Zdroj: Chicago Sun-times
Datum: 8. prosince 2011
Autor: Cindy Pearlman
Překlad: Viggi (CZ)

Někdy je doutník víc než jen doutník.

Obyčejně zdrženlivý Viggo Mortensen nechává proklouznout vzácný náhled do svého soukromí. Tak trochu Freudovské přeřeknutí.

Mortensen, jenž hraje Sigmunda Freuda v Nebezpečné metodě Davida Cronenberga, říká, že si s sebou na natáčení přinesl ducha svého dědečka.

„Měl jsem s sebou dědečkovu krabičku na doutníky, kulaté, mahagonové pouzdro,“ říká Mortensen. „Ve filmu je scéna, kdy Jungovi (Michael Fassbender) podávám doutník z krabičky a on odmítne. Je to poslední zbylý doutník v krabičce mého dědečka a jeden z mých kousků pro štěstí.“

Pohledný Mortensen není zrovna typickou volbou pro roli, jako je Freud, otec moderní psychoanalýzy.

Třiapadesátiletý Mortensen, který je často zmiňován jako možný kandidát na Oskara za vedlejší roli, sám poněkud zvedl obočí, když ho jeho dlouholetý spolupracovník Cronenberg chtěl obsadit jako jednu z hlavních postav v Nebezpečné metodě.

Film (který jde do kin v pátek) je adaptací hry The Talking Cure z roku 2002, Oskarem oceněného scénáristy Christophera Hamptona. Odehrává se v předvečer I. světové války a téma se točí okolo vztahu mezi Carlem Jungem, Freudem, jenž je jeho mentorem, a ženou (Keira Knightley), o níž se zajímají oba dva z nich.

V telefonátu ze Španělska, kde teď účinkuje v divadelní hře, Mortensen říká, že ztvárnění Freuda ho děsilo na několika úrovních. „Zaprvé, celý film je vystavěný na dialozích, což je legrační pro lidi jako jsem já, kteří jsme zvyklí hrát postavy, které příliš nemluví,“ říká.

„Takže jsem byl přinejmenším překvapený, když mi byla tato role nabídnuta. Také jsem ale věděl, že jestliže se David rozhodl dělat film o Freudovi, není to rozhodnutí udělané nalehko. Je to jeden z nejlepších režisérů, pokud jde o obsazování rolí. Nikdy neobsadí roli špatně.

„Takže jsem nedělal ten film jen proto, že jsme přátelé. Něco na tom skutečně bylo,“ říká Mortensen o své třetí spolupráci s Cronenbergem. Dříve už spolupracovali na Dějinách násilí a na Východních příslibech.

Scénář ho překvapil. „Freud byl mnohem společenštější a mnohem vtipnější, než si lidé většinou představují. Myslel jsem si, že bude mnohem upjatější, mnohem akademičtější osobou,“ říká herec. „Myslel jsem si, že bude mnohem méně tvárný.“

„Ve skutečnosti je mnohem vtipnější a sympatičtější.“

Aby se skutečně stal Freudem, pracoval s Cronenbergovým expertním maskérským týmem, který zhotovil Viggovi umělý nos, vousy a tmavé kontaktní čočky. (Cronenberg používá stejný tým, který přeměnil Jeffa Goldbluma v hmyz ve svém filmu „Moucha.“)
Mortensen se také ponořil do studia Freudových dopisů a hudby tehdejší doby. Také začal kouřit doutníky.

„Byl jsem schopen fyzické proměny, protože David má skvělý maskérský tým,“ říká Mortensen. „Problém byl v tom, že nevypadám jako Freud, ačkoliv ho hraju ve věku 50 let, kdy byl mnohem zdravější. Posledních 15 let jeho života byl slabý. Většina snímků, na kterých můžeme Freuda vidět, byla pořízena později, před jeho smrtí a když byl už značně vetchý.

„Zbožňoval jsem prohlížení si jeho klasických obleků na fotografiích a podařilo se nám to skvěle zachytit. Poté, co se věnovali mému obličeji a barvě mých vlasů a očí a když jsem si pak oblékl oblek, cítil jsem se připravený najít ten správný Freudův tón,“ říká Mortensen.

„Není to žádný suchý dokument,“ slibuje.

„Uvidíte slabiny postav a dozvíte se, jaké měly pochyby – a jak měnily názory na různé věci,“ říká herec. „Také uvidíte, jak se tito dva muži snažili přelstít a zmanipulovat jeden druhého.

„Odhalují o sobě více, než by chtěli. Film je v tomhle přesný, protože vychází z dopisů mezi těmito dvěma muži. Z Jungovy strany byl trochu limit, protože z jeho pozůstalosti nepublikovali všechno. Ale bylo toho dost, aby se to dalo poskládat dohromady.“

Mortensen se v roce 2012 objeví také ve filmu „On the Road,“ adaptaci románu Jacka Kerouaca. Ve filmu kromě něho hrají i Amy Adams, Kristen Stewart a Kirsten Dunst.

„Postava, kterou hraji, je bláznivý Kerouacův mentor. Bylo to veselé natáčení,“ říká. „Vizuálně je to úžasný film. Lidé, kteří z něho viděli 20 nebo 30 minut, říkají, že to vypadá velmi dobře.“

Nezopakuje si však roli Aragorna v Hobitovi, který se právě natáčí. „Před několika lety se mě lidé z New Line ptali, jestli bych si Aragorna zahrál znovu. Řekl jsem: ‚Ale on v Hobitovi není.‘ Bylo mi řečeno: ‚Jo, možná budou dělat jakýsi přemosťující film.‘

„Řekl jsem: ‚Samozřejmě, udělám to.‘ Zažil jsem skvělé chvíle během natáčení těch filmů a opravdu jsem si to užil. Ale nic se od té doby s mou postavou a s Hobitem nestalo. Už bych o tom snad něco věděl.“

„Těším se na ten nový film,“ dodává.

Návratem na divadelní prkna v Madridu ve hře Purgatorio se Mortensenovi splnil sen.

„Nedělal jsem divadlo přes dvacet let a tohle je zrovna pěkně těžké,“ říká.

„Bál jsem se toho, ale to je právě ta zábava. Musíte se v životě dotlačit do situací, kdy sám sebe děsíte. Proto jsem řekl ano. Pak jsem se samozřejmě za to proklínal.

„Ale myslím si, že je vždycky pozitivní zkušeností přijít s něčím novým, co vás vystraší a pak to zkrotíte. Musíte se věcem v životě postavit čelem. Strachu. Rasismu. Předsudkům. Jakmile se tomu postavíte, tak si s tím poradíte. Možná se vám to nepovede, ale z těch obtíží se něco naučíte.“

Mortensen stráví ve Španělsku ještě několik týdnů a pak plánuje užít si prázdniny. Jen si není jistý kde.

„Miluju vaření,“ přiznává. Když jsme natáčeli Pána prstenů, pomáhal jsem připravovat ty veliké hostiny Díkůvzdání na place.“
Renesanční muž dodává: „Zvládám všechno to zdobení a dokonce peču i koláče.“