval?
Viggo mluvil o tom, jak musel trénovat svůj přízvuk společně s britskými herci a to s pocitem "co tě nezabije, to tě posílí." Zmínil se, že od té doby on (i spousta jiných) čte a čte a znova čte a také by doporučoval knihu zvanou "What we know - Co my víme/Co víme".
Mluvil o svých cestách po Německu a Polsku, kde navštěvoval jeden koncentrační tábor za druhým, pokud tedy mohl, jindy byl tam, kde tábor býval. dále mluvil o subtilním a často podvědomým předsudkům lidí, když slyší kolem sebe mluvit němce, což při návštěvě Německa zprvu sám poznal na sobě.
Dále mluvil o tom, jak šel na koncert, aby slyšel hudbu Mahlera (jehož kousky uslyšíme ve filmu - v Halderově hlavě, protože vystresovaný Halder hledá v Mahlerově hudbě útočiště).

Viggo: "Nebylo těžké poslouchat takovou hudbu k přípravě pro roli." Dále mluvil o svých zkušenostech německými koncerty. "Například v Itálii, koncert, který mněl začít v 20.00 začal o deset minut později, publikum bylo nervózní, ale ne znepokojeno detailem, jako je včasný začátek. V Německu začal koncert v 20.00, jestli tedy ne v 19.59! Nejdřív jsem si myslel, že typické publikum bude plné intelektuálů a ne vášnivců jako v Itálii. Začal jsem sledovat publikum během představení a uvědomil si, že tu byli také takoví vášnivci, jen to dali najevo jiným způsobem. Byli velmi intenzivně soustředění - ale jejich odezva byla opravdový závazek umění.... po koncertu jsem začal němčinu vnímat poněkud jinak".

Téma soucitu vedoucího k smrti ze soucitu - ve filmu.
Vicente: "Halderova zkušenost bytí vedle trpící matky ho vedla k napsání knihy o euthanázii. Nacistický program euthanázie zod roku 1933 do 1939 potřeboval vyrovnaného intelektuála, takže vláda vyzvala muže jako je Halder ke spolupráci. Dnešní intelektuálové jsou pro vládu a takové věci taky potřeba...."