Letter from Nebraska
|
THERE HASN'T BEEN A SUMMER LIKE THIS SINCE BEFORE THE WAR,
SO I'M TOLD. FLASH LIGHTNING FROM A CLEAR SKY WHEN EVERYONE IS OUTSIDE. THE ANIMALS HAVE BEEN MULTIPLYING AT NIGHT. THERE IS NEVER ENOUGH TO EAT. FORTY OR FIFTY MURDERS EVERY DAY, AND GOD KNOWS HOW MUCH VIOLENCE PASSES FOR DISCIPLINE BEHIND TORTURED WALLS. CHILDREN GO AROUND CLENCHING THEIR FISTS AND STARING DOWN AT THEIR SHOES BEFORE THEY KNOW HOW TO READ. THERE HAVE BEEN DROWNINGS. SOMEHOW WE HAVE FORGOTTEN HOW TO SWIM. IT CAN NO LONGER BE TAUGHT. THE WATER IS DANGEROUS. PEOPLE ARE AFRAID TO WATER THEIR LAWNS, THE BRIDGES ARE UNUSED. IT NEVER RAINS. THE SUN IS LOSING ITS YELLOW AND THE CLOUDS ARE CURLING UP AT THE EDGES. THE RADIO PLAYS TWENTY-YEAR-OLD SONGS TWENTY-FOUR HOURS A DAY. I HAVEN'T SAID A WORD SINCE APRIL. |
Překlady:
|
Dopis z Nebrasky
Před válkou tu nebylo takové léto jako dnes, Řekl bych, že je to jako blesk z čistého nebe, Když je každý člověk venku. Zvířata se v noci rozmnožovali. Není tam dost jídla. 40 až 50 vražd denně, A bůh ví, kolik násilí uniklo spravedlnosti za těmito zdmi plných muk. Děti chodí okolo svíraje pěsti, Se sklopenou hlavou na své boty. Ani neumí číst. Je možné tu utonout - můžeme totiž zapomenout plavat. A nemusí se to už ani naučit. Voda je nebezpečná. Lidé se bojí, ani trávník tu nikdo nezalévá, Mosty se nepoužívají. Nikdy neprší. Slunce pomalu ztrácí svou žluť a mraky se točí po jeho okrajích. Radio hraje 20 staré písně 24 hodin den. Nevydal ani hlásku a to už není duben. Překlad: Vig |
Dopis z Nebrasky
Řekl bych, že od války nebylo takové léto. Je to jako blesk z čistého nebe – všichni jsou venku. Ta zvířata se v noci množí. Není tu dostatek jídla. Bůh ví, kolik násilí uniká trestu za zmučenými zdmi. Děti se potulují se zaťatými pěstmi a zírají na své boty ještě dřív, než umí číst. Tady bylo utopených. Zapomněli jsme i plavat. Už dlouho se to nemůžeme naučit. Je nebezpečné zalévat. Lidé se bojí kropit trávníky, mosty se nepoužívají. Neprší. Slunce ztrácí svou žluť a oblaka se stáčí k hřebenům hor. Rádio hraje dvacet let staré písně po celý den. Od toho dubna nemám co napsat. Překlad: Clarett |
Teorie:
Možná je to vzpomínka na tuto zemi.Zřejmě tam strávil kousek svého dětství, ale zřejmě to nebyly dobré časy, protože s tou zemí není evidentně něco v pořádku. -40-50 vražd denně, deti neumí čít, není co jíst.
Možná jde o zemi velice chudou, kde je sousta násilí, málo jídla, vysoká kriminalita a téměř žádná prosperita - a to rádio mluví za vše.
Slova o utonutí a nebezpečí vody je zřejmě ironická poznámka toho, že je nedostatek vody, tedy, že se děti již nemusí učit plavat, protože není kde se utopit. Autor: Vig
Je to dost těžká báseň a nelze z ní pochopit z čeho byla vytvořena. Tedy zažil-li tuto hrůzu Viggo sám, nebo čerpal-li z dopisu přítele, nebo si jen ztvárnil vlastní představu, jenž byla silně ovlivněna nějakým nepřímím prožitkem. Ale jisté je, že to byl velice silný zážitek, jenž jej donutil napsat tuto báseň.
Báseň se zamýšlí nad člověkem vracející se po dlouhé době na místo, které již dávno opustil a obeznámen, je přesto ohromen okolnostmi, které zcela změnily ráz života v této zemi. Vše mu připadá jiné, dokonce i léto. Pro všechno živé, které neskonale trpí je horko, o to více krutější a nemilosrdné.
Pozastavuje se nad tím, že se zvířata rozmnožují jen v nočních hodinách, kdy je teplota snesitelnější, hnány pudem sebezáchovy, -vidí vše úplně naopak.
Zamýšlí se, proč umírá plno nevinných lidí a ti kdo jsou příčinou zkázy unikají spravedlnosti, kdy jinde za zdmi to takové není. Cítí křivdu.
Jen zlomkem tato báseň vyjadřuje bezmoc a utrpení. Uvězněných lidí. Kde děti svírají pěsti a sklopenou hlavu mají ze strašného, smrtelného strachu. Netušíc co je čeká. (děti mají často pocit, že když se ony nedívají, také nejsou viděny) Velice se bojí, proto ani nekřičí, jsou plaché, v křeči.
Uvědomuje si, že čtení, jinde samozřejmá věc, je tam nepochopitelná záležitost.
Strach mají všichni a úplně ze všeho, z vody, která může být otrávená, z mostu, který se může zřítit (pomocí nálože), nedokážou se starat, ani o trávu, která je obživou pro dobytek. Utonutím je vyjádřeno, že kdokoli vzdá vlastní boj, nevydrží-li muka hrozí mu záhuba , nedokážou si již vzájemně pomoci. Mnozí se vzdají, neboť situace je nesnesitelná a neúnosná, nad lidské síly. Nikdy neprší - stav je tam stále stejný, neměnný.
Všichni s kapkou naděje očekávají lepší zprávy o stavu své zemi, ale je slyšet stále stejná hudba.
Již dávno to mělo všechno skončit.