Viggo získal svou Oscarovou nominaci za film Východní Přísliby. Teď je naopak na opačné straně zákona ve filmu Appaloosa, společně s Edem Harrisem, který tento nový western i režíroval.

Téměř kdekoliv ve filmu máte u sebe velmi velkou brokovnici. Překážela vám?
Tak zaprvé, nemám je rád. Řekl jsem si: "Óóó, ježkovy oči!, fakt musím obcházet s touhle věcí?" Myslím, že je tak 50 palců dlouhá (127cm, pozn. Vig). Stačilo ale několik dnů a zvykl jsem si, že kulovnice není přítěž, ale můj přítel. Harrisovi jsem řekl: "Jsem připraven ji nosit všude, doma, venku, dokonce i v posteli. Vždy tam bude." A Ed mi odpověděl: "Pěkně". Nejdřív se zdálo, že to zruinuje můj filmový život, ale nakonec se to ukázalo jako plus.

V přestřelkách dokáže způsobit velmi vážná zranění.
Ano, ale pokud jste byli rychlí a přesní, což je způsob těchto dnů. Nechtěl jsem násilí idealizovat. Uvědomovali jsme si, že ne vždy zasáhnete toho, na koho střílíte. I na starém západě bylo hodně minel.

Jste fanda westernu?
Myslím, že většina westernů jsou mizerné, ale co se týče herectví, za poslední léta jsem jich mnoho shlédl. Z některých jsem měl opravdu radost. Ty, které jsou jako film "V pravé poledne", jsou opravdu dobré.

V Appaloose působíte s Edem v těsném přátelství dvou kámošů, kteří si navzájem kryjí záda.
Ano, byl jsem šťastný. Takových lidí existuje v mém životě několik. Všechno co jsem dělal, nebylo zrovna Ok, ale mohl jsem počítat s odpuštěním, pochopením a tolerancí. Má definice dobrého přítele je, že dobrý přítel je ten, který dost odvážný na to, aby vám řekl pravdu, i když ji zrovna nechcete slyšet.

Jste znám jako "ten špatný" od doby, co jsem naprosto změnil svou image od shora až dolů ve filmu Východní přísliby.
Je to sranda. Když jsem začal svou kariéru, nemohl jsem žádného záporáka ani nebezpečného týpka. Jakmile ale jednou zahrajete dobrého záporáka, oni pak chtějí víc a víc takových rolí, protože to je dobrý business. Po Východních příslibech jsem dostal spoustu nabídek na role darebáků. V Appaloose jsem tak trochu ten i ten. Ve filmu je zřetelná velmi tenká hranice mezi psanci a muži zákona, protože každý z nich se ospravedlňuje násilím.

Na place jste taky znám jako osoba poněkud samotářská.
Potřebuji určité množství volného času k tomu, abych mohl psát, fotit, kreslit a malovat. Někteří lidé si jdou zdřímnout, nebo číst, pít, nebo dělat cokoliv jiného, ale mě to nutí pracovat.

Jste uznávaný umělec a fotograf a vaše práce byla přijata na mnoho výstav. Jak to porovnáváte s herectvím?
Filmy jsou plné kompromisů. Fotím, maluji a píšu, protože konečný výsledek těchto jednotlivých záležitostí je jenom na mně. Film je dáván dohromady někým jiným, na kom záleží, jestli to dopadne dobře nebo ne, nikdy to není přímé přetlumočení toho, co jste dělali.

Co ovlivňuje vás výběr role?
Myslím, že máte štěstí. Náhody se dějí. Když se vám štěstí postaví do cesty, víte, co máte dělat. Souhlasím se Sidneym Lumetem (režisér - Ďáblův advokát, pozn. Vig), který řekl něco jako: "Důsledná práce je nejlepší příprava pro náhody, které se stanou". A dějí se. A pokud jste trochu bdělí, možná byste mohl chytit pár příležitostí a využít je.