Viggo-Mortensen.cz1st czech fansite of Viggo Mortensen

Já a Viggo?

Nyní máte možnost se vyjádřit. Stačí, poslat mi ho mailem, který najdete v kontaktech a já ho sem vložím.

Viggi

(21.3.2007)

Znám tvoji tvář z plakátů,
znám tě z pláten kin,
však víc bych vědět chtěla,
než o tobě vím.
Znám barvu tvých očí,
poznám i tvůj hlas,
čtu moudrost ze tvých vrásek,
jež nakreslil ti čas.

Ze snímků tvého aparátu,
znám tvůj úhel pohledu
a v básních jež jsi napsal,
tvou duši cítit dovedu.
Každý z tvého úsměvu,
může vyčíst laskavost,
však slov, které by popsaly
tvé kouzlo, nemám dost.

Je skryté v pouhém doteku,
když hladíš malé štěně,
stejně jak v tvém respektu
pro všechny cizí země.
Je v skromnosti a plachosti,
zřejmé ze tvých gest,
a v tom, že tyto vlastnosti,
má málokterá z hvězd.

Možná ve tvém jazyce,
všemu nerozumím,
možná je to tím,
že spoustu věcí nevím,
věřím však, že to co cítím,
není jen má představa,
že jsi člověk s velkým srdcem,
které umíš rozdávat.

Možná přeci znám tě málo,
jsem jen pouhá fanynka,
před tebou však vždy se budu
cítit hrozně malinká…
Věř mi, nejsem z těch, co chtějí
čekat, že jim odpovíš,
chci ti jenom poděkovat –
jsi mým vzorem… víš?

Sindar

(21.3.2007)


..kdesi jsem si přečetl,že my všichni jsme důše bloudící vesmírem věčnosti..zoufale se snažíme najít tu bytost, která s tou naší splyne, dá našemu životu smyslu a jejiž existence nás spasí..Já sám jsem důší zbloudilou, raněnou a věčně tápajíci..Viggo a jeho Aragorn mi byl v době nějvětší temnoty, oním zábleskem se zhora-který prozářil dno toho pekla,kde jsem zoufale chtěl umřít-jako zbytečná, ponížená a pošpiněná duše..film ve kterém hrál a příběh, který zhmotnil..mi dál naději v beznaději..bylo to jako zapálená pochoděň v uplný tmě,za jejiž světlem jsem chtěl jít..a který mě nutilo uvěřit v existenci hodnot a znovu žít!!

Můj svět se diky Viggovi, ale i všem ostatním, kteří v tom projektu byli zainteresovaní, změnil.

Kdybych měl někoho parafrázovat..tak Dominica:tenhle film mě nutí stát se lepším člověkem, přehodnotil moje cíle, sny- mou osobnost.. a Viggo osobně- je moje jistota v to, že někde na světě žije člověk, který je pro mě ztělesnění hodnot a postojů, které obdivuje, ctím, uznávám. A toho člověka prostě MILUJU!!!

Sluníčko

(16.2.2007)

Nechci psát, o tom, čím mě Viggo v počátku okouzlil a jak jsem se k němu dostala. Ráda bych se s vámi spíš podělila o to, čím je pro mě teď a proč i po letech je můj vztah k němu silný, možná víc, než kdykoliv předtím.

Žijeme v bláznivé době – době, kdy ropa a peníze mají větší cenu než lidský život. Kdy jsme nuceni svému okolí stále něco dokazovat, kdy mírou uznání jsou vnější znaky takzvaného úspěchu – velká auta, velké domy, velká konta, nové hadry, nové milenky a noví milenci… Době, která se podobá více videoklipu než lidskému příběhu. Je těžké zůstat sám sebou v takové době. A je vlastně těžké v takové době už jen sám sebe objevit. Kupte si jakýkoliv holčičí časopis a hned na třetí stránce se dozvíte, co musíte mít a jaká musíte být, abyste se totálně neznemožnila. A vy se tomu nejdřív smějete, pak zahlodá červíček, pak přijde životní facka a vy vážně začnete uvažovat o tom, jestli fakt není dobré se zařadit do stáda. Dělat, co se dělat má, vypadat, jak předepisuje tahle divná doba…. Doufáte, že vám to zajistí aspoň kousíček štěstí, že když budete hodná holka a žít podle návodu, tak že budete odměněná.

Pak najednou kápnete na člověka (a shodou okolností je to pěkný chlap, takže vás na první pohled zaujme), který žije plně svůj životní příběh navzdory této době. A žije opravdu SVŮJ životní příběh. S upřímností, radostí, nonšalancí, šarmem, pohodou a nadhledem. Je to malý zázrak. Dělá totiž všechno jinak než by mu odborní poradci doporučovali, „nepochopitelně“ kašle na to, co má na dosah ruky a po čem by všichni ostatní měli „podle pravidel“ skočit. A přesto ho lidi milují – a PRÁVĚ PROTO ho lidi milují. Protože má odvahu žít svůj život tak, aby se v něm cítil dobře, stejně jako si oblíkne otrhané džíny a pokecané tričko a boty nechá zakopnuté pod postelí. Nedělá si hlavu s tím, do jaké škatule ho kdo strčí a jakou nálepku na ni kdo připíchne. To je mu totiž srdečně jedno. On je svobodný a svobodu dopřává i ostatním. Dopřeje vám svoje verše, své filmy, své fotky a obrazy, dokonce dostane chuť pro vás i nahrát desku – ale nikdy vám nic z toho nebude cpát. Bude vám naslouchat ne proto, že chce získat nového fanouška, ale protože ho váš příběh lidsky zaujal. A má jeden obrovský dar – nenásilně, lehoučce vás začne inspirovat, dodávat vám sílu a víru v to, že i vy za něco stojíte, že i vaše sny se počítají, že máte možnost být tou, kterou bytostně toužíte v sobě objevit.

Viggo je pro mě naděje, že má smysl hledat sama sebe. Viggo je pro mě potvrzení, že lze žít v souladu sám se sebou a být rád na světě – prostě jen tak, ne proto, že mi to někdo milostivě dovolil. Viggo je pro mě maják v bouři, když občas ve spletitých chodbičkách svého života zabloudím. Viggo je kompas, který mě vede, když potřebuji znovu pochopit svoje hodnoty. A Viggo je heslo k lidem, kteří mají velké srdce a kterém jsem díky zájmu o něj poznala. To je Viggo v mém srdci.

Alariel

(27.8.2005)
O Viggovi tady už bylo vyřčeno tolik úžasných myšlenek, že se skoro bojím, že není co dodat. Jsem vděčná souhře náhod (ačkoliv vím, že náhody neexistují .-)), že roli Aragorna dostal právě on. Ztvárnil tu postavu tak skvěle, že se dotkla i nejhlubších míst v mé duši a rozezněla struny, o jejichž existenci jsem sotva věděla. S trochou nadsázky můžu říct, že Aragornova cesta životem a jeho hledání sebe sama, je velmi podobná té mé. Viggo tomu vtiskl tvar a věrohodnost. A, pokud jsem snad ještě tápala v temnotách, ukázal mi cestu. Ne, nejsem ta, která usíná s jeho obrázkem pod polštářem. Od prvního okouzlení jeho zvláštní vnější krásou, jsem došla k hlubokému pochopení a obdivu vůči jeho duši. Vím, že není bez chyb (kdo z lidí bez chyb je?), přesto se skláním před způsobem, jakým nasměroval svůj život. Dál už bych jen opakovala, co zde bylo dříve řečeno. Tak tedy alespoň nedokonalé verše, v nichž je toho více skryto, než řečeno …

Vzpomínám každý den na první setkání
Na něžný pohled tvých očí
Na tvůj hlas, jenž duši přivede k pokání
Do srdce navždy vkročí
Paprsek lásky vnikl mi do těla
Rozehřál mne a pálil
Loučit se s tebou už jsem víc nechtěla
Ty ses však náhle vzdálil.

Nechci být bez tebe, nechci tě ztrácet
Křičím a paniku nezvládám
Každý den musím se v vzpomínkách vracet
Bez tebe rychle uvadám.

Hledám tě, volám tě, kde se jen ukrýváš?
Naděje neumírá …
A pak jsi náhle zde, svůj svět mi rozkrýváš
Už chápu slovo VÍRA

Jsi křišťálovým pramenem, lásku i radost dáváš
Bez nároku na odměnu
A sám v srdci svém strádáš.
Znovu tě nacházím, vím, že tě neztratím
Strhl's mi z očí pásku
Snad jednou všechno ti s úroky oplatím
Přeji ti štěstí a lásku.

Fox

(3.5.2005)

„Viggo es para mí de gran inspiración, es muy hombre…“

Ivet

(15.7.2005)

Ich liebe ihn nicht, aber ich denke, dass er ist sehr interesanter und erstaunlicher Mensch. Ich möchte denken und fühlen wie er. Ich habe den Eindruck, dass ich bin egoistisch und dumm, wenn gedenke ich ihm und ihren Eigenschaft.

Nemiluju ho, ale myslím si, že je velmi zajímavý a úžasný člověk. Chtěla bych myslet a cítit jako on. Mám dojem, že jsem sobecká a hloupá, když si vzpomenu na něj a jeho charakter.

(Moje němčina je strašná, ale chtěla sem tím říct, že obdivuji jeho pohled na svět a to, čeho všeho je schopný. Nebojí se říct svůj názor a stojí si za ním. Kdyby na světě bylo víc takových lidí… Vyzařuje z něj moudrost… doufám, že se mi povede věkem taky něco pochytit o životě a nenechám se zaslepit falešnými hodnotami. Mám čím dál větší pocit, že on jako jeden z mála lidí tak trochu pochopil, o čem skutečný život je a za ničím se nežene, ví, že všechno má svůj čas.)

Jazi

(18.7.2005)

Mám se vyjádřit?
Neumím básnit, ale zkusím se vyznat.

Nejsem do Vigga zamilovaná, mám svůj život. Ale jsem z něj okouzlená, cítím k němu velký obdiv, možná i trochu respekt. Přiznávám, že Viggo mě prvně zaujal svou fyzickou přitažlivostí. Ano, líbí se mi jeho oči, kterými dokáže vyjádřit snad všechna lidská hnutí, jeho něžné ruce i podmanivý hlas. Ale jsem zvědavá, a tak jsem se chtěla o něm dovědět víc. O něm, jako o člověku. A byla jsem překvapená, dychtivě jsem hltala další nové informace. Byla to především Viggova duše, která mě okouzlila. Duše umělce, který dokáže snít a přitom stát nohama pevně na zemi. Duše nespoutaná, svobodná, která mu dovolí udělat TOHLE právě TEĎ, jenom proto, že na to má chuť nebo to tak cítí.

Vím, že články o něm mohou být zkreslující nebo zaujaté. Jsou však od různých lidí, z různých časových období. Proč by se tak shodovaly? A tak věřím tomu, že Viggo je takovou osobností. Člověkem proměnlivým, věčně o sobě pochybujícím, hledajícím, ale také vzdělaným, čestným, skromným a hlavně vstřícným a chápajícím. Která filmová hvězda si stoupne do fronty na oběd spolu s komparzisty? Která zná všechny členy štábu jménem? Která prezentuje svůj politický názor tak neúnavně a razantně?

Viggo je prostě JINÝ, než většina slavných lidí. Tím, že nám dává nahlédnout do své duše, svých pocitů, nás donutí více přemýšlet sami o sobě, více se v sobě vyznat. Nestydět se za všechny ty zmíněné vlastnosti jenom proto, že možná momentálně nejsou "IN". Líbí se mi, jak Viggo mluví o Dánsku, svém druhém domově. A ruku na srdce, kolik z nás takhle uvažuje o Česku? Přitom je tahle zemička tak krásná a malebná...

Obdivuji jeho snahu zůstat svůj a doufám, že nesplní to, čím vyhrožuje, že se totiž před slávou nestáhne do ústraní. Jeho názory jsou mi totiž blízké a troufám si říct, že je to názor všech těch "obyčejných" slušných lidí.

Jenže nás není tolik slyšet, protože být slušný ještě neznamená být vlivný.

Proto, Viggo, tu slávu musíš unést........

Viggo mi dává víru, že v člověku zůstává to nejdůležitější - schopnost řídit se vlastním rozumem a hluboká lidskost.

Proto můžu směle napsat:

VIGGO, JSI PRO MĚ PRAMÍNEK ŽIVÉ VODY........



Petra

(5.5.2005)

Když krásné to slunce zahřeje svou zem,
a probudí ze sladkého snu vše živé jen,
otvíráš oči, tlukot Tvého srdce je slyšet znít,
a ptáků zpěv opodál krajinu proniknut mít,
cítíš ten okamžik...však není to pouhý sen,
pokorně přijímáš tu krásu upřímě radostněn.

Nadechuješ zhluboka..., Tvá duše touží žít,
nová je nepoznaná cesta, musíš kupředu jít,
otevřen jsi světu a připraven pro tento den,
radost i smutek ochotně sdílet, jsi podroben,
osud má uchystaný plán, marné je se vzpřít,
snad odoláš nástrahám a štěstí budeš mít.

Tak poznáváš tváře koutů světa, krásu i stín,
rád nasloucháš hlasu nitra přátel, lidí a tím,
jako by snad, to poslední prožitek měl být,
to poznání činí Tě moudřejším, co víc chtít,
pouto lásky a porozumění je blízce propojen,
mnoho smutku ušetřeno, by jest pochopen.

Pocity, nutkají Tě zobrazit a hmotu jim dát,
a podělit se se všemi, jenž chtějí jest brát,
otevřít srdce upřímě, nechat být obklopen,
všichni jsme rovni, vnímat, být více otevřen,
těšit se z okamžiku, časem nebude stát,
vše zanikne, nebude našeho ničeho znát.

Když měsíční zář hladí co už znáš jen,
a uléhá kraj ke spánku již unaven,
Ty spáti nemůžež, prožitky živé jsou,
tak svádíš boj s vlastní myšlenkou,
dovolíš pak odpočinout si své tělo,
aby silné pro příští den mohlo být,
a zase zpěvu světa naslouchati smělo...

A takový je Viggo v mé duši...

Vig

(3.5.2005)

If by my life or death I can protect you, I will. You have my sword. (Viggo Mortensen/Aragorn)
If by my life or death I can love you, I will. You have my heart. (Já)