Outsider

Autor: Roland Huschke
Zdroj: NEON
Datum: Leden 2008-03-17
Překlad: Vig, Viggi

Jeden by nebyl zdvořilý, navíc je tolik důležitých věcí, které by upoutaly pozornost na filmovou hvězdu, ale především....jeden by dal přednost upřenému pohledu Viggovu, zatímco se vám třesou ruce. I když mluví tak zlehka a vypadá tak jemně skrze jeho ledově modré oči, stejnak působí tak pozoruhodně, tak překvapivě......nosící enormní knír motorkáře, který má doufejme jen kvůli nadcházející roli ve filmu. Fotbalový dres argentinského klubu, v kterém pustí do luxusního hotelu v Beverly Hills jen málokoho, dokonale umístěný důlek na jeho bradě - dokonce více než kdy jindy působí Mortensen jak ze staré školy. Vypadá spíš o 10 let mladší, ne jako 49letý. Jestliže ale kouknete na jeho nohy, dostane se vám jistého zklamání, jsou dnes zahaleny v ponožkách, ačkoliv je známé, že při rozhovorech jsou vidět, protože je bosý. A hle Viggovo malé tetování na jeho zápěstí - skromné "H".

Je toto slavné tetování, které mají ostatní členové bratrského obřadu Pána Prstenů?

Ne. Nikdo nedostane příležitost k tomu, aby ho viděl, protože je to vzpomínka na filmování na Novém Zélandu a je pouze pro nás. "H" je díky Henrymu - mému synovi. Mám to tetování pro pocit jeho přítomnosti ve chvílích, kdy jsme oddělení. Je to praktičtější, než držení fotografie v ruce.

Stále bydlí doma?

Ne ne, je mu už devatenáct a už opustil své rodné hnízdo. Stále jsem si ještě nezvykl. Pro rodiče je velmi těžké vidět, když se vaše dítě stěhuje pryč, víte, Henry je nejen můj synek ale také nejlepší poradce a nejlepší přítel. Bez něho bych nikdy nebyl ta, kde jsem, nenatočil bych nikdy Pána Prstenů, protože jsem to nečetl. Řekl mi tehdy: "Tuhle příležitost nemůžeš ignorovat".

Nalézáte v něm nějaké své vlastnosti?

My oba chceme ovládat naše vlastní životy. Jsem pyšný na to, že následuje tuto kuriozitu. Jeden den se zajímá o umění, pak o historii, pak o přírodní vědy. Doufám, že si dává na čas s tím, aby našel tu svou cestu. Mladí lidé jsou dnes nuceni příliš brzy uspět, ale zároveň jejich duše potřebuje čas hledat. Bylo mi téměř třicet, když jsem teprve začal jednat vážně. Kdybych věděl, jak dlouho potrvá, než se naučím co obnese vydělat si na živobytí touto cestou, vzdal bych to.

Dal sis dost načas ve svém mládí, abys našel svou vlastní cestu?

Měl jsem štěstí a smůlu k tomu, abych vyrůstal v různých zemích. Strávil jsem většinu svého dětství v jižní Americe, a to ještě předtím, než se rodiče přestěhovali do New Yorku, když mi bylo jedenáct. Kulturní šok byl značný. Nikdo neměl potuchy o fotbalu, nikdo nemluvil španělsky, pouze jeden jediný černoch žil v celé oblasti. Během této doby jsem se stal osamělým člověkem, kterým jsem vlastně doposud,....zatímco Henry je velice společenský.

Jak se jako osamělá osobnost můžete pohybovat v branži, kde je toliko zapotřebí spolupráce?

V práci jsem součástí týmu a respektuji řídící jako režiséry. Ale v soukromém životě dávám přednost tomu, být sám. Naštěstí mne fotografové v LA nechávají o samotě, protože mne mohou fotit pouze v supermarketu s taškou. Má práce vyžaduje, abych do ní vložil enormní množství své energie, proto zbytek života musí být uvolňující. Pokud, bych vždy vzplanul plnou energií, nebyl bych ani šťastný, ani užitečný pro svou rodinu.

Mortensenovo ztotožnění s jeho rolemi hraničí s únikem od reality. Během natáčení Pána Prstenů nosil svůj meč po restauracích a někdy zůstával i v lese. Předtím, než začal V Budapešti natáčet nacistické drama Good, navštívil tucetkrát Berlínskou filharmonii, jelikož jeho postava miluje klasiku. A to vše potom, co ho režisér David Cronenberg obsadil do jeho nového filmu Eastern Promises, jako člena ruské mafie v Londýně, po neuvěřitelném thrilleru A History of Volence, který se tak jako Eastern Promises týká mafiánů. Přesto nechce být viděn jako princip/metoda herce. "Každý z herců má svůj postup, svou metodu."

Jak jste se dostal do ruských kruhů?

Když jsem dostal tuto práci, prostě jsem nasedl do letadla směr Moskva. Pokoušel jsem se přizpůsobit se okolí, chozením tam a zpět ulicemi a to po dobu několika hodin, také jsem jezdil metrem a pozoroval tamní lidi. Během pobytu v Rusku jsem docestoval až na Ural. Po cestě jsem se setkal s lidmi se stinnou minulostí, kteří mne například zasvětili do tradice tetovování na těla kriminálníků. Nebylo to jako pro výzdobu, ale mělo to symbol uvnitř jakési hierarchie. To mne velmi obšťastnilo.

Nebyl jste k poznání?

Jsem docela dobrý v tom, udržet si skrytou identitu.

Takže svůj osobní prospěch čerpáte ze zkušeností získané svým vlastním výkonem?

Nemůže to být oddělené. Nejsem popoháněn penězi nebo slávou, ale žízní po znalostech. Pro EP jsem usínal s ruskými magnetofonovými páskami, nebo jsem během dne a po celou polovinu roku sledoval, přes družici, ruskou TV stanici. Ne vždy jsem všemu porozuměl, ale naučil jsem se jazyk a to tím, že jsem byl jím neustále obklopen.

Když skončila produkce, setřásl jste ze sebe všechno jen proto, abyste se připravil na další projekt?

Ne, nesu si spoustu nostalgie, kolem všeho. Role, města, kolegy. Někteří herci si stěžují, že nemohou své role odložit, ale já si je chci uchovat, pokud to jen jde, protože vzpomínky časem vadnou. Takže proč spěchat s tím, abyste je vymazali? Říká se, že každý hřích zanechá stopu, což platí i o pamětihodnostech.

Zmínil ses předtím o penězích: Co dalšího sis dopřál kromě nahrávek s ruštinou?

Dokonce ani nejezdím autem. Což ze mne dělá v LA cvoka, věřte mi. Šetřím peníze pro svou rodinu. Nebo investuji do své společnosti, kde publikuji své další věci a distribuuji je podle svého.

Další věci. To jsou CD, na kterých samouk Viggo Mortensen hraje na klavír. Knihy s jeho básněmi, výstavy jeho obrazů nebo fotografií, před kterými fanoušci čekají 10 hodin na otevření. Trpělivě rozdává autogramy právě tak dlouho. Donedávna se také pokoušel odpovídat na každý dopis osobně. „Ale už toho bylo příliš mnoho, je mi to tak líto. Kdokoliv si sedne, aby někomu sdělil něco osobního, zaslouží si odpověď.“ Tak dostal ve své práci přezdívku „No-ego Viggo.“ O čemž se hned přesvědčíte, když kdosi zaťuká na dveře právě uprostřed interview. Hotelová služba. Pro něho důvod popovídat si s číšníkem pár minut španělsky.

Je pravda, že jsi odmítl pozvání do členství Akademie?

Ano, ale nechci, aby to bylo špatně pochopeno jako neúcta. Leží přede mnou povinnosti. Večeře, oficiální přivítání, Oscary samotné. S tímhle, bys byl mnohem více součástí téhle mašinérie. Mám dost starostí s tím od toho utéct.

Jaké to pro tebe je, být v bulvárech považován za sex symbol?

Je to jeden ze zvláštních aspektů mého života. No, moje maminka to čte ráda. Já však vidím jen mechanismus médií, která prodávají své produkty lépe se seznamem 50 nejúžasnějších svobodných mládenců než s příběhy nejlaskavějších klempířů z Manchesteru – to by bylo jistě daleko poutavější.

Vidíš něco pozitivního na své popularitě?

Jistě, úspěch Pána prstenů mi umožnil pracovat s výjimečnými režiséry jako je David Cronenberg.

A mimo filmový průmysl?

Nejsem člověk, který dělá velké proslovy. Jednou jsem byl v talk show po tom, co začala invaze do Iráku, a měl jsem na sobě tričko, na které jsem si napsal „Už žádnou krev kvůli ropě.“ Následně udělal tisk kolem mě hrozný povyk. Nechtěl bych takovou zkušenost znovu. Ačkoliv členy současné vlády vidím jako sociopaty bez morálních hodnot a společenského svědomí. Ale kdo ne?