Herec, básník, muzikant a vždy nádherně provokativní. Napůl Dán, napůl Američan, napůl Argentinec. To je Viggo Mortensen. A není pochyb, že ho Hollywood hýčká: letos překonal svůj vlastní rekord natočením tří filmů za šest měsíců. Kromě toho, se snaží udržet velmi neobyčejný vztah se Španělskem. V tomto rozhovoru se dozvídáme, proč spaní s ním může znamenat, že se každé ráno budete probouzet vedle jiného muže.

Viggo Mortensen přichází pozdě. Má na sobě modré kalhoty a tričko svého nejmilovanějšího týmu San Lorenzo de Almagro, jehož vlajku rozvinuje jako ochranný plášť a která se bude v rohu vyjímat po celou dobu našeho setkání. Omlouvá se za zpoždění, slibuje, že nám bude věnovat více času, než na jakém jsme se domluvili a snaží se nás odškodnit tím, že se své tašky vyndává tři nebo čtyři krabice alfajores (tradičního Argentinské cukroví), které rozprostírá po stole, zatímco jim přisuzuje vinu za své zpoždění:
„Přišel jsem pozdě, protože jsem byl tohle nakoupit.“ Tváří v tvář tak sladké snaze nás utišit si nikdo nestěžuje.

Co dalšího nosí ještě ve své tašce? Nechává nás to vyslídit: další tričko, CD Estonského hudebníka Arvö Parta a poslední produkt svého vlastního nakladatelství Perceval Press. A další hudbu: Time Waits For Everyone, vlastní Mortensenova klavírní nahrávka, která bude hrát jako hudební kulisa během našeho rozhovoru v jemné španělštině s argentinským přízvukem, občas narušené jinými jazyky, na které přijde řada: angličtina, francouzština, švédština, ruština, italština a dánština.
Mortensen je muž mnoha stránek. Herec, fotograf, básník, vydavatel a hudebník. Otec, přítel, milovník/milenec a bystrý pozorovatel světa. Spát s ním musí být povzbuzující, nejen z těch zřejmých důvodů. To znamená, podle něho, že se probouzíte každé ráno vedle někoho jiného.

Proč si zdrženlivý muž, který nesnáší všechno, co přináší sláva, vybral tuhle profesi, aniž by vypadal hloupě?
„Protože my herci jsme trochu blázni. Rád čas od času zajdu na nějaký ten večírek, ale nedělám to proto, abych se předváděl. Nemám nic proti těm, kdo vyhledávají záři reflektorů, ale když se předvádíš, buď opatrný. Nemůžeš si pak stěžovat, když tě nenechají na pokoji.“

Je úspěch protilátkou proti strachu, nebo ho naopak přikrmuje?
„Já se bojím pořád a vždycky budu. Pokaždé, když dokončím natáčení, pomýšlím na to vzít si nějaký čas na přípravu, než se pustím do dalšího. Ale někdy projekty přicházejí rychleji, než si myslíte, tak jako se to stalo s Appaloosou. Hned po tom jsme začali pracovat na filmu The Road, podle románu Cormaca McCarthyho, který režíruje Australan John Hillcoat. Tohle na strachu přidalo. Kdybych neměl na začátku filmu obavy, cítil bych se podivně.“

Herci se právě podařilo získat termosku s horkou vodou: „Chtěl byste vyzkoušet maté?“ ptá se.

Odkud cítíte, že pocházíte?
„Narodil jsem se v New Yorku (20. Října 1958), žil jsem z rodinných důvodů v Argentině a v Dánsku. Díky přátelům a času, který jsem strávil tady, se cítím jako doma ve Španělsku. Ale momentálně mám domov v Los Angeles. Podle pasu a občanství jsem Američan. Stejně tak bych mohl mít argentinský pas. Nestarám se o to. Kéž bychom nemuseli používat vůbec žádný!“

Asi je to náhoda, ale děje se, že všichni vaši přátelé jsou umělci. Exene Cervenka, vaše bývalá žena, a matka vašeho syna Henryho, zpívá, maluje a píše. Cítíte nutnost obklopovat se kreativními lidmi?
„Nikoliv nutnost. Vycházím dobře s lidmi, kteří dělají věci. Moji bratři jsou geologové, ale pracují v mém nakladatelství Perceval Press. Hrají na kytaru a jsou velmi kreativní. Nejsem pořád obklopen umělci, ačkoliv většina mých přátel je. Umělec je ten, který pozoruje, filtruje a pak něco vyjadřuje.“

V procesu filtrování může být vždycky manipulace. Španělský psychiatr Rojas Marcos řekl při jedné příležitosti, že je nemožné žít bez malé dávky sebeklamu.
„Všichni lžeme jeden druhému i sami sobě; každý den se ukazujeme světu v jiném světle. Vstanete a podíváte se na sebe do zrcadla, vyčistíte si zuby, vyberete si oblečení, uvaříte si kafe…Aniž byste o tom přemýšleli, vytváříte člověka se svou vlastní osobností, který je jiný, než byl ten včerejší a kterého ukazujete první osobě, kterou uvidíte. V jedné písni skupiny X (skupiny mé bývalé ženy) je jedna velmi dobrá fráze: ‚Život je hra, která se mění, zatímco hrajete.‘“

Troufám si dát vám velmi vysoké hodnocení za intelektuální kapacitu. A co emocionální inteligence?
(Zatímco si balí další cigaretu, dělá pauzu, aby si to promyslel.) „Nevím, co to doopravdy znamená. Způsob jakým ovládáte své emoce? Opravdu vypadám tak uspořádaný? Ovládám ten chaos, který mě obklopuje, ale když přijde na emoce, je to v pytli.“

K tomu kontrolovanému chaosu, myslíte si, že vychováváte syna lépe, než jste byl vychováván vy?
„Když se stanete otcem, naučíte se být synem a opakujete všechny ty věci, které jste předtím kritizoval.“

Musí být těžké být synem Aragorna a punkové zpěvačky.
„Nastavili jsme normu tak vysoko, že se mohou cítit ztracení, podřadní, nevím. Nemyslím si, že by se můj syn tak cítil. Pokud jeho matka a já jsme někdy něco udělali dobře, nikdy nebyl pod tlakem ohledně věcí, které dělal, nebo nedělal. Cestujeme s ním, ukazujeme mu věci a probouzíme v něm zájem o věci. Henry odpovídá, protože on je velmi neobyčejný člověk. A protože s ním zacházíme jako z osobností, ne jako s někým, kdo je: ‚syn toho a toho…‘ Se spoustou lásky a jako s jedinečným lidským stvořením.“

Ví, co by chtěl v životě dělat?
„Pracoval na několika filmech, má talent pro hraní. Dobře píše, ale nezkouším ho povzbuzovat nebo měnit jeho úmysly být básníkem, i když vím, že je velmi obtížné vydělat si na živobytí jako spisovatel. Je mu teď 20 a snaží se najít si svou vlastní cestu.“

Teenagerovské období je za vámi. Vaše závěry?
„Nikdy nebudete jeho partnerem. Můj syn je velmi milující, ale jednoho dne ukončil rituál našeho pátečního večerního filmu s tím, že raději chce jít se svými spolužáky. To vám zlomí srdce, ale musí se to stát. Máte děti?“

Desetiletého chlapce, který mě požádal o váš autogram, podepsaný Aragornem.
Herec přijímá bílý list papíru, půjčuje si pero a píše lehce nakloněnými písmeny: „Pro Juana, se vší láskou od Aragorna, Alatrista a Vigga.“ Je čas vrátit se k focení. „Budeme pokračovat později, OK?...“ říká a plný života odchází nahoru po chodech.

A tak jak řekl, vrací se po hodinách blýskání fotoaparátů. Říká nám, že přešel bez přestávky z promote akcí Eastern Promises k natáčení Appaloosy, kterou režíroval Ed Harris a kde hraje spolu s Renée Zelwegerovou, Jeremy Ironsem a opět s Ariadnou Gil. Premiéra ve Spojených státech my měla být 3. října.
Tenhle příběh o ruské mafii nám zanechal obraz Vigga s ruskou duší a tělem pro naše tužby ve scéně v lázních, kde neukazuje nic než své vlastní fyzično.

„Je velmi málo režisérů, které považuji za mistry v umění filmové tvorby a Cronenberg je jeden z nich, tak jako Buňuel nebo Carl Dreyer. Všímá si detailů a provádí své vlastní výzkumy jako šílený vědec. A zajímá se o hraní. Hodně dobrých hereckých výkonů se ztratí kvůli nedostatku vkusu některých režisérů.“

Tak jako váš, který zůstal na podlaze střižny v Purple Rose of Cairo?
„Je to, jako bych v tom filmu nikdy nebyl. Myslím si, že je to pro Woodyho Allena běžný způsob tvorby filmů. Zahodí spoustu materiálu. On vlastně skoro natáčí ten samý film dvakrát.“

Jste opravdu ve formě. Dělá vám věk starosti?
Věk ne, je mi padesát let, ale čas mi dělal starosti, už když jsem byl dítě. Někdy jsem se probudil a pomyslel si: ‚Jaká škoda, jednou umřu, aniž bych stihl dodělat všechny věci, které v tomhle životě mám. To mě štvalo. Nebojím se smrti; jeto hněv, že čas je omezený.“

Vypadáte jako prototyp trpělivého člověka, který pracuje v pomalém tempu beze spěchu. Jak skrýváte tyhle chvíle obav?
Já je neskrývám, já je jednoduše ruším. Spoustou energie, zvědavosti a pitím hodně maté (smích). Nepřejdeme na el Rioja?“ (španělské červené víno, pozn. překl.)

Víte, že vás nazývají bělovlasou verzí Brada Pitta?
(Projevuje lhostejnost.) „Skutečně? O tom jsem neslyšel. Nemyslím si, že by to bylo dobré nebo špatné. Neznám Brada Pitta a nemyslím si, že bych s ním měl něco společného. Tohle jsou věci, které lidé říkají, aby vám našli vhodnou nálepku.“

Viggo má rád talismany a skutečně věří v jejich sílu. Vytahuje jeden ze své tašky; jeden z těch, které podle mexické tradice ochraňují proti zkažení/korupci. Dal mu ho jeho syn, než začal natáčet Eastern Promises. Ostatně, ten film je o mafii. Teď nosí kámen, který dostal, když pracoval na Novém Zélandu.

Jste pověrčivý nebo zbožný?
„Velmi pověrčivý. Věřím ve štěstí a v tisíce způsobů jak ho přilákat. Můžu jít do mešity, nebo do San Isidoro v León Collegiate Church a sednout si tam, dokud se něco nestane. Miluju navštěvování kaplí, kostelů, míst, která mají být posvátná, a to platí i pro kino nebo divadlo. Tam kde se hraje, tam se i přijímá.“

I na fotbalovém hřišti?
„Ano, mého týmu San Lorenzo de Almagro.“

Mortensen má čestný doživotní členský průkaz fotbalového týmu, jehož barvy, modrou a červenou nosí pokaždé, kdy jen může. Prošel také jakýmsi iniciačním rituálem: vešel na hřiště a postavil se čelem k houževnatým fanouškům (kteří se nazývají La gloriosa) kteří na něho řvali: „Z k…y synu, teplý herecký gringo…tohle všechno najednou.“ Klečel na hřišti, trhal rukama trávu a začal ji jíst.

Řekněte mi, jestli je to pravda: Skutečně jezdíte autem, které jste si koupil před dvaceti lety?
„Je to náklaďák a jezdí pořád skvěle.“

Jste natolik dalekozraký, nebo si myslíte, že šetření znamená, že nedůvěřujete budoucnosti?
„Nejsem čaroděj, když přijde na finance, ale od té doby, co jsem měl nedávno velké štěstí, myslím si, že si mohu dovolit utratit nějaké peníze, částečně, tím že pomohu těm, kteří to potřebují víc než já.“

To zní jako typická dobročinnost, která čistí měšťákům svědomí.
„Já o tom nemluvím. Obvykle nemluvím o věcech, které dělám. Například pomáhám své vlastní rodině. Myslím si, že je lepší pomáhat anonymně.“

Máte vzdělání v politice na St Lawrence University (1980); jste velmi dobrý řečník, spíše bližší Eastwoodovi než Schwarzeneggerovi. Myslíte si, že byste se mohl politikou živit?
Ne, nemyslím si to. Před několika lety jsem pomohl Bobu Johnsonovi, velmi konzervativnímu člověku z chudého místa na severu New Yorku, který změnil své názory kvůli strašné sociální politice. Požádal mě o pomoc potom, co si přečetl na Internetu o mém proslovu, který jsem měl rok před tím o hrozném zdravotním systému Spojených států.“

Komu voláte, když chcete s něčím poradit?
Svým přátelům a hlavně svému synovi. Přesvědčil mě, abych vzal práci na Pánu prstenů. Váhal jsem, protože jsem příběh moc neznal a protože by nás to na měsíce odloučilo. Naslouchal jsem mu a rozhodl jsem se.“

Vzpomínáte si na nějaké pěkné prázdniny, i když byly krátké?
no, po natáčení Good (2007), mě v Maďarsku navštívil syn a cestovali jsme autem přes různá místa z filmu, navštívili jsme Auschwitz a naši rodinu v Dánsku. Velmi hezká dovolená, ačkoliv byla krátká.“

Máte přítelkyni, nebo jste zamilovaný?
„Ne. Kdybych nějakou měl, stejně bych vám to tady neřekl. Je to velmi obtížné při mém způsobu života. Musel by to být někdo, kdo by uměl hodně snést.“

Tahle fráze je vaše: „Nikdy lidi neznáte na 100%.“ Kolik procent ze sebe ukazujete vy?
„To záleží na tom, kdo stojí přede mnou. Možná jsem řekl nějaké podivné věci, ale všechno je to tak. A máte pravdu, nedovoluji ostatním, aby do mě moc viděli.“