The Horse is Good -recenze

The Horse is Good

Autor: Richard Marcus
Publikováno: 4. června, 2007
Zdroj: blogcritics.org
Překlad: Viggi

Zajímalo by mě, co to muselo být za pocit když tehdejší člověk poprvé potkal koně. Začali ho pronásledovat? Jak je napadlo, že by ho mohli využít? Čí byla ta první statečná duše, která řekla, „ Možná bychom mohli zkusit na něho vylézt a jezdit“ nebo kdo byl ten inteligentní člověk, který vymyslel, že ho zapřáhne do pluhu?

Když domorodí lidé Severní Ameriky poprvé viděli koně, kteří utekli španělským dobyvatelům a potulovali se pláněmi, byli ohromení. Nikdy neviděli tak velké psy. Brzy se stali nedílnou součástí jejich životů, nahradily psy tahající náklad a usnadňovali stíhání bizonů.

Když americká vláda chtěla zlikvidovat národ náčelníka Josepha (jeho skutečné jméno bylo Hrom v horách) přikázali zničit všechny koně Appaloosa, jako součást života kmenu Nez Perce. Zdůvodněním bylo, že likvidací koní se budou muset Nez Percové vzdát a žít v rezervaci, kterou jim vláda laskavě poskytne.

Kdekoliv koně žili, jejich životy se zapojily do kultury tamních lidí. Od ruských stepí, kde jezdili Kozáci, přes Čínu, kde byli zvěčněni v sochách z nefritu, Arábii, kde byli šlechtěni pro rychlost až na farmářská pole po celém světě, aby obdělávali zemi.

V koních je něco, co je činí obtížným zobrazit jako statické; potřebují být v pohybu nebo alespoň oživeni zachycením jejich podstaty. Pro mě to vždycky znamenalo, že většina fotografických pojednání, nebo jakékoliv snahy zachytit chvíli s koňmi byly nedostatečné ve vyjádření, kdo koně vlastně jsou. Příliš mnoho pozornosti bylo věnováno pohledu zvířete, snaze ukázat ho ve skoku nebo kráčejícího v kruhu a ne dost tomu, jak to na prérii ožívá.

Mortensenův The Horse Is Good je kůň v jiných barvách, v kterých se pokouší zachytit chvíle pohybu a neobvyklé časy městnání. Během svého zapojení do filmů, kde byly koně používáni, několik let předcházejících původnímu vydáním knihy v roce 2003, měl možnost jak pozorovat, tak fotografovat koně za okolností, které ukazují jejich jedinečné kvality.

Namísto pouhého portrétování Mortensenovy fotografie ukazují pohyb skrz clonu rychlostního nastavení, úhel pohledu a perspektivu. Fotografováním ze hřbetu koně nám dovoluje zažít to vzrušení z pohybu tak, jak je to jen možné ve statickém formátu.

Jsem si jist, že většina z vás viděla fotografie světel aut v nastavení expozice tak, že se staly laserovými paprsky, jako šmouhy přes noční oblohu. Koně zachycení stejným způsobem v denním světle zanechávají kousky sami sebe a jejich jezdce rozptýlené do linií za nimi a pozadí se rozpouští do skvrny nerozeznatelných tvarů.

Samozřejmě jejich zamrazení do rámečku a zachycení jako sochy ze svalů, šlach a kostí ukazuje sílu, která pohání tuto rychlost. Pohled na ně zespodu, jejich otáčející se oči, silné krční svaly a široké hrudníky, můžeme si pouze představovat tu hrůzu lidí, když se poprvé setkali s jezdectvem, jež proti nim vyrazilo.

Váleční koně starých časů byli šlechtění pro rychlost a sílu – směs tažného koně a plnokrevníka, kteří obtěžkáni váhou rytíře ve své zbroji a sami uzavření v železe, mohli dosáhnout velké rychlosti. Dovedete si představit, že máte tohle nosit na sobě a jedinou vaší obranou je štíhlá tyč s kovovým bodcem na konci?

Mortensen nám také ukazuje některé intimnější momenty mezi člověkem a zvířetem. To spojení, které se může vytvořit mezi jezdcem a koněm, kde se každý stává součástí toho druhého natolik, že dorozumíváním je myšlenka a pocit spíš než ukazování a mluvení.

Ruka, která se opírá o hřbet koně proti zářivé modré obloze a nic jiného; jedna ruka dosahující k hlavě a držící uzdu zatímco druhá drží sousto aby ji podala k čenichu jako odměnu; a dvě působivá čela, lidské a koňské, sdílející něco, co my diváci nemůžeme pochopit.

Samozřejmě ne všichni lidé mají náklonnost ke koním a divocí Mustangové byli málem vyhubeni pro důvody politiků, rančerů a pro psí žrádlo. Ostatní s nimi zacházeli jako se stroji a používali je dokud jim nezbylo nic jiného než poslat pro koňského řezníka, aby odtáhl zdechlinu.

Ale oni s námi stále navzdory tomu pokračují v přátelství a je to pro nás čest. Koně do našeho života přinášejí jistou důstojnost a romantiku, než může přinést cokoliv jiného. Kolik motorových vozidel jezdí kolem Central Parku nebo Starého města v Quebec City, myslíte si, že to někoho zajímá? Podívejte se na obrázky koní obklopujících hrob a jedoucích v průvodu na počest náčelníka Velké Nohy, který byl vyhlazen u Poraněného kolena, v knize The Horse Is Good a pokud se ve vaší hrudi nic nepohne, měli byste si zkontrolovat tep.

Panu Mortensenovi se podařilo zachytit výraz koňské povahy a našeho přátelství s nimi, jež je velmi vzácně zobrazené kdekoliv jinde. Bez slov a popisků jsem se dozvěděl víc o koních z této knihy, než z jakékoliv encyklopedie nebo zmíněných knih, které jsem prolistoval v minulosti. Nebylo mnoho příležitostí, kdy bych mohl být mezi koňmi, ale tato kniha mi vrátila zpět vzpomínky těch časů tak účinně, jako kdybych se díval na film. Všechno co chybělo byl rychlý skok, abyste se vyhnuli krokům v něco, co byste neradi, ale jinak to bylo právě tak jako být ve společnosti koní.

The Horse Is Good byl znovu vydaný a můžete si ho objednat přímo na Perceval Press.
Milovníci koní odkudkoliv se můžou radovat.