Datum: 16.5.2008 v 6:32 pm
Autor: Richard Marcus
Překlad: Vig
Je to vždy v hloubce, v samotném srdci lesa, kde se skrývá zlo. Jeníček a Mařenka narazí na zlou čarodějnici u domu z perníku malá červená Karkulka se setká s vlkem. V lese se ukrývá nespočetné množství dalších padlých a nebezpečných kreatur. Náš vztah ke stromům a lesům byl v minulosti nepřátelský; k založené základu civilizace by usedlíci klidně stromy odstranili, jen aby mohly růst jiné plodiny, které je udržují při životě.
Jak těžké je pro nás si představit, že většina světové půdy s mírným podnebím, tedy Severní Amerika, Evropa a část Asie byla kdysi pokrytá smíšenými lesy. Jehličnany a listnaté stromy byly stranou, radostí a domovem pro divokou zvěř, která už dávno vymizela. zatímco Severní Amerika - Kanada zvláště - je ještě pruhem původního lesního porostu, ohromná Evropská plocha půda byla velmi zredukována. Tam, kde se kdysi vlci a bizoni proháněli zůstala jen hrstka malých stromů s duší jejich bývalé chlouby.
Většina z nás pravděpodobně za celý život projde něčím, co se lesu podobá, přinejmenším navštěvuje zdomácnělou verzi s parádními silnicemi a cestami, skrze porost a starý "vysloužilý" strom se stopami a jizvami po sekeře, která na něj dopadla. Přesto pro ty z nás, kteří jsme ochotní vynaložit nějaké úsilí a vstoupit do pravého lesa může být tato zkušenost ta trochu mystická. Hluk civilizace klesne, v tichu stojíme sami s pouhými paprsky světla a prachu, či ptačím zpěvem a společností drobných zvířat.
První kniha básní a fotografií Viggo Mortensena, která se mi dostala do rukou, byla Coincidence of Memory. na obalu je obraz stromu poskytnutý v mírně zkreslených odstínech šedi. V té doby jsem měl nemalé bohatství, a mohl jsem se tak dívat na většinu jeho knih a v každé z nich jsem byl alespoň jeden obraz, který zaplatil poctil nádheru a tajemství stromů. Takže nebylo moc překvapující, že Skovbo, jeho poslední kniha fotografií a básní vydaná Perceval press, je sbírkou obrazů stromů, které vyfotografoval po celém světě. Byl to také podnět pro Mortesenovu exhibici fotografií v Museum of photography v Reykjavíku. Skovbo zahrnuje právě ty pocity stání - plné záhady a krásy stromů.
Minulý rok Mortensen vydal CD plné improvizovaných nápěvů s klavírním doprovodem - Time waits for everyone. nachází se tam kousky pojmenované po lokalitách, s nimiž jsou spjaty - východní Evropa a Rusko. Ve Skovbo se stejnými zeměmi znovu setkáme. Tentokrát nám tomu pomůže čočka jeho fotoaparátu a příležitostně i slova na papíře k tomu, abychom zachytili jeho vzpomínky na venkov a občas odvážné podniky tak, jak je projížděl a vnímal. S výjimku jedné nebo dvou fotek hrají hlavní roli stromy. Osamělý strom stojící jako stráž na okraji farmářského pole zachycené skrze okénko auta Mortesenovým foťákem, široký výhled na lesy, ... nikdy jsem neviděl stromy zachycené tímto způsobem, jako jsou ve Skovbo.
Ať už je to jeho námět, který oko vybere, či prací světla a kompozicí, či Mortensenovy schopnosti využít okolní světlo. Focení postoje stromů pod hvězdami naplněnou oblohou skrze díru nočního baldachýnu - lesní půda je vám postelí, obloha vaším stropem, který leží jen na dosah vašich rukou.
V další kompozici fotí napříč sluneční záři a lámající světlo způsobuje, jako by stromy byly posety červenými skvrnami jako ohnivé květiny. Zatímco tato fotografie dává jakýsi signál, že zdroj slunečních paprsků nemusel být jemný - zavádí nás k drsnosti skrývající se v srdci barev a síly, čímž nás připravuje na nemilosrdnou fotku mrtvé srny ve farmářském poli.
V dálce, na okraji vidíme řadu stromů, která by mohla značit začátek lesa, což by mohlo být domovem a úkrytem pro toto zvíře.
Co přinutilo srnu k tomu, aby opustila chladné tmavé místo pod větvemi stromů, k tomu odvážnému podniku, který směřoval k jejímu konci? Drsnost bití světla neoblomně padající na malou mrtvolu nám dává znamení přecitlivělosti v přírodě. Zatímco fotoaparát pana Mortensena může zachytit krásu chladných a tmavých míst pod stromy, což by nás lákalo sednout si tam pod ně a vdechovat tu mírumilovnost, on na chvíli uskočil od té pravdy k náhlému úmrtí, což právě ta součást světové reality.
Stále není úniku před tímto majestátem a tou krásou, sílou a záhadou osamělého stromu a snímek po snímku nad tím uvažujete. Dokonce i skácený strom se ze země vyrvanými kořeny, roztáhnutými jako mnohoprstá ruka dává jakýsi dojem důstojnosti, jenž byla stvořena. Navzdory pádu jeho síla a moc zůstává podle fotoaparátu pana Mortensena neztenčena.
Občas se na les dívá z dálky; jindy pozorujeme stromy jako střed světa a na dalším snímku se lze přenést k odpočinku dovnitř lesa, přímo pod stromy. Ve Skovbo nám fotografie naznačují, že ať už sedíme kdekoliv, v po světě roztroušených lesech je stále ještě dost síly k tomu, aby hýbal naší duší a ohněm naší představivosti. Civěním do šedého a mlhavého lesa si nemůžu pomoci, ale cítím ty duše vlků, bizonů jak se tu potulovali. Skovbo Viggo Mortensena dává lesům život a to způsobem, který jsem ještě nikdy neviděl. Je možné, že na strom se nikdy nepodíváte stejné.
Kopie knihy Skovbo si můžete zakoupit přímo z Perceval press, kde jsou i další práce Viggo Mortensena a další skvělí umělci a spisovatelé.