Zdroj: týdeník Pantalla (Španělsko)
Datum: 15. května 2009
Autor: Mária Márquez
Překlad: Candela, Viggi
Poznámky: rozhovor se konal v říjnu 2008 na Římském mezinárodním filmovém festivalu, kde byl Viggo propagovat Appaloosu a Good.

Otázka: „Uvažuji, že budu hrát ve hře, která mě nebude zavazovat dělat dalších šest měsíců promotion.“
Viggo: Možná proto, že je unavený z ježdění na koni nebo pobíjením ostatních, možná proto, že jeho poslední práce ho přiměla k zamyšlení, jisté je, že bude mít rok volna.

Může dokonale zahrát ruského gangstera, šermíře ze španělského Zlatého století, nebo nacistu, tak jako v jeho posledním filmu, ale tento americký herec dánského původu nijak neusiluje o to stát se celebritou nebo využít svůj úspěch k nasycení své image. V římském hotelu Russie přiznal, že více než filmování ho vysilují dlouhé filmové promotion, takže si dá na chvíli pauzu a velice ho zaujalo divadlo.

Otázka: Byl Good emocionálně náročný? Nemohlo být jednoduché stát se nacistou…
Viggo: Ne, herec je povinen rozumět svým postavám…. (ke svým asistentům) pokud začnu říkat hlouposti, prosím, řekněte mi, to se mi stává, když jsem unavený, potřebuji si zdřímnout.

Otázka: Hrát pasivního nacistu je v tomto bodu vaší kariéry, při nejmenším, překvapivé…
Viggo: Mám rád tu postavu, muže, který, i když je v životě šťastný, rozhodne se pro změnu, v tomto ohledu s Halderem souhlasím, cesta je vždycky lepší, než váš cíl. Líbí se mi na té postavě skutečnost, že on se vždycky snaží dělat jen to nejlepší, pořád se snaží vyhnout se komplikacím, pořád se snaží klamat.

Otázka: Podle produkce jste viděl tu hru před 25 lety a měla na vás dopad…
Viggo: Ta hra mě přinutila přemýšlet o našich rozhodnutích, která činíme, když volíme. Například když si má přítelkyně chce popovídat, protože má pocit, že nejsme v kontaktu a já řeknu „ zítra, protože teď jsem unavený“ a ona druhý den řekne „teď si povídat nechci“, tak oba ztrácíme příležitost. A kolik příležitostí nám život dá na vyřešení těchto problémů?

Otázka: Nedávno vám bylo 50, věk, který obyčejně vyvolává krizi…
Viggo: Ano, každý mi to velmi často připomíná. Ale ne, já žádnou krizi necítím, necítím menopauzu, co já vím, tak ne, necítím žádnou změnu od toho, jak jsem se cítil před rokem…

Otázka: Našel jste pramen mládí? Ptám se, protože nevypadáte na 50…
Viggo: Možná je to tím světlem v místnosti… musí to být geny v rodině, protože jsem mnoho dní nespal a nemám uspořádaný život…

Otázka: Máte pocit, že jsou věci, kterých nemůžete v životě dosáhnout, nebo je dělat? (Kdybych dělal to či ono…)
Viggo: Snažím se to tak nedělat, i když je to u herců i v mém osobním životě běžné. Je dobré, když si po filmech, jako je Good, vzpomenete, že už od druhé světové války uběhlo 70 let, a tak dále. Je dobré vzpomínat na minulost. Přiměje vás to přemýšlet o tom, že jsou lidé, kteří nemyslí na okamžik, ve kterém žijí, kteří se nezajímají o to, co se děje, a proto dělají chyby.

Otázka: Ten film nemá žádný happy end.
Viggo: To se mi líbí, mám rád filmy s koncem, který má smysl. Podle mé zkušenosti, filmy jako Dějiny násilí a Východní přísliby zanechávají divákům velkou tíhu na duši a co se mi na filmech, jako je Good, líbí, je, že vám nedávají, žádné východisko, prostě jen cítíte, že nejste jako ta postava. Já osobně věřím, že život není, jako tyhle filmy, ale vybírám si je, protože se mi líbí příběh…a nejen u filmů, ale i v básních, obrazech, fotkách, atd.

Otázka: Četla jsem, že se chystáte skončit s filmy.
Viggo: Dám si na nějaký čas přestávku. Chci hrát ve hře, kde nebudu muset dalších šest měsíců dělat propagace.

Otázka: Nemáte rád interview?
Viggo: Nevadí mi, ale rád bych měl nějaký čas na odpočinek. Kvůli mé práci jsem daleko od své rodiny a potřebuji o ní vědět. Cítím, že tak tvrdá práce není zdravá. Někdy je dobrá rutina, cvičení, spánek v normální dobu. Trávím mnoho hodin snahou vysvětlit si sám sebe. Snažím se být sám sebou, ale trávit příliš mnoho času tím, že někde sedím a snažím se vysvětlit si sebe, se zdá divné.

Otázka: Zmínil jste svou poezii. Co děláte právě teď?
Viggo: Mám bláznivý život, ale mám ho rád pod kontrolou. Už jako dítě, jsem byl velmi aktivní. Teď se chci zastavit, odpočívat, být ve svém soukromí. Chci se rozhodnout, jaké budou mé další kroky v životě. A nechci mluvit o sobě, chci naslouchat ostatním lidem.

Otázka: Když jste tak aktivní, když si dáte přestávku, budete se soustředit na jiné projekty…
Viggo: Ano, vždycky to tak dělám. Dokončil jsem knihu, na které jsem pracoval spolu s fotografem Robertem Whitmanem a chci vydat knihu básní, které jsem napsal ve španělštině, ale potřebuji čas.

Otázka: Máte tolik zájmů, že je obtížné vás následovat: jazz, poezie, hraní…
Viggo: (směje se) Rád se učím…ptát se a získávat vědomosti je součást mé povahy, pokaždé, když jedu taxíkem, ptám se řidiče, jak se jmenuje, odkud pochází, jak přišel do města…a mám další příběh do své sbírky. Vědět, co se ve světě děje mi poskytuje různé úhly pohledu.

Otázka: Když jste tak zvědavý na ostatní lidi, překvapuje mě, jak si udržujete své soukromí.
Viggo: Myslím si, že jsem vyškolený, ale udržuji si svůj život daleko od ostatních, protože si myslím, že to, co dělám, je moje vlastní soukromá věc.

Otázka: A sláva přišla po dvaceti letech kariéry…
Viggo: Bylo to zvláštní, velmi zvláštní. Přiznávám, že jsem měl občas finanční problémy, ale nestaral jsem se o to, nikdy jsem nechtěl být slavnější, než ostatní lidé na ulici, ale najednou přišel Pán prstenů a všechno se změnilo. Měl jsem štěstí, to přiznávám, ale dřel jsem pro to, byla tu příležitost, dostal jsem ji a pracoval na ní.

Otázka: Je obtížné být skromný, když vás tak obdivují po celém světě?
Viggo: Nebudu to popírat, mám rád, když se divákům líbí má práce. Chci být obdivovaný, ale mít obdiv jako cíl není součástí mé osobnosti. Znám velmi dobře lidi z téhle branže, v USA a ve Španělsku a jiné, kteří to dělají jen pro peníze, slávu a zábavu.

Otázka: Máte syna teenagera. Je pro vaši rodinu obtížné pochopit vaši aktivitu a vykořeněnost?
Viggo: Nepotkal jsem dosud nikoho tak přizpůsobeného společnosti, jako je můj syn. Z fyzického hlediska je vysoký a silný ale velmi tichý. Je to fantastický teenager, jsem na něho velmi pyšný, nebudu lhát, ve svých 5Oti jsem si uvědomil, že chci trávit více času se svou rodinou. Jsem pořád na cestách a hledám odpovědi na své otázky, ale věnoval jsem velmi málo času svým vnitřním záležitostem. Myslím si, že je občas pěkné se zastavit, a nedělat vůbec nic. Chci si představovat, co mě zajímá, dejte mi čas, na iluze, jsem si vědom toho, že jsem schopen dělat mnoho věcí zároveň, ale je těžké tvrdě pracovat a být v míru.