Konec světa, hnací síla otce a syna

Erie, Pennsylvania – Pulitzerovou cenou oceněný román „Cesta“ Cormaca McCarthyho se odehrává na světě, který kvůli nevysvětlené katastrofě směřuje ke svému konci. Obloha je šedá, řeky jsou černé a z barev se staly už jen vzpomínky. Krajina je přikrytá popelem a ve vzduchu neustále padají k zemi saze. Města jsou zničená a opuštěná. Cesty jsou pokryté spálenými a roztavenými těly, jejich sny, jak napsal McCarthy: „pohřbené v jejich seškvařených srdcích.“

Pro tým, který právě ukončil natáčení filmové verze „Cesty“ – společné produkce 2929 a Bob Wenstein’s Dimension Films, která přijde do kin v listopadu – to znamená převracení naruby běžných filmových pravidel. Špatné počasí bylo dobré a naopak. „Trochu mlhy, trochu mrholení – to jsou dobré dny,“ poznamenal vedoucí filmových speciálních efektů jednoho pozdně dubnového rána, zatímco tým točil některé z finálních scén v knize, na neudržovaném břehu jezera Erie. „Dnes je špatný den,“ dodal, potřásaje hlavou a pošilhávaje.

Obloha byla modrá, slunce tak jasné, že se členové týmu mazali opalovacím krémem. Vánek odnášel pryč mlhu slabě vypouštěnou z kouřové mašiny. Ještě horší je však všude rašící zelená tráva a pupeny na stromech. Někteří z týmu měli ručně olámané malé stromky, ale zbytek bude muset dodělat digitálně Mr. Forker, který má rovněž za úkol nahradit oblohu.

„Cesta“ se začala natáčet na konci února převážně v okolí Pittsburghu, později se zastávkou v New Orleans a pro postprodukci je plánovaná zastávka na hoře svaté Heleny. Producenti si vybrali Pennsylvanii, vysvětluje Nick Wechsler, jeden z nich , protože je to jeden ze států, který dává daňové úlevy filmovým společnostem a hlavně protože nabízí post-apokalyptickou scenerii: opuštěná uhelná pole, zchátralé části Pittsburghu, větrné duny. Chris Kennedy, produkční designér, dokonce objevil vyhořelý zábavní park v Lake Conneaut a osmimílový úsek uzavřené silnice doplněné o tunely, ideální pro filmování scén, kde jsou otec a syn, hlavní postavy příběhu, pronásledováni gangem kanibalů cestujícím v náklaďáku.

Režisér „Cesty“, John Hillcoat, , nejvíce známý díky „The Proposition“, je Australan a mnoho členů týmu je taktéž z Austrálie. V rozhovoru k filmům „Mad Max“, australským post-apokalyptickým thrillerům s Melem Gibsonem, vyšlo mnoho najevo a ne příznivě. Tým vidí tyhle filmy, odehrávající se ve světě motoristů z budoucnosti, jako antimodel: jako smyšlenou, fantaskní verzi konce světa, ne jako je ta ponurá, až příliš přesvědčivá verze McCarthyho.

„To, co je na Mc Carthyho knize tak dojemné a šokující je, že je to tak uvěřitelné,“ řekl Mr. Hillcoat. „Takže to, co jsme chtěli, je jistý zvýšený realismus, na rozdíl od filmů ‚Mad Max‘, které jsou celé jen nadnesená představa a atrakce. Snažíme se vyhnout klišé apokalypsy a utvořit spíše přírozenou pohromu.“ Nepředstavuje si hlavní postavy jako šílence v nepraktických motorkářských oděvech, dodává, ale jako bezdomovce. Nosí nalezené, různě kombinované oblečení a vrstvy igelitových pytlů jako izolaci.

Scénář pro „Cestu“ od Joea Penhalla, je povětšinou extrémně věrný McCarthyho příběhu otce a syna putujících v osamění zničenou krajinou a snažících se udržet naživu myšlenku dobroty i civilizace – ohně, jak to nazývají. Scénář zvětšuje a rozvíjí ve flashbacku roli mužovy ženy (kterou hraje Charlize Theronová), která v románu brzy mizí – raději volí sebevraždu než vizi smrti hladem nebo ještě něčím horším. A samozřejmě scénář postrádá McCarthyho vysoký, téměř biblický vyprávěcí styl.

Něco z toho by mohlo být naznačeno vzezřením filmu, říká Mr. Hillcoat, ale povaha pout mezi mužem a synem, kteří, jako v knize, mluví k druhému stručně a v obtížných okamžicích, musí hlavně vyzařovat z hereckých výkonů.

Viggo Mortensen, který hraje otce, říká to samé. „Je to příběh lásky, který je zároveň zápasem vytrvalosti,“ vysvětluje a rychle dodává: „Myslím to v kladném smyslu. Jsou na obtížné cestě a otec se v zásadě učí od syna. Takže kdyby to mezi otcem a synem nefungovalo, tak nebude fungovat celý film. Na ostatním nezáleží. Nikdy by to nebyl dobrý film. Ale když v něm hraje Kodi, je tu šance, že to bude extrémně dobrý film, možná dokonce ohromný.“

Kodi je Kodi Smit-McPhee, jedenáctiletý Australan, který hraje syna a převálcoval všechny, když se o roli ucházel, velice snížil úzkost, kterou měli filmaři, když obsazovali dítě.
Někteří z týmu o něm mluví jako o „Cizinci“ kvůli jeho podivnému, téměř podivínskému způsobu, jakým v momentě změní přízvuk a přemění se ve filmovou hvězdu. Několik dní po filmování vrcholné, emocionální scény, byli lidé na placu stále udiveni Kodiho výkonem. Pár jich říkalo, že měli oči vlhké jen při sledování monitoru a museli si nenápadně prstem zamačkávat slzy za svými slunečními brýlemi.

V románu mají otec se synem vztah, který je jak něžný tak praktický; snaží se přežít navzdory nevelkým vyhlídkám a není příliš času na malicherné klábosení. Oba, Mortensen i jeho kolega, se mezi hraním chovají velmi podobně. V Erie, zatímco Kodiho otec byl na krátký čas pryč, se Mortensen, jenž má vlastního odrostlého syna, přestěhoval ze své soupravy do Kodiho místnosti, kde spolu skákali na postelích. Během natáčení Mr. Mortensen, Kodiho ochránce, měl obavy například, aby ho netahal a nevláčel příliš tvrdě, ale rovněž ho bral i jako sobě rovného, kolegu profesionála, který má velmi odlišný způsob práce.

Když jednou vyleze z přívěsu, Mr. Mortensen zůstává ve své postavě celý den – vousatý, vyzáblý, zbědovaný a citově napjatý, tu a tam o samotě odcházející na cigaretu. Kodi na druhou stranu oblečený ve svetru, vlněné čepici a kalhotách, pro něho příliš velkých, chodil mezi natáčením kolem a mumlal si. Také byl zaměstnaný soutěží v šermování a lámání klacků s Jimi Johnsonem, video asistentem a operátorem.

Pro scénu, ve které otec nese syna na ramenou stíhaje po písčité silnice muže, který jim ukradl jejich věci, Mr. Mortensen sprintoval kolem jako vítr, a běhal na místě, aby vypadal zadýchaný a vyčerpaný. Kodi se pak jednoduše na příkaz proměnil v ochablého a Mr. Mortensen ho chňapl jako pytel.

Další scéna – ve které otec a syn dopadnou zloděje a otec ho donutí svléknout se a nechává ho nahého a mrznoucího – zabrala věčnost. Jako sousedé při budování stodoly, členové štábu vztyčovali přístřešek pro dojem stínu na konci světa a o chvíli později, když se slunce posunulo, ho museli posunout. Během čekání Mr. Mortensen přišel zpět a rozmrzele studoval monitor. Kodi, mezitím, vyhrabával písečné brouky, a ukazoval jednoho zvláště vypaseného Mr. Mortensenovi.
„Vypadá, že by byl dobrý k jídlu,“ říká Mr. Mortensen a není tak úplně jasné, zda žertoval, nebo mluvil jako člověk, který má hrát hladového.

Zloděje hrál Michael Kenneth Williams (Omar v „The Wire), jeden z herců zvučného jména, který se na krátkou chvíli objeví ve filmu. (Robert Duvall hraje starého umírajícího muže, a Guy Pearce je další otec putující se svou rodinou.) Mr. Williams brilantně improvizoval, zatímco si sundával své hadry a igelitové pytle a prosil o svůj život způsobem, kterým si získal chlapce na svou stranu. Když bylo po prvním záběru, ještě před tím, než se sem stihl dostat asistent kostyméra, Mr. Mortensen přispěchal pomoci Mr. Williamsovi posbírat své svršky a znovu se obléknout.

„Je to dobrý herec,“ řekl Kodi.
Mr. Mortensen řekl, „Jo, je dobrý, že?“

Zbytek dne odtikával pomalu, způsobem, který připomínal, že filmování může být poslední známkou řemeslnické práce 19. století: hodiny a hodiny zachycování toho, co na plátně bude trvat jen několik minut. Když Mr. Hillcoat ohlásil konec, vyčerpaný Mr. Mortensen zamířil do přívěsu s makeupem, kde servíroval víno ze skrýše, kterou si tu udělal. Za chvíli, jeho tvář vydrhnutá od špíny, jeho tváře trochu zardělé, Kodi před odchodem Mr. Mortensena objal. Mr. Mortensen ho políbil na čelo.

„Bylo těžké tomu dnes dát nějaký rozměr kvůli slunci,“ říká Mortensen, když míří ke svému přívěsu vyzdobenému transparentem Mets, dresem Montreal Canadiens a vlajkou San Lorenza, argentinského fotbalového týmu. „ Ale Kodi byl vyrovnaný jako obvykle. Neuvažuji o něm ani jako o dítěti. V tomhle filmu udělal věci, které jsem neviděl dělat nikdy nikoho jiného. A je spousta dospělých herců, kteří nikdy nemají chvíli, jako má on každý den. Nemohu říci, že bych někdy pracoval s lepším partnerem.“

Zastavil se, aby popadl hamburger, žádnou housku, z cateringového stolu a po tom, co zhltne půlku dodává: „Beru Kodiho jako přítele. Jsme jako dlouholetý manželský pár. Takové je naše přátelství.“