Zdroj: Diario de León (Španělsko)
Datum: 24. Května 2009
Autor: Pacho Rodríguez
Babočka: Sage,Viggi

Severoamerický herec bude od pátku k vidění v Good, pohledu na nacismus z odlišné perspektivy. Navzdory profesním projektům, má v jeho mysli León stále místo a slibuje, že se brzy vrátí. „Vrátím se do Leónu. Určitě. Mám na ten kraj spoustu vzpomínek. Tak brzo jak jen to bude možné, určitě přijedu. Znáte Miguela Ángela Nepomuceno? Obejměte ho za mě prosím.“ Máte pocit, že si s ním můžete poklábosit, ale na druhé straně telefonu je hvězda, co víc, hollywoodská hvězda.

Viggo Mortensen, všeobecně známý herec, obdivovaný, uznávaný, jenž si s radostí hýčká svou uměleckou nezávislost, takovým věcem nepřikládá váhu. A také si udržuje svou profesionalitu, se kterou propaguje film, takže zůstává u tématu propagování. Výjimkou je, pokud je tématem León, ano, pak udělá okliku v konverzaci, ale vždycky se vrátí ke Good, svému nejnovějšímu filmu. Good je zobrazením života na ostří nacistického Německa, kde celý příběh naplňuje vina.

A díky zásluhám tohoto severoamerického herce, je důkazem, že je možný i jiný typ filmu. A také je to pokus o zviditelnění projektu, který vyčnívá svou čistotou. Nemá nijak velkou reklamu, ba ani čas na velké výdaje.

Viggo Mortensen (Manhattan, 1958) je americký občan se vzhledem seveřana mluvící španělsky s argentinským přízvukem. To je napsáno záměrně. Ale pokud mluvíme o Mortensenovi jako o herci, výsledek je ještě více mnohostranný: jeho postavy nezůstanou bez povšimnutí, proslavil Aragorna v Pánovi prstenů, oslnil nás svým výkonem v Dějinách násilí a Východních příslibech a ohromil nás jako nenapodobitelný Alatriste, který přesvědčil i samotného autora Artura Pérez-Reverta a to není jen tak ledajaký počin. Tahle díla jsou jen nedávným příkladem jinak dlouhé kariéry padesáti filmů, ve kterých sdílel čas na plátně s velikány Hollywoodu. Přesto není jen tváří mediální přehlídky. Dokonce se jí neúčastní víc, než je nezbytné.

Mortensen je jedinečný člověk. Vydavatel a vlastník nakladatelství Perceval Press, cestovatel, který pátrá po kořenech svých postav, hudebník, fotbalový fanoušek: Mortensen se projevuje jako milý člověk. A můžete vidět, že jak jen může a jak to časový rozvrh dovolí, když propaguje film, dokončuje svou práci. Ale mimo film, herec, který strávil dlouhou dobu v Leónu při přípravě na svou roli Alatrista, zůstává hluboce zasažen touto zemí, kterou propagoval v nejrůznějších barvách.

Mortensen je oddaný člověk a dává to najevo. A dělá to svým nejpřednějším nástrojem, jemností. Například jasně prohlašuje, že film patří do kina. A také rýpe do rolí občanů a vlád důrazným způsobem, že být na světě vyžaduje zvláštní úsilí.

A teď se vrací ke Good, v režii Vicenta Amorima, k filmu, který definuje jako malý z hlediska rozpočtu, ale obrovský z hlediska příběhu, který vypráví. Záminkou jsou nacistické Německo a obyčejné životy, které se musí stát předmětem společného osudu.

Je tam mnoho varování. Z pocitů viny a sebezapření základních práv jedince a etických principů. A Viggo Mortensen má na starosti roli profesora Johna Haldera. Hraje ho brilantně. Scéna, ve které se obléká do nacistické uniformy, už je součástí filmové historie. Dokazuje, že je hercem, který objevuje, který jde až k pramenům aby, jak říká, vyprávěl příběh.

Jak jste přišel k této komplexní roli profesora v nacistickém Německu?
Film je založený na divadelní hře Good, kterou jsem poznal v 80.tých letech, když jsem se stal hercem, nebo když jsem se jím zkoušel stát. Je to velmi dobře napsaný příběh a zajímavá výzva, protože jsem se z ní učil, když jsem se pouštěl do své herecké kariéry a teď se ke mně dostal scénář. Tu hru jsem tenkrát viděl a zaujala mě.

Proč? Už jste uspěl v tom být dobrým hercem?
Jsou dny, kdy věřím, že jsem dobrý herec: Ale když si myslíte, že víte všechno, věříte si příliš. Ale trik je v tom, nevěřit si příliš. Když věříme, že už to máme, najednou se něco změní, co nás donutí dávat pozor.

Vraťme se ke Good, zajímají vás tyto důvěrné projekty namísto velkofilmů?
Ten film je malý, ale velice jemně propracovaný. Bez velkého ekonomického zázemí. Nemá ani velká čísla ani neobyčejné momenty a to může mít nepříjemné následky. Filmy o nacistech mají všeobecně vždycky nějakou významnou postavu nebo katarzi s dramatickým koncem. V tomhle příběhu se tohle nestane; místo toho se věci dějí ve zřejmém normálním pořádku. Výsledkem je, že člověk skončí vtažen do toho, co se děje, ačkoliv se zdálo, že je tomu odcizený a nevinný. Proto říkám, že film může být pro někoho nepohodlný.

Jsou nějaké důkazy o tomto nepohodlí, které Good může vyvolat?
Ano. V některých zemích teď k takovému vnímání dochází. Protože ti, kteří teď špatně mluví o Pinochetovi a Francovi nebo o argentinské diktatuře nebo v poslední době o Spojených státech, jsou někdy spoluviníci.

Máte na mysli pasivní spoluúčast, že?
Země, národ, pár nebo manželství, to všechno je jen koncept. Jsou to procesy, které dostávají tvar podle toho, jak přispívá každý jedinec. To, co je například Španělsko, záleží na rozhodnutích, které dělají lidé každý den každým okamžikem.

Jaký myslíte, že by měl být nějaký větší společný závazek?
To, o čem každý rozhoduje je důležité, ačkoliv věřím, že to může být malá část. Na druhou stranu, vlády mají za nejdůležitější cíl zůstat u moci. To není špatné, jenže, co kromě toho ještě dělají?

A vaše postava se zříká svých osobních a kolektivních závazků, nebo je obětí událostí?
Právě proto je ten příběh tak zajímavý. Protože toho profesora nesoudí, ale ukazuje ho jako součást toho, co se v tu chvíli děje bez odkazu na nějaké zvláštní události té doby. Dívá se na příběh tak jak se děje.

Je tam velký okamžik, když se před zrcadlem oblékáte do nacistické uniformy.
Ano, ta scéna pro mě byla obtížná, komplexní a já jsem na tom pilně pracoval, protože to ukazuje tolik z historie.

Teď už jen zbývá, aby se lidé přišli podívat na film. Proto se tolik snažíte film tak propagovat, i když vás to tolik stojí?
Je nezbytné se vynasnažit, aby se ten film neztratil. Dávám přednost tomu, aby lidé viděli filmy v kině.

Ačkoliv je to na publiku, vy vždycky přitáhnete pozornost. Jaké je tajemství vašeho úspěchu?
To nikdy nevíte. Musíte mít štěstí. Kdyby někdo to tajemství znal, byl by genius. A všichni kdo dělají filmy, by si ho najímali.

Kdy vás uvidíme v Leónu?
Přijedu do Leónu brzy. Kdykoliv budu mít pár dní volna, určitě tam pojedu. Opravdu chci. Všechny tam ode mě pozdravujte.