Zdroj: Wonderland movie
Datum: březen, 2009
Autor: Matt Mueller
Překlad: Vig

Básník, malíř, fotograf… je něco, co Viggo neumí?

Viggo Mortensen ho vždycky vytáhne ven. Tedy svůj fotoaparát. Bere svoji spolehlivou Leicu kamkoliv se hne (ačkoliv teď právě šťastně používá jeden z jednorázových), aby zachytil momenty z cestování. Je to zřejmě způsob, jak zaostřit svou mysl. "Častokrát vůbec nefotím", vysvětluje, "ale pokud ano, váhám, protože fotit znamená dívat se na věci trochu více zřetelně, než když tak neučiníte."

Usrkávaje toxicky vypadající čaj je Mortensen obrázkem vyčerpání. V rozmezí jednoho týdne přistál v sedmi zemích k propagaci jeho nového filmu Good, jenž je na motivy divadelní hry C. P. Taylora, kdy profesor literatury padne do objetí nacistické strany. "Žiju si v jakési vysněné zemi, kde se všechno zdá tak trochu neskutečné", přiznává.

Šťasten si s námi povídá o jeho uměleckých počinech, což mu postupně vrací barvu na jeho tváře. Fotografování bylo po několik let rozhodující prvek Mortensenovy filmové přípravy na role. Před filmováním většiny projektů podniká vlastní cestu, k nalezení a poznání role na vlastní kůži. Sám procestoval Rusko pro natáčení filmu Východní přísliby, utábořil se v novozélandské divočině pro film Pán prstenů atd. Fotografie zde jsou jako výstřel na vlastní Odyseu 50níka kvůli filmu Good, který se natáčel v Německu, Polsku a Budapešti v roce 2007.

"Nedíval jsem se zrovna na dokumentární film o 2. světové válce, ani jsem si neprohlížel takové fotky v muzeu. Šel jsem do toho, protože hledám sám sebe", říká Mortensen, který projel 2000km na cestách po Evropě a po stopách koncentračních táborů. "Bylo to zajímavé, protože bylo krásné počasí," pokračuje. "Dalo mi to různý pohled, jelikož jsme v hlavě měli jen ten ponurý obraz, přitom ve skutečnosti… ležím na trávě v Auschwitz nebo Treblince, sluníčko svítí, obloha je modrá, ptáci ve vzduchu - viděli to také. Je to druh neznáma. Dokonale milí lidé - tesaři, mistři, kdokoliv ty místa postavil, měl na tom samém místě polední přestávku. Je to hrůza: jak normální světské to je."

Pro Mortensena, který publikoval počiny poezie, jazzová alba a vystavoval obrazy fotografií od Islandu po Japonsko, je kreativita často pohon, který se úzce dotýká i jeho vlastních vzpomínek. "Myslím, že impuls k vyjádření sebe sama má co dělat chtěním, poznat své city oné chvíli. Vím, že mé pocity se můžou měnit a když něco namaluji, nebo napíšu, nebo prostě něco provedu, smím na tyto věci později shlížet jako na divné nebo zvláštní. Je to jako příběh, který pokračuje, vyvíjí se a překvapuje mne…
Je to jistě cesta, jak se nenudit."

Jeho fotoaparát se ukázal být mocnějším strojem záchrany, protože ji může nosit všude. Malování - tak či onak se musí držet zpět. Mezi lety 1998 - kdy přesvědčil producenty, aby ho nechali vytvořit abstraktní malby umělce, coby jeho role - a dobou Pána Prstenů byl Mortensen sám ponořen do směsice komponování. Až teď, je připraven s tím znovu začít. "Po celé tři roky jsem nebyl schopen pořádně dokončit obrazy", říká herec, který odmítl mnoho filmových nabídek, takže může rok 2009 využít k "nastolení pravidelné ho režimu spánku a k většímu kontaktu s přáteli a rodinou" stejně jako k "dokončení těch obrazů".

Plánuje také kompilaci další knihy pro jeho nakladatelství, Perceval Press, která zahrne mnoho skic těch, kteří se nikdy nezastaví: "krajiny, cizinci, cestující, věci, které vidím z okna vlaků, autobusů, aut a letadel. Svět je zarážející směs obrazů", směje se unaveně, "a jisté je, že v rychlosti, při které jsem do teď za posledních sedm až osm let pohyboval, je všechno záznam cesty, která se zdá být rychlejší a rychlejší. Teď tu cestu zkouším zpomalit…. „