>Zdroj: NZ Listener
Datum: červen 2009
Autor: Guy Somerset
Překlad: Viggi
Poznámky: (nadpis je původně verš z Hamleta)

Všestranně nadaný herec Viggo Mortensen se vyhýbá kompromisu – ať už jde o výběr role, její průzkum, nebo o odpovídání na otázku méně než tisíci slovy.

Jsem dvojnásobný otec středního věku a sedím v hotelu Duxton ve Wellingtonu prohlížeje si Viggův zadek. Pokud manželka vypráví dostatečně často svému muži, jaká čest je potkat Mortensena, jak fyzicky dokonalý on je, jaký je to sexuální bůh, takhle to dopadne.

Mortensen mě právě minul při cestě zpět do konferenční místnosti, kde řídí den plný těsně po sobě navazujících rozhovorů kvůli jeho novému filmu Good. Blonďaté vlasy rozpuštěné, na sobě má modrou formální košili a černé kalhoty. Po zralé úvaze mohu prohlásit, že černé kalhoty neprokazují jeho zadku vůbec špatnou službu, ačkoliv spíše než jako filmová hvězda vypadá jako výkonný ředitel nové dotcomové společnosti.

Nejsem jediný, komu padesátník zamotal hlavu, soudě podle dvou novinářek, které před chvílí vyšly z místnosti chichotajíce se jako školačky.

Ne pro nic za nic obsadil příčky v takových anketách jako 50 nejkrásnějších lidí magazínu People, 15 nejvíc sexy mužů francouzské Elle, nebo nejúžasněji – VH1‘ Hottest Hotties stanice MTV.

A ne pro nic za nic vyvolala jeho nahá bojová scéna ve Východních příslibech Davida Cronenberga z roku 2007 tolik reakcí a více než 25 000 zhlédnutí na YouTube. (Pokud máte chuť podívat se na to sami, upozorňuji: je to silné kafe a pravděpodobně si ho nejvíce užijí ti, co mají S/M sklony.)

„Omlouvám se, trochu jsme to přetáhli, mrzí mě to,“ omlouvá se Mortensen za to, že selhává plán odpovědět na mou první otázku ohledně Good méně než tisíci slovy. Trochu se to zvrtlo ve vysvětlování.

Jen tak mi nabídl kousek čokolády z napůl snědené tabulky. Protože znám jeho pověst, že jako dotazovaný se chová ostýchavě a cítí se nepohodlně, ptám se, jestli je tenhle den také tohoto druhu.

„Každý den je tohoto druhu,“ říká – věta, která se dá vyložit nekonečně mnoho způsoby.

Mortensen přijel na Nový Zéland před dnem a půl a bude tu celý týden. Je tu kvůli lidem? Vždyť při natáčení Pána prstenů, kde hrál udatného Aragorna, tu zakotvil poměrně hluboko. Dokonce tu zvládl několik fotografických výstav a čtení poezie, zatímco jeho nejúspěšnějším a nejlukrativnějším oborem je herectví.

„Kvůli lidem a zvířatům,“ odpovídá tak tiše, že se musím zeptat: „Kvůli lidem a…?“
„Zvířatům.“
„Zvířaty myslí koně, na kterých jezdil.
„Později, když se konverzace stočí k Pánovi prstenů, vyzvídám, zda, když je na Novém Zélandu, mají lidé sklon ptát se ho na filmy. Říká: „Většinou jsem byl mimo město a v přírodě a koně toho moc nenapovídají, takže ne, ani moc ne.“
„Nepochybuji, že je teď raději s koňmi.

Pán prstenů znovu povstává díky dvěma připravovaným filmům o Hobitovi v režii Guillerma del Tora.
„Bude tam místo pro Mortensena jako Aragorna, jak někteří předpokládají?
„Nikdo se ho neptal. Nikdo nevolal.
„Ale byl by pro, kdyby ano?
„ „Jistě. Raději bych dokončil práci sám, než se dívat jak to dělá někdo jiný…Opravdu jsem si to tady užil a je skvělé být zpátky. Takže by to nebylo tak těžké. Strašně rád bych na tom pracoval.“

Good se odehrává ve třicátých letech v Německu a je to příběh profesora literatury Johna Haldera, slušného muže zkaženého ne aktivním zlem – nebo jakoukoliv aktivní zlou vůlí – ale nahromaděním pasivních ústupků nacistům.

Mělo by se říci, že film není zas až tak dobrý. Je natočený podle uznávané divadelní hry C. P. Taylora, poprvé uvedené Královskou shakespearovskou společností v Londýně v roce 1981 s Alanem Howardem v roli Haldera. (Mortensen hru viděl, když byl v Británii teprve na svém druhém konkursu.) Možná kino promíjí méně než divadlo, možná máme po téměř třiceti letech od původní verze sofistikovanější porozumění pro Německo za vlády nacismu, ale Good zůstává na plátně pozadu, pokud jde o ušlechtilé cíle, které si film vytyčil – jeho postavy se chovají nepravděpodobně, je plný polovičatých myšlenek, hemží se klišé. Mortensenova role Haldera je předem jistá a jeho směřování do zkázy, jíž se dočká u nacistů, neponechává žádný prostor pro vnitřní morální konflikt postavy. Je to řídká polévka, ale Mortensen předvádí to nejlepší, co dokáže.

Samozřejmě, že ano. Vždyť je to Viggo Mortensen. Herec, který údajně strávil dva týdny v Rusku, průzkumem své role gangstera ve Východních příslibech, který si sám dělal kaskadérské kousky v Pánovi prstenů a tak se vžil do své postavy, že režisér Peter Jackson ho jednou hodinu a půl oslovoval jako Aragorna a Mortensen to ani nezaznamenal.

Rozsah Mortensenova průzkumu pro Good vychází najevo, když se ho dotazuji na děsivý pocit, jaký musel cítit ve scéně, kdy se jeho postava prochází koncentračním táborem. Monolog, který následuje je stejný jako mnoho jeho dalších odpovědí: dlouhý a přemýšlivý, vydávající se jedním směrem, odchylující se k druhému, ve smyčce se vracející na začátek, každou chvíli odbočující, aby něco objasnil, vysvětlil, upřesnil. Kdyby to nemyslel tak vážně, mohl by být doslova ztělesněním knihy
„ „Život a názory blahorodého Tristrama Shandyho“ od Laurence Sternea. (Což je devítidílný román z 18. století, ve kterém je většina situací v knize založena na absurdních rodinných nedorozuměních, které vyznívají humorně. Vtip vyprávění spočívá v tom, že Tristram neumí nic vysvětlit jednoduše a do všeho zaplétá široké souvislosti. Proud vyprávění je neustále přerušován epizodami, vtipnými odbočkami a postřehy. Pozn. překl.)
„Je člověkem, jehož konverzaci by pomohly poznámky pod čarou.

Před tím, než začalo natáčení Good, strávil Mortensen „dobrých pár chvil“ v Německu a Polsku, poslouchal hudbu (převážně Mahlera), kterého by poslouchal Halder, propátrával antikvariáty kvůli knížkám, které by Halder vlastnil, aby je přidal do knihovny, kterou shromažďovalo výtvarné oddělení.

„A skončil jsem na cestě do…měl jsem v úmyslu zajet do jednoho a pak jsem jel do dalšího a dalšího a najednou jsem dostal mapu a tak jsem navštívil všechny. Všechny, které jsem dokázal najít, že byly v Polsku a v Německu - koncentrační tábory.“

(Tak tohle jsem měl na mysli, a to je jeden z jeho kratších výbuchů.)

Totiž bylo to v tom, říká, jak byla ta místa, kde stávaly tábory, všední. „Konkrétně Treblinka v lesích…byl to den, jako dnes, byla modrá obloha, jaro, všude ptáci a motýli…Byl jsem úplně sám, několik hodin jsem se potuloval těmi lesy a pěšinami a bylo to zvláštní, víte, tabulka připomínající něco, nebo sdělující, že tady se stalo tohle a tak dále, a já jsem měl vodu i něco k jídlu, a tak jsem si sedl do trávy pod strom…a pak jsem si lehl na záda a díval se na nebe a na to, jak krásné se zdálo to místo děsu. A to mě přimělo přemýšlet o tom, že tenkrát tu taky byla někdy modrá obloha a taky tu nejspíš létali motýli a ptáci a bez pochyby tu byly i květiny a cokoliv jiného. A myslím si, že je to něco, co můžete vidět i v našem filmu, na rozdíl od téměř všech ostatních filmů o téhle době, rozhodně těch letošních, je to v tom, že je tu něco světského, obyčejného. V táboře je modrá obloha, ty hrozné věci, které se dějí, jsou skutečnost. Je to jako denní rutina, téměř nezajímavá. A někteří si představují koncentrační tábor jako neobvyklý horor plný napětí a tragičnosti – déšť, sníh, ponižovaní lidé. Good je tak světský, že se zdá, no, že je to nepovedené, víte co tím myslím? Ale není.“

Má pravdu, není – tohle je jedna z mála scén, které se ve filmu povedly. Mortensenův výzkum tu ale neskončil. Nasbíral květiny, kameny a další věci z lokalit táborů a položil je jako stezku, vodítko, když se scéna natáčela. „Je to bezvýznamné, kromě toho, že pro mě to znamená jako bych byl svázaný s těmi místy.“

Klíčem ke Good, říká Mortensen, je to, že „jako divák nejste mimo dění. Je to příliš normální. Je to příliš skutečné. Nejsou to jen Němci. Není to jen Německo. Je to jen lidské chování. Jak děláme takovéto kompromisy?“ ptá se.
„ „Podívejte se na hrůzy ve světě. Nový Zéland je právem považován za relativně klidné místo.
„Rozumně řízené. S ohledem na životní prostředí. Všeobecné odmítání násilí - kromě toho uspořádaného na ragbyovém hřišti. Ale tak jako tak dochází k událostem. Jsou tu vloupání. Násilí na ženách. Týrání. Minulý víkend tu nedaleko Johnsonville zabili u benzínové pumpy ženu, pobodali. Věci se dějí. A lidí se to týká, nebo některých se to netýká tak rychle. Proč? Proč se tyhle věci dějí? Není to jen v Německu ve třicátých letech.“

Mortensen se směje – své vlastní vážnosti, předpokládám. To, že je tak vážný, činí jeho smích poněkud smysluplnějším, když se to tak vezme.

Přesto nemám čas o tom uvažovat, protože se nestačím divit, že americká filmová hvězda dokáže lokalizovat Johnsonville.

Podstata kompromisu je vhodné téma pro Mortensena, jehož kariéra se kompromisu, jak se zdá, po Pánovi prstenů pečlivě vyhýbá. Po Aragornovi musel dostat bezpočet nabídek těžících z jeho heroické povahy, ale jeho nejvýznamnější role to pozoruhodným způsobem podemlely: Východní přísliby, nebo další Cronenbergovy Dějiny násilí (2005). Pravda, bylo tu Hidalgo (2004), ale to můžeme nejspíš svést na koně. Zatímco Good, navzdory všem svým selháním, je zcela jasně motivované těmi nejlepšími úmysly.
„ „Do určité míry jsem se snažil vybírat si už před Pánem prstenů dobré věci. Jen jsem neměl tolik možností.“
„Jen co se možnosti ukázaly, Mortensen si po více než 25 letech v oboru uvědomil, že „budete moci dělat jen tolik filmů, a můžete dělat jen tolik špatných filmů, než lidi přestane bavit se na vás koukat, nebo investovat za to, že v jejich filmech hrajete.“
„ „Druhá věc, která s Pánem prstenů přišla, je ta, že jsem nikdy neměl zkušenost s tolika promotion. Zdálo se, že je to tolik promotion jako práce na filmu. Pokud to bude dál v tomhle stylu, pokud mi dají za roli v Good, nebo v Cronenbergových filmech tolik zodpovědnosti, pak můžu očekávat měsíce cestování, což je v určitém smyslu zajímavé, ale převážně jste v hotelových pokojích a povídáte si tak jako my teď tady a to je v pořádku, ale pokud to budete takhle dál dělat, bylo by lepší, aby to bylo něco, co vás zajímá, tak jako mě zcela evidentně tohle. Jinak by to bylo mysl otupující utrpení mluvit o něčem, o čem víte, že je to hovadina a vy jste to dělali jen pro peníze. Život je příliš krátký. Bude to stejné množství práce, ať už jakékoliv. Natáčet a pak to propagovat a být angažovaný v procesu předávání díla veřejnosti. Stejně tak to může být něco, co máte rádi. Je to tak jednoduché.“

Ne že by neměl nic jiného na práci, co jeho poezie, fotografování a malování, jeho knihy a výstavy. Na konci letošního roku se chystá na divadelní hru, jeho první po 20 letech. Ale není to žádný piknik: je to Purgatorio, temný, temný kousek od dramatika Ariela Dorfmana, autora Death and the Maiden (Smrt a dívka), kde se bude ještě hlouběji řešit téma provinění. Bude se hrát v Madridu. Ve španělštině. (Mortensen, syn dánského otce a americké matky se naučil jazyk v Argentině, kde žil do svých 11 let.)
„ „Není tu žádné zjednodušení v podobě rekvizit. Jsou to jen dvě hovořící postavy a není tam žádná přestávka,“ říká se smíchem.
„ „Jsem si jist, že mnohokrát před tím, než to budeme hrát, si budu říkat: ‚Co to k čertu dělám?‘ Tohle jsem nezamýšlel sám sobě udělat.“

Mortensenův další film je ještě v plechovce a teprve čeká na uvedení a (povzdech) na promotion. Je to filmová verze post-apokalyptického románu Cesta Cormaca Mc Carthyho, v režii Australana Johna Hillcoata, ve které Mortensen hraje otce. Další náročná role.
„Váhal, zda říci ano, po tom, co natočil Východní přísliby, Good a Appaloosu Eda Harrise navazující jedno za druhým. „Nakonec, myslím si, že bych litoval, kdybych to nevzal a z praktického hlediska, to, že jsem už byl tak unavený bylo pravděpodobně k dobru. Ušetřilo to maskérům hodně práce.“