Zdroj: aintitcool.com
Datum: 3. Prosince 2008
Autor: Capone
Překlad: Viggi

Ahoj všichni, tady Capone v Chicagu.

Koncem října dostal Viggo Mortensen, jako součást oslav závěrečné noci chicagského mezinárodního filmového festivalu, cenu za úspěch v kariéře (Career Achievment Award). Bylo to těsně před promítáním filmu, který teď bude jeho dalším filmem uvedeným do kin, zvláštní film, který zkoumá prchavé definice toho, co je dobré a co špatné – film, který se jmenuje Good. Odehrává se v Německu na počátku vzestupu národních socialistů, Good pojednává o profesorovi, který pár let před tím napsal neškodný román, jenž bezděky poslouží nacistům jako ospravedlnění jejich teorií pro rasovou čistotu a zabíjení Židů. Kniha se stane natolik skvělou inspirací a návrhem, že profesor postoupí v hodnosti u nacistů téměř bez jakékoliv vlastní ambice tak učinit. Teď, když adaptace Cesty (The Road) byla odložena na rok 2009, posunul se film Good do pozice Mortensenovy oskarové ambice pro rok 2008. Je to tichý, umírněný herecký výkon komplikovaného člověka, který je vzdálený jak dokonalosti, tak vině.

Nemám sklon hovořit o okolnostech jakéhokoliv rozhovoru, který dělám, ale tento den byl obzvlášť zajímavý. Mortensen mluvil během krátkého pobytu v Chicagu pouze se třemi novináři – s jedním z místních novin, s druhým z místní televize a se mnou. Abychom dodali začátku naší konverzace nějaký kontext, mluvili jsme o listopadovém Volebním dnu, který se uskutečnil před pěti dny. Kromě své pozoruhodné práce ve filmech jako je trilogie Pán prstenů, Indiánský posel (The Indian Runner), Krvavý příliv (Crimson Tide), Boží armáda (The Prophecy – kde hrál úžasně odporného ďábla!), G. I. Jane, Procházka po Měsíci (A Walk On The Moon) a dvojice filmů Davida Cronenberga Dějiny násilí (A History Of Violence) a Východní přísliby (Eastern Promises), stejně jako trestuhodně přehlédnutá Appaloosa letos o něco dříve, je Mortensen zuřivý aktivista. Vy, kteří nesnášíte, když herci mluví o politice, budete nejspíš donuceni přeskočit velkou část začátku našeho rozhovoru, který rovněž obsahuje jeho zklamání kvůli odložení termínu uvedení Cesty (The Road) do kin a diskusi o tom, zda jsou nebo nejsou šance, že se Viggo objeví v dvoudílné adaptaci Hobita.

Mortensen je bezpochyby jeden z nejpoutavějších lidí, s jakými jsem kdy mluvil. Jeho odpovědi o jakémkoliv jeho filmu nejsou nijak připravené nebo sestříhané, aby zněly lépe. Ať už jeho ducha upoutá jakékoliv téma, poradí si s ním, jak uvidíte už od začátku našeho povídání. Užijte si 35 minut s Viggem Mortensenem!

Capone: Jedna z nejutkvělejších vzpomínek, jakou na vás mám – už si ten rozhovor samotný moc nepamatuji – ale byl jste v pořadu Charlieho Rose v tričku, o kterém jste řekl, že jste si ho sám vyrobil, na kterém bylo napsáno: „Už žádnou krev kvůli ropě.“

Viggo: V roce 2002.

Capone: Ano v roce 2002. A to bylo ještě před invazí do Iráku, že?

Viggo: Bylo to dobrých šest měsíců před tím.

Capone: Takže to bylo něco jako předvídající sdělení.

Viggo: Pokud jste dával alespoň trochu pozor, nemyslím si, že bylo těžké dojít k takovému závěru, o nic víc než pro někoho jako je Dennis Kucinich (kongresman z Ohia a neúspěšný prezidentský kandidát, kterého Viggo podporuje, pozn. překl.) Naneštěstí, byl příliš osamocený ve svém volání „Počkejte chvilku,“ nejen kvůli invazi, ale také potom kvůli Patriot Actu (sjednocování a posilování Ameriky poskytováním vhodných pomůcek potřebných pro stíhání a bránění terorismu (z roku 2001), nesprávně překládaný jako vlastenecký zákon je americké exekutivní nařízení sněmovny zástupců, které bylo podepsáno prezidentem a uvedeno v platnost 26. října 2001. pozn. překl.) –další věc, která lidem uvízla v hrdle. Dokonce i demokrati ho nazývali zrádcem a křičeli: „Co to děláš? Jak můžeš hlasovat proti Patriot Actu?“ A on na to: „Já vám řeknu proč, kamarádi, protože já ho četl.“ A oni všichni ztichli, protože oni ho nečetli a přitom hlasovali „ano“.

Tahle horlivost vás strhne. Jeden uznávaný recenzent – myslím že byl z Time magazínu – který hanebně …to je typické, jejich recenze jsou dost omezené…jeho recenze Dvou věži, které zrovna na sklonku roku 2002 přicházely do kin, tvrdila věci jako – a to napsal novinář s letitými zkušenostmi práce pro mezinárodní magazín, který v určité míře reprezentuje Spojené státy, řekl bych, že Time magazín sem patří – že vousatý Christopher Lee nese zlověstnou podobnost s Usámou bin Ládinem a že naši hrdinové zalezlí v kamenném opevnění jsou ekvivalentem - parafrázuji : „…Spojených států a jejich spojenců dobré vůle proti muslimským hordám.“

Myslím, že je to směšné, ale v té chvíli vás to pohltí, řekl bych, a děláte věci, které jsou zčásti tytéž, o kterých pojednává Good. A důvod, proč si myslím, že to tak dobře funguje a proč jsem chtěl na tom filmu pracovat je, že na rozdíl od téměř všech filmů pojednávajících o téhle době – většina z nich je o raných čtyřicátých letech, ale tenhle je o třicátých až do roku 1941-2 – jsou vždycky vyprávěny tak nějak stejně, jsou vyprávěny s výhodou časového odstupu. Je tu taková uklidňující bariéra, něco jako průhledná záclona, která vám jako divákům dovoluje sednout si zády a poskytuje pohodlnou zónu, kde si můžete říci: „Jo, tihle Němci, oni jsou blázni, člověče…tihle šílení Němci“, nebo „Já takový nejsem, to se teď už nemůže stát.“ Je tu vždycky tenhle pohodlný odstup, ale v tomhle filmu to tak není.

Myslím, že tenhle film není vyprávěný s žádným ideologickým záměrem. Je to prostě jen příběh o lidech, kteří dělají malá rozhodnutí a ne přitom ne zas tak malá rozhodnutí všedního dne, prostě běžní lidé se svými rodinami. A najednou se věci změní. A věci se změnily velmi rychle, například ve Spojených státech i na jiných místech v posledních pěti, šesti, sedmi a osmi letech. A teď si jako americký volič sednete a říkáte si: „Jej, kdybych býval věděl, že se věci týkající se soudního systému, životního prostředí, naší reputace v zahraničí, naší zahraniční politiky nebo ekonomiky zvrhnou tak rychle, nedával bych větší pozor a nedělal kompromisy tady, támhle a jinde?“

To se stává i ve vztazích. V příběhu Good je mnoho vztahů, ale jeden z nejdůležitějších je ten mezi dvěma přáteli, postavou, kterou hraje Jason Isaacs a tou mojí. Já jsem profesor literatury, on je psychoanalytik. Potkali jsme se v roce 1917-18 v první světové válce. Od té doby jsme přátelé. On je Žid, já ne, ale to mezi námi nikdy nehrálo roli. A najednou to v 30. letech u tehdejší vlády roli hraje, ale my to bereme jako: „Jo, no jo. Oni jsou směšní. Moje postava dokonce říká v jednom místě – to je asi v letech 1933/34 – „Hitler je jen vtip. On tam nevydrží.“ Je to jako říci: „No, podívejte se na Bushe. Ten už znovu zvolený nebude.“

A pak se věci stanou a lidi to strhne sebou a do jisté míry zapomenou sami sebe. Jako ten recenzent Dvou věží…Jsem si jistý, že kdyby si četl tu recenzi teď, jestli má alespoň nějaké svědomí nebo sebezpytování, a myslím si, že má, musí se na to dívat a říkat si: „Jej, byl jsem tehdy nějak zblbnutý, Co jsem to dělal?“ On ve skutečnosti nemluvil o kvalitách filmu jako takového, o jeho pro a proti. Vůbec to neřešil. Jen prostě naskočil na jakýsi šílený vagón módního trendu. Je potřeba být opatrný.

Capone: Myslím si, že film Good je jedním z nejpřesvědčivějších filmů, které jsem kdy viděl o tom, jak se obyčejní lidé nechají strhnout něčím větším, než jsou oni sami.

Viggo: V tom je jeho síla. Myslím, že je to jeden z důvodů, proč je – ve svém specifiku - velmi krásně konstruovaný a natočený a ty kulisy – je to velmi přesné z hlediska dobového filmu. Ale, ve skutečnosti, v jistém smyslu, můžete říci, že to vlastně není o Němcích nebo o Německu, nebo o 30. letech. Je to, jak říkáte, o lidech dělajících tahle rozhodnutí, tyhle kompromisy. .. a o obyčejných lidech a o tom, jak skončí někde, kde to nečekali.

Capone: Jo. Přišlo mi zajímavé, že postava, kterou ve filmu hrajete, tráví spoustu času popíráním své vlastní minulosti, určitým způsobem. Když lidé říkají: „Byl jsi válečný hrdina,“ on na to: „No, zas tak moc akce jsem ve skutečnosti neviděl.“ A pak zkoumaje knihu kterou napsal, ujišťuje, že je to jen fikce – ne žádné pokyny nebo vzor, ale oni ho z toho udělají.

Viggo: No, je to kombinace skromnosti a také nechtít na sebe vzít zodpovědnost.

Capone: To je to, co tím myslím, Nechci ho nazývat „bezpáteřním“, ale ustupuje od své vlastní minulosti.

Viggo: Jo a lidé si toho všímají …je to nepříjemné, protože když lidé slyší, že je to další film odehrávající se v tu dobu v Německu, myslí si: „Jo, já vím o čem to je“ a přijdou a očekávají něco jako Schindlerův list. Nebo čekají něco jako Pád Třetí říše – Bůh ví, co všechno očekávají – a pak najednou dostanou něco úplně jiného. Dostanou něco, kde …a měl jsem tuhle odezvu, která je zajímavá, kde někdo…myslím, že se o to dost zajímají, chtějí to komentovat jako: „No, víte, skutečně jsem se do toho vžil a prožíval to a říkal jsem si: „Jo, to by šlo a najednou má z ničeho nic na sobě nacistickou uniformu. To je kravina.“ Já povídám: „Kravina?“ „Ne, není to kravina, ale nesedělo mi to.“
A já říkám: „No, to je ale úplně jiná věc.“

Capone: To je přesně ono. To je ten zlomový bod filmu.

Viggo: Jo, přesně, a když mi to povídáte, já říkám: „nechci vás ujišťovat, že to je to, co mi říkáte, ale…“ tomu kdo to říká, říkám: „ Vezmi v úvahu, že se možná identifikuješ s touto osobou a s jejími volbami a s jeho okolnostmi.“ „Jo, to by šlo.“ A pak se dostaneš do určitého bodu a křičíš: „Ne!“
Dobře, je to proto, že „Ne“ znamená, že je to nemožné, nebo že nechceš vidět sám sebe v téhle situaci? Ty se identifikuješ.

Capone: To je další součást zpětného pohledu. Víš, kam to povede a tak říkáš: „Ne, to bych nikdy neudělal.“

Viggo: Jo, je to zajímavé, protože si myslím, že kdybyste někomu ukázal prvních 10 – 15 minut tohoto filmu a pak řekl: „OK, přejdeme k posledním 10 minutám,“ řekl byste, nesmysl. To se může stát jen ve filmech, člověku jako je tento, který je přemýšlivý, který je rodinný typ a vůbec, víte, někdo jako slušný člen společnosti a z akademického prostředí, tak rozumný. A na začátku se chová správně, když říkají „ Musíte zakázat tohoto spisovatele“, utrousí sarkastickou poznámku, protože přesně ví proč – protože je Žid - „Proč? Protože je Francouz?“ Říká: „Ale jděte, nebuďte hloupí,“ a tak vůbec.

Takže je rozumný a má svědomí. A pak na konci, když je v uniformě, říkáte sami sobě, pokud jste viděli jen tyhle dva úseky – začátek a konec – říkáte si: „ To je jen ve filmech. Není možné dostat se z bodu A do bodu R nebo S nebo kamkoliv. To se nestává.“

Ale pokud vidíte celý film, je to, jako byste se dívali, jako byste procházeli posledními osmi lety ve Spojených státech, říkáte si: „Jo, hodně věcí se může změnit velmi rychle, když jsou k tomu podmínky, když je tu ochota individuálních občanů do toho jít.“

Capone: Jo. Chystáte se zůstat někde tady ve městě do úterý na velké volby?

Viggo: Bohužel tady nebudu, ale rád bych. Vsadil bych se, že to bude něco, jestli - zaklepu na dřevo -nechci s tím počítat na jistotu, ale vypadá to dobře. A myslím si, že pokud ne, bude to legrace…Obamovo vítězství! Měli bychom zmínit, o čem je řeč! (smích)

Capone: Jsme v Chicagu. Víme, o co jde. Bylo to zajímavé. Když jsem se díval na film, myslel jsem, že to nabere úplně jiný směr. Myslel jsem, že se začne opájet mocí, o to víc, jak stoupá jeho hodnost, je tam vlastně jen jedna scéna (jako tahle), scéna, kdy nutí člověka prodávajícího jízdenky, aby mu jednu prodal. To je jediná chvíle kdy opravdu využívá své…

Viggo: Ale to není o tom, být opojený mocí. On toho využívá pro určitý účel.

Capone: Ale je to jediná chvíle, kdy tu moc na někoho zkouší.

Viggo: No, nemyslím si, že je mu to příjemné, ani v té uniformě. Je to legrační. Ale jsou chvíle, kdy tahle postava – a je to chvíle, kdy lidé nechtějí…kdy řeknou: „Až sem bych nedošel“ – protože je to nepříjemné. Nebo, možná, je to proto, že mě viděli v jiném filmu a říkají si: „Ach, však přijde chvíle a on něco udělá. A on ne. On jen stále padá a padá a padá.

A ve chvíli, kdy je v uniformě, sedí tam a obléká se. Žena říká: „Co je? Nikdy jsem tě takového neviděla, tak skleslého a vystresovaného.“ A on odpovídá: „ Já prostě nevím, co mám dělat.“ A přitom na sebe stále navléká svou uniformu, zapíná knoflíky, když říká: „Nevím, co mám dělat.“ Předpokládá se, že půjde v noci ven a bude dělat…on neví co, dohlížet na Křišťálovou noc, jak se tomu začne říkat, podle všeho toho rozbitého skla z židovských obchodů, tu noc, po celém Německu 9. listopadu. A on říká: „Já nevím, co dělám.“

A pak, když ona povídá: „Podívej se na sebe“ a on se vidí celý v SS uniformě, dívá se na sebe do zrcadla, ví, že je na tom obraze něco špatně. Ale místo toho, aby řekl:“ Počkej chvilku“, a uniformu si sundal, udělá to, co děláme často, když čelíme stresující situaci a víme, že děláme něco špatně. On si myslí: „Dobře, jsem donucený udělat tuhle jednu věc. Jsem donucený jít ven a účastnit se Křišťálové noci, zítra se pak nad tou uniformou zamyslím.“ Ne, ne, ne, musíš se nad tím zamyslet teď.

Jestli ten film možná něco říká, tak je to: „Dávej pozor. Dávej pozor.“ Neznamená to, že si máš být vědom všeho a řešit každý problém, protože takové občas bývají reakce lidí. Ten film vůbec není poselství, ale když lidé si myslí, že jim to něco říká… Řekněme, pokud napíšete recenzi a říkáte: „Ten film nám říká tohle…“ No, k čertu s tím. Já nepotřebuju, aby mi někdo říkal, že nedělám dost. Já to vím. A reakce lidí na všechny tyhle problémy ve světě, v Africe, v naší vlastní zemi, v ekonomice a tak dále, cítíte se zmateně, zdá se vám, že je to buď černé, nebo bílé. Buď musím prostě svůj život zasvětit snaze konat dobro, nebo nebudu dělat nic. Ale je tu také něco mezi. To neznamená, že byste měli dělat všechno, nebo že můžete, jako občan nebo jako rodinný příslušník, nebo jako přítel, nebo kdokoliv. Ale prostě něco dělat. Je to věc vaší cti. V zásadě, je to vaše vlastní svědomí, které vám poví, jestli děláte dost, abyste se cítili dobře sami se sebou, nebo se necítíte dobře? Jen vy sami si na to můžete odpovědět.

A jakákoliv vláda, ať už je to demokracie – ve své podstatě, dobrá nebo špatná vláda, nezáleží na tom, ve které části světa – všechny vlády, nehledě na to, jak dobré jsou v jakémkoliv období, mají jediný účel, cíl, a ten je přežít, zůstat u moci. A u moci zůstanete, když donutíte lidi cítit se bezmocnými. To je jedna z cest: donutíte jednotlivé občany cítit se jako: „Neměj o to obavy, já se o to postarám. Nedři se s tím. Ve skutečnosti jsi bezmocný, ale to je v pořádku. Jen zůstaň bezmocný a hlasuj pro mě. Tak je to správně. Věř mi.“ Víte, co tím myslím?

To je to, co se stane, když nic neuděláš, i když víš, že bys měl. Jsou chvíle a ty o nich víš. I on to ví v té chvíli, když si navléká uniformu. A je důvod, proč se po čase vyhýbá svému příteli. Nechceš se vidět se svým nejlepším přítelem, když víš, že děláš něco špatně ve svém osobním životě nebo v profesním životě, protože oni jsou jako zrcadlo – tvůj nejlepší kámoš, nebo tvoje máma, nebo kdokoliv to je, nebo tvá žena, tvůj syn, tvůj otec, díváš se jim do očí a oni jako by ti říkali: „Nosíš tuhle uniformu.“ „Jo, já vím, ale to je jen…musím ji nosit.“ On se pohádá s Jasonem Isaacsem, moje postava se svým nejlepším kámošem. V jednu chvíli říká: „ No, nakonec jsem v tom systému, a tak mám konec konců nějaké své slovo k tématu a můžu to ovládat. „

Capone: Slyšel jsem před tím ten argument: Když jsem u toho, mohu s tím zahýbat.

Viggo: Kolikrát vidíte kongresmana říci: „Musím hlasovat pro Patriot Act, abych mohl udělat jiné věci.“ Nebo: „ Konec konců jsem tam. Je to prostředek, jak to ukončit.“ Viděli jste to dělat Obamu ve své kampani. V co doufám, jestli Obama vyhraje, je, že hnutí, které inspiroval a které je významné, ho dotlačí k některým věcem, ve kterých není tak silný nebo tolik zapojený ke konci kampaně.

Bobby Kenedy, v šedesátém osmém, než ho zastřelili…považovali jsme ho za kandidáta, který je proti válce ve Vietnamu. On nebyl proti válce ve Vietnamu. To bylo hnutí, které inspiroval, které hryzalo jeho svědomí a na praktické i politické úrovni ho donutilo zaujmout pozici, o které věděl, že je správná. Ale necítil, že je to politicky výhodné. Začalo to být politicky výhodné, když tyhle masy lidí všech barev, všeho věku a společenského postavení, které inspiroval, říkaly: „Chceme pryč z Vietnamu.“ A tak doufám…Myslím, že Obama má dost poctivosti, ale myslím si, že každý zvolený úředník…o tom to právě je. Vláda všech zúčastněných musí být udržována v čestnosti.

To je ta chyba, kterou někdy v téhle zemi děláme a pravděpodobně i ostatní země, každé čtyři roky, nebo každé dva roky, kdykoliv, když jsou volby. Myslíte si: „Tak je to hotovo. Dostali jsme tam správného člověka. Teď si můžeme odpočinout.“ A je to něco jako byste řekli: „Jo, necháme je, ať se o to postarají.“ Ne, nesmíme je nechat, aby se o to postarali. To je to. A nemusíte být členem PTA (National Parent Teacher Association – hnutí sdružující rodiče a učitele bojující za práva dětí, pozn. překl.) nebo místním politickým nadšencem, bláznivým mužem nebo ženou ve vaší komunitě, ale můžete se v určité míře účastnit. Alespoň číst noviny a povídat si s přáteli.

Capone: Popojděme k nějakému odlehčenějšímu tématu, ale stále spřízněnému s Good. Hodně vašich filmů z poslední doby poněkud filosoficky pohlíželo na násilí a mě by zajímalo, patří mezi ně i Good? Je to trochu hloupá cesta jak se s tím vypořádat.

Viggo: Nevím. Nebyl jsem si toho vědom, když jsem si tyhle role vybíral. Myslím si, že většina příběhů, a určitě ty příběhy, ve kterých jsem byl zapojený, kde se jedná o vztahy nebo lidi jednající s lidmi, v každém případě ať už se znají dobře nebo ne…nakonec, je to o náklonnosti, nebo, chcete-li, o lásce – dávat ji, zadržovat ji, upírat ji někomu, nebo ji odmítnout, když je vám nabídnuta. Víte, co tím myslím? Je v tom tohle napětí a myslím si, že tyhle příběhy…ta dramatická část těchhle příběhů, která mě zajímá - a myslím si, že každý příběh, každá dramatická část příběhu, to co dělá příběh zajímavým, ten důvod, proč ho chcete vidět, proč se o tom potom chcete bavit – pochází z těchto okamžiků nebo chvil, ať už se to stane náhle, nebo si to uvědomíme postupně. Že věci nejsou takové, jaké se zdají být. To je to, o čem si myslím, že je původem dramatu v našich životech a v knihách a ve filmech, protože, myslím si, vy i já, když ráno vstaneme, v zásadě si vytvoříme svou postavu. Myslím si, že to tak děláme, ať už jsme si toho vědomi, nebo ne. Nastavíte se na ten den: „Chci se oholit, udělat to a to, upravit si vousy…Chci si vzít na sebe to a to, protože se potkám s těmito lidmi, a budu se tímhle způsobem prezentovat.“ Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, děláme to tak. Vstaneme a vyrobíme osobu, která vyrazí do dalšího dne.

Ale, způsob jakým se díváme na stav národa, stav města, stav našeho sportovního týmu, našich milovaných, na cokoliv, je něco, co v určité míře chceme, aby bylo. Jinými slovy, myslím si, že žijeme většinu času ve snovém světě. A může to být autobus, který vás málem srazí, protože jste se zasnil, nebo to může být útok na věže v roce 2001, nebo si najednou zapomenete deštník a ono leje. Může to být cokoliv. Zazvoní telefon a vaše matka je v nemocnici. Nebo Obama Prohraje. Může to být cokoliv. Mohou to být i maličkosti, které vás vytrhnou z toho snového světa, ve kterém kvůli našemu mentálnímu zdraví žijeme po většinu času. A je to jako: „Jejda, ono prší.“ Věci nejsou takové, jaké se zdají být, nebo jak jsem si myslel, že se zdály být. Jsou takovéhle. Tohle se děje…a potom co? Základem dramatu je, že si náhle nebo postupně uvědomíte, že věci nejsou takovými, jakými se zdají být. A pak, co s tím budeš dělat?

Capone: Zrovna jste vyjmenoval samé negativní věci, které vás probudí. Je také něco pozitivního, co takhle funguje?

Viggo: Ne, máte pravdu, máte naprostou pravdu. To je dobrá připomínka. Ne, může to být…i že se stane něco úžasného. Potkáte někoho, koho jste nehledal, řekněme, zamilujete se a z ničeho nic navážete tohle spojení. No, vy a já si tu povídáme a vy jste právě řekl něco, co mě donutilo říci: „Ach ano, to je pravda.“ Otočil jste to, a buď to naváže na to, co říkáte, nebo to naprosto změní váš názor na to, o čem mluvíte, nebo jak něco chápete. To se stává často.

A já si nemyslím, dokonce, i když jsem spisovatel, když píšu básně, často se z nich stane něco, co je bolestivé, nebo obtížné, v nějakém záporném smyslu komplikované, a vy se snažíte to vylepšit nebo popsat správně tak, aby to pominulo. Je to pravda, tak jako častokrát pro herce, že role, které jsou trochu lépe napsané, jsou ty, které jsou trochu temnější. Ale já se vždycky dívám na svou práci, ať je to u téhle role nebo u jiné, jako: „Tak jo, takhle se píše, že ta osoba vypadá, takhle nějak mluví, a takováhle slova používá a takhle se chová k ostatním postavám. Ale co když to tak není? Nebo, může být úplně jiný?“ Myslím tím, že vždycky tohle zkoumám, protože si myslím, že lidé jsou komplikovaní. Někdy je to velice jednoduché a najednou a je to takhle…Tak jo, všechno tohle jde pryč a vy se díváte na někoho, tak jako se právě teď díváme my jeden na druhého, a myslíme si, co si myslíme.

Ale častokrát, jsou ty role prostě na stránce, kam není potřeba toho tolik vkládat. Ty, které jsou trochu temnější nebo zápornější, jsou někdy zajímavěji napsané – špatní hoši a špatná děvčata. A je to totéž, jako když jsem se snažil popsat něco, co by mohl být ten budíček. Měl jsem sklon…Popisoval jsem samé záporné věci, máte pravdu, máte pravdu.

Capone: Konečně můžu použít nějaké otázky k Appaloose, které jsem neměl příležitost položit, protože, řeknu vám, já ten film miluju. Myslím, opravdu.

Viggo: Právě jsem se vrátil z festivalu v Římě. Když jste v Itálii, myslíte si: „Co na to řeknou?“ A oni si ho zamilovali.

Capone: Oni milují westerny.

Viggo: Jo, opravdu. A také jsem byl v Argentině, uvést ten film. Skutečně, skutečně se jim líbil a pochopili i všechny ty jemné maličkosti ve vztahu, i když to viděli s titulkami, víte. Naprosto to spolkli.

Capone: Lidi, které znám a kteří na tom byli, to zbožňují. To mi připomíná, že jste velmi nedoceněný pro svůj smysl pro humor ve filmech. Dokonce i v Pánu prstenů jste si přidal několik řádků a trochu humoru.

Viggo: Snažím se o to, jo.

Capone: Ale Appaloosa je pro mě z poloviny komedie, protože je to veselé. Je to prostě dobré vidět vás a Eda hrát uvolněně a žertovně.

Viggo: Jo, byla to legrace a užil jsem si to.

Capone: To jemné rýpání je moje oblíbené. Můžu se na vás chlapi koukat ,jak sedíte na verandě celé dvě hodiny. Bylo to skvělé.

Viggo: (smích)Miluju tu scénu s kávou, jak blázní, když se mě ptá: „Co chce vědět?“
„Ona chce vědět, jestli jsi ženatý.“
„Co jsi jí řekl?“
„Řekl jsem, že nevím.“
„Co tím myslíš, že nevíš?“
Ne bylo to skvělé, Bylo to jako v The Honneymooners (sitcom (1955) a později i film (2005), pozn překl.)

Capone: Celý ten milostný trojúhelník a ta scéna, kdy říkáte Renée Zellwegerové: „Jsi s ním ty a já jsem s ním taky.“ A to je celý ten film. To je ta klíčová fráze, je to trojúhelník.

Viggo: Ona byla taky skvělá, způsob, jakým do toho správně skočila, když mi povídá, že stavěli dům. A já na to něco jako: „Ach skutečně? Děkuji, že jste mi to řekla!“

Capone: A samozřejmě je skvělé zase vás vidět na koni.

Viggo: Jo, užil jsem si to. Jo, jsem rád, že film tak dobře vyšel. S westerny nikdy nevíte. Moc se jich nedělá. Bylo pro Eda těžké dát to dohromady. Všechno to ve filmu vypadá tak svěží a krásné – myslím, že to vypadá jako film za 50 milionů dolarů nebo za víc, ale ten film je tak za dvacet. Myslím, že nikdo nedostal zaplaceno nějak moc, ale bylo to velmi laciné. Bylo to skoro jako tak akorát velký nezávislý film, víte. Bylo to dobré. Jsem rád, že si vede dobře a že je to v ostatních zemích dobře přeložené, ve Francii – tam to doopravdy milují.

Capone: To je skvělé. Jste trochu zklamaný, že byla Cesta (The Road) odložena?

Viggo: Jo, chtěl jsem to vidět, dříve než později. Chci vidět, jak to celé dopadne.

Capone: Zapomenout na ocenění a na to všechno, říkám to jen, abych to přiblížil lidem. Došlo k tomu rozhodnutí z obchodního hlediska?

Viggo: No, ne, nemyslím si, že by to s tím mělo hodně společného, jestli narážíte na to, že vychází tolik jiných filmů?

Capone: Ne, jen jsem si myslel, že Weinsteinové mají možná jen problémy s tím, aby stihli vydat všechny své filmy před koncem roku.

Viggo: No, možná by to mohlo být tak, ale nemyslím si to. Já tomu rozumím tak, že si uvědomují, že mají příběh, který chce hodně lidí vidět kvůli knize. A lidé, kteří četli knihu a těch je hodně, byli velmi dojatí vztahem mezi chlapcem a tím mužem, obzvláště v tom prostředí. A myslím si, že jsou velmi dobře vědomi skutečnosti, že mají jen jednu šanci to udělat a pokud jsou jakékoliv maličkosti, na kterých stále mají ještě co dodělávat, aby to bylo správně, ať už je to hudba - já nevím co to je – různé věci, chtějí to udělat správně. A když to uspěcháte, než s tím jste opravdu spokojení…Takže jsem zklamaný, chtěl jsem to vidět, chci to vidět, jak to je.

Ale pokud si myslí, že potřebují trochu víc času, tak budu raději, když si ho vezmou než aby ne. Je tu ta myšlenka: „No, možná můžeme dosáhnout nějaké ceny, nominace nebo něčeho, nebo vydělat nějaké peníze právě teď.“ A pak se nad tím zamyslíte později a řeknete si: „No, kdybychom dotáhli do konce tohle a tamto, opravdu bychom to dodělali, pak by se jim to opravdu líbilo“, nebo tak nějak. Zas tak moc mi to nevadí.

V co doufám je, že nemají v úmyslu to jen odložit na Únor nebo podobně. Doufám, že čekají a dodělají to v pravý čas. Nevím, myslíte si, že je to věc vhodná na podzim?

Capone: Neviděl jsem to, tak to nemohu moc posoudit.

Viggo: Myslím, znáte knihu.

Capone: Ano ovšem. Zdá se to být ten správný čas na uvedení. Ale pokud mohou podpořit jen tolik filmů na konci roku…

Viggo: Jestli to vydají příštím rokem, myslíte si, že by měli počkat na tuhle dobu? Nebo si myslíte, že je dobře vydat to na jaře?

Capone: Myslím si, že jaro je v pořádku. Myslím si, že máte pravdu…leden, únor, březen, pravděpodobně ne zas tolik, ale duben, květen, to by bylo…

Viggo: A pak co? A pak doufáte, že si to lidi budou pamatovat?

Stává se to častěji, že si lidi myslí, že budou, myslím si. Obyčejně zůstanou lidem v paměti jeden dva filmy i přes léto.

Viggo: Nebo ho na podzim vydají znovu, nebo na DVD?

Capone: No, to… ve skutečnosti se to pravděpodobně objeví na DVD v době, kdy se lidé začínají poohlížet a přemýšlet o…

Viggo: o filmech roku.

Capone: Přesně tak, správně. Myslím, že právě dáváme ten seznam dohromady.

Viggo: Za další rok?

Capone: Za tenhle rok, jo.

Viggo: A je tam pár z těch dřívějších z tohoto roku?

Capone: Procházím si to až na začátek.

Viggo: Opravdu?

Capone: Jo, a pracuji na tom měsíc po měsíci.

Viggo: Jaký film ze začátku tohoto roku si myslíte, že, bude na vašem seznamu?

Capone: Několik z těch nejlepších zahraničních filmů, které vidím, že každým rokem vycházejí v prvních šesti měsících. Pak tam máte takové filmy jako Snow Angeles nebo The Visitor.

Viggo: Ten film se mi dost líbil.

Capone: To je bezvadný příklad jednoho z těch filmů ze začátku roku.

Viggo: Richard Jenkins je úžasný.

Capone: A bude nominovaný.

Viggo: Myslíte?

Capone: Bez pochyby, podle mě. Je ohromný.

Viggo: Skvěle, miluji ho.

Capone: A to je skvělý příklad filmu z první poloviny tohoto roku, který si myslím, že si lidé budou pamatovat.

Takže se vás musím zeptat, nebo přijdu o práci…

Viggo: Na Hobita? (smích)

Capone: Jo. Hádám, že Peter Jackson vás nekontaktoval kvůli účasti, ale chtěl byste, aby tam pro vás bylo místo?

Viggo: No, první film je podle knihy a já v knize nejsem.

Capone: Správně, přesně tak.

Viggo: Ten druhý film, řekl bych, budou dělat pro zábavu příběhu a také z ekonomických důvodů, tím jsem si jistý.

Capone: Řekl bych, že to bude jako Hobit a Pán prstenu.

Viggo: Jo, ale to je přesně to, co o čem mluvím. Budou dělat tohle a použijí vše, na co mají právo, což zahrnuje dodatky k Pánu Prstenů. Nemyslím si, že mají právo vzít si cokoliv ze Silmarillionu, například, ale mohou čerpat z dodatků.

Například jsme natočili scénu, Liv Tyler a já, odehrává se to v Lorienu, my se procházíme kolem, a je to ještě v době kdy jsem stále…víte, mám na sobě oblečení, které vypadá tak trochu jako to co můžete vidět na Legolasovi. Nemám vousy. A mám hodně dlouhé vlasy, zčásti spletené do copánků. A rozhodně mám na sobě elfské oblečení. Vypadám jako nějaký elfský pán. A myslím, že jsem bos, a procházím se s ní mezi těmi květinami. A je to ještě v době námluv, víte, a kvůli té naší věkové záležitosti vypadáme velmi podobně. Vypadám trochu mladší než obvykle, to, že nemám vousy, tomu pomáhá a vůbec.

Je to vzpomínka, správně, a bylo to zamýšleno jako jeden z okamžiků, kdy si vybavuji nějaké vzpomínky na ni. Nepoužili to. Takže to mohou použít a pak natočit další věci v tomhle duchu. Nevím, mohou vytvořit určitou sumu věcí, které by byly v Tolkienově duchu, o tom nepochybuji. Lidé se mě na to hodně ptají a já říkám samozřejmě: „ Nikdo za mnou nepřišel,“ ale nepřekvapilo by mě, kdyby ano, pokud jsem podle nich ten pravý.
Samozřejmě jako herec, který tu roli hrál původně, raději bych dokončil práci, jestli budou všechny věci stejné, to znamená, dobrý scénář a společná práce na té věci, než vidět jiného herce na mém místě.

Capone: Správně, jo, jo, to nikdo nechce.

Viggo: Myslím, že mě ta myšlenka v podstatě zajímá možná tak jako některé vaše čtenáře. (smích)

Capone: No, to rád slyším.

Viggo: Jo, proč ne?

Capone: Takže co je teď před vámi po Cestě (The Road)? Co bude příště? Něco s Davidem Cronenbergem?

Viggo: No, nikdy nevíte, Myslím, že jsme o tom hodně mluvili. Abych k vám byl upřímný, poslední věc, které jsem řekl „Ano“ – to muselo být v září říjnu minulého roku, 2007 – to bylo, když mě (režisér) John Hillcoat nabídl roli otce v Cestě. A v tu dobu…no, můj agent řekl: „ Tenhle člověk by s vámi chtěl mluvit. Chcete mu kvůli tomu zavolat?“ A já jsem řekl: „ Ach, tahle kniha. Je to dobrá kniha, ale víte já ne…“

Řekli: „ Víme, že jste říkal, že jste už opravdu usmažený,“ což jsem byl, šel jsem z jednoho do druhého…přešel jsem z Good přímo do Appaloosy bez jakéhokoli času na přípravu, kromě toho mého vlastního, díval jsem se na fotografie a zkoušel vybudovat nějakou tu postavu, mluvil jsem po telefonu s kostyméry a se štábem. Ale věděl jsem, že bych se měl objevit den dva před tím, abych se projel na koni, kterého jsem sotva znal. Ale koneckonců, věděl jsem jak jezdit. A věděl jsem, že je tam Ed, takže bychom to mohli vyřešit.

Vyšlo to dobře, ale byl jsem už opravdu dost unavený a teď jsem usmažený. A říkal jsem si: „ Potřebuji si udělat pauzu.“ A když si řeknete, že si jako herec uděláte pauzu, lidé si myslí, že se zastavíte, jdete z placu a že si uděláte přestávku. Ne, to je jako byste chtěli zastavit loď na Velkých jezerech, jednu z těch obrovských nákladních, řeknete si: „Chci zastavit loď“ nebo „chci ji otočit tím nebo jiným směrem“. Musíte to naplánovat míle předem, kvůli všem těm promo povinnostem, které s tím souvisí a které dělám rád, samozřejmě, a ještě více, když je to film, ve který věříte, jako věřím v Good například, a opravdu se chcete ujistit, že má šanci. Zaslouží si ji.

Ale ačkoliv jsem si tak před rokem řekl, že do ničeho dalšího nepůjdu, stále pracuju a pracuju a pracuju – dodělávám filmy a dotáčky a promotion – budu to dělat do ledna. Takže jsem řekl „Ne“, což není jednoduché. Když chcete dostat práci, to je staré klišé, nemůžete žádnou najít a když žádnou nechcete…(smích).

A kvůli všem těm nominacím na ceny minulou zimu a tak dále a kvůli kumulaci dobrých příběhů, ve kterých jsem měl to štěstí se objevit v posledních letech, bylo mi letos nabídnuto víc dobrých scénářů od ještě talentovanějších lidí než kdy před tím v mé kariéře. Takže je těžké říci „Ne“, ale kdybych to neudělal, už se nezastavím. Chci si na chvíli dát pauzu, abych se mohl dobýt a popřemýšlet a být s rodinou a dělat ostatní věci, které mám rád. Takže v krátkosti „Ne“, nemám žádné plány cokoliv dělat. Pořád mám a vždycky budu…mít rád herectví, jako vyprávění příběhů, jako jeden ze způsobů jak vyprávět příběhy, ale mohl bych stejně tak dělat nějakou divadelní hru, kde nebudu muset na žádné promotion, až skončí. Nevím.

Capone: A taky si chcete nechat volný kalendář pro případ, že by vám zavolal Guillermo Del Toro.

Viggo: No, nikdy nevíte. (smích)Jo, bylo by obtížné odmítnout, pokud by to byla ta pravá věc, ale myslím si, že je to ještě daleko.

Capone: Jo, to je.

Viggo: Kdy budou natáčet ten první film?

Capone: Věřím, že začnou na podzim příštího roku.

Viggo: Takže mám dva roky před tím, než bych pro něho musel pracovat.

Capone: Za předpokladu, že nebude opět natáčet oba filmy najednou.

Viggo: No, pokud ano, tak by to bylo dříve.

Capone: Viggo, mockrát vám děkuji. A užijte si dnešní večer s vaším oceněním. Grautluji vám k němu.

Viggo: Jo, díky. A doufám, že se lidem líbí film. Bylo skvělé se s vámi potkat. Děkuji.