Zdroj: Marie Claire (Španělsko)
Datum: 12. července 2009
Autor: ???
Překlad: Graciela, Remolina, Zooey, Viggi

Zatímco se ve Španělsku rýsují nové projekty, v Good hraje Viggo Mortensen profesora svedeného nacisty. Telefonát z New Yorku přichází pozdě. Omlouvá se: „Zdržel jsem se, můžou za to knižní desky.“ Viggo Mortensen je stejně jako herec (New York, 1958) také básník, hudebník, malíř a vydavatel knih umění a poezie ve svém nakladatelství Perceval Press. Zdrženlivý a úzkostlivě střežící svůj osobní život, má v úmyslu chránit ho i během našeho rozhovoru (ve španělštině, kterou se naučil v dětství v Argentině), a to se stejnou dovedností, s jakou šermoval jako věrný Aragorn nebo statečný Alatriste, tentokrát však bez jediné kapky krve. Viggo Mortensen, kromě toho, že je skvělý herec, je také neúnavný a zábavný společník, tak plný zvědavosti, že neváhá příležitostně převzít roli tazatele. V současné době čeká na uvedení filmu The Road, adaptace románu Cormaca McCarthyho. V Good, který teď běží v našich kinech, hraje obětavého rodinného muže v nacistickém Německu dělajícího malá rozhodnutí s ničivými následky pro své okolí.

Vaše postava se ošklivě mění, aniž by si to uvědomovala.
Na Good je děsivé právě to, že postavy jsou téměř jako my. Nikam to nevede, když budeme říkat, že Němci ve třicátých letech byli jiní a divní a proto se stali nacisty. To co se stalo tenkrát, se může stát kdekoliv znovu. Ty nejhorší věci se dějí postupně, krůček po krůčku.

Neklepou se vám kolena, když se vidíte v nacistické uniformě?
Nelíbilo se mi to, cítil jsem se nepohodlně. Když jsem si to zkoušel poprvé, ptal jsem se kostyméra: „To je ten klobouk tak těsný? A ty boty tak tuhé?“ Uvědomil jsem si, že se cítím špatně kvůli významu, který jsem té uniformě přikládal.

Ve filmu hudba určuje jasnou hranici mezi realitou a fikcí v životě vaší postavy. Jak důležitá je pro vás v životě hudba?
Mám hudbu velice rád a jako herci mi mnohokrát pomohla dostat se pod kůži postavám, které jsem hrál.

A když vám řeknu: „Mi pasión es azulgrana y reclama tu fervor“ (Má vášeň je modročervená a volá po tvé přízni), rozezní to zvon?
Je to tango, které jsem trochu pozměnil, abych ho mohl zazpívat svému týmu (smích). Ano, zpíval jsem ho pro San Lorenzo de Almagro.

Máte vášeň pro fotbal?
Mám vášeň pro fotbal a pro můj tým, ale nejsem fanoušek, který by se kvůli tomu pral. Fotbal je oslava a život by měla být také oslava. Jsou chvíle, kdy je oslava smutná, ale život je stále oslava.

Jste pořád tak pozitivní?
Téměř pořád, ale někdy ne. Často když vstávám myslím na všechny špatné věci, které by se mohly stát. Je to můj způsob jak zvládat den; jsem obezřetný. Vždycky můžete spadnout ze schodů…

Máte dlouhou kariéru jako básník. Vyznáváte lásku raději ústně nebo písemně?
To záleží na ženě. Pokud ji skutečně miluji a vidím, že i ona ke mně cítí něco důležitého, napíšu jí to a řeknu jí to.

Jste snílek, nebo si to necháváte pro filmy?
Jsem snílek, ale jsem v tom opatrný. Nemůžete ztratit přehled o tom, co se opravdu děje.

Jste člověk akce nebo reakce? Pozorujete život, nebo ho žijete?
Reaguji. Zůstávám otevřený skutečnosti, že by se něco mohlo náhle změnit, ať už to je cokoliv, protože kdybych nebyl, o hodně bych přišel…

Španělská vášeň
„Poprvé jsem byl ve Španělsku v 70tých letech. Díky svým španělským přátelům jsem pak tu zemi dobře poznal. Mám rád ten rytmus života; připomíná mi dětství. Během natáčení Alatrista jsme byli na hranici mezi Leónem a Asturias a já jsem si tu krajinu zamiloval. Madrid byl krásný pro procházky; nemá oceán, ale je velice krásný. Taky rád vařím, jako se vaří ve Španělsku a povídám si s přáteli během pomalého jídla. Mohl bych udělat nějakého garnáta na česneku. V říjnu se vracím do Madridu na zkoušky Purgatoria, to je hra od Ariela Dorfmana, která bude mít premiéru v prosinci v Mataderu.“