Zdroj: Awards Daily
Datum: 28. listopadu 2011
Autor: Sasha Stone
Překlad: Viggi (CZ)

V Nebezpečné metodě Davida Cronenberga je Viggo Mortensen téměř k nepoznání. Jen málo herců se dnes pouští do průzkumu způsobem, jakým to dělá on, a je to poznat v každé nové inkarnaci, ve které se Mortensen objeví. Je jedním z nejnepředvídatelnějších herců, protože vám nikdy nedá to, co očekáváte a nikdy se neopakuje. Je to charakterní herec, kožoměnec, někdo, kdo má vnímavost malíře, básníka i hudebníka. Pozoruhodné na jeho práci je, že všechen jeho průzkum, všechno to hloubavé bádání ohledně motivací a identity jeho postavy je vidět na plátně. Je to z nějakého důvodu patrné. Do jeho postav vidíte – mají, jak by řekl David Byrne, vlastní stanovisko. Brázdy vyryté zkušeností se samy odhalí, takže nemůže být pochyb, že se díváte na postavu a ne na Mortensena, který se v ní celý rozplyne. Funguje tak trochu jako Cronenbergova múza. Mnoho z toho je podle režiséra Mortensenovo vlastní nadšení pro práci. Kdo by nechtěl pracovat s hercem, který je vzhůru pozdě do noci a posílá e-maily ohledně různých věcí, které ho napadají v souvislosti s jeho postavou? Patří k těm, kteří by mohli díky svému postavení v Hollywoodu jen tak proplouvat kolem, ale místo toho se proměňuje v nejpodivnější a nejpřesvědčivější postavy ve filmu. To, že nebyl nominovaný za Cestu, vysvětluje mnohé, co je na udělování Oskarů špatně; když nejste ochotni ocenit takovýto druh herectví, jak můžete používat slovo „nejlepší“ ve vší své vážnosti? Letos se vrací do bitvy znovu, díky roli Freuda v Cronenbergově filmu, tentokrát ve vedlejší roli. Vyměnili jsme si s Mortensenem několik e-mailů o Cronenbergovi a o filmu Nebezpečná metoda /A Dangerous Method. Otázky a odpovědi po konečné úpravě:

Vaše spolupráce s Cronenbergem je pravděpodobně záležitost, na kterou jste tázán velmi často. Někteří režiséři pracují skvěle s určitým hercem, který je takovou jejich múzou. Scorsese měl De Nira, Woody Allen měl Diane Keaton, Hitchcock měl Grace Kelly a David Cronenberg má vás. Co si myslíte, že ve vašem vztahu tolik funguje?
První a nejdůležitější je to, že jsme přátelé, kteří respektují jeden druhého a mají podobný smysl pro humor a pro absurdno. Nic pro něho není svaté, ale ke všemu přistupuje se zvědavostí, zdvořilostí, a úctou. Obdivuji jeho přirozené slušné chování a skromnost, stejně jako obdivuji jeho pozoruhodný talent a dosavadní dráhu. Na jeho place se neječí a nepanikaří. Je tak dobře informovaný (pravděpodobně ještě více) o hercově postupu a všech technických aspektech natáčení, jako kterýkoliv režisér, s kterým jsem kdy pracoval. Rozumí tomu, jak se připravuji a jak rád pracuji a já věřím, že ví, že respektuji a rozumím stejným věcem u něho. Jeho pracoviště je tiché, výkonné a zábavné. Nezáleží na tom, jak vážné je téma, nebo jak je to pro herce zrovna náročné, David každou natáčenou scénu zvládá s profesionálním sebejistým klidem. Inspiruje svou sebejistotou. Pomáhá vám cítit se, že zvládnete jakoukoliv výzvu, protože je pořád přímo tady s vámi, všechno vidí, všechno cítí. Jako vždy, když s ním pracuji, nedělám jen svůj obvyklý důkladný průzkum, který mám tak rád, ale taky se s ním o své postřehy dělím, což se u jiných režisérů nestává. On se vždycky zdá být jako nesmírně nadaný mladý režisér, který točí poprvé. Dokonce to někdy vypadá, že je stejně smýšlejícím hercem, který v socio-historickém kontextu, má-li v rukou příběh, nenechá v něm kámen na kameni. Jednoduše miluje svou práci a jeho nadšení je nakažlivé. Ačkoliv mohu vždycky počítat s tím, že si užiju všechny zkušenosti a znalosti, které se naučím během přípravy na jakýkoliv film, ne vždy je natáčení a konečný výsledek tak příjemný a uspokojující. Vím, že s Davidem bude natáčení zábava i inspirace a že i konečný film bude jeden z těch, na které budu pyšný.

Podle Cronenberga provádíte intenzívní průzkum pro každou roli, kterou hrajete a stejně tak tomu bylo i u tohoto filmu. Naučil jste se něco o psychologii nebo o Freudovi, co změnilo vaše vidění sama sebe, nebo lidí kolem vás? Nebo co bylo na vašem pátrání nejzajímavější?
Dozvěděl jsem se hodně věcí o Freudovi, Jungovi, Spielreinové, Grossovi a dalších, o psychoanalýze a o době a místech, v nichž se Nebezpečná metoda odehrává. Zdali můj průzkum a zkušenosti z natáčení změnily můj způsob uvažování o sobě a o ostatních, to nevím. Soudil bych, že musely, ale nedokážu teď přesně říci jak. Možná že časem tomu porozumím lépe. Rozhodně si však myslím, že psychoanalytický proces objevený Freudem a přijatý Jungem, Spielreinovou a ostatními je velice hodnotný. Už před prací na tomto projektu jsem cítil a cítím pořád, že „vyzpovídat se“ bez odsuzování erudovanému a citlivému odborníkovi může být velmi cenné. Prozkoumávat období, které směřovalo k Velké válce, bylo také fascinující. Velice doporučuji knihu Stefana Zweiga: Svět včerejška, pokud jste ji ještě nečetli. Zweig byl jakýsi poetický „Zelig“, vynikající spisovatel a letopisec své doby, mezi jehož nejbližší přátele patřila působivá skupina umělců, filosofů, básníků a vědců. On a Freud byli vídeňští současníci. Není lépe napsané nebo informativnější zdokumentování Vídně a západní Evropy konce 19. a počátku 20. století. Mezi mnoha pomocnými materiály, které jsme David a já sdíleli, patřila tahle kniha k těm nejužitečnějším.
Kdyby mi nějaký jiný režisér nabídl roli padesátiletého Freuda, asi bych takovou nabídku nevzal. Mimo jiné mi ta role neseděla po fyzické stránce a také způsobem mluvy. Ještě obtížnější než ona ruská postava, kterou jsem hrál pro Davida v Eastern Promises. Nicméně jakmile jsem se začal dozvídat, jak Freuda viděli jeho kolegové a ostatní, jak vzpomínali na jeho autoritativní přítomnost a hlas – a jak jsem si postupně začal zvykat na to množství dialogů, které mi bylo svěřeno, pochopil jsem, jaké mám štěstí, že můžu být součástí tohoto filmu. Jedna z nejzajímavějších věcí, které jsem se o Freudovi dozvěděl, byla, jak vtipný to byl člověk, jaký měl skvělý smysl pro humor. Ačkoliv ve filmu nejsou žádné vtipy jako takové, objevil jsem s Davidovým souhlasem a s jeho pomocí určitou ironii v tónu a v řeči těla té postavy, což si myslím, dělá film zábavnějším. Také to pomohlo ukázat kontrast mezi ním a Jungem, ten rozdíl v jejich zázemí, v jejich přístupu. Tak jako výjimečný scénář Christophera Hamptona všeobecně, vylíčení Freuda jako společenského muže se skvělým smyslem pro humor a zálibou ve všech druzích vědění jde ruku v ruce s historickými záznamy. Kromě četby jeho a Jungových prací a dalších děl, která popisují tyto muže, jsem si opravdu velmi užil prozkoumávání a bádání ve Freudově osobní knihovně obsahující jména jako Wilde, Twain, Ibsen, Goethe, Nestroy, Busch, Shakespeare, Dostojevsky, Darwin, všechny možné učence, mytologie a dějiny medicíny, zmíním-li zlomek z toho, co četl jak pro práci, tak pro potěšení. Krom toho byl také velký humanista, který nádherně psal a byl schopen citovat se zdánlivě nenucenou přesností a pozoruhodnou schopností komparativní analýzy od humoristů, přes filosofy, romanopisce, básníky a další literární zdroje. Jak jsem se dále vzdělával vším okolo Freuda a toho, co ho zajímalo, abych co nejlépe přispěl Nebezpečné metodě, bylo tím nejlepším darem, jaký jsem mohl jako herec i jako čtenář dostat. Jeden z mých oblíbených Freudových citátů je: „Ať jdu kamkoliv, vždycky zjistím, že básník už tu byl přede mnou.“

Vaše postavy jsou tak neskutečně rozdílné, obzvlášť ve vaší tvorbě s Cronenbergem, ve vašich společných třech filmech. Navzdory vašemu pěknému vzhledu, jste srdcem, jak se zdá, charakterní herec. V Nebezpečné metodě jste jako Freud, téměř k nepoznání. Vidíte svou budoucnost herce, v těchto proměnách? Nebo vás Hollywood stále chce jako vůdčí osobnost?
Nemám ponětí, co chce „Hollywood“. I kdybych předpokládal, že existuje něco jako „Hollywood“ a že má jednomyslný názor na to, co by herci nebo režiséři měli dělat, aby odváděli dobrou práci a aby prosperovali, nejsem si jist, že bych se chtěl přizpůsobovat takovým hypotetickým standardům. Nemám žádný plán, kam bych chtěl směřovat ve své práci ve filmech. Velmi to záleží na štěstí. Kdybych například nebyl součástí úspěchu trilogie Pán Prstenů Petera Jacksona, David by mě nemohl obsadit v Dějinách násilí v roce 2004 a já bych neskončil u role jeho Freuda. Člověk se však může připravit na štěstí, být co nejlépe připraven využít příležitost, když taková nastane, udělat důkladnou profesionální práci v tom, jak čelíte výsledným výzvám. Je nemožné předem vědět, zda si film získá velké publikum, uznání kritiků nebo ceny. Plánovat takové věci nemá smysl. Jsou filmy a herecké výkony, na kterých jsem se podílel, včetně mých předchozích spoluprací s Davidem, Edem Harrisem, Johnem Hillcoatem a Augustínem Díaz Yanesem, když zmíním alespoň některé z režisérů, s kterými jsem měl to štěstí poslední dobou spolupracovat – které, když se na ně podíváte zpětně, by si zasloužily mnohem více pozornosti v době, kdy šly do kin. Tak jak jsem to dělal doteď, počítám s tím, že budu pokračovat ve vyhledávání neobvyklých výzev, příběhů a postav, které mě mohou naučit něco nového o životě a o mě samotném. S trochou štěstí, mi takové budou přicházet do cesty a já budu pokaždé dělat, co bude v mých silách, bez ohledu na to, jak ostatní hodnotí mou volbu nebo směr mé kariéry.