Zdroj: Morgenavisen, Jyllands-Posten
Datum: 19. říjen 2008
Autor: Jette Hansen
Překlad: Rosen (eng), Vig (cz)

Dánsko-americká hvězda Hollywoodu je unavená z nekonečných promo cest, které doprovázejí jeho práci. Tohle je důvod, proč si bere alespoň jednou do roka dovolenou. Tuto sobotu (20. 10. 2008) otevře v Roskilde výstavu a hned v pondělí slavil 50.

On nás normálně nechce uvést. Nebo nechce poskytnout interview. Každopádně už nechce natočit žádný film.

Zatímco fotograf a novinář vcházejí do Palaelojen (Roskilde) Viggo mortensen leží na podlaze. Místo, které do roku 1536 králové Dánska užívali jako své sídlo. Že by návrat krále? Nebo je to možná "jen" tvrdohlavý umělec, který zůstává na podlaze a nechce být rušen.

Oblečen v tričku, džínech a ponožkách...později s velkými dírami. Na hrudi červeného trička má nápis "Maďarsko", což je dar od natáčecího štábu, s kterým pracoval v Maďarsku na filmu "Good".
Přestože jsme v pokoji již více než 5 minut, nevěnuje svou pozornost nikomu dalšímu než své manažerce a svému umění. Nakonec naší přítomnost přeci zaznamenal.

"Nemohu dělat víc než jednu věc najednou", gestikuluje Viggo. Chce prostě dělat jen svou práci.

Je to práce. Psaní básní, focení, malování a uspořádání výstav je pro něho stejně důležité jako herectví. Ne-li více. Nebo tak nějak důležitější.

Jako Hollywoodský herec vydělal Viggo Mortensen spousty peněz. A nepotřebuje je. Kromě toho všeho má na starosti finanční otázku nakladatelské společnosti, kterou před 6lety založil. Perceval Press specializované nakladatelství, které uveřejňuje knihy, v které nikdo jiný nevěří.

"Posledních pět až sedm let jsem dělal dobře, že jsem natáčel filmy. To znamená, že jsem také mohl dělat i jiné věci", říká Viggo potom, co otočil svou pozornost k nám. Osoba, která se na první pohled zdála být obrácená dovnitř a daleko teď přímo vře a jedná tepleji a mile.
"Ale v každém případě opustím svět filmu - přinejmenším na chvíli. Plánuji, že se tomu stane velmi brzy", deklaruje, ale zároveň zdůrazňuje, že dokončí propagaci filmů, které natáčel minulý rok.

Filmy na kterých pracoval, tedy Good, Appaloosa a Road. Filmy, které byly vysoce hodnoceny zahraničními filmovými kritiky, kteří na oplátku předpovídají ocenění.

Ale to se Mortensena netýká. Již delší dobu nebude mít sílu na propagaci dalších filmů-
"Může to vypadat jako vzrušující, ale ve skutečnosti sedím v hotelovém pokoji a dokola mluvím s lidmi celý den. Spím během cestování ze země do země a tak to může být dlouhé", říká Viggo.
Chce si užívat života a mít více času pro sebe, což mu tak jako tak dá příležitost k dělání něčeho jiného. No a pak by se k herectví jistě rád vrátil.
"To bylo velmi dávno, ale bylo to zábavné a skončilo to, jakmile jsem se vrátil na filmovou scénu. Žádné nekonečné promo cesty po dobu tří až čtyř měsíců", říká Mortensen a s touto myšlenkou vypadá unaveně.

Také doufá, že by mohl žít ze svého umění. Umění nedokáže nahradit práce na filmech. To znamená, že bude muset veškeré zisky z prodeje obrazů, knih, fotografií ukládat na svůj účet. v dnešním světě, Mortensen obvykle daruje nemalé peníze na různé organizace. Přebytky výstavy v Roskilde putovaly na "Dyrevćrnet" (společnost za záchranu zvířat) tady v Dánsku.

S kariérou ve filmovém průmyslu je více prostoru pro uspořádání výstav, jako tady v Roskilde. Mortensen pojmenoval tuto výstavu "Sadanset", protože to charakterizuje, jak člověk vidí svět - jak Viggo vidí svět. Sadanset = takto viděný.

192 menších fotografií charakterizujících na zdech Palaelojen. Jsou nalepené na dřevěných deskách, překryté plexisklem. Visí s přibližně 1,5cm vzdálenosti, ve dvou rovných řadách. Nemají žádné rámy, aby nezničily základní představu pana Mortensena. Zkusit vytvořit spojení mezi snímky. Dohromady mají tvořit dojem spojení běžnou řadou, tedy jakousi perspektivu, která je tvořena od jednoho obrazu k druhému.

"To je to, co já na tomto světě shledávám jako zajímavé. Celek. Z blízka si můžete všimnout detailů, ale z delší vzdálenosti uvidíte ten celek", říká Viggo Mortensen.
Konverzace o Sadanset ho povzbudila. Mortensen nám horlivě ukazuje fotografie. Mluví nahlas a gestikuluje, zatímco vypráví historii a původ jednotlivých fotografií. Jedny jsou nafocené v Argentině, jiné v Maroku, další na jiném konci světa. Některé jsou nafocené v souvislosti s filmem, jiné na dovolené v Dánsku.
Sadanset ukazuje znázornění krajin, zvířat, lidí, vzduchu a oblohy.

"Všichni jsem spojení", (oblíbená věta: we are all connected, pozn. Vig), usmívá se Viggo a lituje, že je jeho dánština tak trochu zchátralá. "Za dva to bude lepší", slibuje a směje se nahlas.

Nápad s touto výstavou dostal, když se díval na svoje snímky a objevil, že dva z nich na sebe navazují. Začal se o to zajímat a během dalších 14 dnů pracoval s hromadou fotek, aby nalezl další snímky, se kterými by mohl pokračovat v řadě a skládanku dokončit.
Zařadil zde také 5 fotografií z dříve vydané knihy. 5 fotografií, které jsou velmi podobné, ale každá z nich vznikla za jiných okolností. Fotky skrze umělce ukazují, jak jsou lidé a příroda spojení. "To je to, jak vidím svět a jak je ke mne připojen. To co si z toho publikum odnese je v mých rukou", říká umělec, který již publikoval už několik knih s vlastními snímky a poezií.

Mortensen není v tomto druhu umění nováčkem. Ve skutečnosti fotil už jako 13-14letý.
"Život je krátký a obrázky jsou cestou, jak si uchovat své vzpomínky," říká, zatímco se rozhlíží kolem sebe po mnoha obrázcích.
Fotografie jsou momenty, sám fotil z letadla i na zemi. Jsou abstraktní a jsou také konkrétní, ale skrze umělce nejsou všechny ostatní nestejně vzrušující.
"Některé fotky jsou dobré, i když jsou osamocené. Jiné nemusí být až tak zajímavé", jak sám soudí a pokračuje, "ale výsledek je pro mne velmi důležitý."
Je to vůbec poprvé, co Viggo uspořádal výstavu a celek samotný je pro něho důležitější než jednotlivé fotky. Dřívější výstavy byly na Islandu, v Robert Mann Galerii v New Yorku a v museu Photoart v Odense.
Práce s celkem znamená, že Viggo má jisté obavy na reakce okolí, ale když fotograf dá na svůj profesionální názor, vypadá velmi ustaraně.
"Takže vy si myslíte, že je to zajímavé?" Viggo se usměje a jde si dát ven jednu rychlou cigaretu.

Když znovu vstupuje, má na hlavě čepici přes své dlouhé vlasy. Je červenomodrá. Stejně barevná jako jeho fotbalový klub San Lorenzo, Mortensenův milovaný klub z Argentiny.
Fotbal je mu velmi blízko u srdce, sám taky trochu hraje. Kromě toho tedy, že píše básně, hraje jazzovou hudbu a maluje. Podle sebe i dobře vaří a ochotně sám myje nádobí.
"Někteří by mohli říci, že jsem lepší kuchař, než malíř", říká a hlasitě se řehtá.
"To mi ale nezabrání, abych toho nechal a neužíval si to", vtipkuje.
Původně měla být výstava v Roskilde přehlídkou Mortensenových maleb, ale nemá dostatek času k jejich dokončení právě kvůli propagacím jeho posledních filmů.

I když Mortensenův čas utíká rychle jako život ve vesmíru, nevzrušuje ho to. Zítra dosáhne svých prvních 50 a stane se to bez jakéhokoliv povšimnutí. Na druhé straně je vděčný za každý svůj rok.
"Ano, s věkem cítím, že jsou pro mne věci pomalejší a potřebuji více spát", říká Viggo a očekává, že své narozeniny bude slavit se svou dánskou rodinou.