Zdroj: Politiken.dk
Datum: 18. ledna 2008
Autor: Michael Bo
Překlad: Mums, Viggi
Poznámka: (nadpis jsem si vymyslela, protože žádný nebyl, pozn. Viggi)

V charismatu Vigga Mortensena je něco podstatně ženského. Jedna věc; je tak tvarově krásný, jako nikdo jiný, se svými pozoruhodně vytvarovanými lícními kostmi a rozdělenou bradou tak zformovanou, jako žádná jiná štěrbina nebo mateřské znaménko. Ale je na něm i něco nehybného, něco skrytého, jako smyslně zadržený dech. Recenze v The New Yorker přirovnává Mortensenovu novou roli Cronenbergovy múzy se symbiózou Merlene Dietrich a Josefa von Sternberga ve dvacátých a třicátých letech a je jednoduché vidět proč. Málo tváří inspirovalo fotografa tak jako ta Dietrichové a Mortensena. Málo mělo ty samé rysy houpající se a svůdné krajiny.
Ve filmech Mortensen nenakrucuje svou interpretaci, aby vyhověl každému, ale jeho odlišné postavy působí pasivně samy za sebe. Tak jako byly definovány ženské role už od vzniku beletrie. Ale jen do určitého bodu. Když vydržíte, jehně se promění v tygra. V Eastern Promises září v nejvíce diskutované scéně v sauně, kde je překvapen nahý dvěma ruskými gangstery a zápasí s nimi v míhajícím se chumlu všeho možného, i genitálií.
Tento článek měl být napsaný ve spěchu. V úterý budou oznámeny oscarové nominace tohoto roku a mezi nimi role hlavního herce. Mnoho lidí si myslí, že je jisté, že Viggo dostane nominaci za jeho záhadného ruského mafiánského řidiče v Cronenbergových Východních příslibech, ale pokud ne, mám chvíli před tím příležitost napsat článek jako je tento. Mortensen nedostal ještě žádnou ani jako mladší a jeho konečný průlom přišel pozdě. Protože ten jeho není žádný obyčejný hollywoodský příběh.

Kdyby to bylo prostě proto, že je napůl Dán, nestálo by za to, kvůli tomu plýtvat inkoustem. Nikdy jsem nezdůrazňoval podíl národnosti na cti Lauritze Melchiora, Heleny Christensen, Aquy, nebo Connie Nielsen a přiznejme si; Viggo je celý Američan, není to žádný Morten Korch ani jeho dogma. Když je nejvíce Viggem je pobudou (trailer trash = hanlivý výraz pro člověka z nižší sociální vrstvy odvozený od předpokladu, že takoví lidé většinou přebývají v maringotkách…) nebo zemědělským dělníkem z dalekých hor. Světy dost vzdálené jutské zemi, které daly úrodnou půdu jeho podstatě na začátku osmdesátých let.

Narodil se na Manhattanu v roce 1958. Jeho dánský otec měl předky v Samso a v oblasti kolem Ringstedu, ale matka byla Američanka. Strávil dětství se svou rodinou na venkově ve Venezuele a Argentině, rodnou zemi svého otce navštěvoval o prázdninách. Když se jeho rodiče rozvedli, přestěhoval se zpět do New Yorku se svou matkou a dvěma mladšími bratry.
Po škole se přesouval, zkoušel štěstí v Dánsku, pracoval jako číšník, řidič kamionu, tesař, řidič náklaďáku. Jo…potuloval se okolo. Zastavil se v Esbjergu, v Copenhagenu, v Ringstedu. Potkal dívku, do které se zamiloval a následoval ji zpět do New Yorku, stejně jako následoval dívku i do Esbjergu. Žádné zvláštní cíle. Ale Viggo, jak ho můžete dnes rozpoznat v tváři hollywoodské hvězdy představované veřejnosti: Je hvězdou, která nahrává rozhovory naboso a která šeptá tak tiše, že nikdo neslyší, co říká. A která hovoří o svém neuvěřitelném štěstí. Takové už se nestane. Možná kromě jižního Zélandu…
Ve spojených státech mu říkají No-ego Viggo a jeho fanoušci jsou nazýváni Viggofilové. A jak se Viggo blíží padesátce, dav Viggofilů roste.
Zpátky v New Yorku Viggo následoval sen. O divadle. Zařazuje se mezi herce. Chodí na zkoušky, dostává malé role. Nic, o čem by psal domů. Zjišťuje, že ho baví pátrat a kvůli rolím to dělá téměř manicky. Za léta své herecké praxe nehrál postavu, o které by nevěděl všechno od její kolébky až do začátku filmu. Umí se naprosto ztratit v roli, umění jaké zvládali Robert de Niro, Al Pacino a později Sean Penn se stopami zpět k Marlonu Brandovi, Jamesi Deanovi a Montgomerymu Cliftovi. Režisér Peter Jackson vypráví, jak jednou během přestávky na oběd zkoušeli experiment a oslovovali Mortensena jménem Aragorn aniž by si toho herec všiml.

Režisér Peter Weir ho objevil na castingu a on tak debutoval na plátně v malé roli jako amishský farmář ve filmu Svědek (1985) a jeho blonďatá hříva se smála jako kukuřičné pole a jeho charisma bylo hmatatelné. Tak jako je jeho tichost. Ovládá umění být tu bez jakéhokoliv úsilí. V ústřední scéně ve filmu, Harrison Ford a všichni farmáři sedí okolo stolu, jedí a je to právě Mortensen, na koho se díváte, i když všechno, co dělá je, že krájí chleba, zvědavě pokukuje po Fordovi, olizuje si rty, když se napije…Peter Weir si zamiloval „jeho úžasně otevřený obličej, jeho naivitu.“

Potom následuje 5-6 let prázdna. Jistě, jsou tu role, ale jen malé a filmy jsou to nevýznamné. Podle jeho vlastních slov – navléká vodu, téměř zenově. Otevírá se šancím, štěstí. Když jde kolem, chopí se ho. Když ne, může dělat jiné věci. Není posedlý americkým snem „teď nebo nikdy“. V roce 1991 dostává roli, kterou dosud nepřekonal, i když v posledních letech tu laťku vyrovnal a je velmi, velmi vysoko.
Metodický herec a postrach společnosti Sean Penn režíruje svůj první film a obsazení Vigga Mortensena do hlavní role se může zdát být darem pro hráče, s kterým se on, Penn, sám identifikuje. Ten film je intenzivní, nezapomenutelná studie psychopata a poprvé, jako tomu bude později ještě mnohokrát, se zde Mortensen ukazuje s dualismem dvou tváří, který se stává charakteristickým. Film přináší přísliby spolupráce mezi Pennem a Mortensenem, které se bohužel nevyvinuli, a nemělo to nijak komerční vliv na Mortensenovu kariéru.
A tak se Mortensen stále posunuje vzhůru, hraje proti velkým chlapcům jako jejich nejlepší přítel, nebo nejhorší nepřítel. V příliš málo známé „Americké Yakuze“ (1993), což bylo něco jako příprava pro „Eastern Promises“ s velmi podobným příběhem, hraje agenta FBI, který se infiltruje do japonské mafie a stane se pokrevním bratrem mafiánského bosse. Mortensen je přívětivě usměvavý, úžasně mužný – a zranitelný.
V „Passion of Darkly Noon“ hraje němého a velmi sexy milence Ashley Judds a srdce dívek bijí ostošest; v „Albino Alligator“ si procvičil své tajemno v prosvičování stylů, ale až v „G.I.Jane“ dostal příležitost opět vzplanout. Velmi efektně a ošklivě nakope Demi Moore zadek a poprvé je vidět ve zpomaleném záběru – sadistický master-chief, láskyplně opečovává svůj knír, zatímco jeho propichující modré oči zkouší mužstvo, kdo z nich se pro výcvik nehodí. Master-chief je druh hlavní role, ale Mortensenovi trvalo roky, než se sem dostal.

Ale došel tam, kde je. Možná ne do mainstreamového povědomí, ale mnoho lidí zbystřilo sluch. Ukradl „Dokonalou vraždu“ Michaelu Douglasovi i Gwyneth Paltrow, jako její odpočatý, na zádech ležící neodolatelný milenec a jsou to Mortensenovy vlastní obrazy, které zdobí jeho ateliér ve filmu. V Gus van Santově remaku „Psycha“ se objevuje jeho nahý zadek – poprvé z mnoha dalších scén, znovu ukazuje svou lenivou sexualitu v „Procházce po měsíci“, v dalším nesmyslně nedoceněném dramatu, kde pokouší vdanou Diane Lane až za její možnosti jako tulák, který prodává oblečení ve svém autobuse. Ve „28 dnech“ je to Snadra Bulock, komu se dostává Viggovy péče. Ve filmu se dostává do léčebny, kde se setkává s postavou baseballového hráče Vigga Mortensena, který mluví jižansky, má slabost pro drogy a pro ženy, ale čas od času se dívá i na seriály. Mortensenova maskulinita je však tak nepochybná, že si to jeho postava může dovolit. Sám Viggo Mortensen zůstává vděčný Peteru Jacksonovi a filmové trilogii Pán prstenů, i když jeho skalním fanouškům se to může zdát, jako plýtvání jeho talentem. Mortensen se domnívá, že to dodalo jeho kariéře tu poslední podporu a proslavilo to jeho jméno natolik, že studia jako Disney do něho chtěli investovat a dát jeho jméno nad titul filmu, i když ani Hidalgo ani Alatriste nestály za to úsilí.

Pak se na obzoru objevil Cronenberg, a přinesl dvě role, které Vigga Mortensena obnovily. V Dějinách násilí se Mortensen vrací ke své dualitě jako vlastník maloměstského bistra, který skrývá svou tajnou minulost. Oskarové zvěsti zabzučely, ale Akademie měla jiné plány. Díky Eastern Promises, druhé spolupráci s Cronenbergem, se zdá, že není možné dál ignorovat talent tak zralý a vypracovaný, že se zdá, jako by Mortensen mohl z ničeho nic kráčet po vodě. Jeho Nikolai je chodící záhada a jeho dvojakost mystifikuje ostatní postavy. Rozumíme mu? Když sedí, jako nově korunovaný boss ruské mafie, ve své osamělé vznešenosti, víme to? Mortensen je jako herec schopen současně zevnitř rozzářit svou postavu a při tom naznačit ironický odstup. Vkrádá se dotek arogance, ale nic rušivého, jen diskrétní poukázání, že talent v těchto letech divoce roste. Pokud Mortensen v únoru nedostane Oscara, on i my s tím budeme moci žít. On moc dobře ví, že tohle není způsob jak změřit talent. Pokud ho dostane, tak ho dostane, ale jeho cesta vzhůru je skutečnost. Po dvaceti a dvou letech je považován za jednoho z Hollywoodu, sám sebe nosí se sebejistotou, účastní se s nesporně liberálním pohledem politických debat, vydává své knihy, bez výmluv vystavuje své obrazy a cituje Whitmana a Kanta, kde jen může. Užívá si života. Muž, který našel své poslání.