Viggo Mortensen, Aragorn z trilogie Pán prstenů, byl v sobotu v Budapešti, aby se zúčastnil gala premiéry filmu Good, který se natáčel v Maďarsku. Hvězda se na odpolední tiskovou konferenci o tři hodiny zpozdila a potom s klidem škádlila svého kolegu z filmu Jasona Isaacse, který jí to vracel. Mr. Mortensen pozdravil diváky večerní premiéry Maďarsky; a oba herci mluvili o své práci a o maďarském týmu s nejvyšší úctou.

Tisková konference před samotnou premiérou, byla trochu chaotická, jako hra o dvou dějstvích, ale jak se ukázalo už při natáčení Good, malé potíže mohou přinést velké věci…

Několik minut před začátkem nám bylo oznámeno, že Viggo Mortensen a producentka zmeškali své letadlo, přistanou ve Vídni o hodinu později a přijedou odtamtud sem do hotelu v Budapešti. To už Jason Isaacs (Lucius Malfoy z Harryho Pottera) poskytoval nadšené rozhovory ve vedlejší místnosti a vypadalo to, že to budeme muset uskutečnit s ním. Mr. Mortensen se připojil hned po svém příjezdu.

Naše zklamání trvalo pouze do chvíle, než začala konverzace, protože se brzy ukázalo, že Jason Isaacs není mnoha lidmi považován za nejmilejšího britského herce náhodou. Náš první dojem z něj byl, že je neformální, laskavý, otevřený, má skvělý smysl pro humor a pár velmi modrých očí. V prvních větách se zabýval Mortensenovým zpožděním, požádal přítomné, aby prosím přiměli Mr. Mortensena cítit se nepohodlně a přerušovali jeho řeč, ať už bude říkat cokoliv, se slovy, že už všechno dneska jednou slyšeli. A také nás požádal, abychom se Mr. Mortensena zeptali, co že to měl dneska na letišti k snídani, protože dlouhá snídaně byla jedním z důvodů, proč nestihl letadlo. Také s ním dvakrát telefonoval a zprostředkoval nám, že Viggo byl tak naštvaný svým zpožděním, že jenom mručel a že řekl, že by byl šťasten, kdyby měl alespoň setinu talentu, kterou má Jason Isaacs. Na konec Mr. Isaacs Vigga uklidnil, že nemusí spěchat, protože on (Mr. Isaacs) klidně může bez problému tuhle tiskovou konferenci vést ještě tak tři nebo čtyři hodiny.

Kvůli tomu se tihle dva herci během celé konference pošťuchovali a kdykoliv nebyli přímo dotazováni, posílali si malá psaníčka tam a zpátky a hodně se smáli. Ukončila to až Miriam Segal, když prohlásila, že by je měla rozsadit, když se neumějí chovat. Bylo zřejmé, že se ti dva milují a stali se dobrými přáteli a že si velice užili svou společnou práci. Mr. Isaacs nám řekl, že se celý tým i štáb mezi sebou sblížil díky vážnosti a bolestivosti tématu filmu.

Vytvoření blízkého přátelství pravděpodobně velmi pomohlo velkým obtížím, které museli překonat, aby se vůbec začalo natáčet. Jak jsme se od Mr. Isaacse dozvěděli, Miriam Segal chtěla převést příběh do filmové podoby už od chvíle, kdy viděla divadelní hru stejného názvu v roce 1980 – a je to pochopitelné, protože svému plánu odevzdala vše. Bohužel nakonec, když bylo všechno hotovo, celý projekt ztroskotal, protože nedostali slíbené peníze od banky. A díky tomu mohl na druhou stranu hlavní roli získat Viggo Mortensen.

Ale ani tyto okolnosti nijak neusnadnily to, že Viggo Mortensen nabídku role podepsal, protože v tu dobu všude prohlašoval, že nemá v úmyslu po dobu minimálně jednoho roku pracovat na žádném filmu. Nakonec mu Mr. Isaacs poslal přes přítele scénář (což je podle nepsaných pravidel, které každý herec dodržuje, zakázáno, dodal Mr. Isaacs), a když Mr. Mortensen zjistil, o jakou hru jde, řekl ihned ano. Podle producentky i Mr. Isaacse byl Mr. Mortensen jediným hercem, který mohl roli ztvárnit; co víc, mohli dostat peníze na natáčení, pouze pokud by prokázali, že mají jméno, které přitáhne davy. Miriam Segal považovala Vigga Mortensena za jednoho ze současných herců, který není jen filmovou hvězdou, ale velice talentovaným hercem.

Mr. Isaacs hraje ve filmu postavu Žida Maurice, nejlepšího přítele hlavní postavy Johna Haldera (kterého hraje Viggo Mortensen). Řekl, že jedna z největších výzev role byla autenticky zobrazit velmi hluboké a staré přátelství, protože on se nikdy předtím s Mortensenem osobně nepotkal. Řekl nám, jak ještě před natáčením, když pracoval v Americe, ho Mr. Mortensen navštívil jen proto, aby se vzájemně poznali a dal mu malé dárky, které posbíral během cest po Evropě, aby mu pomohl sladit se s příběhem. Pro Mr. Isaacse je jedna z hlavních linií filmu přátelství mezi těmi dvěma muži, které je dynamické a během času se mění. Řekl, že zjistil, že postava Maurice je velmi vzrušující, protože to není jen typický obětovaný Žid, ale otevřený, chytrý a silný muž, který si naplno užívá života. „Maurice je úžasná postava, protože to není žádný archetyp, je to darebák. Není to uctivý člověk, ale ten, kdo pije, nadává a nechává se vést instinkty. Považuje se na prvním místě za Němce a teprve potom za Žida, takže je pro diváky obtížné ho zaškatulkovat.“ S přihlédnutím ke svým dřívějším rolím padouchů řekl, že se nezajímá o to, zda je postava, kterou hraje dobrá, nebo špatná; nejdůležitější je, aby vypadala skutečně a živě.

Myslí si, že je rovněž důležité, že ačkoliv se film odehrává během druhé světové války, příběh je bezčasý. Definoval žánr filmu jako „etický thriller“ kvůli jedné věci – protože je to o tom, jak neustále činíme rozhodnutí; a jsou určité hranice, které buď překročíme, nebo ne. Většinou ta správná cesta není zřejmá, nemůžeme přesně vědět, kde ty hranice jsou a jaké to bude mít následky. Situace, které vidíme, se mohou přihodit komukoliv a každému i dnes: „To co jsem se z tohoto filmu naučil je, že bych neměl soudit a měl bych chránit a starat se o ty, které miluji.“ Mr. Isaacs řekl, že v současné době musíme čelit velmi obtížným rozhodnutím, ještě obtížnějším, než museli tenkrát naši rodiče.

Nakonec také zdůraznil, jak je šťastný, že může být zase zpět v Budapešti, v tak krásném městě, a setkat se znovu s filmovým týmem a svými spolupracovníky. Podle něho se nikdy nesetkal s takovým zájmem o film, jako viděl u maďarského týmu, protože od osvětlovačů po lidi z cateringu všichni cítili, že je to jejich film. Všichni četli scénář a diskutovali o scénách ve svém volném čase. Všichni tím filmem žili, a proto prostě nemohl zmeškat maďarskou premiéru.

Po „krátkých“ dvou hodinách čekání dorazil Viggo Mortensen i Miriam Segal a tak mohlo začít druhé dějství tiskové konference. Samozřejmě první věta, kterou Viggo Mortensen pronesl, byla: „Omlouvám se za zpoždění, za všechno může Jason.“ A přestože se to opravdu snažil zamaskovat, bylo zřejmé, že se kvůli zpoždění cítil špatně. Brzy bylo jasné, že není takovým bavičem jako Mr. Isaacs, ačkoliv jejich osobnosti nejsou tak rozdílné jako jejich filmové postavy. Podle Miriam Segal: „Viggo je báječný týmový hráč a jeden z nejmilejších lidí, které jsem kdy potkala.“ Mr. Mortensen byl po celou dobu skutečně skromný a také velmi pohledný, nyní s vlasy tmavé blond barvy. Jediná otázka ohledně jeho vzhledu přišla od muže, který se zeptal, jak to dělá, že vypadá nejméně o deset let mladší (letos mu bylo 50, pozn. editora) Viggo Mortensen řekl, že nejdůležitější věc je, že mohl díky své herecké kariéře zůstat dítětem, že si může hrát a dívat se na svět mnoha různými úhly pohledu. Samozřejmě za to také vděčí svým genům, protože i když má docela aktivní životní styl, nežije zrovna zdravě. „Samozřejmě tyhle záběry nijak neubližují,“ vtipkoval.

Mr. Mortensen je citlivý umělec mnoha tváří. Kromě herecké kariéry je také talentovaným básníkem, fotografem a malířem a mnohokrát už také vystavoval. Vydržel fotografování jako hvězda, kterou je, ale bylo zřejmé, že tiskové konference nejsou jeho oblíbenou aktivitou. Ukázal se v saku s modrými a rudými pruhy – v barvách svého oblíbeného Argentinského fotbalového týmu San Lorenzo – které mu vyrobil kostymér filmu Györgyi Szakács. Tým vyhrál loni Argentinské mistrovství a Mr. Mortensen sledoval finále v maďarské restauraci se svými přáteli.

Největší výzvou ve ztvárnění Haldera byla autentičnost, protože během příběhu neprochází ohledně charakteru většími změnami. Takže bylo velice důležité, aby byla postava zmapována do nejmenšího detailu. Tahle důkladnost je pro Mortensenovu práci typická.

V Halderově životě hraje velkou roli Mahlerova hudba. Jeho úzkost občas odhalují vize lidí kolem něho, kteří začínají zpívat. Tyhle rozmístěné momenty také symbolizují Halderův občasný střet se svědomím a uvolňují napětí. Mr. Mortensen se snažil porozumět a představit si Halderovu osobnost a tak poprosil o piano do svého hotelového pokoje a každý den hrál. Cítil, že mu to pomáhá zahrát postavu autentičtěji.

Na premiéru se Mortensen převlékl do šedého obleku, navlékl si svůj červeno-bílo-zelený náramek (maďarské národní barvy) a pozdravil obecenstvo několika laskavými slovy v maďarštině. Po skončení filmu zůstal ještě hodinu, aby odpověděl na otázky a poslechl si názory, pak se rozloučil a odcestoval na další premiéru, která ho čekala další den.