Zdroj: Elle
Datum: říjen 2009
Autor: Holly Millea
Překlad: Viggi

Málo herců má jeho talent, sex appeal, velké srdce…a bujnou fantazii. Viggo Mortensen, hvězda z The Road, je Muž mezi muži.

„Dneska v noci se mi zdál sen, že jsem měl sex s opicí, se samičkou šimpanze,“ říká Viggo Mortensen vážně jako nedělní kazatel. „Byl to jeden z těch snů, co se zdají tak skutečné, že když se probudíte, říkáte si: ‚To bylo tak skvělé. Kam se poděla?‘ Opravdu se mi po ní stýská. Měla načervenalou srst.“ Určitě kecá. „Nevymýšlím si. Hodně jsem o tom dnes přemýšlel, protože první co mě napadlo, když jsem si uvědomil, že se mi tohle zdálo, bylo, že je to nemravné. Je to tak? Jako bych měl sex s ovcí nebo psem. A pak jsem byl…“ Mortensen se opírá o polštář na lavici a hledí vzhůru na hvězdnatou losangeleskou oblohu, podivně roztoužený láskou. „Byla celá hodně chlupatá, ale byla velice hezká a opravdu sexy a opravdu vášnivá a naprosto skutečná, bylo to jako…“ Jeho hlas se vytrácí. „Ale v tom snu byly chvíle – byla velice fyzicky silná. A já jsem se bál že, víte, to kousání nahánělo strach. A taky v tom bylo hodně sexu.“ Je nenapravitelný. „Nechtěla s tím sexem přestat. Rozhlížela se kolem.“ Herec sedí v zahradní kavárně Sunset Marquis a napodobuje rozrušení : „A najednou z ničeho nic frnk!“ Vyskakuje. „A já na to: „‘Myslíš jen na jedno!‘“ Směje se tomu a buší do stolu. „A po nějaké době jsem si pomyslel, to není nemorální! Není to špatné! Chci tím říct, že nejsme zas tak odlišní!“ A směje se a směje se.

Takhle to ale nezačalo. O několik pozdně-odpoledních hodin dříve ve skoro prázdné hotelové jídelně sedí Mortensen u klavíru, naklání se těsně nad slonovinové klávesy a hraje jemnou, smutnou jazzovou melodii. Jeho tmavě blonďaté vlasy mu padají do tváře, ale hranatá, rozštípená brada je poznat stejně jako ruce se širokými klouby, které umí tak slavně svírat meč (Pán prstenů), pistoli (Dějiny násilí), nůž (Východní přísliby) i ženu (Procházka po měsíci). Nepřišel s prázdnýma rukama. Mortensen vás obdaruje velkou krabicí nádherně vyrobených, krásně svázaných knih poezie, obrazů, fotografií a fikce – mnohé jsou jeho vlastní, některé od jiných autorů, všechny ale vydané v Perceval Press, v jeho nezávislém nakladatelství. „Posledních několik dní bylo dost horlivých, protože jsem jich musel několik dokončit,“ říká a mne si své bledé oříškové oči. „Vážně, kromě dvou hodin spánku to byl 72hodinový zátah.“

Mortensen se usazuje v kóji, nohy špičkami k sobě, vůbec nevypadá na svých 50 let. Je v džínách a černém pruhovaném kašmírovém pulovru s dlouhými rukávy. Má atletické tělo, svalnaté a bez tuku, z nějž vyzařuje hbitost. Zhubnul kvůli roli otce v dlouho očekávané adaptaci Pulitzerovou cenou oceněného románu Cormaca McCarthyho Cesta, kde se vydává se svým synem na trýznivou pouť post-apokalyptickým světem, kde obloha je stále šedá a kolem se toulají kanibalové. Nemůže to být zábava pro celou rodinu, ale rozhodně je to protilátka na sirupovitou hollywoodskou stravu v podobě: Tohle není žádný skvělý život.

„I pokud jste knihu nečetli, vnitřně cítíte, že to pravděpodobně neskončí dobře,“ říká Mortensen. „Byl to zajímavý příběh na prostudování: Téma rodiče starajícího se o blaho a bezpečí svého dítěte je univerzální. Přemýšlíte, co se stane, až tu nebudete. Budou mít jídlo, budou šťastní, budou milovaní? Tady je to dovedené do extrému. A je krásné, jak se z dítěte stává učitel.“ Nakonec je film ohromě nadějný a to do značné míry díky obsazení Mortensena, nesobecké hvězdy, z které vyzařuje inteligence, lidskost, síla a ta nejvzácnější z vlastností – dobro.
„Poprvé jsme se poznali po telefonu,“ říká Charlize Theronová, která hraje ve flashbacích Cesty Mortensenovu manželku. „ Měli jsme spolu báječné dlouhé konverzace. Viggo moc chtěl, abych věděla, že budu mít veškerou podporu. On je skutečně pečlivý opatrovatel, což je nádherná vlastnost, a také muž mnoha vášní – poezie, fotografování, knihy…Přijela jsem na natáčení a v mém přívěsu byla knihovna.“
Nicole Kidmanová k tomu říká: „Je tajuplný. Připomíná mi Daniela Day-Lewise, se kterým teď pracuji – víte, ten obrovský vnitřní život.“ Kidmanová potkala Mortensena při natáčení Portrétu dámy od režisérky Jane Campionové v roce 1996.
„Byl trochu rozpačitý, což bylo roztomilé. Měl všechen ten humor a bravuru, ale dodávalo mu to na křehkosti. Viggo je Campionové člověk. Její oblíbení muži jsou byronovské typy.“
Trefné, jeho talent přispívá k tiché poetické chvíli. V Cestě ukazuje Mortensenova postava synovi svůj domov z dětství, který už je dlouho opuštěný. Obývací pokoj je pokrytý vrstvou popela, na krbu jsou zaprášené rodinné fotografie a na zdi zastavené hodiny. Pohovka naproti staré anténové televizi. Mortensen zvedá brokátový polštář, obrací ho, aby si všiml, že druhá strana je stále čistá a barevná, sedá si a rozhlíží se po pokoji. Vidí je kolem, slyší jejich hlasy, zvuk televize. Nebylo to ve scénáři, přišlo to na Mortensena samo, vyvolávaje vzpomínky na to, co bylo a už nikdy nebude. Je to emocionálně podobná scéna jako v ledovém domě v Doktoru Živagovi. „Ach, pamatuji si na to, byl jsem na tom s mojí maminkou, když jsem byl ještě hodně malý,“ říká Mortensen. „Moje maminka mě brávala po škole do kina. Viděl jsem s ní některé filmy dosti pro dospělé.“

V odvětví obydleném lidmi s potulným dětstvím, je Mortensenova minulost vyloženě exotická. Narodil se na východní straně New York City dánskému otci a americké matce, vyrůstal na dobytčích a kuřecích farmách ve Venezuele a Argentině. Když se jeho rodiče rozvedli, jeho matka Grace se se svými třemi syny – Viggo jr. Walter a Charles- přestěhovala do Státu New York. Viggovi bylo 11 a mluvil čtyřmi jazyky. „Mám veliké štěstí, mí rodiče se dost stěhovali. Cestování je jedna z nejúčinnějších protiválečných zbraní. Byl jsem v Íránu, a jestliže tam jste, vidíte malé děti, policisty, staré lidi, hřbitovy. Jakmile jednou tohle vidíte, nemůžete říci: ‚Jo Írán, pojďme je bombardovat.‘ Jsme lidé, doba, konec příběhu. Malé dítě vám to dokáže říci – bude si hrát s kýmkoliv.“ Dlouhá pauza. „Nebudu tuhle zemi považovat za civilizovanou, dokud tu nebude všeobecná zdravotní péče.“
„Má v sobě morální zásady, které vycházejí přímo z jeho srdce,“ říká Maria Bello, jeho kolegyně z Dějin násilí. „Byl jednou z prvních celebrit, které protestovaly proti válce. Jel do Texasu, aby se setkal se Cindy Sheehan. Viggo protestoval proti válce ještě dřív, než začala.“
Mortensenova politika nepřekvapí nikoho, kdo má vydání Skovba, jeho knihy věnované Howardu Zinnovi (autorovi A People’s History of the United States.) a Dennisi Kucinichi (který se nejvíce blíží socialistovi v U. S. Senátu); nebo pro ty, kdo ho viděli propagovat Dvě věže u Charlieho Rose v tričku No More Blood For Oil (Už žádnou krev kvůli ropě). Kdyby záleželo na něm, země by neexistovaly – žili bychom ve velikém světě bez hranic. „Já říkám, že všechny vlajky, pasy, i sportovní uniformy – ač vypadají skvěle – jsou kravina,“ prohlašuje. Ale nežádejte ho prosím, aby se vzdal své záplaty fotbalového klubu San Lorenza na své bundě. Ukazuje ji s chlapeckým úsměvem: „Miluju je už od dětství.“
Na ztemnělé obloze se střídá slunce s měsícem. Nesmělé tóny Mendelssohnova Svatebního pochodu se vznáší nad živými ploty přiléhající zahrady. Mortensen zvedá hlavu a s úsměvem poslouchá. Sám tudy kráčel v roce 1987 s Exene Cervenkovou, jednou z předních zpěvaček losangeleské punkové skupiny X. Ačkoliv se v roce 1997 rozvedli, jsou si stále blízcí a mají syna Henryho, 21, jehož iniciála je vytetována na otcovo zápěstí. „Henry čmáral „háčka“ po mých rukou a tohle napsal přímo sem,“ říká Mortensen láskyplně. Druhý den jsem jel do tetovacího salonu a nechal si ho obtáhnout.“
Nedovede si představit, že by se znovu oženil. Potom znovu… „Ale musíte se snažit být stále přátelé,“ říká. „Musíte dávat pozor. Jak moc je to těžké? Dá se to dělat i vsedě.“
Není pochyb, že jsou v jeho životě ženy. Skutečné ženy. Ne ty typické návnady v podobě filmových hvězd, ale 100% přirozené, bez krutosti a umělecky založené, jejichž umění může být třeba ve způsobu, jakým nalévají kávu v jídelním voze během noční směny. Dalo by se říci, že Mortensen vidí krásu ve tvářích a lidech, které Hollywood přehlíží. Uživatelky botoxu se nemusejí snažit, ale pokud jste někdo, kdo má minulost… „Zdá se vám kulhání přitažlivé?“ ptá se zčistajasna. Ano, skutečně. „Jo, myslel jsem si to. Protože je za tím příběh.“ Měl v životě jednu velkou lásku? Usmívá se: „Všechny.“
Vyskočí nahoru. „Musím čůrat! Většinou čůrám venku před svým domem. Není nic krásnějšího než čůrat v noci, dívat se na hvězdy a kouřit cigaretu. V džungli vás ale štve hmyz.“

Je zpátky z toalety a zase sebou plácne na zem: „Dneska je hvězdnatá noc.“ Ráno letí do Argentiny, ale je bezstarostný. Žádný div, že nemá kdy spát. A tady odstartovala ta opičí záležitost.
„Dovede dělat hlupáka,“ říká Ed Harris, který s Mortensenem pracoval na Dějinách násilí a Appaloose. „Ani ne tak mezi muži. Ale mezi ženami toho největšího.“ Jeho kolegyně z Good, Jodie Whittaker si to vytrpěla z první ruky. „Každý říká, že je to opravdu sexy chlap, ale to není jeho každodenní způsob bytí. On je jako teenager – dráždivý a legrační. Začne se doopravdy chechtat a i když vám to nepřijde k smíchu, stejně jste ztracení, jenom proto, že on se směje. Je to kouzelné.“
Účet je zaplacený a Mortensen vám nabízí, že vám cestou kolem zahrady odnese knížky. „Je to pravda, to s tou opicí,“ říká. A je to tu zas! „Jenom, že se to nezdá tak špatné. Ale napadlo mě, co kdyby to začalo být vážné? Nemohl bych dost dobře říci: ‚Kde jsi k čertu byla? Co jsi dnes dělala?‘ Myslím, že není moc prostoru pro žárlivost, když máte vztah s opicí.“ Možná proto by to fungovalo. „Právě k tomu jsem dospěl!“ Chechtá se a vy s ním.